| Gabriella, 2 děti |
 |
(11.3.2014 15:50:21)
Je lítostivá, plačtivá, vyčítá, že to myslí dobře, že chce jen to nejlepší - jak se stará a sklízí takovej nevděk... Kámen by se ustrnul. Snad i cihla.
|
| Kudla2 | 
|
(11.3.2014 15:53:16)
Gabriello,
a proč se ustrneš Ty?
Máš pocit, že má matka pravdu? Že se opravdu stará do roztrhání těla a že Ty jsi nevděčná? Psala jsi, že matka Ti nepohlídá ani když musíš do nemocnice?
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(11.3.2014 16:06:44)
No protože holt nejsem z betonu, aby se mnou nic nedělalo když brečí.
Na druhou stranu je pravda, že nic moc nedělalo s ní, když jsem brečela já a žádala ji o pomoc. Ona to bere tak, že já přeháním, že jsem přecitlivělá nebo kdoví. Připouštím, že mi to trochu otevřelo oči (uvědomit si ten nepoměr). Rozumově už jsem asi teď taky tvrdší a bezcitnější, ale když nasadí slzy ona, tak mě to stejně bolí.
|
| XXX | •
|
(11.3.2014 18:46:38)
Nepřistupuj na maminčinu hru. Tu můžou hrát jen 2  . Když jí nebudeš nahrávat, tak ji to přestane bavit. Nenech se citově zaangažovat (pláč, vztek,..) Prima cvičení je telefon, na kvílení jsem opakovala jako gramofonová deska klidným hlasem "nedělej mi to prosím nebo telefon položím"...klidně 5x..když to nezabralo, tak "ahoj"... a položila jsem.....nové volání s výčitkami.... "mám tě ráda, ale tohle mi ubližuje, zavolej když si budeš chtít normálně povídat"...... po vytrvalém postupu problém vyřešen. Osobní kontakt je vyšší level, ale zvládnout se dá.
|
| Klarchen |
|
(11.3.2014 22:36:36)
Myslím, že někdy to člověk sám bez intenzivní podpory nějaké další strany nezvládne, protože je léta zyvklý nějak na to reagovat. Fakt doporučuju kontakt přerušit a je možný, že za rok se dcera už natolik vzpamatuje, že už na manipulaci bude schopná reagovat jinak než v od dětství zajetých kolejí. Z mé zkušenosti tihle manipulátoři umí v druhém vyvolat tak šílené pocity viny, že tohle si ustát je fakt strašlivě těžké.
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(11.3.2014 22:41:04)
Díky
|
|
|
|
|
|
| jentak | •
|
(11.3.2014 15:53:27)
Tak ona to rozhodně myslí dobře. Nelze jinak, než říct - mami, já tě chápu, ale pochop ty mě, já to chci takhle /tedy jinak/ a čím dřív si uvědomíš, že se rozhoduji sama, tím líp pro nás obě. Mám tě ráda.
Ona to pochopí, ale možná až jí to řekneš stokrát, tisíckrát.
|
|
| pavla | •
|
(11.3.2014 15:53:36)
Gabi, nevim mne tyhle plactivi litostvi spis nase.ou.. nesnasim lidi, kteri se ve mne snazi vyvolat pocit viny.
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(11.3.2014 16:08:25)
To je přesný - vyvolává pocit viny. Jenže neumím být bezcitná, aby mě to nezasahovalo. Je to pořád moje matka.
|
| Kudla2 |
|
(11.3.2014 16:13:06)
Tak si to zkus přeznačkovat.
Je to těžké, protože máme v sobě nějak zakódováno, že když někdo brečí, sluší se na to nějak reagovat a že ignorace = bezcitnost.
Ale uvědom si, že manipulátoři toto vědí a dokážou to vědomě nebo podvědomě zneužívat.
Takže ignorací manipulace se z tebe žádný necita nestává, i když manipulátor chce, aby sis myslela, že ano.
|
| Pavla | •
|
(11.3.2014 16:17:35)
Presne, kdyz pristoupis na ty pocity viny tak hrajes jeji hru..
|
|
|
| Pavla | •
|
(11.3.2014 16:14:02)
Gabi, ale to je presne s ditem. Krik,plac, citove vydirani neni zpusob komunikace. Uklidni se a rekni mi to normalne mozna se dohodnem a NE je NE,ikdyz tu budes rvat, tak se nic nezmeni. Psala jsem to sem nekolikrat, asertivita i vuci vlastni matce se na nacvicit nebo se v tom budes placat cely zivot.. najdi si terapeuta, kurs nebo alespon knizku.
|
| Kreaty | 
|
(11.3.2014 16:16:57)
nám na tohle pomohlo, když jsme byli dvě a s úsměvem jsme obě prohodily:"ale mami", když chtěla zase nějakou blbost a hodlala na ní trvat až do výčitek typu: jste nevděčné, nemilující a já nevím co ještě....ale není to jednoduché, to zcela chápu, ale člověk musí dospět navzdory tomu, že rodiče si to nepřejí
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(11.3.2014 15:57:05)
Není vyloučené, že matka má pocit, že jí všechno protéká mezi prsty - možná už je v důchodu, nemá na lidi kolem sebe žádný vliv, jediný vliv, který jí ještě zbývá, má na své dcery a tam ho praktikuje velmi nešťastným způsobem, ale ten způsob jí zatím zabírá.
Mohlo by stát za pokus přesvědčit ji, že je milovaná a ŽE TO VYDÍRÁNÍ NEPOTŘEBUJE. Dívat se na ni jako na nešťastnou osobu, která se ani za 60 či kolik let, co už je na světě, neodnaučila komunikovat jako malé dítě. U toho taky nejsme nešťastní a uneseme, když začne kopat nožičkama a vykřikovat "ty mě nemáš ráda", protože mu odmítneme koupit nějakou hračku.
|
| jentak | •
|
(11.3.2014 16:15:54)
Tak tohle dělala tchýně - dupy dupy dup, bylo to šílený. Pak se to na dlouhý čas zklidnilo a už to zase začíná. Vím, proč to je - všechno a všichni jedou podle sebe, cítí se nepotřebná, opomíjená, osamocená, jenže ona chce pozornost podle svýho a když to tak není, vymýšlí si šílenosti. Já chci, abys tady byl každý den mezi devátou a desátou ráno, říká mému manželovi /svému synovi/. Mami, já taky chodím do práce, to nejde. No tak jo, ustrne se, když jsi ráno v práci, tak přijď tak v půl osmý, to jsou zprávy, na ty nekoukám. Ale mami, nemůžu za tebou jezdit denně, máme děti, tak přijď, je teď hezky, zpátky tě X odveze. Ne, já nechci, je tvoje povinnost za mámou chodit...........No a pak se v mraze vypraví ve svetříku za námi pěšky a všem na potkání vypráví, že musí, protože jinak bychom k ní už nikdy nepřišli. Co naděláš. Může to být ještě horší.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(11.3.2014 15:59:52)
Jo a taky mi připadá, že chceš tak trochu sedět na dvou židlích - mrzí Tě, že od matky nemáš peníze a čas, zatímco sestra ano, ale to jsou věci, které bohužel nejsou nárokové a kterých se v případě rozkolu budeš muset vzdát.
Moje zkušenost je, že je nejlepší s ničím takovým nepočítat a vůbec se nezabývat tím, že to někdo jiný dostává ve větší míře. Ano, je to nespravedlivé, ale když se tím člověk užírá, škodí jedině sám sobě.
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(11.3.2014 16:15:35)
Je to ode mě hnusný, uznávám, ale štve mě představa, jak o mně matka i sestra najednou budou výborně vědět, až bude potřebovat pomoct matka ( a už se k tomu pomalu blíží, zdraví začíná zlobit). Výhody čerpá jenom sestra. Ať se s nima třeba udáví, ale ať pak taky přebere starosti, až bude potřeba víc dávat než brát. Jsem příliš amorál, když to takhle cítím?
Má člověk povinnost pečovat o staré rodiče čistě "za péči v dětství" nebo je to v tomhle případě víc na sestře?
A je příliš hnusné takhle uvažovat, když už ta situace pomaloučku klepe na dveře?
|
| jentak | •
|
(11.3.2014 16:19:15)
Není to bezcitné. Ale rozhodnutí bude na Tobě - Ty se budeš muset rozhodnout, jestli se chceš postarat /ne jestli je to morální/ a podle toho se zařídit. Ale když nebudeš chtít a necháš, ať se starají jiní, je to Tvé právo.
Starat se jen z povinnosti je skutečně peklo, to mi věř.
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(11.3.2014 16:23:04)
No ale kdo jinej se postará - jak to odmítnout?
Postarat se může sestra stejně tak jako já. Pro obě to bude zatěžující a náročné. Pokud ona vyhodnotí, že , jako vždycky, prostě nemůže, protože... bla bla bla (Taky nemůžu, protože bla bla) a bude vyžadovat jet aspoň napůl, tak co s tím já?
Celoživotní úspory, které máti měla a daly by se na to použít, na placenou péči, z ní sestra pomalu vytahala, moc už asi nezůstalo.
|
| jentak | •
|
(11.3.2014 16:26:00)
Tak existují pečovatelské domy. A jak to říct? Mami, promiň, ale nemůžu, protože ........a nemusíš nic vymýšlet, důvody jsou a budou jasné - kupř. ztráta práce, starost o děti, vlastní život apod.
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(11.3.2014 16:28:01)
Jo - a platí se tam pálky jako kráva. Životní úspory se rozplynuly v potřebách sestry. Kurnik.
Až dojde na lámání chleba, bude setra bezpochyby vyžadovat platby napůl. A mě to štve.
|
| Kudla2 |
|
(11.3.2014 16:29:57)
Jak máš tak přesný přehled, co a kolik matka sestře dává?
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(11.3.2014 16:34:50)
Nechci vypisovat detaily, vím jistě o částkách několika set tisíc.
|
|
|
| radka | •
|
(11.3.2014 16:41:57)
jsi naštvaná na sebe, že jim neumíš říct ne. Proč by tě nevyužívali, když se necháš...
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(11.3.2014 19:02:25)
Jo, je to tak. Ale zároveň jsem naštvaná i z toho, že mě nejbližší rodina tlačí do takových situací a nutí, abych je nějak řešila. Nebude mi dobře když řeknu ano ani když řeknu ne, oboje je nepříjemné. A já už jsem z toho vnitřně unavená.
|
| radka | •
|
(12.3.2014 12:32:38)
jo, musíš si prostě vybrat to menší zlo, nikdy to nebude úplně o.k.
prostě smířit se s tím, že takoví lidé jsou, a podle toho se zařídit - jestli chceš být stále deptaná nebo se "odstřihneš" a třeba k sobě časem najdete vztah
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(11.3.2014 16:27:43)
Třeba když se naučíš vůči matce vymezovat teď, tak to pak dokážeš i vůči sestře?
Úspory byly MATČINY a může si s nimi dělat, co chce (i když je to bezesporu vůči Tobě nespravedlivé).
Dokázala bys formulovat, co vlastně chceš, jaký by byl ideální stav, kterého bys chtěla dosáhnout?
Jinak starat se o bezmocného člověka není žádná sranda, chtít po jednom (kterémkoli) aby to dělal sám, není úplně košer.
Bojíš se, že by to sestra chtěla hodit celé na Tebe? To by bylo nad Tvoje síly a s klidným svědomím bys mohla matce zařídit pobyt v nějaké LDNce.
Ale třeba budete mít se sestrou štěstí a matka zemře, aniž by na uvedené handrkování vůbec došlo.
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(11.3.2014 16:30:32)
Já vím, že ty úvahy jsou v podstatě hnusně cynické, ale zažila jsem péči o bezmocnou příbuznou hodně zblízka, trvalo to roky.
Kdyby ty maminčiny úspory zůstaly na tuhle situaci, byla bych v pohodě.
|
| Kudla2 |
|
(11.3.2014 16:36:17)
co kdybys řekla sestře "máma ti dala všecky svoje úspory a věnovala ti většinu svého času, takže vnímám to, aby ses postarala, hlavně jako tvoji povinnost"?
Ale nějak se furt nemůžu rozebrat v tom, CO VLASTNĚ CHCEŠ.
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(11.3.2014 16:39:27)
Člověče, chci aby to sestra takhle pobrala a přijmula :) .
Ale pochybuju.
|
| jentak | •
|
(11.3.2014 16:42:17)
Jsi naiva, jestli v to doufáš
Pro svůj klid a nervy Ti radím - nezabývej se tím, co by, kdyby. Ono to nějak dopadne, neboj.
|
|
|
| jentak | •
|
(11.3.2014 16:40:58)
Tak podle sebe - chtěla by se o ni postarat, ale na to jsou potřeba peníze a nechce je dávat ze svýho - tomu rozumím.
A já řekla tetě něco podobnýho - když u tebe babička dřela a rvala ti všechny prachy, máš povinnost se o ni starat.
Řekla fajn a nechala babičku odvézt do nemocnice a odjela si "léčit nervy". Naši babičku z nemocnice vzali v podstatě hrobníkovi z lopaty, vypiplali a myslím, že litují, že to neustáli. No a teta říká - babička mi to dávala dobrovolně, já ji nenutila a tebe nikdo nenutí se o ni starat, domovů důchodců a pečovateláků je dost, tak ji někam dej.
|
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(11.3.2014 16:41:50)
A taky se z toho chci vypsat, protože se v tom plácám a jsem neobjektivní, tím jak jsem uprostřed. Slyšet cizí pohled na věc má svou hodnotu.
|
|
| breburda71 | 
|
(11.3.2014 16:41:56)
Kudlo, chce aby se její ségra bez keců postarala i o tu méně příjemnou část mámina bytí, až to nastane..Ne že shrábne prachy a všechnu pozornost a nazdar..a není to o závisti, to jsem si jistá..
|
|
|
| jentak | •
|
(11.3.2014 16:36:45)
Hele, my třeba víme, že tchýně dala veškerý úspory mé rozvedená švagrové - na výpomoc, když se přece její syn rozhodl se s ní rozvést. Že to byly finance a podvody - no a. A jak bývalá švagrová brousí kolem tchýně, tak je mi jasný, že je ve hře její byt. Zeptala jsem se svého manžela, co bude, až na švagrovou přepíše byt a bude nám stát na dvoře s čemodánem. Prej nic, už si to s bráchou vyjasnil - tchýně půjde kamkoli, kam ji vezmou ihned a že prý jeho brat to své mamince už takhle řekl - nepočítej, že až tě připraví o byt, jako nás málem připravila o barák, že se někdo z nás bude o tebe starat - buď ona a nebo nějaké zařízení, není jiná možnost.
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(11.3.2014 16:19:20)
Gabriello,
já hlavně myslím, že je to zbytečný, uvažovat o tom TEĎ a stresovat se tím dopředu.
Třeba matku trefí šlak, umře na místě a nebude třeba se o ni starat.
Ale tak nějak tuším, že se bojíš, že nedokážeš říct matce a sestře NE.
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(11.3.2014 16:25:50)
Jo, přesně - mám kopřivku z představy, až na mě vybalí tohle téma. I když to člověk ustojí a odmítne, bude se vnitřně cítit zle. Když neodmítne, strhá se a bude se cítit jako blbec využívanej sestrou.
|
| jentak | •
|
(11.3.2014 16:27:36)
Tak jedno z těch dvou řešení v případě nutnosti budeš muset vybrat
|
|
| breburda71 |
|
(11.3.2014 16:34:21)
No, to je úplně přesné...ať tak nebo tak, vždycky to bude pro mě blbě, buď se budu cítit jako hyena, co dala mámu do pečovateláku, nebo budu příšerně naštvaná na ségru, že mě využila..
|
|
| Alena + 3 již dospělí | •
|
(12.3.2014 7:52:59)
Umíš říkat ne v jiných situacích, třeba méně blízkým lidem? Pokud ne, bylo by dobré kdyby ses to naučila. Jakmile zvládneš první NE aniž bys měla následně výčitky, jak hanebně ses zachovala, pak už to bude snadné. Já se to naučila až ve svých pětatřiceti. Do té doby mě spousta lidí využívala až zneužívala a mě bylo žinantní odmítnout, na druhé straně mě to vnitřně hrozně ničilo, protože jsem dělala něco, se mi bytostně příčilo. Pak jsem si přečetla asertivní desatero, vytiskla, nalepila na dveře, abych ho měla na očích.
Moje maminka celý život vedla lamentace, jak jsme tomu se sestrou říkaly, já se naučila vypnout a žila jsem si vlastní život ve své hlavě, sestra se s ní vždycky štěkla. Až dlouho poté, co maminka umřela, mi sestra ve slabé chvíli řekla, že máti nevýslovně vytáčela moje "nepřítomnost". Nemohla mě žádným způsobem přimět, abych vnímala její výlevy a to jí štvalo, mě to bylo jedno, já byla myšlenkami daleko a úplně jinde
|
|
|
|
| jentak | •
|
(11.3.2014 16:22:43)
Gabrielo - moje mamka se stará o svou mamku, ač do doby, než potřebovala péči, znala jen svou druhou dceru a moji mamku ignorovala. Jenže jak potřebovala sama péči, tak se to tetě nehodilo a starej se. A ona se stará, je to její máma, má ji ráda, ale je v tom povinnost - přece ji nenechám u cizích, když je to moje máma. Ale ubíjí ji to. A zvláštní je, že se chová podobně - zná jen mou sestru a pak mi řekne - dopadneš jako já, až budu potřebovat, budeš se muset o mne postarat.
Zírala, když jsem jí řekla - no to se pleteš, nemusím nic, udělám to, jen když budu chtít a to teď nevím. Myslím, že ji to zamrzelo, ale nezmění své chování.
|
|
|
|
|
Je to přes dvě ulice, vidíme se tak cca 1x za 14 dní. Jenom jsem tím chtěla říct, že i když bydlíme kousek od sebe, tak nemám potřebu chodit za svojí máti se ukazovat, co mám na sobě...
Dokonce se máma se ségrou snažily přesvědčit manžela, že mám blbou povahu - rozuměj - jsem po tátovi
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)