| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Zmizí přecitlivělost s věkem?

 Celkem 43 názorů.
 Maryl 


Téma: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 11:27:19)
Ani jsem to téma nechtěla dát přímo do depresí,protože to s tím tak úplně nesouvisí,ale nic lepšího jsem nenašla.Mám takový dotaz.Je mi 32 let,léčím se na deprese,beru AD víceméně od porodu,ale před tím jsem je brala krátce po smrti své maminky.Když se nad sebou zamyslím,tak si ani nemyslím,že bych trpěla klasickou depresí,jen jsem extrémně přecitlivělá,všechno si hrozně beru,kvůli všemu hned nespím,přitom jsou to prkotiny,nad kterými lidé v mém okolí většinou mávnou rukou.Spousta lidí mi říká,že nemám žádné starosti,proto se trápím,a že kdyby přišly,tak bych teprve viděla.Mmj.mi tohle říká má nejlepší kamarádka.Je skvělá,já se na ni nezlobím,protože vím,že to myslí dobře,ale takhle jednoduché to není.Jsem zdravá,máme fajn vztahy v rodině,mám krásné dítě,hodného partnera a přesto se neustále něčím trápím.Jenže si říkám,že ani s AD to není úplně ono,nevěřím si,nemám téměř žádné sebevědomí,přitom si myslím,že jsem docela pěkná ženská,ale s tím to nesouvisí.Nechci brát celý život AD,neb každý lék se projevuje negativně na játrech.Kdybych se svěřila své psychiatře,tak mi ještě přidá léky na spaní,ale tohle já nechci.Píšu zmateně,omlouvám se,ale takhle mi naskakují myšlenky.Zajímalo by mě,vy co jste mi třeba trošku podobné,jestli se s věkem jakoby obrousí hrany,člověk začne na věci koukat jinak,jestli se zkrátka může trošku změnit a dát se do pohody?Snažím se se sebou tak nějak sžít,říkám si,mám takovou povahu,jakou mám prostě pro tenhle život mít,něco se tu mám naučit,něco pochopit.Omlouvám se,snad mě někdo pochopí.Je to spíš takové zamyšlení,ono ve svém nejbližším okolí člověk nenajde příliš mnoho lidí se stejným problémem a tady je tolik lidí,tak třeba se někdo najde.Děkuji.~;((:-)
Odpovědět
 NIaris 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 11:50:54)
Toto mám po mámě, ale já v mnohem menší formě.
Máma se celý život starala o druhé, a pořád to dělá, tím začala kašlat na své problémy, a podepsallo se to na jejím fyzickém zdraví.
Někdy mi přišlo, že tím, že se spíš starala o okolí, než o sebe, jako by tím chtěla ty své problémy "potačit".
Já mám naštěstí manžela, který mě umí vrátit zpátky do reality, někdy dost z ostra mi vysvětlí priority, a ono to ku podivu funguje.
Neodrovnávej se kvůli jiným, kdo by to stejné dělal kvůli tobě?
Odpovědět
 NIaris 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 11:55:33)
Znovu jsem si to pořádně přečetla, a asi jsem tě pochopila špatně, omlouvám se
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 11:59:25)
Ne,Niaris,já myslím,že i v tom,co jsi napsala,je hodně pravdy,děkuju ti.Jinak moje maminka byla hodně podobná té tvé a i já myslím,že se hodně podobám té své.~x~
Odpovědět
 NIaris 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:07:47)
~s~~x~
Odpovědět
 Inka+Viki 
  • 

Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 11:58:58)
Taky mám přecitlivělou povahu - ne v dobrém, že bych byla tak šlechetná, ale ve špatném, že si různé věci velmi zabírám... Pomáhá mi to, co už jsem tu mockrát psala, moje povolání učitelky, které člověka velmi zoceluje, dále dobrý životní partner a věk taky, je mi 37. A v noci, když hrůzou z něčeho nespím, tak pomáhá fakt teplé mléko s medem.
Ale někdy ještě pořád nepomáhá nic.
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:02:10)
Inko,dík.Já se dříve snažila všemožně bojovat a bylo to ještě horší,teď se snažím nějak to přežít,neb vím,že někdy je líp,někdy hůř,a že když nebojuju,tak je to lepší.Mléko obecně nemám ráda,tedy mám,ale ne teplé,to bych asi nedala.~;)
Odpovědět
 Inka+Viki 
  • 

Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:04:32)
No mně pomáhá, protože s tou přecitlivělostí u mě souvisí to, že si umím hodně věcí sama v sobě vsugerovat - pozitivně i negativně. Ty to tak nemáš - že hodně ovlivníš sama sebe?
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:16:35)
Jo,to mám,jenže když jsem bojovala tak,že jsem se snažila všemožně to negativní,co mi lezlo do hlavy všemi svěry vyhnat,tak se to tam dralo ještě víc,tady na diskuzi pár holek psalo,že se snaží i to špatné přijmout a pak že je to lepší,tak to zkouším také tak.~;((
Odpovědět
 Teraza Horáková 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:02:05)
Maryl a nějakou terapii jsi k těm lékům nezkoušela?
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:04:05)
Terko,u nás ve městě vím jen o jednom psychologovi pro dospělé,tam jsem párkrát byla a vůbec nic mi to nedalo.Psychoterapii bych absolvovala moc ráda,ale ptala jsem se své psychiatričky,která je dle mého skvělá,ale má toh moc a bere jen hodně těžké případy,takže si k ní chodím jen pro léky.~x~
Odpovědět
 NIaris 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:07:20)
Psychoterapie, psycholog, to jsi zkusila. A co nějaký koníček, máš?????
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:18:08)
Niaris,abych pravdu řekla,tak vyloženě nějaký opravdový koníček nemám a to je myslím také chyba,možná se mě něco časem chytne.~;((
Odpovědět
 NIaris 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:23:59)
Já vím, že se to nedá paušalizovat,každá jsme jiná. Před časem jsem měla velice zlé období. Udělala jsem něco, co vím, že bylo dobré, ale moc lidí jsem tím podráždila. Chodlily mi ošklivé maily, ve finále do toho byly nepřímo zapleteny i mé děti.Braly si je do úst lidé, kteří ví h...o.Dokonce jsem začala trpět pocitem viny, ale to je blbost, teď to už vím.
Odrovnalo mě to. Už jsem byla snad i paranoidní. Zkončila jsem na AD.
Ale víš, co mi nakonec pomohlo nejvíc?
Sbalit psy, a vypadnout mimo civilizaci, a v klidu, sama, v lese, přemýšlet. Utřídit myšlenky. Jen já, psi, a možnost probrat se svým svědomím a myšlenkami.
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:42:17)
Niaris,to ti věřím.Já myslím,že tohle je super relaxace,jen já jsem v centru a nemám ani toho pejska a kdyby mě někdo do toho lesa zavezl,tak bych se tam asi sama bála.Mně spíš asi pomáhá o tom,co mě trápí mluvit,nejlépe s někým,kdo mě zná.Hodně mě chápe moje sestřenice,ale má sama dvě malé dětičky a tak toho času na povídání moc není.Myslím na tebe,ať je ti taky fajn.
Odpovědět
 NIaris 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:44:35)
Díky, já už jsem v pohodě:-)
A nepomohlo by ti třeba, když zrovna sestřenice nebude mít čas, psát?
Vypsat se z toho, a třeba se na to podívat po čase, a možná sama uvidíš, že to byly prkotiny. Nebo naopak.
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:50:31)
Niaris,nad tím psaním jsem už i přemýšlela,přijde mi to super,už jsem to i zkusila,ale jsem lempl.Ale dám se do toho.Jednou mi tu někdo napsal něco moc skvělého a to,že když si to zkusím psát,co mě trápí a po čase se na to podívat,přesně jak jsi teď napsala ty,takže zjistím,že spousta věcí se vyřešila naprosto sama bez mého zásahu.Niaris,dík moc,jsi moc empatická.Opravdu děkuju.~x~
Odpovědět
 NIaris 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:51:30)
Budu ti držet pěsti, opatruj se ~6~~;((~3~
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:52:35)
Děkuju moc.~;((
Odpovědět
 Teraza Horáková 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 13:22:49)
Ano, to znám, mně terapie tedy moc nepomohla, nějak jsem si chybně vybrala terapeuta a pak jsem nevěřila, ale mnoha lidem ano. Paradoxně mi trochu vnitřní síly dodala akupunktura (ač mnoho lidí nevěří), jinak jsem se začala zabývat cvičením, které souvisí i s psychikou (powerjóga, pilates - to je taky dobré odreagování).

A když začnu takhle jančit, počasí, nepočasí (tady - čím horší tím snad lépe ~t~), jdu se ven projít. Taky fyzicky se unavit docela pomáhá, prostě nenásilně ty myšlenky převést někam jinam.
Čím víc jsem s přecitlivělostí bojovala, tím víc se mne potvora držela, případně se ošklivé myšlenky vracely. Až, když jsem je začala přijímat, daly si trochu pokoj...

Držím palce.
Odpovědět
 Cimbur 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:16:10)
Psychoterapie by Ti určitě pomohla, zkus hledat i v jiném městě. Jinak - v tomto ročním období se to trochu zhorší skoro každému.
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:18:47)
Já vím,Macimm.Díky moc.~;((
Odpovědět
 Cimbur 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 13:01:50)
Maryl, zrovna teď taky nejsem OK, ale s věkem se to myslím samop nezlepší, musí se na tom pracovat.
Odpovědět
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:16:26)
Kamarádka má do jisté míry pravdu, ale potíž je v tom, že se to takhle racionalizovat nedá. Ony totiž pro člověka, který to prožívá, jsou i pseudoproblémy skutečné problémy.
Resp. umět racionalizovat je výhoda, ale ne každý je toho schopen.
Každý problém má řešení. Pokud řešení nemá, nemá smysl se s ním zaobírat. ~;)
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:19:41)
Monty,to je hezky napsaný a i pravdivě.~x~
Odpovědět
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:21:18)
Maryl,
mám takové heslo - Problém jako takový neexistuje, existují jen lidé, kteří se nedovedou v dané situaci adekvátně zachovat. ~;)
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:24:49)
Madelaine,dík.Salámistka,to je to pravé slovo,třeba k tomu také dospěju a pak si teprve začnu život užívat,teď je přežívám,ale ne proto,že bych tu nebyla ráda,jen neustále myslím na to,co bude,jak to bude,jak to přesně musí být,proč tamten řekl tamto a proč to řekl takhle....a je to k zbláznění.:-)~d~
Odpovědět
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:29:15)
Maryl,
buď ráda, že toho salámismu můžeš dosáhnout takhle. ~;) Třeba já musím být salámista a flegmatik prostě proto, že kdybych si jen na pár minut připustila realitu, mohla bych se jít z fleku oběsit na nejbližším stromě. ~;)
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:39:59)
Já vím Monty,často tu od tebe čtu a vím,že se něčím hodně trápíš,ale netuším čím,ale dle toho,jak píšeš,tak vím,že je ti taky hodně ouvej a je mi to opravdu upřímně líto.
Odpovědět
 Winky 
  • 

Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:37:21)
nj, taky jsem krapet cíťa, ale jak tu někdo psal že má manžela který "umí vrátit do reality", tak to mám naštěstí taky. Je chápavý, umí mě podržet, ale zároveň mi nechat nahlédnout že kdybych se chtěla trápit každou maličkostí, může mě to během krátké chvíle dostat na lopatky. Nespravedlnost světa totiž nejde vyřešit :-) a jiné lidi taky nejde vyřešit :-) takže zbývá jen vyřešit si sám sebe tak, aby se ti žilo co nejlépe to vyhovuje tvému naturelu (někdo má rád dramata každý den, někdo radši stálé věci atd.)
Mimochodem - nejsi náhodou trošku perfekcionista a plánovač? Já docela jo, a tak mě každá "změna plánu" dokáže rozhodit (zvláštní, často je ten plán jen v mé hlavě a jaksi ho nesdělím ostatním a přesto očekávám že se podle něj budou chovat, jak pošetilé). Výborně mě poučila jedna situace - byli jsme s mužem na dovolené, ještě bezdětní (teda byla jsem těhotná). Byli jsme na Gran Canaria, půjčili jsme si auto a projížděli ostrov. Cestu jsem měla pečlivě vybranou a naplánovanou abych viděla "všechno", manžel řídil. No a dojeli jsme doprostřed ostrova - nádherné hory, výhled skoro 360st, krása - prostě něco co by si měl člověk užít v ten moment. A já jsem byla otrávená, poněvadž silnice kterou jsme chtěli pokračovat (odbočka vlevo) byla zasypaná kamením, a další možnosti byly buď jet vpravo nebo se vrátit. O nic nešlo, měli jsme dovču, bylo fakt jedno co uděláme, všude to bylo krásné a bylo co vidět, ale mě drásalo to, že můj "plán" je v troskách...... taková blbost.... naštěstí mě z toho manžel dostal nějak že to vyznělo až vtipně (něco v tom smyslu že jestli na té odbočce vlevo trvám, tak ať si sednu a udělám si pohodlí, že jde odházet tu spadlou kamenovou lavinu ale bude mu to krapet trvat)... No prostě mi došlo že někdy vyšiluju kvůli totálním blbostem. Tak když se ocitnu v podobné situaci a ještě nemám úplné zatmění mozku svým plánem a podaří se mi vzpomenout na tuhle příhodu, dokážu se podívat na věci z nadhledu a je mi mnohem, mnohm líp.
Odpovědět
 NIaris 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:40:15)
Máš v pohodě chlapa, ten můj by mi řekl, že když tedy tudy musíme jet, mám ssi to odházet sama~t~
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:51:00)
~R^~t~
Odpovědět
 Winky 
  • 

Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 14:47:07)
já vim, je to zlato :-) a právě mi dost pomáhá ten jeho humor a dotažení věcí ad absurdum. A taky to, že vím že je to jakési "rodinné dědictví" - že mi bylo tlučeno do hlavy že existuje jen jeden jediný správný způsob jak věci řešit a ten musím nejdřív najít a pak to udělat. A jak stárnu, zjišŤuju že univerzalita je pitomost :-), pravd je milion, takže MNOHO cest může vést k cíli i když jinak.... a je to docela ulehčující zjištění.

I když - taky se mi stalo že jsem potkala ještě většího plánovače než jsem já, a to jsem docela zůstala koukat - před cca 2 lety se jedna skupina maminek se rozhodla zřídit z ničeho mateřské centrum, a sháněly kdo by co daroval za nábytek či vybavení. Měla jsem pár věcí, tak jsem zavolala a nabídla je, domluvily jsme se na odvozu - jedna z nich měla dodávku. Když si přijela pro věci, nabídla jsem jí ještě něco k tomu a ona řekla "to je na mě moc rychlé - musím si to promyslet, pak zavolám a kdyžtak přijedu ještě jednou" :-) přitom do té dodávky by se to vešlo v pohodě :-) a nemusela by jezdit 2x... Ale co už :-)
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 12:45:03)
Perfekcionista i plánovač přesně sedí,také mě každá změna totálně vykolejí,přitom vím,že je to špatně,neb člověk míní,osud mění.S tím kamením a manželem mě to pobavilo.:-)
Odpovědět
 Vokounka 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 13:08:17)
Ahoj Maryl, první, důležitý krok máš za sebou - už víš, že se trápíš často zbytečně a kvůli prkotinám. Teď už jen to uvědomění posunovat časově k bodu trápení. Až jednou uvidíš, že tě něco rozhodí, ale v hlavě vzápětí začne blikat kontrolka, že pozor : teď to přeháním, zveličuju, ono to tak strašné není, dá se to přežít, apod....

Asi nikdy nebudeš úplná salámistka, ale můžeš se dopracovat k tomu, že fáze trápení budeš vědomě zkracovat až ke snesitelnosti.A budeš vědět, jak na sebe, co na Tebe platí, co ti pomáhá....to ti dodá všechno jistotu a klid na duši.

Mně se tenhle systém moc osvědčuje. Jsem založením strašnej nervák. Pochopila jsem, že bych se životem musela jedině protrápit a být v neustálém napětí, co se zase stane, jak něco dopadne, jak něco zvládnu....
Mně nakopla ta moje nemoc, díky ní jsem pochopila hodně a díky té zkušenosti jsem se vědomě rozhodla, že chci život užít a ne přežít.
Takže vím například, že když mne čeká nějaká zpráva, v mém případě vyšetření, vím, že mne to vždycky sejme. Už s tím dopředu počítám, vím, že si tím prostě musím projít a pak nějak líp ten propad, paniku přečkám. A hodně mi pomáhá si fakta racionalizovat. U mně je to naprostý základ úspěchu. Jak ti to tu někdo doporučoval, tak se také přidávám.
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 13:17:50)
Vokounko,ahojky:-)
moc děkuju za milá slova.Já si právě také myslím,že časem nějaká ta změna k lepšímu přijde.Tys dostala chudinko,docela tvrdou ránu,ale na druhou stranu i šanci to změnit.Moc ti fandím,vím o Tobě,ži jsi také cíťa a moc ti držím palce a čekáme "doma" na zprávy od tebe a moc ti držím palečky,ať je ti fajn.Ještě pracuješ?Nebo už budeš končit?
Odpovědět
 Lucie+3 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 14:10:26)
Maryl, Vím o tobě a díky ti za toto téma, stejně tak všem, kdo přispěl...
Já jsem na tom dost podobně, ne-li stejně.
Co se tebe týče....tak jen prášky nic nevyřeší, můžeš je tak brát celý život, obzvláště, když jsi došla k uvědomění problému, tak tě nezachrání, psychoterapie je nutná, ale stejně dál musíš pracovat sama se sebou....psychoterapeut tě bude jen směrovat, ale svůj život máš v rukách sama....
Já si myslím, že věk ve všem hraje roli. Mě bude za týden 30. Jsem šíleně přecitlivělá, jsem plánovač, šílený perfekcionista a vše, co tu bylo napsáno, občas mě přepadne depka...ale hrozná je ta přecitlivělost, vše mě rozhodí, přemýšlím nad tím, proč to je tak a tak a ne jinak, o situacích....o všem, co se stalo....přemítám si vše v hlavě stále dokola, jsem i dost vztahovačná, vše mě rozbrečí, dojme....není to lehké.
Momentálně mi hodně dává ten věk, vnímám věci jinak, než ve dvaeti, pětadvaceti...umím se sebou líp pracovat....pozoruju se...a cíleně jednám, snažím se nějaké věci vsugerovat. Asi jako ty, došla jsem k závěru, že jsem prostě taková a asi budu celý život, jen začínám v tom smyslu otupovat, mám skoro devítiletou dceru a 18ti měsíčního syna, vydím na nich, jak čas letí a uvědomuji si, že se nechci celej život jen trápit, čas běží, za chvilku budu stará a budu litovat, že jsem se tak málo smála a tak moc trápila...i toto uvědomění mi dává víc síly, dále ještě děti, chci, aby měli normální rodinu a normální mámu, tak se snažím...
Takže, jak jsem psala, pomáhá mi uvědomění si konkrétních situací a pracuju sama se sebou, antidepresivům se bráním zuby nehty - už jsem je brala, bylo ok, ale po vysazení je to zpátky - a na psychoterapeuta nemám čas - sleduju se, jak reaguju, snažím se to vyhodnotit a poučit z toho do budoucna a opravdu to funguje, tedy u mě. Cíleně se raduju ze spousty věcí, pomáhá mi uvědomění, co zla a bolesti je na světě, kolik lidí na světě za den zemře a to mě nutí k tomu se snažit život užít...asi to píšu dost zmateně....není to lehké, takhle psát.
Každopádně vím, jak se cítíš a držím ti palce, ale zkus přemýšlet sama nad, sebou, sledovat se, myslet cíleně pozitivně...
Jo, a taky nemám skutečné starosti, mám dvě krásné zdravé děti, skvělého manžela, který mi umí i dost pomoct a pracovat se mnou, je mi oporou...zázemí, pohodu, manžel mi taky říká, že řeším blbosti, které ostatní neřeší, nebo ani nevnímají, že kdybych byla nemocná nebo měla nějaký skutečný problém, pak bych věci viděla jinak. Já žádný problém nemám, což může ten problém, chápeš? ~:-D Asi i na tom něco bude...každopádně přeju hodně štěstí ~;(( a předem sorry za překlepy
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 18:37:14)
Ahoj Makovko,
moc ti děkuju za krásnou zpověď~;).Napsalas to nádherně a mně už pomáhá jen to vědomí,že vím,že v tom nejsem sama,že i druzí jsou takhle strašně moc citliví a prostě s tím "normálně žijí".Přitom stačí tak málo k tomu být šťastná a vlastně i moc jsem,nechci od života víc,jen být trochu nad věcí,chci na sobě určitě pracovat,ale nevím přesně jak,ale začnu tím,co už mi tu víckrát poradili,že si budu psát o tom,co mě trápí ...
Ty už máš Makovko,tak velkou holčinu,to musí být fajn mít takhle velkou slečnu a pomocnici,moc ti to přeju a třeba si někdy písnem,jak se cítíme,kdyby se ti chtělo a přeju ti dopředu vše nejlepší k tvým blížícím se narozkám,jak jsi psala a ještě jednou moc děkuju.~;((
Odpovědět
 Gerberka1 


nezmizí 

(12.12.2010 19:54:31)
Moje zkušenost - ne, nezmizí.

Banaopak se přecitlivělost věkem ještě více vyostří, ale podle mě k tomu musí mít člověk určité dispozice. Já je mám, a vím o tom, takže u mě není co řešit - jsem schopná nespat kvůli tomu, že malý večer jen trochu pokašlával a celou noc už bdím a poslouchám, jestli nekašle a už v hlavě spřádám varianty na příští dny - jestli bude nemocný a budu s ním doma, tak jestli mám v práci dodělané všechny resty...., a hlavou se mi honí, kdy a jak býval nemocný ten starší syn a jak jsme to vyléčili....prostě já jsem schopná probdít noc opravdu kvůli každé prkotině.

Nemluvě o tom, že mám neustále "na krajíčku" a stačí mi banální vzpomínka a už bych se rozbrečela....Nejsem schopna a neumím být nad věcí, trochu závidím všem, kteří dovedou žívot brát trochu zlehka a nedělat si ze všeho těžkou hlavu jako já.

Nějakou psychoterapii nebo prášky jsem ještě nebrala, ale zpětně si uvědomuju, že po narození staršího syna jsem zřejmě měla někam jít, ale tenkrát - bez internetu, bez jakýchkoliv zkušeností a vědomostí a bez možnosti moje pocity komukoliv říct - jsem se s tím nejhorším zlomem přecitlivělosti musela vypořádat nějak sama....až teď se dočítám, kolik je takových případů jako jsem já.
Odpovědět
 Maryl 


Re: nezmizí 

(12.12.2010 20:08:10)
Gerberko,tak pod to bych se také mohla podepsat.Když si vzpomenu kupříkladu na své těhotenství.Večer co večer jsem uléhala do postele se strachem,jestli se zvládnu postarat o své dítě,jestli budeme mít dost peněz,přesně jsem počítala,kolik peněz dostanu já,kolik přesně peněz vydělá partner,co přesně koupím,bděla jsem až do rána,ráno se na mě někdo po cestě do práce špatně podíval(možná to tak připadlo jen mně) a už jsem brečela.Ve finále partner našel práci fajn placenou,po nějaké době o ni bohužel ale přišel,ale vždycky se to nějak zvládlo.Teď jsem čerstvě nastoupila zpět do práce,práce se mi líbí,tak uvidíme.Hrozně moc vycítím jakékoli napětí mezi lidmi a hned si to vztahuju na sebe,že mě ten dotyčný nemá rád a začnu přemýšlet,jestli jsem něco špatného neřekla,neudělala a tak dále...však to sama znáš.Díky za příspěvek.~;((
Odpovědět
 Gerberka1 


Re: nezmizí 

(12.12.2010 20:22:39)
Maryl,

zajímavé, jak to popisuješ.

U mě ta změna začalo po narození prvního syna. Do té doby jsem byla suverénka, klidně jsem každého poslala do.... - prostě do patřičných mezí, neměla jsem vůbec žádné výčitky svědomí, vůbec nic. Ani celé těhotenství se mnou nezamávalo, teprve po té strašně změně, která nastala příchodem mimina, vůbec jsem na to nebyla připravená - na to nevyspání, na to, že nestíhám domácnost...než jsem doopravdy měla doma mimino, tak ať mi říkal každý, co chtěl, tak jsem si to prostě reálně představit nedovedla. Byl to tvrdý pád na zem, ale taky pád mé pýchy - toho, jaký jsem předtím bývala kolikrát "tvrďas", musela jsem se hodně sklonit před svým osudem, jaký ke mě byl štědrý..... Teď bych neublížila snad ani mouše, rozdala bych se, jsem za všechno strašně vděčná.

Jak jsem si prolítla příspěvky, tak tu holky psaly, že to bývá spojené s tím, když je člověk plánovač a perfekcionista - to je veliká pravda, já taková jsem, vím o tom a o to těžší je vyrovnat se sama v sobě uvnitř s tím, že prostě život občas nevyjde podle toho, jak si to člověk krásně naplánoval.

Taky jsem se stala hrozně jakoby skromnou - nevím jinak jak to říct. Vůbec nic si nepřeju, nechci kupříkladu nějaké drahé dárky, nemám žádné požadavky na dovolenou. Jediné, o co každý den prosím, tak je, abychom byli s manželem a s kluky zdraví, vždycky říkám - ať mi klidně spadne na hlavu náš nedodělaný barák, ale hlavně abychom byli s manželem spolu, měli se rádi a byli zdraví a naši synové taky, nic jiného si opravdu nepřeju. Je to těžké vyjádřit.....jsem hrozně vděčná, že oba máme práci, že máme kde bydlet apodobně, prostě si tohle všechno uvědomuju až do morku kostí, dřív jsem nad tímhle klidně mávla rukou a považovala to za samozřejmost. Ale ono to samozřejmé není.
Odpovědět
 maaf 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(12.12.2010 20:54:40)
Tak mě je 33 a rozhodně nic nemizí~t~. Přecitlivělá jsem pořád a navíc starší dcerka je naprosto přesná kopie, takže se začínám vidět "zvenčí". Až díky starší holce jsem objevila Ameriku, že je běžný, že kolem mě nejsou samé harmonické vibrace, že si o mě někdo myslí, že jsem blbá kráva, že mám doma nepořádek, že jsem něco pokazila. Důležitý je, že zítra si ten dotyčný bude možná myslet něco jinýho, a jinej mě pochválí, něco se mi zase povede, že život jde dál a nikdy nic nezůstává na stejným místě. Tak dlouho jí to opakuju, až mě to samotný pomáhá. A v nejhorších chvílích, kdy něco příliš prožívám, si vždy vzpomenu na nějakou tu odrbanou moudrost, a trochu nad ní zamedituju. Moje oblíbené (jen parafrázuju, nemám to napsané): V jakési zemi si mocný král zavolal mudrce a přikázal jim, aby mu napsali moudrost, která ho vždy rozveselí, když bude smutný, a zklidní, když bude pyšný. Mudrci mu druhý den přinesli prsten, na kterém bylo vyryto: I tohle pomine. Taky věřím na zákon zachování energie, že energie "vržená" do prostoru se neztrácí (že všechno, co dělám má smysl, i když ho zrovna nevidím) a že na všem záleží, ale na ničem zase tak moc. Moje dcera trpí na špatné sny a jediné, co jí pomáhá, je opakovat, že špatné sny vytlačí jedině dobrými. Musí začít myslet na něco hezkého. Jde jí to čím dál líp, ale od mimina je to děsivý uřvan a negativista. Když do ní tlačím, ať myslí třeba na našeho psa (občas začne místo pozitivní radosti brečet, že nechce, aby umřel), na maminku, na plavání..., tak si uvědomím, že některý lidi jsou tak negativně nastavený, že za to prostě vůbec nemůžou (ona to má od miminka) a musí s tím bojovat vědomě a cíleně. Jsem se rozepsala, ale zrovna jsem taky přecitlivělá. Umírá mi otec a už jen čeká na smrt. Když jsem dnec stála vedle něj a viděla, jaké má bolesti, že jeho tělo nezvládne ani speciální výživu přímo do střev, a přitom je úplně a zcela duševně fit a při smyslech, tak jsem si připadala jako v paralelním vesmíru.
Odpovědět
 Maryl 


Re: Zmizí přecitlivělost s věkem? 

(13.12.2010 8:19:15)
Pilar,myslím na Tebe,Tvou dcerku a hlavně na Tvého tatínka.~s~
Odpovědět

Komerční sdělení

Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.