Re: Brno a sudetští Němci

Mám pocit, že zorganizování sjezdu v Brně odhalilo naše "historické psychické trauma" ve vztahu k 2.světové i událostem, které následovaly po ní. Toto "neošetřené psychické trauma" u mnohých zjevně trvale mění způsob, jakým mozek vyhodnocuje "nebezpečí" a vede k problémům s důvěrou a podezíravosti vůči Němcům... Válka je strašlivá a lidé se v ní chovají strašně. To, co po ní následuje, bývá mnohdy také strašné... Prostě, když se "napravují křivdy", obvykle to skončí dalšími křivdami. A nejvíc to odnáší ti obyčejní běžní lidé. Historie není černo-bílá a nejde v ní o osamocené okamžiky (volby v roce 1938, Mnichov, odsun....). Z odstupu 80 let většinou ale vnímáme jen ty osamocené okamžiky. A těžko se nám chápou souvislosti. A těžko se nám přiznává, že mezi lidskostí a nelidskostí je tenká hranice, která se dá překročit snáz, než by nám bylo milé...Máme 81 let po válce, netuším, jak bych se chovala tehdy v tehdejší situaci, ale nyní si nedokážu představit, že bych to, co se dělo na jedné, nebo druhé straně schvalovala... Landsmanschaft požadavek na revizi Benešových dekretů vypustil ze svých stanov v roce 2015. AfD naopak jejich zrušení měla v Bavorsku poměrně nedávno jako předvolební téma. AfD (ani FPÖ v Rakousku) Okamurovi nevadí, právě naopak. Proti sjezdu a Landsmanaschaftu útočí..To je dle mého pokrytectví. Maskované "vlastenectvím". Ale nacionalismus není vlastenectví. Benešovy dekrety (ač měly spoustu problematických aspektů) jsou pevnou součástí našeho právního řádu. Ty nemůže nikdo zvenčí nijak změnit. Žádný sjezd nějakého spolku na tom nic nezmění. A předhazovat jeho nynějším členům to, co měli způsobit jejich předkové, je vlastně aplikace kolektivní viny na potomky. Smíření není o tom tvářit se, že minulost nebyla, nebo že se události staly jinak (měly jinou váhu). Smíření je o náhledu na minulost bez příkras. O vědomí, že minulost už nezměníme, ale že nechceme ji opakovat. A proč ji nechceme opakovat. A proč chceme jít dál.