Jája s čápátkem |
|
(5.11.2013 17:27:21) Dnes jsem byla u psychologa poradit se o svých problémech, včetně těch partnerských. Konzultace trvala hodinu a něco, otevřeli jsme spoustu témat, na něco přišli, ale já jsem zjistila, že se cítím mnohem hůř, než předtím. Mám pocit, že bych se potřebovala na spoustu věcí zeptat. Psycholog mne dovedl na myšlenku, že za všemi problémy může být to, že nejsem schopná být sama, stále se obracím na ostatní, hledám podporu, pochvalu, sebepotvrzení (i z toho důvodu jsem zřejmě tolik kontaktní). Pak jsem to nějak probírala s manželem, jak mi psycholog poradil a zjistila, že manžel si myslí to samé, že se musím já sama na situaci adaptovat. No a mne to nějak vzalo. Otázka zní, je to normální, že lidi odchází od psychologa a je jim psychicky mnohem hůř? Nějak mi chybí možnost reflektovat ta zjištění, v bezpečném prostředí to pobrat. Takhle si připadám hozená do vody běžného života s mnohem větším šrámem na duši, než jsem měla.
|
Pam-pela |
|
(5.11.2013 17:33:54) Hodina u psychologa je málo, zvlášť pokud jste našli jádro problému, otevřeli ho a porýpali se v něm. Chtělo by to psychoterapii, cílené vedení a mít se na koho obrátit v těch blbých chvílích. Někdo je rád sám, někdo potřebuje kontakt, špatně ani jedno. A co doma? Je líp?
|
Jája s čápátkem |
|
(5.11.2013 17:40:41) No, před tou návštěvou bylo líp, ale teď jsem tak nějak rozrýpaná, jak jste správně napsaly. Naivně jsem předpokládala, že mi bude dobře, ale asi přehnaná očekávání.
Tak nějak mám pocit, ten psycholog to potvrdil, že člověk se musí naučit být sám, což je pro mne nová informace, protože já vždycky někoho měla, s kým jsem všechno sdílela, kamarádka má vlastních starostí nad hlavu, matce se svěřovat nechci, neb by ta nu nevěru prohodila manžela oknem a manžel k té komunikaci teď přestal být ochotný Já se cítím horzně sama a ztracená :-(
Nemůže to být taky třeba nějaké vyčerpání z mateřství? ale podotýkám, že mám jen jedno dítě, tak to asi nebude ono... Nebo nějaká laktační psychóza? ale zase po 22 měsících kojení asi taky ne...
|
Pam-pela |
|
(5.11.2013 17:47:22) Jájo, pokud máš maminku, která tě má fakt ráda a záleží jí na tobě, klidně bych se jí svěřila, pokud vím, že by ona o to stála. Nemusíš třeba se vším, to může být postupné, ale může ti to hrozně moc pomoct. Někteří lidi potřebují druhé...proto bují po rozchodech ty převoznické vztahy, strašlivě moc lidí neumí být samo. Mít moje děti veliké problémy, ráda jim pomohu...jak bych uměla nejlíp. byla bych ráda, kdyby ve mně měli důvěru a svěřili se mi se svými problémy. A pokud víš, že to tvoje maminka zvládne, tobě to hrozně moc pomůže. Takhle jsi na to sama, přenášíš to zase na svoje dítě...a docela chápu, že manžel po tom všem nechce rozebírat, má na hlavně dost másla. Chraň sebe a svou holčičku, ne jeho. A pokud zatím neumíš být sama, nebuď. je to strašně veliké sousto, skoro bych řekla, že tě nejvíc rozhodilo to, že by ses to měla naučit - být sama, že tě to čeká, že je to nutnost, kterou si teď nedokážeš představit. Ale sama nejsi...a dokud máš aspoň jednoho rodiče, který o tebe stojí, máš hrozně moc. Využij toho - víc nebo míň. U maminky to většinou bývá ta nejvíc láska bez podmínek, zanadávají si, pobrečí, povztekají se, ale jsou tu pro nás. I ty budeš jednou pro tvoji dcerku.
|
Jája s čápátkem |
|
(5.11.2013 18:09:19) Pampelo, díky, tos napsala moc hezky Mamka by to ale asi nezkousla, trápilo by ji to a nespala by. Manžela by fakt už nechtěla vidět. A já bych se ráda dopracovala k tomu, že zas budem rodina, posílená o tohle smutné období.
Asi se fakt nejvíc bojím toho, že se mám naučit být sama. To je hrozná představa, když člověk odmalička plní přání ostatních, žije jako hodná holka, zjistit, že jsem tady vlastně sama. (chápu, že pro někoho může být divé, že to zjišťuju až jako mám dítěte)
|
Pam-pela |
|
(5.11.2013 18:27:42) Jájo, není to divné, každý člověk je jinak silný, někdo se potřebuje opřít. Spousta lidí hledá posílení kolem sebe...připadá si neúplná, když je sama. To je normální. Spousta lidí v těch zěžkých chvílích našla víru - i tu Víru vyšší, nebo i v sebe sama. Bohužel jsme byli vychováni v tom, že okolo nás nic není, že co nevidíme, neosaháme, že to neexistuje...a když ztrácíme člověka, o kterého jsme se opírali, myslíme si, že nastal konec světa. Věřící člověk je na tom o mnoho líp, nikdy nezůstává sám.
Máš aspoň dobrou kamarádku, které by ses mohla svěřit, když nechceš mamince? Chápu tvé důvody, proč se jí svěřovat nechceš, ale zase máš jistotu, že kdybys ji opravdu potřebovala, je tu pro tebe. To taky není samozřejmost.
|
Jája s čápátkem |
|
(5.11.2013 18:48:02) ano, také jsem si říkala, že Víra by mi pomohla
dobrou kamarádku mám, ale má malé dítě, bydlí daleko a nechci ji otravovat
druhá kamarádka je blízko, ale nemocná a v rozvodovém řízení, na tu to též nenavalím :-(
on manžel byl ale docela naslouchací typ, několik let jsem neměli problém s tím, že by mi nenaslouchal, to přišlo až teď...
|
Monika |
|
(5.11.2013 18:50:03) No, tak asi kdybys měla problém s maminkou, tak by nejspíš poslouchal, ale když máš problém s ním, tak je to trochu něco jiného, ne?
|
Jája s čápátkem |
|
(5.11.2013 18:56:22) jo, to se zdá logické, jenže já myslela, že když to spolu probereme, tak to zvládneme vyřešit..
jenže mi nikdy v té situaci, kdy mi tečou nervy, nedojde, že s ním už ne, že už toho má plné zuby a znovu jdu za ním
|
Merylin5 |
|
(5.11.2013 19:04:00) Souhlasím.
|
|
|
Jája s čápátkem |
|
(5.11.2013 19:46:48) Tuten máš můj obdiv a děkuji Ti. Já jsem se svým dítětem ráda, jen mám teď trochu syndrom vyhoření, pořád kojím, je to závisláček, ale to de poddá, až najdu sama sebe...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|