smajska |
|
(22.8.2009 11:44:02) Holky uplne s vami souhlasim s temi pocity, co jste tu psaly, ze mate po nevere. my ted prochazime necim podobnym, ale manzel odmita o cemkoliv mluvit, ze to pry zkusime... ale ja potrebuju odpovedi a vedet, ze to mysli vazne. a ta duvera, to uz nikdy nebude jako driv, to vim... poradna mi docela pomaha, ale s manzelem porad neni mozne o vsem mluvit, on to bere, jako ze proste nema co odpovidat a resit... jestli to ustojime, vi buh.... nalady mi litaji od rozvodu po odpusteni, ale nejak nemam silu a sama vse nevyresim...
|
Annie01 |
|
(22.8.2009 12:38:56) Anonymko - zní to jako děsný klišé (ale mluví ze mě osobní zkušenost) - CHCE TO ČAS. Ten nápor emocí udělá s organismem hrozný věci a i po tý biochemický stránce prostě trvá dlouho, než se tělo srovná (a to nemluvím o psychologický rovině celýho toho humusu). Je určitě špatný, že tvůj manžel nekomunikuje. Do poradny by nešel??? Já měla velký štěstí, že můj muž k psychologovi šel. Sice primárně tvrdil, že on problém nemá, ale kvůli mě tam teda půjde. Dneska na psychologa oba vzpomínáme v dobrém. Přeju hodně sil. Sama dneska s odstupem času nechápu, jak jsem to všechno ustála.
|
|
Janina+4 |
|
(22.8.2009 17:24:29) Anonymko, já ti rozumím. On to bere stylem... už s ní nespím, tak není co řešit... a nedokáže pochopit, že skutečnost, že s ní už není v posteli, jen tak nesmázne ten šok a nevrátí důvěru. Obávám se, že na to jde podobně jako můj brzo ex... No třeba to u vás dopadne líp.
|
smajska |
|
(24.8.2009 9:33:35) Holky ono problem je, ze ja NEVIM, ze s ni uz nespi, kazdopadne s ni je i nadale v kontaktu, pry "aby to vyresili". no ale souhlasil s poradnou, byt se k tomu stavi "co mi kdo muze pomoc, kdyz me ani nezna...". no treba to pomuze. Ja musim teda priznat, ze se na nej kolikrat divam a nestacim se divit, ze clovek, o kterem jsem si myslela, ze ho deset let znam, tak je uplne jiny. a o smsce primo manzel nevi, ale vi,ze VIM o nevere, protoze jsem si tiskla materialy z netu a pak jsem jeden vecer usnula s detma a nechala vse na stole, takze rozhodne VI, ze vim a ze si zjistuju co a jak. no me treba nastval tim, ze rekl "ano, chci to zkusit", ale ze by nasledovala nejaka omluva nebo treba kytka, to proste ne... a ta duvera, to uz nikdy nebude jako driv, to vim...
|
Annie01 |
|
(25.8.2009 18:50:30) Anonymko, je to blbý a nespravedlivý, ale asi málokterej chlap si obratem začne sypat popel na hlavu. To u vás je, myslím, poměrně obvyklý postup. Asi bych šílela, že s NÍ je pořád ve styku. To opravdu MUSÍ?? Proč?? Je to někdo, s kým se vídá třeba pracovně??? Většina psychologů se shoduje v tom, že je třeba veškeré vazby zcela utnout.
Každopádně je velký plus, že půjde do poradny. Moc vám přeju, abyste narazili na někoho, kdo vám "sedne". Spoustu věcí totiž nevěrník vezme jinak od třetí (navíc odborně vzdělané) nestranné osoby. Našemu psychologovi jsem hrozně vděčná.
Drž se!!! Když si vzpomanu, jak Ti asi je Ale bude líp.....s ním nebo bez něj - zase se postavíš na nohy (psychicky i fyzicky).
|
|
|
|
Mirka99 |
|
(22.8.2009 18:10:46) Anonymko, takže jsi mu už řekla, že to víš, že jsi dostala tu SMS? Jak reagoval? Jinak moc držím palce, ať to pro tebe dopadne co nejlépe
|
Alice | •
|
(22.8.2009 22:34:50) Nevěrníci mají podle mne jeden zásadní problém: Já bych i chápala, že on VÍ, že to byla jen epizoda, že se OPRAVDU ROZHODNUL, že zůstane se mnou a ví, proč chce zůstat. Má dobrá předsevzetí a chce za tím vším udělat tlustou čáru. Ale ten problém je v tom, že si NEUVĚDOMUJE, že JÁ NEVÍM, že to byla jen epizoda, nevím, že se OPRAVDU ROZHODNUL, že zůstane se mnou, že přešlápnul. Že má dobrá předsevzetí a chce za tím vším udělat tlustou čáru. Pokud on o tom nemluví a není ochoten mne v mé nejistotě a zrazené důvěře o tom opakovaně (nikoli donekonečna) ubezpečit, pak se "nový" vztah špatně navazuje. Kolikrát byla vypjatá hádka a stačilo by, aby řekl: "Hoď to za hlavu, jsem s Tebou, protože s Tebou chci být". Místo toho říkal "Zase to vytahuješ?". To je potom těžké.
Já mu to nakonec takto vysvětlila a po čase nějak vyplynulo, že se začnu topit v nějakých pochybnostech a on se ptá, co se děje, tak odpovídám, že "zase přišli ďasíci". Pak už jen stačí, aby mne objal. Chce to čas, jak kdosi psal, ale jizva zůstává.
|
Annie01 |
|
(23.8.2009 10:05:15) Alice - přesně jak to píšeš, ON VÍ, ale ty mu do hlavy nevidíš, jestli opravdu VÍ, nebo jen "ví". Dle mého nevěrník žije v tom, že když TO skončí, udělá tu pomyslnou tlustou čáru a uvědomí si, že kde jsou jeho priority, zázemí a kam by se měl jeho život dál ubírat, okamžitě získá pocit, že s jeho rozhodnutím se celá situace naprosto zásadně a jednoznačně změní. To samozřejmě to určité míry platí (minimálně pro něj samotného), ale pro druhou stranu, která má za sebou šílený emocionální (a obvykle i fyzický - nervy dokážou hodně) trauma, to takhle jednoznačný není. Jednak nemáte jistotu, že to tak opravdu bude, protože důvěra v partnera je prostě v čudu. ("Když mi tohle udělal, jak mu můžu dál věřit?") Jednak to prostě nejde, jednoho dne se probudit do nového života, plná ideálu, nadějí a dobrých vizí do budoucna. Fázi "Už to zase vytahuješ" si moc dobře pamatuju. Ovšem blahořečím psychologovi, který se nepochybně snažil mého muže na období "po té" tak nějak připravit. Minimálně mu jednoznačně nastínil cosi v tom smyslu: "Vy jste se tedy nyní rozhodnul, že zůstanete s manželkou a dětmi. To je nepochybně chvályhodné, ale pořád ještě před sebou máte dvě možnosti. Buď to vaše žena ustojí, bude vás chtít zpátky a vybudujete nový vztah. Nebo to neustojí, tu druhou šanci vám nedá a požádá o rozvod." Myslím, že to tenkrát mého muže značně překvapilo, protože s druhou variantou pochopitelně nepočítal. Nicméně z úst odborníka zněla naprosto jinak, než kdybych s tím přišla já. A on se nad tím nepochybně zamyslel víc do hloubky.
|
Andrea | •
|
(23.8.2009 12:58:56) Také jsem prožila nevěru svého partnera. A můj recept jak ji ustát je: oplatit mu jí ! Když jsem se dozvěděla o manželově nevěře, tak jsem měla hrozný vztek a pocit bezmoci. Vůbec jsem nevěděla jak s tí mám naložit, co s tím můžu dělat. Je zvláštní, že jsem nepociťovala smutek,ale opravdu hlavně ten vztek. Ale nikdy jsem mu to neřekla, že to vím. jenom jsem to v sobě dusila, protože jsem asi měla strach, že když on bude vědět, že já to vím, tak bude mít pocit, že to musí nějak rozetnout a že od nás odejde. Bylo to fakt strašný. Pak jsem někoho potkala v práci. Byl to jen několikatýdení úlet, ale hrozně mě to pomohlo,fakt.Vrátilo mi to ztracenou sebedůvěru.Už jsem se necítila tak blbě, tak odstrčeně a nechtěně, dokonce mě přešel i ten šílenej vztek. A když svůj vztah ukončil i manžel-zřejmě to byl taky jen úlet, tak jsem byla schopná zatím vším udělat tlustou čáru. Je to už 5let a zatím dobrý.
|
Annie01 |
|
(23.8.2009 13:50:00) Andreo - tohle má každý člověk nastavený jinak. Někomu to pomůže a je takové věci nakloněn, někdo ne.
Ono se to přísloví - "Co nechceš, aby dělali lidi tobě, nedělej ty jim" sice se zjištěním partnerovy nevěry setsakra otřese v základech, ale podle mě je na tom hodně pravdy. Já v dané době slyšela několik podobných návrhů (Kdyby ses mu chtěla pomstít, dej vědět.), ve chvílích největšího zoufalství, jsem si říkala, že to snad i udělám, ale nestalo se tak a dneska jsem ráda.
Pravdou je, že jestli ti to pomohlo, proč ne? Podle mě je to ale zbytečný riziko pro vztah. Je to jako dva stromy rostoucí těsně u sebe - mají propletený kořeny. Když je někdo u jednoho z nich přeseká, je to průšvih, ale jestliže drží ten zbytek, stromy stojí. Přesekneš i ty zbývající a riziko, že se oba zřítí k zemi, je naprosto neúnosný. Byť nikde není psáno, že třeba jako zázrakem zůstanou zachráněný a nové kořeny zapustí ještě hlubší.
|
|
|
|
|
|
|