Re: Platonické zamilovávání

V mládí jsem taky měl tendenci hledat hlavně kamarádky holky, je to trochu jiné, ale podobné. Samozřejmě to manželce moc nevyhovalo. A vztahy a láska si musí nechat poručit rozumem a vůlí. (BTW. i teď jsem na rodině jako jeden z mála mužů.)

Moc se mi líbí příměr jedné kamarádky z knihy myslím Elfí rodina. Ti dva lidi ve vztahu je něco jako prokopávání hory, nebo obrušování kamenů o sobe. Jsou-li si blíž, samozřejmě to jde dobře, ale při dobré vůli jsou kompatibilní až na toxické psychopaty, manipulátory a poruchy vztahů a osobnosti skoro všichni.

ALE když vidím někoho nového, má smysl se racionálně zamyslet, kam až člověk došel a zda chce to všechno zahodit a ZAČÍT ZNOVU se obrušovat a kopat. Protože v zamilování člověk nevidí realisticky, je to chemie v hlavě. Úplný drogy... (Legální - hormony). Jenže vedle pozitiv existují i mnohá negativa, která člověk hned nenahlíží.

Navíc nové město je vždycky zajímavé a tráva za řekou zelenější. A my jsme v práci tomu říkali efekt konzultanta - konzultant je člověk ze slavné firmy z jiného města s barevnou prezentací. To funguje chvíli.