Re: Kuchyne s obyvakem nebo oddelena?

Souhlasím, je to i o stylu života a stylu návštěv.

Já osobně nesnesu při práci v kuchyni nikoho u sebe, resp. max. dítě, ale jen když bylo malé.

Do domu k nám jezdí obvykle návštěvy na víkend či víc dní, takže se i spí + v tu chvíli přichází mnohokrát i vzdálenostně bližší příbuzenstvo, takže najednou je v domě třeba 7-23 lidí. Není to na hodinu na kafíčko. Obvykle se rozdělí dle věku-pohlaví-potřeby pokecat... Takže část sedí třeba v obýváku, kafíčko a občerstvení mají na stole, kecají. Část sedí v jídelně u jídelního stolu, tam se často hrají třeba společenské deskové hry + se kecá. Někdo třeba je v kuchyni a něco "dochystává" (doplňuje na vyžrané talířky), nebo se tam s touto "záminkou" zašijou 2-3 lidi a právě tam třeba kecají o něčem důvěrnějším. Děti jsou po domě - v pokoji (třeba kluci), v ložnici (malé holky si tam dělají diskotéku), nebo v pokoji pro hosty (nejvzdálenější, na soukromé pubertální rozhovory...). V létě v kombinaci se zahradou - někdo na terase, někdo u jezera, děti na hřišti... kdo chce soukromí venku, zajde třeba nahoru do sadu "natrhat rybíz"... Kolikrát je to - kde je máma? Nevím. Tak to oběhni...

Návštěvy typu, že já "musím zrovna vařit oběd" a přijde kamarádka na kafe, tak si sedne ke mně do kuchyně a pomáhá nebo jen tak kecá - to nemíváme...

U nás se prostě každá návštěva obvykle dělí na 3-6 skupinek a každý má svůj prostor. Žít v bytě/domě, kde je třeba jen jeden velký prostor (obýváko-kuchyňo-jídelní), pak ložnice (kam návštěvy pouštět nechceš) a dětský pokoj (kam se zavřou max. děti, příp. když jsou menší s 1 dospělým, který je "hlídá"), je pro mě řešení z nouze. Chápu, že když má někdo 3+kk, že to jinak nejde, ale že by to bylo něco, po čem bych toužila, to fakt teda není.

Večer normálně v oddělené kuchyni připravím něco k večeři (sama, tam fakt společnost ani nepotřebuju ani nechci), navíc fakt nevyvářím, takže je to třeba max. 15-20 minut, a odnesu z kuchyně pryč.

Jedinou nevýhodu, kterou já v tom spatřuju, je, že opravdu, pokud si chceš něco říct, tak musíš těch pár kroků popojít ("co je? neslyším"), ale to zas nikomu neublíží...

Jsem baráková, takže celý život žiju v dostatečném prostoru a nikdy mě ani nenapadlo propojovat obývák s kuchyní...