| maceška | 
 |
(9.3.2012 8:26:51)
Je tu někdo v této roli?
Naše Zuzka čeká miminko v červenci a mě docela dostává její lehkomyslnost. Asi jsem příliš ovlivněná diskuzemi z Rodiny, kde se k těhotenství a porodu přistupuje velezodpovědně, takže potřebuju nějakou korekci. Ráda bych jí "nekecala do života" víc než je potřeba, ale zase na druhé straně, je v této situaci poprvé, tak kdo by jí to měl říct???
Dodávám, že partner ji opustil hned jak zjistila, že je těhotná, nemá dokončenou školu a žít bude dál u nás. Takže část zodpovědnosti o miminko bude určitě i na nás.
Je tu někdo, s kým bych si mohla na tohle téma pokecat?
|
| Venavella | 
|
(9.3.2012 8:31:15)
Kolik jí vlastně je? Možná má na trochu "nezodpovědnosti" nárok. Tady se to řeší fakt až přehnaně. Jinak kamarádka porodila v šestnácti a i když předtím byla vrchol nezodpovědného chování (útěky, pokusy s drogama, toulky...) tak s dcerou se úplně změnila, je to prima máma. Je pravda, že jí rodiče pomáhlali jenom trochu - poradili, ukázali, ale výchova a péče byla na Lucce.
|
|
| Agniezska | 
|
(9.3.2012 8:32:01)
Maceško - zaprvé, gratuluju
sama v této pozici nejsem, ale kamarádce porodila letos dcera chlapečka - dcera má 17 let. Naštěstí to dopadlo dobře-přítel si ji vzal a vypadají spokojeně. Školu hotovou nemá, ale má podporu široké rodiny i ostatních lidí z farnosti.
Pro Zuzku to musí být dost těžké - mluvily jste o tom spolu, jak to bude až se mimi narodí? Těší se na něj? Jak to bude s financemi, hlídáním, společným bydlením? Jak to přijala, že je těhotná a jak její sourozenci???
Několikrát jsem četla Tvoji knížku a věřím, že budete pro dítě štastná a dobrá rodina. 
|
| maceška |
|
(9.3.2012 8:43:52)
Díky
Zuzka má 19, na miminko se moc těší. Ona má takovou šťastnou povahu. Ostatní se taky těší, kluci se předhánějí ve vymýšlení blbin, říkají o ní, že má v břiše "kinder vejce", když se sejdou a lákají ji na nějakou hru, tak říkají "dej malýho spát a přijď", a tak. Prostě v tomto je její těhotenství a situace všemi dobře přijímaná.
Ale samozřejmě to má svoje slabé body: jednak bydlení - chtěla bych, aby měla možnost opravdu si sama hospodařit, takže zvažujeme vytvořit jí z největšího pokoje takovou malou "garsonku" - pokoj s kuchyňským koutem. To je ale pořád nedomyšlené, protože se nějak nemůžeme dohodnout na tom ostatním (bude potřeba přestěhovat i jiné pokoje a on nikdo moc nechce...) a když chci po ní, aby sama řekla, jak by si to představovala, tak řekne, že je jí to jedno. Babička se jí ptala, kde bude rodit, odpověděla jí: "To vůbec netuším, asi kde to na mě přijde".
Míša to neřeší vůbec, myslím, že to ve skutečnosti moc nechápe. Jediné, co ji zajímá, je, jestli bude Zuzka rodit normálně nebo císařem.
|
| Venavella |
|
(9.3.2012 8:48:54)
S tím porodem má pravdu Co se týče bydlení, tak mi přijde, že spíš nevím co má chtít, neumí si to představit. Asi bych jí nechala asmostatnej pokoj, s kuchyňským koutem bych počkala, třeba se naskytně něco v dědině, kde bydlíte. Ale vím, jak mně pomohlo, že jsem s prvním mohla bejt u mámy. Kdy to čekáte? Nepotřebujete nějaký věci?
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(9.3.2012 8:51:56)
A jak je daleko (měsíc)? Víš co, já bych si moc přála, aby bylo v ČR možné přistupovat k místu porodu přesně takto, aby to "bylo jedno", kde, jak a s kým, protože všude to bude tak, že to bude s úctou a pozorností a nezasahováním do toho, "jak to na ni přijde". Ono to naše zuřivé informování se a zodpovědné výběry jsou dány hlavně tím, že to není všude stejně dobré. V tomhle je nejlepší vzdělat se sama a bud se nabídnout nebo zajistit jí dobrý dooprovod.
|
| maceška |
|
(9.3.2012 9:04:10)
MarkétoP, to já jsem právě chtěla, ale ona o to nějak nestojí...možná časem, až se přiblíží porod, ale teď má úplně jiný priority.
|
| maceška |
|
(9.3.2012 9:11:58)
Díky, Tutenstein
Nemohli byste si se mnou úplně neškodně povídat, jak by měla mít zajištěný zázemí? co třeba byste považovali za důležitý? slibuju, že si to všechno přeberu a aplikace přizpůsobím naší rodinné konstalaci
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(9.3.2012 9:14:44)
Hodně bych ji podpořila být s miminkem. Nenakládala bych na ni aspoň první měsíce vaření, úklid jen v rozumné míře jak jste zvyklí, lepší když uklidítě vy než aby vám předala dítě a uklízela. Postupně, jak se zaběhne v péči, to vybalamcovat komfortně pro všechny, s tím si myslím, že nebudete mít problém.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(9.3.2012 9:18:51)
Doufám, že je rozumět, jak to myslím - ne, že byste jí měli tvrdě odmítat pomoc, ale "předat" dítě do starosti někoho jiného je strašně snadné, pokud nemáš partnera a dobrý vzor z rodiny. Ona ale potřebuje podpořit v tom být mámou, v tom, že je pro dítě celý svět. Takže podržet, pohlídat, zatímco si umyje hlavu samozřejmě, ale ne odložit a předat péči na vás. Budu na vás v létě myslet!
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(9.3.2012 10:59:19)
myslím, že Markéta má pravdu. Pomoci jí hlavně v šestinedělí, to potřebuje přece každá máma, ale pak na sebe nenechat přenést zodpovědnost. Je to její dítě, její život.
Dohodla bych si jasná pravidla ohledně peněz, hospodaření, jak často jste ochotní jí miminko hlídat apod. Asi bych to i sepsala. Prostě ji vést k tomu, že v životě má vše nějaké důsledky a nemůžeme čekat, že za nás všechno vyřeší "někdo druhý".
|
|
|
|
| adelaide k. | 
|
(9.3.2012 9:17:29)
Maceško pro začátek potřebuje velkou postel, postýlku, a místo na přebalování. Zbytek se uvidí v ostrém provozu
|
| maceška |
|
(9.3.2012 9:26:31)
Adelaide, narazila jsi na jednu věc, kterou s manželem tak nějak pořád probíráme dokola: bude jí stačit jedna postel? Můj muž prosazuje dvojlůžko, aby mohla mít miminko u sebe (naše děti spávaly s námi v posteli), já jsem spíš pro více místa na zemi, protože dvojpostel prostě zabere víc místa, který nemáme. Takže anketní otázka: daly byste přednost širšímu lůžku nebo většímu prostoru pro ostatní činnosti?
A druhá anketní otázka: co dát na zem? koberec nebo plovoucí podlahu? koberec je teplejší, plovoucí podlaha se líp udržuje. Na korek nám nevyjdou peníze.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(9.3.2012 9:29:39)
Koberec, ať se můžou válet po zemi, a postel bych zvolila kompromisní jedenapůllůžko, pak už ani nemusí mít postýlku.
|
|
| Dáňula | 
|
(9.3.2012 9:40:57)
No, brala bych širší postel, ne úplně 2lůžko, stačí takové to 120*200 nebo pak větší 140*200, beztak bude mít hračky rozbordelené po celém obytném místě(kuchyně, koupelna, chodba.... teda beru podle svých potomků) a na zem něco, co se snadno udržuje(plovoučka, parkety, dlažba, lino atp.) + nějaký malý kobereček, nebo něco na ten způsob, aby se na to dalo sednout když si bude hrát na zemi.
|
|
| kosatka2 | 
|
(9.3.2012 9:42:49)
Maceško, vy jste opravdu zodpovědní plánovací prarodiče. Ale třeba s tou postelí - to je těžké hádat do budoucna, jak jim to bude vyhovovat. s tím kobercem či plovoučkou, nepovažuju za nic extra důležitýho. (já sama koberce nesnáším kvůli údržbě a plovoučka se mi nelíbí, navíc putuje fáma, že je moc klouzavá a dětem se na ní hůř učí lézt a chodit).
Ještě mě napadá, jestli tím, že tyhle věci tak moc řešíte, netlačíte dceru do příliš pasivní role. Že když vidíte, jaké všechny detaily chcete zařizovat, že na to pak sama rezignuje.
Šetřte sílu, až se dítě narodí a nechte dceři prostor, aby mohla sama přijít se svými nápady a přáními.
|
| maceška |
|
(9.3.2012 9:53:39)
Kosatko, dík za tvůj úhel pohledu - myslím, že ji netlačíme, ptž ona sama to bere jako fakt, že to prostě zařídíme (třeba ji ani nenapadlo se zeptat, jestli může žít s miminem u nás, což mě trochu mrzelo - my jsme se jí zeptali, jaké má plány, kde bude bydlet, a ona řekla "no přece tady, ne?" ). A to, že si o tom takhle povídám na netu, je dáno mojí virózou a tím, že o tom všem prostě přemýšlím, a asi jsem i díky těm bacilům jaksi lítostivější nebo co
|
| *Roxy | 
|
(9.3.2012 10:04:28)
Nemám žádnou radu coby babička nebo nastávající babička, ale rodila jsem hodně hodně brzo, byla jsem bez partnera a podobně, ale musela jsem se o sebe postarat sama, takže jsem toho v té době musela zajistit hodně, i když přiznám se, že o pískovišti jsem nepřemýšlela
Každopádně je teprve na začátku těhotenství a to, že se z toho nehroutí a nic nehrotí - ber to pozitivně. Nějaké knihy atd., to přece vůbec číst nemusí. Ve skutečnosti je stejně všechno jinak.
Podle všeho na vás dost spoléhá, co se týká materiálního zabezpečení. Ale věci, jakou postel, podlahu atd., to bych nechala na ní.
|
| maceška |
|
(9.3.2012 10:14:53)
To já taky, Roxy! a jak ráda! Jenže ona na všechno odpovídá, že neví nebo je jí to jedno. Nj, já si jenom chtěla o tom všem s někým popovídat, vůbec to neznamená, že přesně tak to bude. Přišlo mi, že tady je docela dobrý místo na nezávazný poklábosení když to nemůžu podniknout v reále. Neboj, nebudu jí vnucovat svůj názor
|
| *Roxy |
|
(9.3.2012 10:20:00)
To jí nevnucuj, to by mohlo dopadnou špatně. Ale evidentně se na tu roli babičky sama těšíš, nevím, bude to Tvoje první vnouče?
Jinak z praktického hlediska, co se týká postele, koupila bych 140 cm širokou, ale taky bych koupila dětskou postýlku. Já nesnesla, aby miminko spalo u mě na posteli. Syn tam spával až později, až nevylézal z postele a podobně. Ale širší lůžko bych koupila z důvodu, že si třeba Zuzka najde brzo nějakého partnera a nebo taky ne, ale třeba jí to bude pohodlnější s miminkem na jedné posteli, ale to stejně přece všechno zjistí až po porodu.
A koberce nemám ráda, takže za mě plovoučka.
|
| maceška |
|
(9.3.2012 10:25:30)
Těším se, všichni se těšíme, bude to první vnoučátko. Ona je to taková směs všech možných pocitů, na jedné straně se těšíme, přejeme jí, aby bylo všechno v pořádku, na druhé straně vnímáme, že to nebude mít jednoduchý bez partnera, bez peněz, nemá dokončené vzdělání, a možná je v tom všem i určité zklamání, že všechno bere tak lehce a samozřejmě...nevím, jestli mi rozumíte.
|
| *Roxy |
|
(9.3.2012 10:28:34)
Maceško, rozumím. A pro Zuzku jste určitě veliká opora, já jsem čekala dítě, když mi bylo patnáct let, už jsem tady tím známá, tak se nebudu opakovat. Školu jsem si dodělala, to zase není takový problém, pokud bude chtít. A náhodou je prima být mladou maminkou, která toho zase tak moc neřeší
|
|
| Tante Ema | 
|
(9.3.2012 10:44:33)
Já ti rozumím.
Ale myslím si, že my jsme hodně ovlivněné výchovou, které se nám dostalo, takže to, že někdo bere věci lehce a samozřejmě se nám jeví jako nezodpovědnost, ale možná je to spíš výhoda.
Já jsem léta letoucí brala všechno, těžce, zodpovědně, úzkostně.. nemůžu říct, že by to mělo na výsledky lepší efekt než u nezodpovědných lidí. A onemocněla jsem z toho.
Nesnažila bych se z dcery nějak snímat důsledky toho, co dělá, ale zároveň bych se snažila maximálně otevřít té situaci a svůj strach do ní nevnášet. To totiž působí neskutečně toxicky, znám to od svojí mámy, která mi na jedné straně nekutečně obětavě pomohla s prvním miminem, na druhé mi z toho bez legrace málem přeskočilo, byl to tak šílený tlak a úzkost, jak nepřetržitý zlý sen. A přitom si to v tu chvíli neuvědomuješ. Připadáš si jejn špatná, nedostatečná, nevděčná, necitelná.. Pro mě by tenkrát bývalo lepší, kdyby mě v tom máma nechala vykoupat.
|
|
|
|
| Hanka | •
|
(10.3.2012 12:48:12)
Maceško,
ale ona asi fakt neví nebo je jí to jedno, tak to nech, ono se to vyvrbí, co bude v bydlení potřebovat. Postel bych klidně nechala, jakou má, pořídila bych z nábytku jen postýlku a přebalovací podložku; ono se uvidí, jestli se jí bude spát na jednolůžku dobře nebo ne... Možná máš trošku za ni takové to hnízdění, možná to přijde i na ni, ale ve skutečnosti, co opravdu potřebuješ, když čekáš miminko? Bezpečnou střechu nad hlavou a tu dcera má. Ostatní se ukáže - a možná to bude opravdu lepší, až bude jasné, co bude chtít, co jí bude vyhovovat (případně chybět).
|
| Hanka | •
|
(10.3.2012 13:00:34)
Aj,
dočítám větev až teď a vidím, že jsem mimo. Promiň.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(10.3.2012 20:25:35)
Hanko, souhlasím. Já kdybych teď čekala další dítě, nepořizuji si předem vůbec nic, snad jen ten přebalovací pultík, postýlku a šátek na nošení. Ostatní potřeby se vyvrbí časem.
Pokud má dcera svůj pokoj, kam se vejde postýlka, nechala bych ho zatím tak, jak je, v prvních měsících nic jiného opravdu potřebovat nebude. Ona si pak už jako máma v praxi třeba bude umět sama lépe ujasnit, co by chtěla a jaké by to chtěla. A pokud bude mít v domě rodiče, kteří jí pomohou s realizací, teď v předstihu to skutečně řešit není třeba. Teď bych se soustředila jen na to, aby byla v pořádku a v pořádku porodila 
|
|
|
|
|
| kosatka2 |
|
(9.3.2012 10:18:51)
Maceško, myslím, že kdybych byla ve tvé situaci, asi bych to dělala takytak a taky by mi to bylo líto.
Snažím se na to koukat z pohledu dcery, ale jelikož ji neznám, píšu to z pohledu vlastního. Jsem obyčejná slušná holka co vede standartní život škola-vztah-cestování-svatba-dítě. Kdybych čekala dítě už v devatenásti, cítila bych se vůči rodičům strašně špatně, vůbec si to nedovedu představit.
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(9.3.2012 11:02:40)
hmmm... maceško, čím víc to čtu, tím víc si říkám, že bybylo dobré jí to příliš neulehčovat. je to dobrá příležitost, aby dospěla.
|
|
|
|
| Venavella |
|
(9.3.2012 9:42:49)
U nás stačila postel a postýlka - té se oddělala boční stěna a tou se to přitisklo k velké posteli. Tím vzniklo místo, stačí to určitě do dvou - tří let a dítě je pořád s mámou.
|
| maceška |
|
(9.3.2012 10:27:13)
Venavello, takhle nějak jsem si říkala, že by to mohlo fungovat.
|
|
|
| Tante Ema |
|
(9.3.2012 10:35:12)
Mám asi dost stejné názora jako Markéta.
Dala bych postel stodvacítku, tam se v pohodě vejde i s miminkem, postýlka netřeba. Nám se teď na mimino hodně osvědčila hacka (http://babyvak.cz/category.php?id_category=32), sehnali jsem jí na Aukru z druhé ruky v podstatě novou za půl ceny. Pověsili jsme jí tak, aby byla v nohách postele (pojistka před spadnutím a šetření místa).
Myslím si, že devatenáct let není tak šíleně málo, aby bylo nutné mít kruté obavy.
Kdyby se to stalo mému dítěti (synovi bude 17), asi bych volila podobnou taktiku jak píše Markéta. Maximálně podpořit vazbu mezi ní a dítětem, ale zároveň ze své zkušenosti, měla jsem taky první dítě velmi mladá, bych jí poskytla určité závětří v tom smyslu, aby cítila, že na dítě není sama. Podpořit jí maximálně v péči o dítě, ale nedělat nic za ní.
Snažila bych se asi na prvním místě se s tím srovnat sama, ujasnit si, jak a co to znamená pro mě, co mě zúskostňuje, co naopak atd. a podle toho se prakticky zařídit. Ji bych netlačila k "zaujetí postoje", zaujala bych svůj a pak reagovala, to je efektivnější i produktivnější.
Zní to možná blbě, ale mně se v takových situacích, které mají víc "stupňů volnosti" než všeho ostatního, osvědčilo prostě důvěřovat PB, nervat nic silou vůle a rozumu, ale být na příjmu. Zatím vždycky v potřebnou chvíli řešení přišlo.
Nemáš žádný důvod o sobě pochybovat, jsi skvělá a zkušená máma, určitě i výborná lékařka. Podle mě není lehký se v mladém věku "přeladit" na babičku, ale nechala bych to, ať to přijde samo.
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(9.3.2012 15:00:44)
Zpočátku podle mne stačí jedna obyčejná postel. Pokud bude přiražená ke zdi nebo třeba ke skříni, tak se tam s malým miminem vejde. Později pak malou postýlku, ale to kllidně až po několika měsících, jak se to vyvrbí.
Přebalovací místo- nemusí být nic spešl. přebalovat se dá v dětské postýlce nebo na jídelním stole(absolvovala jsem bez problémů obojí). Při nejhorším, když je málo místa tak i na posteli, akorát je to nepohodlný, že se u toho musí klečet. ale i to jde, pokud to zdraví dovolí.
Na zemi - tvrdý, hladný povrch je výhodou, že se na něm dítě brzo naučí plazit. Líp se udržuje. Pokud je chladný, vyrovná se to víc oblečením. Dítě kvůli tomu nebude víc nemocné - osobní zkušenost. Na koberci se dítě líp naučí lézt po čtyřech. Zpočátku, než dítě začne lézt, je možný dát na zem deku, aby neleželo na úplně tvrdým a studeným. Teď bych to neřešila.
|
|
| ivaxx | 
|
(9.3.2012 17:08:47)
Já bych preferovala jednolůžko a k němu přiraženou postýlku bez postranice - měla jsem to takto s dcerkou a bylo to fajn. Každá de-facto ve svém, ale přitom stále spolu.
|
|
| sabrina20 |
|
(9.3.2012 19:25:37)
pokud bych neměla místa nazbyt, pořídila bych rozkládací postel, sice ze začátku mimčo spí, až bude batole, bude se člověk bát, aby nespadl, tak se raději položí na zem a hlavně pak na hraní preferuje zem......jinak bych pořídila větší kus koberce- ne přes celý pokoj
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pískoviště pro čtyřměsíční plod 
To je super, ať se toho drží, má to dobře srovnané!
- byl to nepostýlkový typ) a 1 dupačky, ostatní věci jsme tak nějak na nátlak rodiny začli pořizovat někde měsíc před porodem, nějak jsme na to všechno podle nás měli strašně moc času ještě. 
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)