Re: Brno a sudetští Němci

Myslím, že vášně by se nekonaly, kdyby se sjezd jako obvykle konal v Německu. Nechápu, za jakým účelem se koná u nás. Smíření? Zklidnění, to možná bylo doteď. Pamětníci, jejich potomci a příbuzní se nesmíří nikdy. Tímhle aktem se naprosto zbytečně vyvolaly vášně a jak je obvyklé zhruba od covidu, lidi to opět rozdělilo na dva nesmiřitelné tábory.
Mně na tom vadí primárně to, že příznivci sjezdu začínají počítat historii rokem 1945. Nějak zapomněli, že české rodiny s dětmi, babičkami a dědečky byli brutálně vyháněni ze Sudet jako první už o pár let dříve.
Být Němcem, jsem zticha, šoupu nohama, jsem rád, že už to nikdo nevytahuje a je relativní klid.
Příznivci Landsmanšaftu se netají tím, že chtějí zrušit Benešovy dekrety. Příslušníci národa, který rozpoutal válku a rozbil naši republiku. A kam až zajdeme do historie, budeme chtít po Švédech, aby nám vrátili, co tu ukradli za 30.leté války?
Nechápu, zda to konání sjezdu tady je provokace, trucpodnik, kolaborace nebo nevím, opravdu nevím. Tuhle jsem se dívala na Habermannův mlýn. Zejména prvních 30 minut je naprosto výživných. Opravdu nevím, jak bych se zachovala, kdybych jako jediná z rodiny přežila hrůzu válku a do cesty mi přišla německá rodina s dětičkama. A nechci to vědět.
Nebudu nikdy soudit lidi, kteří v té době žili, nebudu po nich chtít nějaké smiřování, protože jejich zkušenosti jsou nepřenosné. Nechodili jsme v jejich botách, nemáme na to právo.
Diskutovat nemám čas, napsala jsem jen, co mě k tomu napadlo.