Re: Rozvod - jdu se vyplakat

Despi, to jsi náhodou udělala dobře, že se vypovídáváš tady a ne třeba doma mamince nebo v úzké rodině...samozřejmě by se většina postavila za tebe...a ještě by se celá krize prohloubila.
A ten úklid a třídění, to je taky dost dobrý

Já tě nechci uklidňovat, že to bude 100% zase dobrý, já jen ze zkušenosti, že velmi velmi často se to celé uklidní, když pomine to prvotní pobláznění, že to chce vydržet ty otřesy.
A že je to nadýl, opravdu minimálně v řádu měsíců...ale tak dlouho se táhnou i vážné nemoci, než se člověk uzdraví.
fakt bych si tipla, že je to v rovině poblouznění hormonů...může být z obou stran...a tam jde ROZUM úplně stranou. Zvlášť u lidí, kteří mají velké tendence k rodině...být partnerovi věrní, když se pak jednou urvou, je to děs .
Protože chronický nevěrník v tom umí chodit a tají a tají...

On tě chlap teď nevidí, nevnímá, možná jen spíš jako něco, co mu stojí v cestě za "štěstím", schválně píšu uvozovky. Pokud zvládneš, neber si to osobně, bylo by to tak i s jinou ženou na tvém místě.
O tobě a tvých kvalitách ne nevypovídá nic. Ani o tom, jaká jsi.

Má to pak i další fáze a jak říkám, příjemný to není. Ale to by nebylo ani v případě, že by ses s ním v tuhle chvíli rozvedla, ty emoce stejně běží dál.
Jak kdyby člověk chtěl, aby mu nevadila ztráta (třeba úmrtí) partnera, co měl rád, vždy´t je to podobné...jen tam si můžeš idealizovat, být sentimentální a tak.
Tohle je prostě zrada, zrada rodiny, tebe, toho, co jste si slíbili, jak jste se měli rádi, pomáhali jeden druhému, sdíleli.
Já nevím, jestli se mi to někdy stane, to zamilování...snad ne , protože jestli je on teď šťastný, tak bych si opět tipla, že mu to dlouho nevydrží. Nikomu. Ta kocovina potom není úplně příjemná.

Na druhou stranu, pokud je ten chlap vyhozený, konečně má DŮVOD odejít a vlastně nemá jinou možnost...a pak jsou chlapi na rozdíl od většiny žen schopni udělat za minulostí tlustou čáru.

netvrdím, že to platí ve 100% případů, ale velmi často to takhle je.

A chápu, nedáváš šanci JEMU, ale TOMU...vyprdla bych se na ego a opravdu dělala to, co chci s dlouhodobějším výhledem. Třeba zjistíš i ty poměrně brzy, že se to v tobě mění...a budeš mít jasněji, co chceš a nechceš...budou tam i různá váhání a propady...nejednala bych impulsivně. Pokud to pak přejde přes určitou hranici, budeš vědět...