| Gora | 
 |
(26.1.2011 17:12:24)
Já se přiznám, že já nejsem na syny tak tvrdá, jako byli na mě naši, ale přece jen souhlasím s pořekadlem: Ohýbej mňa mamko, dokud já jsem Janko, až já budu Jano, neohneš mňa mamo. Řídím se pravidlem, že když několikrát neposlechnou, tak je jednou výchovně plácnu na zadek. Hlavně, když jde o jejich bezpečí. Navíc nemám ráda rozmazlené haranty, co nikdy nedostali nejen na zadek, ale taky nejsou ani okřikování, a pak se chovají jako mistři světa a ubližují všem okolo, protože ví, že stejně žádný trest nebude.
|
| Žžena |
|
(26.1.2011 17:14:32)
Marci,
když se podívám zpět do dětství, tak ti největší raubíři na základce, co ničili věci a šikanovali menší děti byli doma zrovna řezaní jak žito. Tak že by se něco nepovedlo?
|
| Gora |
|
(26.1.2011 17:26:39)
Žženo, ale v dnešní době já to vidím tak, jak jsem napsala. Např. se starším synem chodili do školky tři kluci - hajzlíci. Drželi při sobě, jakmile se učitelky otočily, hned někomu nadávali, bouchali a podobně. Hodněkrát jsem je potkala venku s maminkama, ty spolu kecali, kluci kolem nich běhali, nadávali sprostě, a ony jim nic neřekli. Když odsekávali, že nikam nejdou, nebo tamto nebudou dělat, tak mamky jen pokrčily rameny a nic. Když děti nejsou nijak vychovávány, tak je přece jasné, že zvlčí.
A o těch dětech, co byly a jsou řezány jak žito nemluvím. Souhlasím jen s výchovným plácnutím, ale řezání způsobí podle mne nenapravitelné škody.
|
| Žžena |
|
(26.1.2011 17:29:52)
Marci,
děti se ale nevychovávají jen plácáním, řezáním nebo přednáškami. To je asi tak ústřední myšlenka věci.
|
| Gora |
|
(26.1.2011 17:42:37)
Žženo, to vím taky. Starší přednášky nevydrží, protože je ADHD, a mladší ještě ne, protože z toho ještě nemá rozum. Staršího už plácnu opravdu velice zřídka, mladšího dle nebezpečnosti věci, kterou provádí. Většinou se jim snažím stručně a jasně slovně vysvětlit, že tohle nedělat a proč. Pokud ale syn pernamentně šplhá na stůl, nedá si to nikterak vysvětlit, že mu uklouzne noha a spadne, je podle mne lepší plácnout než ho nechat spadnout, a jet na pohotovost s polámanými končetinami či rozbitou hlavou. To samé na silnici, pokud neposlouchá, dělá blbosti u cesty, lepší plácnout, než ho nechat zajet autem.
|
| zerat | 
|
(26.1.2011 18:39:31)
Marci, vidím to úplně stejně! 
|
|
| zerat |
|
(26.1.2011 18:46:59)
Žluťásku, já nic vysvětlovat nebudu  Buď ráda, že jsi své děti nikdy plácnout nemusela a žijí a ještě jsou třeba ke všemu vychované Já vždycky zírám, jak si v těchto a podobných tématech mastí své sebevědomí ve vychovaných dětech hlavně zastánkyně Respektovat a respektován... Já s oblibou říkám, že dokud neuvidím dítě vychované ryze beztrestovou výchovou a bez jakéholiv plácnutí, tak aby vyhovovalo i mým představám o vychovaném dítku, - neuvěřím!
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(26.1.2011 18:48:04)
zerat,
a jaké jsou ty tvoje představy o správně vychovaném dítku, smím-li se ptát?
|
| zerat |
|
(26.1.2011 18:50:13)
Přijeď se podívat 
|
| zerat |
|
(26.1.2011 18:53:17)
I když teda mám doma zatím polotovary, jestli budu úspěšná aspoň tolik jako byli moji a manželovo rodiče to uvidím až za pár let. Pevně doufám, že sklidím dobře
|
|
|
|
| Sova a dvě sůvata | •
|
(26.1.2011 19:45:01)
Plácnutí zvýší emoční vnímání, pokud desáté strhnutí stranou nevede k cíli. Zařvu. Prostě intenzifikace zážitku natolik, aby si v další podobné situaci uvědomilo o co jde. Dítě, dokud nemá osobní zkušenost se zraněním, si nedokáže představit bolest, tříleté dítě si nedokáže představit smrt.
Dokud se nespálí, furt bude sahat na kamna - tedy moje druhé, první to nedělala.
Schovávám sirky (pro rýpalky), ale pokud teoreticky najdu tříleťáka něco opakovaně zapalovat, raději ho plácnu, klidně aby si vytvořil vazbu "sáhnu na sirky, dostanu na prdel", než abych ho nechala shořet. Je to trochu doabsurdna dovedeno, jde mi spíš o ty situace, kdy mi to připadá účinné.
u vysvětlování jak s A dokud nebude
|
|
|
| myš | •
|
(26.1.2011 18:57:18)
Zerat
byla jsem v Anglii v rodině se 7 dětma, kde bití dětí bylo naprosté tabu. Nejstarší už byli skoro za pubertou, nejmladší batole. Ty děti byly podle mě slušně vychované, i když živé a ne nutně absolutně poslušné děti. Můj dojem tenkrát byl, že bych tomu tříleťákovi nejradši občas jednu plácla, ale dneska zpětně a se zkušenostma s výchovou to už vidím jinak  Oni byli sebevědomí a bez komplexů, což u českých dětí bývá občas problém.
I tady znám rodiny, kde se děti nebijou a jsou v pohodě, takže to jde. Netvrdím ale že vždy.
|
| zerat |
|
(26.1.2011 19:10:04)
Myš, ale o tom to jde. Tady ale spousta vůbec nepřipouští, že to nejde vždy. Já znám spousty naprosto seběvědomých dětí, které bych ale doma mít opravdu nechtěla. Nechci mít doma chudáky s nízkým sebevědomým a upozorňuju, že zatím se tak ani jedna neprojevuje, ale taky nechci mít doma děti, které budu já poslouchat! a děti, které buď budou kamarádi poslouchat a nebo... Já ani s kamarády nemám potřebu debatit o tom, jak vychovávám své děti a jak vychovávají oni své děti, je mi to defakto jedno- hlavně, ať ty děti mají nějaké morální zásady a nejdou za vším přes mrtvoly...
|
| zerat |
|
(26.1.2011 19:11:44)
Pardon "ale o tom to je" -mělo být a beztak, tam jsou i jiné hrubky příp. se omlouvám 
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.1.2011 19:14:59)
zerat,
a proč tě nutně musí děti poslouchat? Jaký to má význam v praxi?
Já nechci, aby mne syn poslouchal. Stačí, když mne bude respektovat.
|
| zerat |
|
(26.1.2011 19:18:36)
Monty, hezká hříčka slov Takže až skočí pod auto, tak mu na hrob napíšu, škoda, že jsi mě jen respektoval - možná kdybys aspoň jednou poslechl, tak bych za Tebou nemusela chodit na hřbitov  
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.1.2011 19:20:46)
zerat,
pokud tě dítě respektuje, bere vážně to, co mu říkáš. Nemluvím o dvouletém dítěti, které z toho nemá rozum - to snad pevně držím a nenechávám volně pobíhat po komunikacích.
|
| zerat |
|
(26.1.2011 19:32:26)
Monty, podle mě dítě musí ovládat oba způsoby
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.1.2011 19:33:43)
zerat,
podle mne ne. Synovi je osm a zatím jsme s tím jedním vystačili.
|
| zerat |
|
(26.1.2011 19:38:58)
Monty, třeba mu rozměr "poslouchat" dávají poznat jiní jinde
|
| zerat |
|
(26.1.2011 19:40:11)
A tímto naši debatu končím. Protože debatovat o tom, jestli poslouchat nebo respektovat... mě neobohacuje Hezký večer 
|
|
| zerat |
|
(26.1.2011 20:57:23)
Žluťásku, manžel se smál, o čem to tady mluvíme. Že on coby pedagog by chtěl vědět přesně vypsaný rozdíl v "poslouchat" a "respektovat", jestli náhodou pro to stejné náhodou nepoužíváme ta stejná slova. Já totiž popravdě v dvou slovech nevidím rozdíl a nebo když už , tak mimino se učí poslouchat a postupně když pochopí principy, proč mělo poslouchat, tak už respektuje ty principy.
Ad přirozená autorita, co to je? Tohle znám já totiž většinou tak, že dotyčný tak funguje na všechny okolo, ale ne na vlastní děti
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.1.2011 22:00:49)
zerat,
OK, pokusím se ti to vysvětlit. "Poslouchat" chápu jako stav, kdy rodič vydává direktiva a trvá na jejich dodržení(např. "umyj nádobí!" "nešoupej nohama!" apod.). Vyžaduje od dítěte, aby plnilo příkazy... jako na vojně. Bez diskusí, bez vysvětlení, zkrátka "jdi a udělej to", event. "bude to tak a tak".
"Respektovat" znamená přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí. Já něco chci - syn něco chce. Nevyžaduji, aby mne poslechl a udělal to, co chci já (ostatně proč by měl, málokdy jde o něco opravdu závažného). Ovšem zná následky, které plynou z jeho rozhodnutí. Syn respektuje, že moje "ne" znamená "ne" a já totéž respektuji v jeho případě.
Rodič, který vyžaduje poslušnost je vychovatel. Ten, který staví vztah na vzájemném respektu je partner.
Moje dítě nejsem já, je individualita. Má svoje potřeby a svoje názory. Buď se shodneme nebo neshodneme. Pokud se neshodneme, nejsem tu od toho, abych mu něco nařizovala.
|
| zerat |
|
(26.1.2011 22:16:08)
Monty, to co píšeš je hrozně zjednodušující a taky zavádějící. Požadovat poslušnost ještě neznamená chovat se jako generál a nevysvětlovat a nepřipouštět diskusi. A na druhou stranu: co jiného znamená respektovat moje "ne" než poslechnout?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.1.2011 22:23:35)
zerat,
z mého "ne" ale nevyplývá, že by měl něco udělat syn. Z toho vyplývá pouze to, že něco neudělám já.
|
| zerat |
|
(26.1.2011 22:31:36)
Tady si protiřečíš. Přece jsi psala, že on respektuje "moje ne", tak prosím Tě uveď příklad v praxi, jak to vypadá když respektuje "Tvoje ne".
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.1.2011 22:38:05)
zerat,
OK. Dejme tomu chce jít večer cestou z kroužku ke stánku na pizzu. Když řeknu, že tam nepůjdu, ví, že nepůjdu. Já mu tím nic nezakazuju ani nepřikazuju, kdyby byl ochoten a schopen si tam dojít sám, tak klidně může. Ale já tam prostě nejdu.
Zjednodušeně řečeno - ty si dělej, co uznáš za vhodný, ale já mám takový a takový postoj.
Stejně tak když on řekne "ne", je to pro mne "ne". "Chceš jít tam a tam?" "Ne." "Fajn, nejdeme tam."
|
| zerat |
|
(26.1.2011 22:42:16)
Monty a co když je to dítě dvouleté a řekne Ti a já tam půjdu? Třeba naše dvouletá klidně odejde i kilometr pryč od nás a až někde hodně daleko za rohem se zastaví a dumá, jestli to neměla udělat jinak a co bude... Takže já mám na výběr buď se jí podvolit a doprovodit ji, aby se jí něco nestalo, protože za ni zodpovídám a nebo ji chytit za ruku a nedovolit jí odejít.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.1.2011 22:44:38)
zerat,
dvouletého dítěte se pro jistotu neptám na nic, co by mohlo ve výsledku ohrozit jeho zdraví nebo život.
|
| zerat |
|
(26.1.2011 22:48:16)
Monty, ale tam nejde o to, že bych se já ptala, jestli si třeba nechce skočit pod auto, ale ona má své nápady, které chce zrovna teď realizovat... a bohužel se mě neptá na názor. 
|
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.1.2011 22:34:17)
Pozoruhodné je, že zatímco moje matka se pokoušela být generál a výsledek byl ten, že jsem záměrně kašlala na všechno, co pokládala za důležité, v případě mého syna je to obráceně - on se snaží přesvědčit mne, že je něco důležité, třeba mít podepsaný úkoly nebo vedenej deníček o četbě. Nevymezuje se vůči mně, ani nedělá nic jen proto, aby měl pokoj od blbých výchovných keců. Jeho učitelka je poměrně dost překvapená z toho, že na sebe všechno doma práskne. A proč by neměl? On ví, že se mu z mé strany "nic nestane" a pocit odpovědnosti má sám za sebe, protože to taky dělá pro sebe, ne pro mne. Já nechci, aby mi dělal radost tím, že bude mít dobrý známky (např.). Jeho známky mi můžou být úplně ukradené. Chci, aby si sám uvědomoval, proč něco dělá a dokázal nést odpovědnost za svoje činy. Ode mne uslyší vždycky jen názor, nikdy ne rozkaz.
Pokud by někdo chtěl namítnout, že je to pro dítě velká zátěž - možná, ale on na to má. Kdyby na to neměl, neriskovala bych.
|
| zerat |
|
(26.1.2011 22:39:46)
Monty, ale tohle všechno, co píšeš mi přijde jako bych psala i o naší holce a přitom já žádnou takovouhle knížku nečetla a ani číst nebudu Z tohoto všeho mi přijde, že dávat slovo "poslouchat" a "respektovat" do protikladu je pitomost, je to jen o Tvojí asociaci vůči slovu "poslouchat"
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.1.2011 22:40:59)
zerat,
jakou knížku máš na mysli? Já žádný publikace o rodičovství nečtu a nemíním s tím ani začínat.
|
| zerat |
|
(26.1.2011 22:43:54)
Monty, aha, tak to jsme na tom stejně dá se říct
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.1.2011 22:43:16)
Jinak přiznávám svou averzi k výrazu "poslouchat", protože větu "budeš mne poslouchat!" směrem k dětem v mém okolí vždycky používaly ty největší krávy.
|
| zerat |
|
(26.1.2011 22:47:02)
 tak jsme u pudla věci Naše starší holka nebude poslouchat nikoho, kdo jí řekne "a budeš mě poslouchat" - má tohle nastavený od přírody(možná po mně)... Jediný rozdíl je v našich dvou dětech, a to ten, že starší nikam beze mě či manžela neodejde ani neodešla. Dvouletá manželovi odkráčela 500 metrů za dům a on se pak mohl zbláznit strachy než ji našel... Takže hold prostě naše dvouletá má odvahy na rozdej, a to stabilně. Odchází mi z obchodu... Neumím si představit, nechat ji v tomhle věku ať si jde a zjistí, proč měla respektovat moje chvilku ještě posečkej
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.1.2011 22:49:56)
zerat,
jasně, já mluvila o dětech, který jsou už schopný pobrat, jaké následky může mít jejich rozhodnutí. Ve dvou letech se syn rozhodoval tak leda o tom, co si vezme z lednice na svačinu nebo v kolik hodin se půjde koupat, ne o tom, kam půjde, když je někde venku s dospělými osobami. Samostatné rozhodování musí být úměrné věku, nátuře a inteligenci dítěte.
|
| zerat |
|
(26.1.2011 22:55:01)
už tu sotva vidím na klávesnici  ale jsem nakonec ráda, že jsem se ještě zapojila a mohly jsme zjistit, že to asi nakonec myslíme stejně. Nevyplývalo mi totiž zpočátku, že se mluví o starších dětech. Jdu holce naimpregnovat už doufám vyschlé kozačky a jdu do spát. Přeji dobrou noc
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Dobra1 | 
|
(26.1.2011 21:49:23)
Tohle mi totiž na metodě Resektovat a byt respektovan schází. Jak se děti naučí podřídit se (ne samozřejmě slepě a ve všem) někomu, kdo je autoritou ze sve pozice - učitel, policista, nadřízený - který ale onu přirozenou autoritu nemá? Když ho nerespektuju, protože on podle mě nerespektuje mě, tak si můžu dělat, co chci?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.1.2011 22:05:08)
dobri,
nepotřebuje se umět podřizovat, pokud umí argumentovat.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.1.2011 22:14:03)
To říkám proto, že s tím mám poměrně bohaté osobní zkušenosti. Nikdy jsem nebyla typ, který by podléhal autoritám. Okamžitě po vstupu do prvního kolektivního zařízení proto nastaly problémy. Mne nelze k ničemu přinutit, nikdy neudělám to, co udělat nechci - zvlášť ne, pokud je po mně vyžadována nějaká totální kokotina. Pamatuji si, jak mne asi ve druhý třídě chtěla učitelka přimět, abych snědla dršťkovou polívku. Sedla si v jídelně proti mně a řekla, že neodejdu od stolu, dokud jí nesním. Asi po dvou hodinách jsem samozřejmě vstala od stolu, aniž bych do polívky strčila lžíci, protože to učitelka vzdala a odešla sama.
Dokážu přijmout logický argument a změnit na jeho základě názor. Ale nikdy nebudu respektovat kdejakého poloblba jen proto, že byl náhodně postaven do role "autority"... a snažím se k tomuto postoji vést i syna.
|
|
| Dobra1 |
|
(27.1.2011 14:47:22)
Jasne ze ne slepa poslusnost. Ale jsou situace, kdy by clovek proste mel poslechnout. Kdyz da ucitel vsem detem stejny domaci ukol, je v poradku rict: "Ne, ja to neudelam, umim to a opakovani formou DU nepotrebuju, jen mi to zbytecne zabira cas?" Nebo rict sefovi:"Ne tohle neudelam, od toho jsou tu jini, ktere jste kvuli tomu prijal?" Pokud je ucitel blbec, nemam ho poslouchat v nicem? Nekdy mi to tak prijde, takove to :"Kdyz nema prirozenou autoritu, at neuci ... neni šéfem..." Je to opravdu důvod neposlechnout? Ani v podstatných věcech (jezeni fujtajbl polívky neni věc podstatna, když chceš mít hlad, měj ho)?
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(27.1.2011 1:15:10)
Když někoho nerespektuju, tak ho prostě nerespektuju, ale neznamená to, že se budu chovat jako blázen :) Většinou se člověk podřizuje obecným pravidlům, ne vůli nějakého blbce. Rozhodně nepovedu dítě k tomu, aby se slepě podřizovalo jakékoli autoritě.
|
| Pawlla |
|
(27.1.2011 5:47:28)
Já se teda už nerada na toto téma bavím,je to díky některým lidem dost vyhrocené,už jen dělení plácačky a neplácačky mi nahání husí kůži,ale zase mi to nedá.Myslím si,že u malých dětí,které ještě příliš nerozumí verbální komunikaci to má své opodstatnění.Situace,kterou tu popisujete-vběhne do cesty.Beru argument,že v první řadě se mám starat,aby se to nestalo,o tom žádná,ale může se to stát.Takže podle RaR v klidu dítě odnesu ze silnice,plácanec zbytečný.Tak se ptám jak dvouleté dítě pozná,že udělalo něco nebezpečného?Že situace je vážná?Z toho,že jej maminka v klidu a míru odnese na chodník těžko.Možná zvýšený hlas,dejme tomu,ale podle mě plesknutí,které nečeká a není běžné zapůsobí víc.Podmínka jasně je,že neplácám pořád,jinak žádný efekt,to je jasné.Jestli je to pro dítě stresující?Já chci ať je pro dítě běhání do silnice stresující.A na následky do budoucího života nevěřím.Výchova staršáích dětí už je jiná,tam už ta komunikace funguje a když ne jsou jiné páky než fyzický trest.A ještě jedna věc,děti nejsou partneři jak často právě příznivci RaR tvrdí,není partnerství když má jeden za druhého zodpovědnost a to i právní.Můžeme s dětmi diskutovat,můžeme je vést k samostatnosti a rozhodování,je to i žádoucí,ale pořád jsme my ti rodiče,kteří nesou zodpovědnost.A pozor,některé děti velmi špatně snášejí,když cítí,že "můžou vše" a necítí to vedení,laskavé,milující,ale vedení.Jsem se nějak rozepúsala a musím do práce.
|
| Petra Neomi | •
|
(27.1.2011 10:19:03)
Já tedy s R a R nemám vůbec nic společného :) Dokonce ani s neplácáním... ale považuju tělesné tresty za neefektivní.
|
| Pawlla |
|
(27.1.2011 20:21:35)
Petro,to nebylo až tak na Tebe,nalepila jsem to na poslední příspěvek v diskusi a je to o celkovém pocitu z diskuse.
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(27.1.2011 10:39:51)
Pawllo,
to je taky taková zvláštně zakořeněná představa, že děti, které nejsou "plácány" a "úkolovány" vyrůstají jako dříví v lese.
Moje matka např. nechápe, proč se syna ptám, co chce k obědu. Podle ní mají děti jíst to, co je. Podle mne je výchova formou direktiv minimálně kontraproduktivní, protože nestojím o to, aby z mého dítěte vyrostl poslušný trouba, co drží hubu a krok. Copak bude někdy v dospělosti nucenej jíst něco, co nechce, na co nemá chuť? Co je špatnýho na tom dát najevo třeba na návštěvě, že něco nejím, protože mi to nechutná?
A to je jen jeden z mnoha příkladů.
|
| Pawlla |
|
(27.1.2011 20:19:20)
Monty,na co reaguješ?Nepíšu o tom,že by si děti nemohly vybrat jídlo,nebo,že výchova má být nekonečná řada příkazů a zákazů,když tak si můj příspěvek přečti znovu.
|
|
| Pawlla |
|
(27.1.2011 20:23:47)
Monty ještě jednou jsem si přečetla svůj i Tvůj příspěvek a napadá mě jediné"Ty o koze,já o voze"
|
|
|
| Nasuada |
|
(28.1.2011 18:09:23)
Vzpomínám si, jak mi dvouleťák vjel na silnici na odrážedle. Samozřejmě dostal - byla to směsice šoku, strachu a bohužel i pocit viny, který jsem od sebe potřebovala odrazit na někoho jiného tj. na něho, ukázat sobě, jemu i všem kolem, že viník je on a ne já. Samozřejmě nesmysl, u tak malého dítěte jsem viník já. Nedávno jsme jeli v autě a muž musel přibrzdit, protože mu málem vjelo pod kola taky asi tak dvouletý kluk. Maminka za ním běžela a já si pomyslela...no to bude na zadek. Ona ho začala mlátit přes hlavu, ramena, ruce, prostě zepředu hlava nehlava.
Co se týká RaRB, kdo si přečte ten se doví co se tam píše a může si udělat vlastní úsudek a nemusí spoléhat na interpretace ostatních. Klid je tam vyhrazen pro situace kdy nejde o život, naopak je tam psáno i o situacích kdy je to vážné.....
Co se týká druhého syna, tak toho odmalička učím jak se má chovat na silnici, celkem to chápe, ale nikdy se nemůžu spolehnout, že tam neskočí, už se to jednou stalo když byl navztekaný, nedostal, ale hystericky jsem zařvala "silnice" a fakt se zastavil, pak jsem mu důrazně zopakovala jak se chovat na silnici, odmítal, byl vzteklý, chytla jsem ho za ruku a nedovolila mu chovat se nebezpečně. Jsou mu 2 roky a jako posun pro sebe vidím, že mám tu situaci otočenou, tedy viník jsem vždy já a ne on a proto není na místě ukazovat na něj nějakým plácáním.
Takže já chápu ty co jednu lupnou i ty co to dělají jinak. Důležité je pro mě spíše to co za tím trestem vlastně je, jestli je to opravdu snaha ukázat nebezpečnost té situace nebo vlastní frustrace z toho co se stalo.
|
|
| adelaide k. | 
|
(30.1.2011 19:38:53)
Pawlo, možná by stálo za to si nejdřív RaBR přečíst a pak tepreve diskutovat. Těžko ti vyvracet něco postavené na úplně mylných předpokladech.
|
| Pawlla |
|
(30.1.2011 21:01:05)
Adelaide nechci o tom diskutovat a nechci číst knihu,která mě nezajímá,napsala jsem svůj pohled na určité situace a vím,že tento pohled se s RaR neslučuje.Možná kdybych měla nějaký problém ohledně vychovávání svých dětí a nevěděla kudy kam,tak pak možná bych hledala i tam,ale naštěstí to tak není a číst to jen proto,abych tady mohla diskutovat,na to nemám čas.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Gora |
|
(26.1.2011 18:53:15)
Vcelku jednoduše. Starší syn je ADHD, a hlavně v batolecím věku málokdy vnímal, co mu radím, říkám, i když zvýším hlas. Měl svůj svět, neměl žádný pud sebezáchovy. Když neustále poskakoval u cesty - v naší ulici není chodník, je tu jen bílá čára - a občas skočil do cesty, tak jsem ho do omrzení napomínala, vysvětlovala, že to prostě nesmí, že ho zajede auto. Jednou když zrovna auto jelo proti nám, a opět začal blbnout, tak jsem ho jednou plácla a od té doby byl klid. Ano díky jeho živosti poskakoval dále, ale držel se už od čáry a nepřibližoval se k ní.
Jsem snad kvůli tomu, že jsem ho plácla špatná matka? Nebo jsem se měla na každé procházce s ním strachovat, že jednou pojede nějaký blázen, a přejede ho? Pro mě to je jednoduchá volba, ale chápu, že pro některé matky asi ne.
|
| Gora |
|
(26.1.2011 20:50:50)
Tak starší syn má také konečně z aut respekt, ale občas se právě díky ADHD zapomene. Ale myslím, že to možná každé dítě jeho věku.
Strhnutí na stranu mu nikdy nepomohlo, ani se zvýšeným hlasem. Nebylo to pro něj asi dostačující varování. Plácnutí opravdu pomohlo.
Teď momentálně učím chodit po to samém chodníku (odděleného od cesty bílou čárou) mladšího syna, a ten většinou chodí za ruku pěkně, sem tam chce jít sám, ale většinou stačí právě jen zvýšit hlas, když začne blbnout a je v klidu.
Každé dítě je prostě jiné, a na každé zabírá přece jen trochu jiná výchova.
|
|
|
|
|
. Teprve po chvíli jsem schopná se nad tím zamyslet. 
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)