Re: Rozvod - jdu se vyplakat

Ano, pravda je, že svou neodbytnosti jsem z něj vytáhla alespoň informace, proč je jaký je. Sice se pořád tváří buď přednasraně nebo neutrálně, popř. se opatrně obcházíme, abychom se nedotkli, ale alespoň vím už, co za tím je. Za úspěch považuji, že udělám vtipek a on zvedne koutek na známku úsměvu. To jsem klesla.
Změnit se může a udelam vse pro to, aby k tomu nedoslo driv, než se domluvime, ale clovek míní.. V několika z těch dnů, co jsme řešili pořád nějaké fiktivní problémy a nevěděla jsem ještě 100% jak to je, tak byl neskutečně hnusný, že si ho snad tak ani nepamatuji, ale teď už je snad zas normální. Skoro bych si tipla, ze mu to bylo trapnemu samo před sebou vic, nez to priznat me. A hrozne ho štvalo, že z něj něco tahám. Otázka je, jak dlouho mu to vydrží.
A ano, to vakuum, kdy jsem z něj tahala info bylo horší, než toto.
Každopádně to bolí velmi. Jeste nic nevzdavam, ale už cítím, že si musím chránit své psychické zdraví a snažím se odpojovat.