ada | •
|
(30.1.2011 23:30:11) tak u nás je podobný problém a chápu tvé pocity, jde o to, že tchánovci dle mého straní jedněm vnoučatům, což mi vadí. Chápu, že jsme na tom finančně lépe a tak mi přišlo normální, že jim finančně vypomáhají (náklady na bydlení atd.), ale co mě s prominutím nasr..., že je vezmou opakovaně k moři a naše dítě nic, ani zmínka či nějaké zdůvodnění, že je ještě malá, tak příští rok... a jen tak odhadem i vánoční dárky měli minimálně za dvojnásobnou cenu a to ještě opakovaně tchán říkal, co máme koupit synovci, samozřejmě, žádná zpětná otázka, co pro naše dítě. Tak jsem manželovi řekla, že chci, aby si s rodiči promluvil, což přislíbil, tak jsem na to zvědavá, zda bude změna. Mimochodem, já to měla v dětství to samé, proto mi to možná tolik vadí, protože jsem se tím do určitého věku trápila.
|
Katka | •
|
(31.1.2011 8:32:00) Nechápu, co tady zakladatelce podsouváte, že ona je příčinou toho, že dcera má takový názor na prarodiče.
Snad každý z nás pozná, když se s ním nějaký člověk rád vidí, dává to najevo a když se s ním stýká jen formálně. Jde o to, že ty prarodiče, kteří si dítě třeba vezmou na výlet, zavolají mu - ty s ním mají i společné zážitky, něco o něm vědí, prostě se tam tvoří vztah.
Formální návštěvy si představuju tak, že stejně část návštěvy zabere oběd, popovídání dospělých, takže to dítě tam rozhodně není v centru dění - aby mělo babičku jen pro sebe, jako by to bylo, kdyby ho vzala třeba na hodinovou procházku a povídala si s ním.
U nás je to právě taky tak -u jedněch prarodičů formální návštěvy z naší strany, u druhých zájem aktivnější. A když máme jet, tak už se dcera taky ptá, jestli pojede k babičce Marušce a ne Haničce. Prostě u Marušky byla i sama, je tam sranda, babička se jí věnuje, jde s ní ven, kreslí - kdežto u druhé - ten formální oběd, kdy babička víc stepuje kolem servírování, než aby se o ní nějak zajímala.
Každý člověk půjde radši tam, kde se o něj bude někdo aktivně zajímat. Ruku na srdce - kdybyste měli dvě známé, jak dlouho byste se vydrželi stýkat s tou druhou, když byste viděli, že jí moc nezajímáte? Tohle je prostě přirozená reakce. A vztah se tvoří společným prožíváním, říct "naše babička se nezajímá, ale samozřejmě děti taky miluje", mi přijde dost jalový. Vztah je akce-reakce. Dávání a braní. Když je něco jednostranného, případně to nefunguje, není to vztah.
To nebudu rozpitvávat, že láska a vztah se projevuje činy, nikoliv deklarací slov. Mě takové to "ťu-ťu-ňu-ňu" na hodinku, přijde dost přetvářka. Babička si přitom ještě splkne a vykecá se synovi a snaše, přitom se zkonzumuje oběd, rodiče si dítě i po dobu oběda pohlídají a babička občas hodí do větru nějakou repliku: "jééé, ty jsi vyrost", "a líbí se ti ve školce".
To je projev zájmu, který může dát i cizí důchodkyně odvedle.
|
Majákova |
|
(31.1.2011 8:48:23) Jé, Katko, ty jsi to vystihla zcela přesně...já to prostě neumím vysvětlit jako ty. Taky mám pocit z této diskuze, že se mi podsouvá negativní vztah k tchýni, který já přenáším na dceru, takže si za to vlastně můžu sama...přitom to tak vůbec není.
Přesně jsi popsala průběh "návštěv". U mé mamky se dcera cítí jako doma, příjde tam, převeleče se tam do domácího oblečení, babička si s ní povídá, hraje,jdou ven, po obědě si chrupnou, prostě jako doma. U tchýně jsou návštěvy formální...spíš jde o to, aby si tchánovci s námi splkli u káva, přitom ještě sledují TV, 1-2 hodinky a jede se domů. Dcera se samozřejmě při tom plkání dospělých nudí, snaží se na sebe upoutat pozornost, takže reagujeme tak, že ji okřikujeme: " neskač do řeči, dávej, pozor, aŤ nevyleješ kafe, neskač po gauči, nedrob atd. atd.", takže já mám mimino na rukou a oči v zadku, abych uhlídala nudící se dceru, s kterou se nikdo nebaví, nehraje.
Je prostě logické, že preferuje jednu babičku na úkor druhé a chce tam, kde se cítí lépe.
|
adelaide k. |
|
(31.1.2011 9:56:42) A proč sis dcerou nehrajete vy? To bych se taky otravovala a nechtěla tam jezdit
Jako já chápu, že tě může prudit, že kontakt je jednosměrný, že pokud nepřijedete, tak oni nedorazí, taky jsem tou fází prošla. Ale mám pocit, že jste taky moc neudělali pro to, aby byl ten vztah nějak vřelý. Můžeš mi namítnout, že je to mezi nimi a tebe se to netýká. To by pak ale bylo nejlepší si ujasnit jestli ti na tom záleží, nebo je ti to jedno podle úsloví "jaký si to udělají takový to mají".
Jestli ti záleží na tom, aby byly mezi prarodiči a dcerou dobré vztahy, budeš do toho muset dát asi víc. Pokud to tchánovci s malýma dětma moc neumí a už delší dobu v rodině žádné neměli, tak z toho prostě vypadli a potřebujou nasměrovat. Dceři jsme první hračku "k babičce" koupili v roce, aby tam měla aspoň něco, cokoliv, co by ji zabavilo. Jenom jsem hlídala, aby něco nebrala, na něco nesahala... já jsem ji bavila celou návštěvu a byl to pro mě očistec. Teklo hodně nervů z mé strany a taky měla dcera období, kdy měla k babičce, teda spíš k návštěvám, výhrady (a možná občas i oprávněné), ale časem se to nějak utřepalo. Oni si prostě taky potřebovali zvyknout že to dítě má nějaké nároky a jak s ní komunikovat a hrát si.
Během času, jak přibyl postupně syn a neteř, přibyly hračky, knížky, pískoviště na zahradě (letos snad konečně dojde na nějakou pořádnou prolézačku)... Dcera byla takový průkopník
Můžeš si samozřejmě myslet, že je to blbost, že to u vás nepůjde, nebo že se na něco takového můžeš krajc vajc... Jasně, ale pokud ti primárně jde hlavně o dceru a její vztah s prarodičema tak to stojí za snahu.
|
ElleEvelyn |
|
(31.1.2011 10:08:59) Adelaide, vim, co mas na mysli... ... taky jsem takhle uvazovala... syn si u tchanu vzdy nechal nejakou hracku a vedel, ze priste ji tam najde a bude si s ni moci hrat... ... ale problem... priste, kdy jsme prijeli, hracka tam nikdy nebyla... a tchanovci se vzdy divili, ze bychom tam neco nechali...??? ... podotykam, ze zadne jine deti v rodine nejsou, nikdo k nim nechodi, jsou to takovi samorosti...
|
Katka | •
|
(31.1.2011 10:22:11) Adelaid, já si myslím, že ono nejde věci takhle jednoduše naprogramovat, že musí vyplývat z mentality těch prarodičů taky. Jestliže oni dávají najevo, že zaměřují pozornost při návštěvě spíš na drby "co se stalo v sousedství mezi dospělými" a dítě víceméně trpí, ignorují,nebo si ho všimnou jen občas, těžko se s tím dá něco dělat, protože jsou prostě takoví. To bys musela pořád dirigovat - babičko, nechcete si Adélku pochovat? babičko tohle a tamto - a stejně to nebude přirozený
Clověk, který je poprděný z vnoučat /i když někdy bývá poprděný třeba jen z vnoučat od jednoho dítěte, od druhého ne/, tak to prostě dá aktivně najevo. Na to nemusíš nikoho složitě zvykat, že si jako odvykl dítěti a neví co s ním. Stačí, když si babička vezme dítě na klín a začne s ním konverzovat, nemusí rozvíjet žádné hry.
Jsou prostě lidí studení čumácí a lidi k dětem. A taky jsou rozdíly mezi sourozenci, kdy prostě jedno dítě rodiče milují daleko víc, tudíž se to přenáší i na jeho potomky. Druhé potomky jen trpí.
|
Katka | •
|
(31.1.2011 10:26:46) Jinak - pro celkové posouzení by bylo dobré vědět /třeba od někoho třetího/, jak se ty prarodiče chovali k vlastním malým dětem. Jestli se jim aktivně věnovali, jestli je spíš nešoupali po babičkách.
Podle mě se tenhle přístup s věkem nemění. Můžou ubývat síly, ale prostě vřelý člověk s vřelým vztahem k vlastnímu potomstvu se nezapře, i když je mu osmdesát. Ostatně naše generace měla i babičky nad sedmdesát, takové ty ještě typické - "pekly vařily ukazovaly vnoučatům králíčky apod." a ani horší kondice jim prostě v tom věnovat se dítěti nezabránila, natož nějaké imaginární "odvyknutí si dítěti"
Zenská, taková jaká je matka, je většinou i babička. Tj. matka, která se s dítětem nemazlí, těžko bude tohle dělat coby babička. Prostě já tomu říkám - studený čumák a odchov - a tak trochu i sobectví.
|
Katka | •
|
(31.1.2011 10:32:51) A ono v generaci našich matek nebylo skvělých matek až tak moc. Vdávaly se těhotné často i po neplánovaném početí s krátkodobou známostí, nebo prvním klukem, protože se to tak dělalo. V třiadvaceti byla svobodná pomalu už stará panna. Rodily taky mezi 18-23, samy nezralé, závisely pomocí od rodičů, kterou se ochotně a samozřejmě naučily přijímat. Jelikož byly mladé, spousta výchovných věcí prostě neřešily, často ani nezískaly k dítěti pořádně mateřský vztah, protože společnost je natlačila do předčasného nezralého mateřství, a pak je zase natlačila v půl roce dítěte do práce. Dítě hlídaly babičky a jesle, ony k němu nezískaly často ani takový ten prvotní vřelý vztah. Ano, měly děti rády, ale nemazlily se s ním, hodně kritizovaly, neposilovaly sebevědomí, moc neřešily nějaký ten výprask nebo výchovné chyby. Prioritou výchovy byly vycepované děti.
Jenže on ten naučený chladný přístup k dětem jim často zůstal i u vnoučat, aspon mě to tak přijde z těch stížností, které se tady na rodině často dočtou.
|
Majákova |
|
(31.1.2011 10:56:30) Katko, ty jo, ani mě nenapadlo uvažovat, jak to měl manžel v dětství, ale když se nad tím zamyslím, tak jsi výstižně tchýni popsala. První dítě měla v čerstvých 18, pak brzy dvě další. Od manžela vím, že celé léto, víkendy trávili u jejich babičky na vesnici (tchýniny matky). Tchán byl totiž stále někde "ve světě", jak on říká, a tchýně asi unikala ke svým rodičům, aby nebyla na všechno sama. Děcka tam trávila, jak jsem psala, celé prázdniny, víkendy, manželova sestra tam pak i po smrti dědečka nějakou dobu s babičkou bydlela. Když nebyli u babičky, tak byli v jeslích nebo ve školce, pak škole.
Možná má tchýně zafixováno ze své zkušenosti, že děti jezdí za babičkou, ne babička za dětmi...nevím.
Co se týká emocí, tak je tchýně spíš ten "studený čumák", jak jsi napsala. Emoce neprojevuje žádné, nikdy nejde poznat co si myslí, na druhou stranu nikdy o nikom nemluví, nepomlouvá, má spíš takové chlapské praktické myšlení. To tchán je cíťa mnohem více.
|
|
Jane Doe |
|
(31.1.2011 11:04:36) Katko, tak pod to se podepisuji, vystihla jsi to přesně. Moje matka, která jen cepovala, kritizovala a nepamatuju, že by chválila či pohladila, bude těžko milující babička pro vnoučata, kde by to vzala?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|