Diskuze : Dle regionu : Maminky v zahraničí

Je to možné úplně jednoše. Například manželka mého bratrance se anglicky (odstěhovali se do USA) naučila až po několika letech a myslím, že dodnes to není nic moc. Bydleli v komunitě krajanů, on byl celý den v práci, ona doma s dětmi, pak s jinými krajankami - kde a jak se to měla naučit?
Musela jít regulérně do školy, protože třeba za celý den krom prodavačky v krámě nepotkala nikoho anglicky mluvícího a nevím jak vy, já třeba s prodavačkami moc nemluvím, jazyk bych se tak nenaučila. Takže příbuzná musela prostě do školy.
"Jen tak" to do hlavy nenaskáče.

Manda-lo,
vyřízení zdravotního pojištění v zahraničí já zase jako nějakou prkotinu nevidím. Tam přece zdaleka nejde jen o nějaké vyplnění formuláře, ale taky si musí zjistit podmínky, na co má nárok, který formuláře atd. A to začátečník v jazyce zvládne už těžko. Vždyť se koukni, jaký problémy s vyplňováním jakýchkoli lekster mají i lidi u nás, a to jsou ty lejstra v jejich mateřštině! Kolik na poště běžně potkávám zoufalců, co ve čtyřiceti neví, jak vyplnit složenku nebo podací lístek k doporučenému dopisu.

Na ulici se jazyk nenaučíš, tam si vystačíš s pozdravem a zdvořilostním "ja ja" a tak. Na úřadě a tam, kde o něco jde, nejspíš mluví anglicky, když německy neumí. Samo to prostě fakt nepřijde. Kdyby její muž byl Němec a mluvili spolu doma, tak pak možná nějaký lehký posun nastane.

Kosatko, přesně tak.

Jazyk se naučí i nenadaný člověk, podprůměrné IQ není na překážku, pokud teda nemá nějaké postižení mozku, netrpí depresemi a podobně.

Podstatné je, aby byl jazyku vystaven, a aby měl zájem. Jako vystavení jazyku stačí i TV, zvlášť, pokud je VŠ, měl by ovládat nějakou základní heuristiku a samostudium. Pokud na to jen trochu mají, může se chytit v jazykovém kurzu – hodně zemí pořádá i kurzy zdarma speciálně pro manželky pracujících cizinců (to je totiž skupina zvlášť ohrožená izolací, a kupodivu jsou to spíše právě tyto ženy, než jejich muži, kdo častěji přenášejí do dalších generací extrémní chování, pocity vykořeněnosti a potíže se zapojením do běžného života u svých dětí, takto u druhé generace imigrantů – proto tyto programy existují).

Podle mě je ale hlavní důvod v nezájmu, nechuti se něco učit, v nepřátelských postojích vůči hostitelské kultuře a v úmyslné (či násilné) izolaci.
Jazyk se dá naučit poměrně dobře, horší je ho udržet. Děti se stěhovavými rodiči se do 15 let naučí klidně 6 jazyků, 5 z nich ale zapomenou.

Znám mnoho lidí, kteří tu žijí delší dobu (3–10 let), dorozumívají se mizernou angličtinou v rámci zaměstnání a expats a stýkají se jen s Čechy, kteří umí anglicky (nebo jejich původní řeč). Často mají velké předsudky vůči Čechům a nemají chuť ani čas se učit Česky.

Mezi extrémy bych zařadila lidi, kteří zde žijí třeba 20 let a pořád neumějí česky, bojí se nakupovat jinde než v sámošce.

Jeden člověk je celkem pochopitelný případ, čeká v ČR v azylu už 20 let na to, až el comandante na Kubě vyklidí pole (včetně rodinnných příslušníků a přívrženců) a bude se moci vrátit domů. Teprve, když onomu člověku bylo cca 65 let a došlo mu, že on sám zřejmě umře dřív než el comandante, napadlo ho požádat si o občanství. Ejhle, nedostal, protože neumí česky. Tak se teď učí (má motivaci – méně papírování na stáří), konečně se mu tady začíná konečně líbit a už tuplem nechápe, proč jsou někteří expats tak zarytí antičechové.

Druhá je žena vdaná za Čecha, s nímž má děti. Českou republiku nenávidí od počátku, jenže když zkusila odvézt děti do své země, tato se po počátečním nadšení do roka vrátily. Manželství rozvrácené, zůstala by ve své zemi sama. Tak se vrátila a učí malé děti mizernou angličtinu (rodičům se líbí, že s jejich dětmi mluví cizinec, byť jako masa bob). Mezi Čechy se stýká pouze se svou nalepovačkou umělých nehtů, jinak žije izolovaně mezi expats a pomlouvá Čechy.

nemohla jsem psát, ohřívala jsem dětem oběd, u ní to není že by nechtěla, ale má dvě malinké děti a třetí čeká, takže je docela zapřáhlá plus sociální bariéra, ale samozřejmě chodí nakupovat, k doktorovi, na úřady, je všechno na ní, ale kurz je pro ni nereálný z důvodů dětí, vyřizovala jsem pro ni zdravotní pojištění, nekokáže si vyřídit školku, neumí jazyk, taky jsem si myslela, že odposlouchá jazyk a praxe jí naučí, ale doufám, že jí to ještě naskočí, snad je rok krátká doba, domů se vracet nechce