Alraune |
|
(9.6.2014 10:46:04) Spíš málo empatických :)
Většina žen po čtyřicítce ti řekne, že nějaké procházky a snížení porcí na polovinu nepomůže. Snížení porcí na polovinu se u většiny mých normálně rostlých kolegyní rovná naprostému hladovění. Být štíhlá od určitého věku a proč člověka, který vysloveně nemá sklon k hubenosti znamená zaměstnání na plný úvazek. Ve dvaceti mi stačilo týden méně jíst, a měla jsem o dvě kila méně (při váze 50 kilo), v pětatřiceti mi stačilo kojit a měla jsem velikost 36, ve 44 nejím týden a možná mi trochu splaskne břicho.
|
Lady V. |
|
(9.6.2014 10:47:33) Ale to souvisi prave s ubytem svalove hmoty po tricitce. Svalovinu pomaloucku zacina nahrazovat tuk a ten ma mnohem vetsi objem pri stejne hmotnosti
|
|
Šešule |
|
(9.6.2014 10:49:11) Já hubnu líp teď, než ve dvaceti. Zvláštní Ale vidím na čtyřicetiletých ženských, že tam už to často chci úsilí i u těch, co dřív mohly sníst, co chtěly
|
|
Vaitea |
|
(9.6.2014 10:54:20) "Některé ale, jak se zdá, jsou zušlechťovačky pouze toho vnějšího obalu, zapomínají, že to vnitřní je ale stejně důležité...a tam teda dost pokulhávají, tam to tak krásné jako na povrchu není. A i když to možná není vidět očima, je to cítit."
Araune, to je bohužel hodně zakořeněné dogma. Vážně neznám nikoho, kdo by během hospitalizace s redukční dietou a respektováním doporučení nenavštěvovat nemocniční bufet a nekonzumovat jídla z domova nezredukoval. A to i při pouhém pobytu na lůžku. Dobré je být totiž poctivý sám k sobě. Začít tím, že si napíšu každé sousto, co vložím do úst. Další mýtus jsou kecy o překyselení, pomalým metabolizmu apod.
|
Šešule |
|
(9.6.2014 10:57:03) Tak pomalý metabolismus nejsou kecy. Člověk si metabolismus rozhodí třeba dietama a pak tělo spaluje mnohem míň ochotně. V dospívání jsem si zadělala na poruchy příjmu potravy a musím říct, že několik let po vyléčení se moje tělo ještě chovalo jinak, než se chová teď, a to jsem nebyla nemocná nijak vážně.
|
Šešule |
|
(9.6.2014 11:02:07) Nebo spíš "vyléčení". Váhu nemám doma dodnes zcela cíleně.
|
|
|
Alraune |
|
(9.6.2014 11:11:12) No, pokud jdi v nemocnici a soustředíš se jen na redukci váhy, tak možná jo :) Nemluvím o lidech obézních, jen o lidech, co mají pět, deset kilo nadváhu, o lidech zcela normálně vypadajících. :)
|
|
susu. |
|
(9.6.2014 11:13:47) Vaiteo, k tomu mám příhodu z mládí. Byli jsme na vodě. Kamarád mi dělal zadáka, takže jsem při pádlování víc makala já. Jedli jsme z jednoho ešusu stejné jídlo, kamarád si pak ještě dělával sladké kaše, aby se dojedl. Pokud byly chleby, on jich měl víc. Pokud jsme si koupili sladkost, tak oba stejnou a ve stejný okamžik. Po akci jsme na nádraží narazili na váhu a zvážili jsme se. Já měla asi o kilo víc, on o dvě míň. Čím jiným to vysvětlíš než rozdílným metabolismem? Na tom nádarží se on vážil první a když hlásil, se smutkem v jeho případě, ta 2 kila dole, já se radovala, jak jsem musela shodit já, když míň žeru a víc makám. Neumíš si představit moje zklamání, když jsem zjistila pravý stav věci.
|
susu. |
|
(9.6.2014 11:39:47) Ale kdybys viděla, jak on celou dobu ŽRAL. A to moje zklamání bylo naprosto šílené.
|
|
|
|
Mediana |
|
(9.6.2014 11:23:12) Ježiš to mám nejradši. Pokud nehubnete, nejste k sobě poctiví a jistě v noci ujídáte z ledničky, i vy tlouštíci přistižení s klobáskou v ruce. To jsi tuším lékařka. Ujišťuju tě, že jsou lidi, kteří s přísnou disciplínou a příjmem kolem 4000 kJ za den v bílkovinách a vláknině prostě nezhubnou. (Disciplína a režim není celoživotí, samozřejmě. Mám na mysli redukční opatření po dobu několika měsíců.) Třeba já. Marně hledám lékaře, který by mi přestal tvrdit, že to není možné a zkusil vymyslet, jak to změnit.
|
|
Delete |
|
(9.6.2014 11:51:18) Vaiteo,
jeden z důvodů, proč bych chtěla někam zavřít. Byla by jistota, že mi nikdo nic nepřinese. Doma jsem zásobovač já, takže nakoupeno je vždy, aby ostatní hlady neumírali. Jinak ano, šlo by, abych nenakupovala, ale pak se děti budou živit tím, co si koupí samy a bohužel, já mám děti neideální a neuvědomnělé, takže brambůrky a kola to jistí . V lepším případě se budou živit jen pečivem.
Kdybych byla někde zavřená, koupit si něco mě ani nenapadne, na to jsem moc velký škrt...bylo by to o tolik snadnější...plus opravdu myslet jen na to, abych chodila tam, kam mám, cvičit...i plavat bych se asi ukecala (jsem hodně špatný plavec)....jen sama za sebe a pro sebe....Toho prostě doma dosáhnout nedokážu.
Jinak mám poměrně nedávnou zkušenost...měla jsem problém s kolenem, samozřejmě, že každého napadla nejdřív artróza a pak důsledek obezity, ale sláva místním doktorům, nedávali mi to nijak sežrat, což třeba moje mamka pocítila vždy, takže později už prostě k doktorům nechodila, i když šlo skoro o život (slepák apod.)....ale ne, koleno nebolelo, protože jsem tlustá, byl to následek nějakého staršího zranění, nějaká vychlípenina, od odstranění nemám problém...ale nejdřív to zkoušeli rozhýbat rehabilitací...a rehabilitační sestra na mě tedy koukala dost s despektem, dávala mi pokyny, ale bylo na ní vidět, že mi nevěří, že je dodržím...a byla strašně překvapená, když jsem za pár dnů přišla v úplně jiném stavu a konečně se mnou začala jednat jako s někým, kdo pomoc nejen potřebuje, ale je ochotný pro to něco udělat...
Jenže s tím kolenem to bylo dost snadné....
Mimochodem, výtah nemáme, jen třípatrový dům a denně ty schody nahoru a dolů chodím nespočtukrát.
|
Kapradina |
|
(9.6.2014 11:59:55) Delete, já jsem doma taky zásobovač a klidně rodině upeču dort nebo uvařím k obědu houskový knedlíky s omáčkou a sama si to nevezmu a dám si nějakou zdravější alternativu - k tomu, že vím, že to pro mě momentálně není dobré řešení se nemusím nechávat nikam zavírat. Já jsem zvyklá vařit X variant jídel - v tomhle mám ty starší děti taky vybíravý, takže mi tohle nevadí - klidně je zaúkoluju pomocí v kuchyni nebo vařím jen jídlo pro sebe a když jim nechutná, tak je to jejich problém. Zkus si na sebe ten čas udělat, fakt to za to stojí.
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.6.2014 12:03:52) Na tohle já nemám, nedat si to dobrý co udělám. Já, když dietím, „týrám“ zdravou výživou celou rodinu.
|
|
|
Lady V. |
|
(9.6.2014 12:04:00) Ja si taky myslim, ze je to dost o logistice - ale Delete, nemate nahodou nejake spatne stravovaci navyky? Tvuj manzel ma taky nadvahu, jak je to s holkama? Nedelate nekde v jidle chybu?
|
Delete |
|
(9.6.2014 13:23:22) Lady Vendetta, můj manžel byl tlustý už jako dítě. Naše holky jsou každá jiná, ta nejstarší už se několik let drží co cm nad metr, to kilo, jako jo, hubená není, ale tlustá taky ne. Jedna z dvojčat je přesně na 50. percentilu, druhá z dvojčat je sotva na třetím. Nejmladší je oplácanější, přitom nejvíc sportuje, nejvíc chodí ven, je nejaktivnější, jí nejvíc zeleniny, ovoce a masa, o přílohy a pečivo tolik nestojí, na rozdíl od dvojčat mi nechodí vyžírat cukr, jogurt si vezme jeden a ne hned čtyři apod .
|
|
|
susu. |
|
(9.6.2014 12:08:46) Tohle nezvládám. Já, dokud to jídlo nevidím, tak si ho i dokážu odpustit. Ale v okamžiku pohledu či počichnutí mám pusu plnou slin a jsem ztracená.
|
|
Delete |
|
(9.6.2014 13:15:44) Kapradino, ale já to prostě nedokážu, nesnáším vaření, takže vařit x variant je pro mě opravdu velký stres. A fakt nemáme pořád jen knedlíky. Jenže ona i rýže, těstoviny...v zásadě jíst jen maso a zeleninu....ale na to zase jaksi nemám finance. O luštěninách mi tu bylo řečeno, že je to příliš energetické. Tak fakt už nevím, čím děti zasytit a nemuset přitom vařit dvojmo . Jím sotva poloviční porce co moje děti. Jenže jenom o tomhle to fakt není. Asi je to pro tebe těžko pochopitelné, ale mně by se tím zavřením hrozně ulevilo a zároveň to dalo ostatním vědět, že skutečně mám nějaký problém. Takhle je to prostě o tom, že já nic nedělám, tudíž ani nic nepotřebuju. Jo a víš, jak to dopadne, když si koupím něco jen pro sebe? Třeba ty cottage sýry? Prostě je někdo sní. Nebo když si dám na stranu svou porci masa? Někdo to prostě sní. Koupím si celozrný chleba? Někdo to prostě sní. Takže já to prostě musím řešit pro všechny a i tak není jisté, že na mě zbyde. Jo, někde je něco špatně. Asi jsem je málo třískala, to jsem opravdu od určitého věku nedělala. Jinak se opravdu snažím, aby z nich ti hajzlíci nebyli. Jenže jsou, no, obzvlášť poslední rok je dost náročný....
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.6.2014 13:22:13) Když Tě tak čtu, tak by ses neměla nechat zavřít do léčebny, ale normálně odjet do lázní. Na 4-6 týdnů, zasloužíš si to a když jsou na Tebe takový, tak ať si zkusej jak budou bez Tebe fungovat.
|
Vaitea |
|
(9.6.2014 13:25:03) "Když Tě tak čtu, tak by ses neměla nechat zavřít do léčebny, ale normálně odjet do lázní. Na 4-6 týdnů, zasloužíš si to "
A moc nepřemýšlet o tom, co a jak si poradí. Budou muset.
|
|
Delete |
|
(9.6.2014 13:44:57) Inko, no budou fungovat úplně normálně bezstarostně, protože je nikdo nebude hodnit od počítačů a nutit jíst lépe . No a ne že bych po těch lázních nekoukala, ale i za ten týden je to částka, kterou pro sebe prostě nemám .
|
|
|
Kalali |
|
(9.6.2014 13:26:37) Delete, když si nevymezíš ty sama prostor pro sebe, tak ti tam pořád někdo leze. Zavřením na psychiatrii zase chceš, aby ten prostor kolem tebe pro tebe vytvořil někdo jiný. Musíš ty. Nenechat se přesvědčit, že když nechodíš do práce, tak že si nic nezasloužíš. A pokud si to sama myslíš, tak do práce začni chodit, a organizace a chod domácnosti se musí rozdělit. Je mi jasný, že mezi některýma lidma se jde vymezit lépe a mezi jinýma hůře. Taky mám doma tři rozpínavé jedince, kteří mě bez mrknutí oka převálcují, protože jim je to vlastní. Šíří bordel, jsou spokojení sami se sebou, užívají si. Já jediná jsem přes povinnosti a nenáročná. Vzorňačka od první třídy, co si prvně splní povinnosti a pak zjistí, že na zábavu jaksi nezbyl čas. Moje děti a muž jsou můj velký dar a vzor v zábavě, oni k tomu byli přímo stvořeni. Takže taky pracuju na tom, aby oni na jedné straně (povinnosti) přidali a na druhé (zábava) ubrali a na sobě pracuju taky (přidat zábava - odpočinek, ubrat povinnosti).
|
|
.Katka |
|
(9.6.2014 13:49:32) "Jo a víš, jak to dopadne, když si koupím něco jen pro sebe? Třeba ty cottage sýry? Prostě je někdo sní. Nebo když si dám na stranu svou porci masa? Někdo to prostě sní. Koupím si celozrný chleba? Někdo to prostě sní." I když si to dáš do krabičky a napíšeš na ni NEBRAT, TO JE MÁMY??? To snad nemyslíš vážně!
|
Delete |
|
(9.6.2014 14:37:14) Katko, myslím, nemyslím, prostě se to děje. A v tomhle je úplně jedno, jestli je to mámy nebo táty. Prostě pokud toho není dost pro všechny, téměř vždy se najde někdo, kdo to nevydrží. A já nevím, jak jinde, ale u nás zjistit, kdo to byl a tedy koho potrestat, je skoro nemožné. Tohle jsme tedy vyřešili kamerou, ale pak zase řešíme, že někdo někoho na něco zneužije. Jako že dvojčata si pro něco pošlou tu nejmladší...ta se brání, tak jí třeba namluví, že jsem to nebo ono dovolila, nebo použijou násilí (ono stačí vyhrožování, že s nimi nebude moct jít do školy nebo ze školy apod.). Prostě jak člověk není chvíli doma a "malá" se nemá o koho opřít, tak na ni najdou nějakou páku . Víš, moc bych chtěla mít hodné a bezproblémové děti, jako ještě donedávna byly...ale nemám. A musím do všeho, co dělám, zahrnout to, že takové nejsou. Včetně toho, že ten, kdo jejich průšvihy snáší nejhůř, jsem zase já. Upřímně, nějaký ten sežraný cottage je ve výsledku to nejmenší, co mě momentálně "pálí".
|
23.9Vokálová LIbuše16 |
|
(9.6.2014 15:04:13) Delete, nikdo nemáme hodné a bezproblémové děti, fakt ne. Někdy bych brečela, jak se k sobě chovají, ale to není vina mámy, je to prostě období, za to netrestej. Jen prostě někdy vypni, přehoď nějaké povinnosti na ostatní !!!!!
|
|
|
|
Kapradina |
|
(9.6.2014 15:01:18) Delete, kdybys třeba vyhlásila "Rodino, rozhodla jsem se, že budu pro sebe něco dělat. Budu se snažit, aby vás to neomezilo, ale i já žádám vás, abyste neomezovali mě v mém rozhodnutí. Občas se v lednici nebo jinde objeví něco, s nápisem "máma", tak prosím nevšímat si toho. Vždyť o tom ten život v rodině také je, že myslíme i na ty druhé, co tu s námi žijou a snažíme se s nimi rozdělit a ne, že jeden vyjí ostatním půl lednice.
|
Delete |
|
(9.6.2014 15:20:12) Kapradino, vyhlašovat si můžu co chci. Muž má jednoduchý argumet, on musí vydělávat. Každé časové omezení stojí peníze. A pravda je, že naše nároky jsou vysoké...kdybych chodila do práce a alespoň část těch nákladů vzala na sebe, mohla bych si nárokovat i víc času. Takhle je to o tom rozdělení rolí, on živitel, já pečovatel, bez ohledu na to, že už se dva roky snažím o změnu. No a děti se holt snažím vést k tomu, že život v rodině také je, že myslíme i na ty druhé, co tu s námi žijou a snažíme se s nimi rozdělit a ne, že jeden vyjí ostatním půl lednice, ale někdy ta snaha nenese ty výsledky, jaké by člověk rád.. Ne, fakt na to nekašlu, dost se snažím, aby to bylo jinak...ale asi jsem fakt neschopná, protože se mi zatím uspokojivého výsledku dosáhnout nepodařilo.
|
Kafe |
|
(9.6.2014 15:26:16) Delete - plány jsou hezké, ale realizace je obtížná. Zadání úkolu nestačí - musí se kontrolovat a kontrolovat. Já s tím doma také bojuju.
|
Kudla2 |
|
(9.6.2014 15:54:33) Ráda bych viděla toho smělce, který by si troufnul mi vyčítat, jak organizuju domácí práce našich dětí.
Především o tom nikdo cizí nemá ani ponětí - Ty to někomu povídáš?
|
Kudla2 |
|
(9.6.2014 17:10:41) Dobře,ale pořád tomu ještě asi nerozumím - aby to mohli kritizovat, musí VĚDĚT, jak to u vás doma chodí, a aby to věděli, tak jim to musí někdo ŘÍCT...?
|
|
|
|
|
|
Delete |
|
(9.6.2014 18:53:42) Danulu, nerozumím nějak, cos příspěvkem chtěla říct.
|
Delete |
|
(9.6.2014 19:25:55) Ne, tak nic takového jsem nepsala. To ohledně živitele rodiny souviselo s tím, že si nemůžu nárokovat další čas navíc jen pro sebe, a že si ho poměrně dost vyčerpávám tím, že studuju. A že studuju mimo jiné proto, abych udržela v kondici alespoň hlavu. Jinak už jsem se asi zbláznila....
A s tím "nesmí se sáhnout" už jsem to vysvětlovala. Já chápu, že se to zdá někomu nepochopitelné, ale tohle u nás prostě nefunguje a čím víc je něco jen někoho, tím víc to láká ke snědení. Takže mnohem méně náročné je řešit to pro všechny, což ale zase nezvládám finančně.
A celkově je atmosféra taková, že je každému víceméně jedno, co dělám, což je na jednu stranu fajn, že nejsem pod tlakem, ale na druhou stranu to vede k tomu, že je také jedno, když nezvládám a potřebuju pomoct. A jak už padlo mnohokrát, zrovna to hubnutí není jen o jídle a já osobně dávám přednost řešení přes pohyb, než jen přes jídlo (už jenom to, že to vyjde dráž, a vyjde, zejména když vařím pro jednoho jinak, mi vadí a snažení to dost blokuje). Jenže na ten pohyb to chce právě ten čas a pravidelnost a to se ne vždy hodí. Takže pokud nebudu mít podporu v tom, že mi někdo ten můj čas "zaručí", tak prostě nikdy žádná pravidelnost nenastane. Vyzkoušeno s plaváním, nefunguje ani to, když se domluvím s kamarádkou. Protože ono do toho vždycky něco vleze....
|
Kudla2 |
|
(9.6.2014 19:41:46) Priznam se, ze nad tim taky přemýšlím - to ty deti SCHVÁLNĚ snedi neco, o čem vedi, ze to je někoho druhého, ze zdravotních důvodu?
Delete, prosím, neber to jako rypani, jen si to zkouším predstavit...
|
Kudla2 |
|
(9.6.2014 19:55:32) Tak my jsme asi exoti, ale u nás se deti PTAJÍ, jestli si muzou neco vzit z lednice i jinak.
|
Delete |
|
(9.6.2014 20:29:09) Danulu, můj program dne už jsme spolu řešily...nebudu to tu rozebírat znovu, prostě je to něco, co se výhledově změní, ale momentálně je priorita dokončit alespoň jednu školu, a tak musím dřepět u PC a ne trdlovat na orbitreku. Pak tedy nastoupí ta druhá škola, jedna seminárka za druhou plus závěrečná práce...ale jo, když všechno půjde, mám v únoru hotovo a můžu se začít soustředit na něco jiného. Ale upřímně, bez té podpory partnera to prostě nepůjde, i kdybych neměla na práci vůbec nic. Protože sama za sebe zvolím mnohem jednodušší řešení všech problémů. A čím míň mě při tom budou potřebovat děti, a čím oproštěnější od okolí přitom budu, tím snazší to bude.
|
Evelyn1968,2děti |
|
(9.6.2014 20:41:11) Delete chapu, ja jsem kvuli skole pribrala 10 kg za tri mesice, sedela jsem u uceni a zajidala stresy, bylo mi 23.
|
Delete |
|
(9.6.2014 21:06:38) Evelyn, když já ale nic nezajídala a nezajídám . Ale škola bere ten čas, který mám pro sebe. Nemám odkud čerpat další, protože už jen ježděním do školy vyčerpávám 12 hodin, které mám jen pro sebe. Což je luxus, ne že ne. Plus další hodiny, které potřebuju na psaní těch seminárek a závěrečných prací. A půl roku jsem si dovolila ty školy dvě najednou, takže dalších 15 hodin jednou za dva týdny navíc jen v tom ježdění do školy. Proto pro mě není tak snadné žádat rodinu o další, abych mohla třeba pravidelně cvičit...
|
Delete |
|
(9.6.2014 21:34:53) Danulu, jo, asi jde. Ale ne každému. Kdybych chtěla a dokázala řešit své těžkosti sama, nemusela jsem se vdávat.
|
Zeleninka + syn |
|
(9.6.2014 21:38:55) "Kdybych chtěla a dokázala řešit své těžkosti sama, nemusela jsem se vdávat." Teď jsi vdaná - a žiješ snad v klidu a bez těžkostí? Není náhodou nyní řešení těžkostí ještě obtížnější o to, že přitom bereš ohledy na mnohem víc lidí?
|
Delete |
|
(9.6.2014 21:42:54) Zeleninko, jak v čem a jak kdy. Něco je náročnější, něco zase jednodušší. Jsou období, kdy je celkově lépe a kdy hůře. Momentálně se plácám spíš dole, ale nezapomínám při tom na chvíle, kdy jsem byla nahoře. Být sama, pravděpodobně nic takového nepoznám.
|
|
|
Delete |
|
(9.6.2014 22:13:59) Valkýro, já se nechtěla vdávat, abych něco nezmeškala...Já se chtěla vdávat, protože jsem chtěla žít s tímhle mužem jako s partnerem...a po většinu doby to tak zatím fungovalo. Sama nejsem nic, vše, co teď mám, mám díky tomu, že on je. Ano, kdybych nekojila, asi bych nebyla tlustá, ale abych si říkala, že jsem ty děti radši mít neměla, to fakt ne. A stejně tak je to i s těmi problémy, které plynou z manželství nebo konkrétně z manželství s ním.
|
Kudla2 |
|
(9.6.2014 23:19:49) "Sama nejsem nic, vše, co teď mám, mám díky tomu, že on je. "
To mi úplně zatrnulo, Delete. To Ti říká on? Doufám, že ne...
Prosím, uvědom si, že on může mít čtyři krásné děti JEN DÍKY TOMU, ŽES MU JE PORODILA A ŽE SE O NĚ PEČLIVĚ STARÁŠ. A děláš mu zázemí, bez kterého by se nemohl on věnovat své práci. Jsou to spojené nádoby, každý děláte něco, ale JEDEN BEZ DRUHÉHO byste to asi mohli dělat dost těžko...
Kdybys neudělala v životě už nic jiného,tak tohle by úplně stačilo.
|
Delete |
|
(9.6.2014 23:34:37) Kudlo,
ne, to on mi neříká....ale já to tak cítím. Až s ním jsem začala žít svůj život.
Prosím, uvědom si, že on může mít čtyři krásné děti JEN DÍKY TOMU, ŽES MU JE PORODILA A ŽE SE O NĚ PEČLIVĚ STARÁŠ. A děláš mu zázemí, bez kterého by se nemohl on věnovat své práci. Jsou to spojené nádoby, každý děláte něco, ale JEDEN BEZ DRUHÉHO byste to asi mohli dělat dost těžko...
A tohle si uvědomuju já i on. A právě proto je blbost, abych v tuhle chvíli chtěla a vynucovala si ještě víc...i když ano, cítím se v jistém ohledu nespokojená...teda v tuto chvíli ve více ohledech....ale prostě to není tak, že když si teď vynutím několik týdnů nějaké rekreace, že se tím problémy vyřeší, naopak, na některých místech by se mohly prohloubit a ještě nové vzniknout, což za nejistotu uspokojení v jednom mém ohledu prostě nestojí.
Pak to holt působí, že ten svůj problém nechci řešit vůbec, ale pro mě je to v tuto chvíli nepřijatelné, což nic nemění na tom, že jsem sama se sebou nespokojená. Ale to jsem psala už několikrát, že i když by moje práce neřešila moje nestíhání, tak by pořešila třeba to vnímání toho, na co mám nárok ve světle toho, co poskytuju....
A zase tím, že nemám nic jiného, než ty děti a domácnost, tak se veškeré mé frustrace projevují tady, i když třeba vycházejí z něčeho jiného.
|
Kudla2 |
|
(9.6.2014 23:39:48) Delete, 4 děti je hodně a 2 vysoké školy k tomu? To musí být tak strašný záhul, že si to vůbec nedovedu představit, a že si toho dovedu představit hodně.
Jestli to není tajné a chce se Ti o tom mluvit - proč sis nabrala na hrb takovou zátěž (myslím ty 2 školy najednou, proč ne třeba jen jednu)? Vždyť z toho musíš být tak vyčerpaná, že si to ani neužiješ? (Teda soudím podle sebe, já bych byla).
|
Delete |
|
(10.6.2014 0:02:00) Kudlo,
ty dvě školy.....obě potřebuju, abych mohla dělat, co chci dělat...jde jen o rozšiřující studium, překrývají se jedním semestrem. A postupně by to sice šlo, ale asi neprošlo. Hrály v tom roli i peníze, tím, že jsem chytla tenhle kurz, platím místo 27 tisíc jen 14 tisíc, protože byl dotovaný (jeden semestr zdarma) a navíc se teď školné zvedalo ze 7 tisíc/sem. na 9 tisíc/sem. Plus to, že odložením bych oddálila svoji šanci najít práci o další rok a zvýšila pravděpodobnost, že do toho vleze něco, co další studium znemožní. Prostě to bylo "buď teď nebo možná nikdy".
Mně to studium nabíjí. Umožňuje mi to na celý den odjet, zaměstnat se něčím, co mě baví, dostat se mezi lidi, dospělé lidi, kteří ode mě nic nechtějí.
|
Kudla2 |
|
(10.6.2014 0:07:37) "dospělé lidi, kteří ode mě nic nechtějí" tak to plně chápu, a to mám děti jenom dvě.
Takže by se to dalo považovat za náročné období, které ale stojí za to překonat, protože je to stupínek směrem k něčemu, po čem toužíš?
Ale přesto cítím, že Tě to tak docela neuspokojuje.
|
Delete |
|
(10.6.2014 0:17:34) Kudlo, škola mě uspokojuje velmi. Ale na druhou stranu, je to něco, co přináší uspokojení jen mně, což ve chvíli, kdy jsem pouze příjemce, dříve nebo později narazí na otevřenou nebo skrytou výčitku. Z jakékoliv strany. Tchýně je pořád přesvědčená, že je to jen můj rozmar, který k ničemu nepotřebuju. Muž sice chápe smysl, ale je teď každý pátek vázán alespoň částečnou přítomností doma, což mu komplikuje domluvu některých termínů. A dětem vadí to, že nemají full servis, že nejsem doma, když přijdou, že....vlastně nevím všechny důvody, ale když řeknu, že jedu do školy, tak se ozve zoufalé "už zase"? A samo, že zatímco já se hrozně ráda vymluvím na to, že musím psát seminárku a vykašlu se nějaké skládání prádla nebo žehlení, tak ostatní by radši, aby jim to prádlo naskákalo do skříně a oni ho mohli trasportovat pouze opačným směrem . A není to jen o tom prádle, každopádně u mě ta prokrastinace funguje přesně naopak, než je obvyklé...budu dělat do školy cokoliv, jen abych nemusela uklízet nebo vařit .
|
Kudla2 |
|
(10.6.2014 0:21:38) Ale psalas, že manžel je dost aktivní v politice, to mu taky sežere spoustu času a "neživí" vás to, nebo se pletu? Tedy dost ekvivalentní protiváha Tvé škole (nebo spíš "marnější" za předpokladu, že Tebe má Tvoje škola šanci v budoucnu živit, ale jeho šance prorazit v politice jsou minimální)?
|
Delete |
|
(10.6.2014 0:58:44) Kudlo, já bych neřekla, že jeho šance v politice jsou minimální . Kdyby chtěl do té evropské, byl na kandidátce pravděpodobně hned za Petrem Machem a pak při tom, jak to funguje, by vznikla i reálná šance, že by ho to obstojně živilo. Ale jo, je to zatím rozhodně víc jeho koníček než cokoliv jiného. Ale myslím, že co do koníčků nebo obecně toho, co děláme...zatímco já uričté sdílení potřebuju a nedostává se mi ho, tak jemu je tohle úplně jedno, ale já si nedokážu pomoct a někdy víc, někdy míň, ale zajímám se...protože mě to prostě zajímá, co dělá, co ho baví....tohle on vůbec nemá. A zase ono to pořád vyznívá, že od něj jdou výčitky...ale pokud, tak minimálně, u něj těžko snáším ten nezájem a nějak mi nepomáhá vědomí, že v tomhle se nijak nezměnil, že takový prostě je....To spíš od jeho mámy občas nějaká ta výčitka přijde, že kvůli mým rozmarům on nestíhá. On totiž dělá něco smysluplného, vydělává, politika je zase "práce po společnost" , ještě taky musí dodělat PhD., což nestíhá a "zaručeně" kvůli mně. A zase, aby to nevyznělo tak, že máme s tchýní nějaká špatné vztahy...ale ona má své mouchy, je snob, ale jinak myslím, co tu tak často čtu, že mám pořád jednu z nejlepších tchýní....ale asi právě o to víc mi chybí nějaké to ocenění také od ní....protože nikdo "vlastní" už mi ho neposkytne. Muž a jeho rodiče jsou osoby, od kterých bych ráda slyšela, že jsem dobrá....
|
Kudla2 |
|
(10.6.2014 1:37:10) Delete,
jeví se mi že Ty se svým okolím hraješ "hru na zavděčování".
Podle jejích pravidel, jak je vnímáš Ty, by mělo platit, že čím víc užitečného děláš pro druhé, tím víc by to měli oni ocenit.
Takže podle této logiky by to mělo fungovat tak, že když od okolí nedostávám ocenění, je to kvůli tomu, že se málo snažím, a chci-li ho, musím se snažit ještě víc. Začít studovat jednu školu, pokud uznání nepřijde, tak druhou...
Ale pak zjistíš (taky jsem zjistila ) že ti druzí tu hru vůbec neznají a nejsou ochotni ji hrát.
Pokud budeš mít dost štěstí, tak to zjistíš dřív, než si toho postupně naložíš tolik, že se z toho nakonec zhroutíš (a budeš mít objektivní důvod, že víc to opravdu už nešlo), ALE ŽÁDNÉ UZNÁNÍ STEJNĚ NEPŘIJDE.
Někteří lidé toho prostě nejsou schopni - třeba jsou příliš zaměřeni sami na sebe, nebo to prostě funguje tak že co vysíláš, to se Ti vrací - a Ty vysíláš docela protichůdné signály, z nichž poměrně silný je ten, že "to je vlastně brnkačka a nic to není" (pamatuji si to z té debaty o té kamarádčině dcerce, co u vás přespává - mně se to jevilo jako OBROVSKÁ služba té kamarádce, kterou já bych s pouhými dvěma dětmi a mnohem menší zátěží nebyla ochotná takto pravidelně dělat, protože by mě to zatěžovalo, ale Ty jsi dost přesvědčivě tvrdila, že to pro Tebe vlastně je skoro jedno, jedno dítě navíc se ztratí, a že je to úplně v pohodě. No a když své činnosti lidem prezentuješ takhle (že to vlastně nic není), tak to vezmou za své i oni, a už si vůbec třeba neuvědomí, že je to starost o kamarádky dcerku na jedné straně, tohle na druhé, támhleto na třetí... a že je toho v konečném součtu strašně moc, asi tak na tři normálně stavěné lidi, ale Ty se pořád tváříš, že to vlastně nic není ... jak si mají uvědomit, že by vlastně měli vyjádřit uznání?
Třeba já Ti ho tady vyjadřuju už půl večera, respektive uznávám, že toho děláš strašně moc, ale vůbec si nemyslím, že by to byla správná cesta.
Tchyně má pocit, že manžel kvůli Tvým rozmarům nestíhá. Kdybych byla Tvoje máma nebo sestra (a tudíž někdo na Tvé straně, jako je manželova maminka logicky na jeho), tak bych taky mohla říct "on se plácá v té své obskurní pidistraničce, nikdy z toho nic kloudného nebude, ani žádné prachy z toho nejsou, ale tráví tam spoustu času, který ukrádá své rodině a svoje děti, které jsou malé jenom jednou, nechává na krku Delete, která je z toho chudák servaná jak borůvka, on mamlas je vysmátej a ještě má pocit, že by mu snad Delete měla být za něco vděčná? To on by jí měl ruce nohy líbat, že mu to nesmyslné šaškování toleruje."
" Muž a jeho rodiče jsou osoby, od kterých bych ráda slyšela, že jsem dobrá...." jenže hrou na zavděčování toho nedosáhneš, jen se vyčerpáš. Uvědom si, že i když to nemusí být špatní lidé, tak toho možná nejsou schopni, třeba to nejsou schopni VYJÁDŘIT (i když si to myslí), a třeba jsou to anetičtí tvrdolíni, kterým je to fakt jedno.
Důležité je, abys o tom, že jsi dobrá, dokázala přesvědčit SAMA SEBE. Já vím, že to zní jako klišé, ale lidi zrcadlí to, co si sama o sobě myslíš, a dostatečně sebevědomý cumploch, co nezvládá desetinu toho co ty, ale je přesvědčený, že je hvězda, tak bude za větší hvězdu než Ty, která zvládáš nadlidsky, ale SAMA jsi přesvědčená, že pořád ještě NEJSI DOST DOBRÁ.
|
|
Delete |
|
(10.6.2014 9:27:37) Valkýro,
Naprostý souhlas. Nějak pro něj nemám jedinou omluvu. Dobře, možná je při 4 dětech výhodné rozdělení rolí na živitele a servismana, ale ten živitel by měl tedy živit a zbytek času se taky podílet na chodu rodiny. Ovšem politika taky může být dobrý důvod, jak před těmi rodinnými povinnostmi utíkat a ještě ze sebe dělat chudáka. Navíc Delete pořád píše jak na to nebo ono nejsou peníze, tak by živitel měl tedy spíš napnout síly v tom, co ty peníze přináší a vykašlat se na to, co ho především obírá o čas ať pro práci nebo pro rodinu.
Ale to mu fakt křivdíš. Na chodu domácnosti se podílí. Vaří, např. Ne občas a podle chuti, ale pravidelně. Je tu s dětmi každý pátek, i když se mu to úplně nehodí. Ale holt nepovažuje za důležité kroužky (jeho nikdy žádný nebavil, snad kromě programování), a odmítá dělat drába (někdy taky dělá, ale bohužel málo a nahodile), protože jasně, je to časově náročné...tak je jednodušší to nastavit tak, aby ho dělat nemusel...ve výsledku pak právě zbytnosti (pro něj) odbourá a nezbytnosti radši udělá sám, protože je to prostě rychlejší.
A politika je první zájem, kromě práce, který kdy měl. I kdyby pro nic jiného, tak právě kvůli tomu odpočinku jsem ráda, že to dělá.
|
|
|
|
Delete |
|
(10.6.2014 8:22:15) Kudlo,
hele, ono to tam možná působí, ale fakt nic z toho, co dělám, nedělám primárně pro uznání. Na druhou stranu, pokud se cítím dlouhodobě v něčem neúspěšná, tak k tomu vlastnímu vědomí, že jsem v něčem dobrá, potřebuju tu podporu od těch nejbližších v tom smyslu, že dají najevo, že si uvědomují mé úsilí a drží mi v tom palce. To, že to má být manžel a tchýně je dáno tím, že vlastní sourozenci na mě dávno kašlou a rodiče už nemám. Prostě manžel a tchýně jsou ti nejbližší a jedni z mála, jejichž názor je pro mě opravdu důležitý.
Momentálně jsem ve srabu ohledně toho hledání práce, které se nedaří a o to hůř snáším malou pozornost, které se mi dostává od muže. Rozumově si to umím okecat, ale nezměním nic na tom, že ty projevy citů potřebuju. A protože vím, že on není z těch, kdo by mi špital do ouška sladká slůvka, tak mi stačí, nebo možná o to raději, bych slyšela, že je fajn, že to zvládám (teda to, že to zvládnu vystudovat, o tom jsem nějak nepochybovala, ale řekněme, že i mě mile překvapil můj studijní průměr...i když na něm vlastně nesejde, ale potěší, ne že ne)....a já prostě potřebuju sdílet. Tohle vím, že ty máš jinak, ale já můžu mít milonkrát radost, jenže pokud ji nemůžu vykřičet do světa (myšleno k někomu, kdo je mi blízký), tak jakoby pořád něco chybělo. A není to tak, že se bez ostatních nedokážu radovat, ale to sdílení tomu dodá ten drive...nevím, jak to líp vysvětlit. Prostě mi vyhovuje se ujistit, že ty moje pocity nejsou falešné, že si jen něco nenamlouvám...a fakt k tomu nepotřebuju bujaré veselí, ale prostě to vědomí, že nežiju zcela mimo jejich svět....
Já myslím, že tohle stejně asi nevysvětlím. většina lidí obzvlášť tady na rodině je nastavená tak, že je jim nejlíp izolovaně od světa, maximálně se svou rodinou. Já mám tohle jinak, cítím jsem dlouhodobě vyřazená a když už mi uniká i ta vlastní rodina a její zájem, můžu prožívat spoustu krásného, a přitom pořád nebude uspokojena jedna ze základních potřeb, takže to budu vnímat velmi slabě. A na druhou stranu každou těžkost sama izolovaně snáším hůř, i když v zásadě nejde o něco neřešitelného. To je, jak se tu občas objeví pohrdlivé příspěvky nad těmi, co se se hroutí z maličkostí. Já taková prostě jsem, je to dáno mým temperamentem a nemysli, že pro mě bylo lehké to přijmout a naučit se s tím žít. Ale pořád je to snažší, než když nechápeš, proč jsi tak neschopná něco neřešit, když ostatním je to vlastně jedno....
Myslím, že bych tu mohla napsat ještě stovku takových příspěvků, ale něco prostě vysvětlit nedokážu.
Kdo mě zná, ví, že mě nabíjí aktivita, takže čím víc toho dělám, tím lépe funguju. Na druhou stranu ale neumím žít sama a už vůbec ne sama pro sebe. Přitom třeba týden doma bez dětí a manžela si vychutnám a užiju...když vím, že jsou v pohodě. Na druhou stranu, i když je tu mám kolem sebe, tak bez nějakého konkrétního signálu (kterým může být i obyčejné donesení čaje v mou obvyklou dobu, aniž si o něj řeknu) nedokážu mít pocit, že nejsem sama.
Já už to tu někdy asi psala, o mám "čajovém barometru". Ale je to prostě tak, že když mám ráno uvařený černý a večer zelený, aniž jsem si o něj musela říct, nepotřebuju víc....vím, že je všechno v pohodě, že muž je v pohodě...Když si o čaj musím říct nebo ještě hůř, když obtěžuje, že si o něj řeknu, i když sám jde zrovna dolů a má to "při cestě", tak je to známka toho, že je někde problém. Nemusí být vůbec mezi námi, může jít třeba o problém v práci, o nějakou zdravotní nepohodu...cokoliv. Bohužel pokud on mi neřekne, o co jde (přesný opak mě, pořád má pocit, že vše musí zvládat sám), já si mohu domýšlet cokoliv....a tady pokud vázne komunikace, tak se ten konflikt dá vyvolat hodně snadno. A pak vlastně, když už tedy nechce nebo nemůže říct, co je za problém, tak potřebuju vědět, že ten problém nejsem já...
|
Kudla2 |
|
(10.6.2014 8:42:33) Jak bys prosím Tě mohla Ty být jeho problém?????
A normální je předpokládat, že já jsem OK, a pokud má někdo se mnou problém, tak je NA NĚM, aby mi to řekl, pokud neřekne nic, mám za to, že žádný nemá.
|
Kudla2 |
|
(10.6.2014 8:46:06) Respektive Ty nejsi (a ani nemůžeš být) JEHO problém, ale jsi SAMA SVŮJ.
Příliš podmiňuješ svou spokojenost reakcemi okolí, to nikdy nemůže fungovat.
Řekla jsi někdy manželovi, že když je třeba nervózní, tak Ty jsi taky nervózní, co se děje, a že by třeba stačilo (jestli by to fakt stačilo) říct, že měl dneska v práci těžkej den, abys věděla, na čem jsi?
I když jsou ti dva skoro jako dvojčata (což vy asi ne tak úplně jste), tak si některé věci musí prostě ŘÍCT, aby je ten druhý pochopil.
|
Delete |
|
(10.6.2014 9:36:14) Kudlo, tohle jsme probírali hodněkrát, a vždy to přineslo dočasný efekt . Ale zapomíná , bude na čase opáčko...
|
|
|
|
|
Grainne |
|
(10.6.2014 8:39:38) Delete, jak to tady čtu...zcela otevřeně, "žena pečující" je v této společnosti nejzáslužnější pozice, kterou žena může vykonávat, zároveň taky nejnamáhavější, pracovní vytížení obrovské, psychické možná ještě větší. Je to rozhodně mnohem více ocenění hodné ze strany opečovávané rodiny, než když si žena "odskakuje" do zaměstnání.
Problém je, že dotyčná si musí umět o to ocenění říct. Já to tedy dělám a občas velmi hlasitě a rázně. Ještě lepší je, protože pracuju v podstatě sezónně a ještě "doma", dokopat rodinku na "letní režim", jinak bych asi padla. Padnout se mi podařilo v zimě a to pěkně doslovně a až tak, že jsem skončila na JIPce. Málo jsem křičela, od té doby mnohem více dbám na to, abych ten celek zpacifikovala natolik, že mně MUSÍ respektovat, vnímat a komunikovat se mnou.
Je vám blbě (tvůj čajový barometr) - pak prostě budete komunikovat s "maminkou", aby věděla, proč, obvykle to totiž není až takové drama, jakým se to jeví podle jejich chování. Navíc - muži se neustále, rádi a s potěšením přímo rochní ve svých potížích, dělá jim to dobře, zatímco my se pod tíhou jejich starostí hroutíme.
Ve finále - oni mají starosti a v nemocnici skončím já. Tak tudy fakt ne.
Podotýkám, láska mezi námi veliká, nejsme na nože a rodinná pospolitost funguje, jen ty rozdíly mezi mnou, osamělou ženskou bytostí a těmi "Marťany", občas vedou k podobným trablům.
Naštěstí pochopili, že na té JIPce jsem fakt neskončila kvůli blijícímu psovi - to už je zase jiný příběh, na výklad příliš složité.
|
Delete |
|
(10.6.2014 9:34:27) Grainne,
jo, tohle všechno v tom je....já taky občas "křičím"....a je si mě všimnuto, jak potřebuju...
I s tou prací jsi to vystihla...
|
|
|
Zeleninka + syn |
|
(10.6.2014 8:40:51) " potřebuju vědět, že ten problém nejsem já..."
Ten problém naopak JSI ty
|
|
|
|
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.6.2014 8:52:55) Mně není jasné, proč si tak zaneprázdněný člověk jako Tvůj manžel pořídil 4 děti, když se jim nevěnuje jinak než vyděláváním. Kamarádka měla 2 děti, na všechno sama, manžel něco jako Tvůj, dost peněz, ale zapojení žádný. Chtěl třetí dítě, ona řekla ano, jenom jestli se zapojíš, nebudu sama lítat kolem 3 dětí. Co slíbil, splnil a zjistil, že i tu šíííleně důležitou schůzi může vynechat a zajít s dítětem k doktorovi nebo zůstat doma. A ona nemusela svojí kariéru zrušit.
|
Delete |
|
(10.6.2014 9:51:34) Inko,
ale já nikde nepsala, že se jim věnuje jen vyděláváním peněz. Ano, on neřeší jejich volnočasové aktivity. Nedohlídne na to, jestli mají úkoly. Ale když za ním přijdou, že potřebují pomoct s něčím do školy, tak jde...a věnuje se jim, dokud to potřebují...nebo si s nimi sem tam něco zahraje, ne nijak pravidelně a jo, musí se k tomu ukecávat, protože někdy je to hodně náročné, ale zahraje. A je s nimi, když s nimi nejsem já. Jeho péče je prostě jiná, ale fakt to není o tom, že on si pořídil děti a já se mu o ně starám .
Když měly děti jiné potřeby, věnoval se jim zase jinak. Ne několik hodin denně, ale v tom, co já jim poskytnout neuměla nebo se mi do toho třeba nechtělo. Takže třeba ve školkovém věku to byl on, kdo poslouchal před spaním jejich fantazie a četl jim.
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.6.2014 10:07:39) Mně to přišlo z toho, jsi psala, že bys je nemohla týden, dva, tři nechat s ním samotné.
|
Delete |
|
(10.6.2014 10:27:49) Inko, mohla, ale musela bych zkousnout, že půjdou do háje některé mé dlouhodobější snahy, které obzvlášť v posledním roce jsou těžce vydřené. Což zkousnu, když se stane něco opravdu nečekaného, ale ne, když se mám jet vlastně rekreovat (to byly ty řeči o 4 - 6 týdnech lázní, nakonec se to ustálilo na třech, což většině připadá přijatelné, mně za těchto okolností ne). Co a proč by bylo jinak, než když jsem tu já, jsem už taky psala opakovaně, to, že to někdo nechápe a někdo odmítá akceptovat, ovlivnit nedokážu.
|
Zeleninka + syn |
|
(10.6.2014 10:31:35) "mohla, ale musela bych zkousnout, že půjdou do háje některé mé dlouhodobější snahy"
Na mě to dělá dojem, že Delete chce mít všechno "pod kontrolou" i za cenu sebezničení. Protože oni by si jinak ostatní mohli žít svůj život, v němž by Deletiny oběti vůbec nepotřebovali...
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.6.2014 10:33:50) Ale jo, už mlčím. Já to fakt nedokážu posoudit, když jsem vychovala jenom jedno dítě. Jenom je ni tak nějak líto, že jsi v takový pasti, i když Tě neznám. Tak jedině zatnou zuby a ještě pár let vydržet, pak už to budou samostatný slečny.
|
Delete |
|
(10.6.2014 10:47:13) Inko, jo, když opadnou emoce, dojdu ke stejnému závěru a jsem v pohodě...ale bohužel jsem se minule a ani teď neudržela a pustila páru a už nedokázala vysvětlit podstatu problému. Myslím, že Valkýra s Kudlou ji nakonec odhalily, pochopily... Mohla jsem to utnout už včera, ale jak psala Valkýra...pak bych si zase přečetla, že jsem vycouvala, když.... Jo, štve mě to, že tu vlastně ztrácím čas vysvětlováním něčeho, co někdo nechce a někdo nemůže pochopit...ale je to způsob, jak se neudusit, jak si ulevit....a když jednou začnu, tak zase nedokážu nechat otázky nezodpovězené, snažím se...a vlastně si moc nepomůžu...i když někdy jo....třeba ač je Milada přesvědčená, že jsem všechno znegovala, tak mě ten její plán nakopl, ne přímo k tomu, abych ho zkopírovala, ale umožnil mi napnout mozek na konkrétní věc, konkrétní dobu...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
+2 |
|
(10.6.2014 0:38:00) Neni to jednoduche. Ale kdyz porovnam otazku "uz zase" kdy se me dite pta timto zpusobem kdyz letim do prace tak nejak nechapave dochazeji odpovedi. Pro tebe je to "konicek" pro me prace co me bavi a uspokojuje.odpoved je i tak tezka
|
|
Delete |
|
(10.6.2014 9:06:27) Danulu, tohle se tu řešilo včera. Děti povinnosti mají a mají jich tak akorát na to, abych je dokázala ošéfovat, když se jim do toho nechce. Já to za ně neudělám, ale to neznamená, že za nimi nemusím desetkrát jít, aby to udělaly ony. Rozšiřuju v rámci svých možností...ale přijde mi celkem přirozené, že mají tendenci se tomu vyhýbat, že se jim do toho vždy nechce, takže je třeba tuhle jejich tendenci tlumit. To si myslím, že je jedna z mých povinností. Ale fakt nechci prudit v jednom kuse.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zeleninka + syn |
|
(10.6.2014 8:14:03) "Sama nejsem nic, vše, co teď mám, mám díky tomu, že on je."
To je ovšem ohromná základna. A teď si představ, že přijde domů a oznámí ti, že JI miluje jako nikoho na světě a protože spolu čekaj dítě, tak jistě pochopíš, že ONA (a ono) ho TOLIK potřebují...ty si to zařídíš, o tom on nepochybuje, dycky sis to zatím zařídila...
Pak co? Půjdeš se utopit?
|
Delete |
|
(10.6.2014 9:19:08) Zeleninko, utopit ne, vodu nemám ráda .
|
|
|
|
|
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.6.2014 21:09:35) Ani to je neopravňuje sníst jídlo, který máš připravený pro sebe. To mě fakt nadzvedlo.
|
|
Evelyn1968,2děti |
|
(9.6.2014 21:11:47) No jo, ja jsem zajidala. A to jsem ani nemela deti.
|
|
Zeleninka + syn |
|
(9.6.2014 21:18:17) Delete, v čem přesně - konkrétně - krátíš rodinu, když si "vybíráš čas pro sebe"?
|
Delete |
|
(9.6.2014 21:31:01) Neřekla bych "krátím"....ale přidělávám si problémy, protože mi nedokáže být jedno, že děti sedí u PC, i když nemají úkoly, že vyžírají, co je napadne, že nemají hotové povinnosti...a jelikož to u nás nejde samo, ale je třeba dohled a důslednost, tak si každou hodinu mimo dost rozmýšlím....zejména když pak dojde řeč na to, kolik času (a čas jsou peníze, které já nevydělávám) to stojí....
Jinak myslím, že si dopřávám času pro sebe víc, než je obvyklé, akorát ho celý investuju do studia a nechci čerpat další navíc, protože by se to neobešlo bez výčitek, vlastních i od těch nejbližších.
|
|
|
|