| Berengarie | 
 |
(9.1.2015 14:46:40)
Já bych řekla, že tím dal naprosto spontánně najevo, co si o té nástěnce a jejím smyslu myslí.
Fakt mi to připadá jako dost škodlivá praktika, hlavně pro ty, co dostávají spíš černé puntíky, ale i těm poslušným vzorným holčičkám to do budoucna moc dobrou službu neudělá. Ach jo, tak nějak jsem doufala, že takovéhle praktiky postupně mizí a že se s nimi mé děti nepotkají, ale asi doufám marně.
|
| Wicca + wička | 
|
(9.1.2015 16:28:07)
Nene, nemizí, v dceřinně první třídě je dokonce více vydání takových "motivačních" nástěnek - cesta s denně sbíranými body za plnění drobných úkolů (takže kdo je týden nemocný, nikdy už peloton nedohoní) a odebíranými jablky ze stromu za nedodaný domácí úkol (momentálně je hitem mít červa - zřejmě původně myšleno jako výstraha = jablka u několika šťastlivců již všechna očesána, ale dcera provádí složité výpočty se zápornými čísly, za kolik nedodaných úkol/dní získá taky červa  )
|
| jentak | •
|
(9.1.2015 16:32:09)
To je vtipný. Ale pak si právě říkám - k čemu taková "motivace" je? Naprosto k ničemu, naopak, děti se soustředí na dosažitelný cíl - teda červa.
|
|
| Berengarie |
|
(9.1.2015 16:35:16)
Ach jo, to jsou vyhlídky.
A vy, jejichž učitelky praktikují z vašeho pohledu nevhodné metody - korigujete je doma nějak? Nebo se spíš snažíte nenarušovat učitelčinu autoritu?
|
| jentak | •
|
(9.1.2015 16:38:46)
Snažím se o diskuzi s učitelkou - dost často jsem ovšem narazila a musela dát dítě jinam - ne kvůli tomu, že nebylo tzv. po mém, ale protože učitelka naznala, že aby mne umlčela, že soustavný tlak na mé dítě toto zajistí.
|
|
| úča | •
|
(9.1.2015 17:03:35)
Berengarie, torpédovat činnost učitele je to nejhorší, co můžeš školákovi udělat.
Proto je potřeba dávat děti do rukou jen takovým učitelům, s jejichž metodami se v principu můžeš ztotožnit a současně být pokud možno tolerantní, protože většinou to absolutní unisono není ani s tím nejlepším Amosem ve vesmíru.
Učitelce se smajlíky atd. bych dítě do třídy nedala a když už se stane, že zjistím zásadní problém za provozu, tak je potřeba děcko dát jinam a ne "korigovat" paní učitelku, tím akorát kazíš děcku charakter.
|
| Berengarie |
|
(9.1.2015 17:12:37)
účo, já právě nevím, jestli je to špatně - pokud je učitelka jinak skvělá a zároveň používá dejme tomu jednu metodu, se kterou nesouhlasím a která může dítě nějak psychicky poznamenat, asi bych mu řekla, co si o tom myslím. Jako zprávu pro něj i do budoucna - autority (třeba budoucí šéf) nemusí mít ve všem pravdu, a přesto je nějak respektujem.
Samozřejmě tahle situace je dost nepravděpodobná, v reálu by učitelka nejspíš používala i další metody, které by se mi nelíbily - pak bych to řešila razantněji, třeba i přestupem jinam.
|
| úča | •
|
(9.1.2015 17:19:40)
Myslím, že jinak výborná učitelka, používající sólo jednu naprosto nepřijatelnou metodu, existuje jen teoreticky.
|
| Delete | 
|
(9.1.2015 17:23:30)
Já si zase myslím, že učitelka, kterou by všichni rodiče dětí z její třídy považovali za výbornou a nevytýkali jí alespoň jednu věc, neexistuje  . Přičemž každý vytýká něco jiného, takže když se to sečte, špatně je úplně všechno  .
|
| Berengarie |
|
(9.1.2015 17:26:45)
Delete, jak bereš jako učitelka, pokud rodiče mají k některým tvým postupům výhrady a konstruktivně se snaží o změnu?
|
| úča | •
|
(9.1.2015 17:34:25)
Berengarie, pls, můžeš nastínit konkrétní příklad takové situace? Příklad konkrétního problému a konkrétního konstruktivního návrhu rodiče.
|
| Berengarie |
|
(9.1.2015 17:49:32)
Tak já to zatím řeším jen teoreticky, můj starší čerstvě 5-letý syn chodí do malé přátelské nestátní školky s respektujícími učitelkami, ale pomalu se připravuju na možný boj ve velké státní škole, kam nastoupí. Cokoli jsem zatím řešila, byly pro učitelky nejspíš prkotiny a nikdy nebyl problém.
|
| úča | •
|
(9.1.2015 18:04:22)
Myslím si, že preventivní příprava na boj se zlými státními učitelkami není moc produktivní přístup. Lepší máš najít dítěti takového učitele, kterého považuješ za dobrého.
Svěřit malé dítě do rukou učitele, kterému nedůvěřuji, je velký hazard. Protože ať už chceš nebo ne, učitelova moc je velká a tak, jak si -jen hádám- představuješ, s největší pravděpodobností korigovat nejde.
|
| Delete |
|
(9.1.2015 18:06:32)
V tomto směru je nejlepší si svoje děti učit doma  .
|
| úča | •
|
(9.1.2015 18:11:32)
Nevim přesně, jestli to myslíme stejně, ale souhlasím  .
|
| Delete |
|
(9.1.2015 18:41:29)
účo,
jestli to myslíš ve všech smyslech, které tomuto výroku lze dát, pak to myslíme stejně .
Schválně jsem to napsala, jednak si to myslím, a jednak je to asi jediná možná reakce na to, když někdo dává najevo, jak je ve škole vlastně všechno špatně  .
|
| úča | •
|
(9.1.2015 18:47:27)
Jo, tak potom to myslíme stejně .
Já bych ještě dodala, že učit dítě sám je obecně hodně podceněná možnost. Dává to smysl nejen jako řešení pro ultraindividualistické negativisty, ale i ve spoustě jiných případů.
Jsem přesvědčena, že není pravda, že dítě může dobře učit jen aprobovaný odborník. Kromě toho je podle mě pro jakýkoliv vzdělávací systém žádoucí co největší pluralita. Podle mě jedině to zajistí státnímu školství placenému z veřejných peněz možnost držet laťku tam, kde by měla být.
|
| Delete |
|
(9.1.2015 18:58:17)
účo,
dneska jsem na toto téma odevzdala závěrečnou práci  .
|
|
|
|
|
|
| Berengarie |
|
(9.1.2015 18:16:57)
Tak já se nijak systematicky preventivně nepřipravuju, ale když už se o tom diskutuje ...
A vím, že špatnou učitelku korigovat nejde - mám v tomhle směru bohužel osobní zkušenost, kdy se můj nyní 17-letý bratr potkal s dost názorným exemplářem, moje máma to bohužel neřešila a následky z toho má ještě teď. Já jako o 20 let starší sestra jsem se o nějaké vysvětlování snažila, ale zpětně nevím, jestli to bylo produktivní řešení.
|
| úča | •
|
(9.1.2015 18:51:54)
Ono nejde korigovat ani dobrou učitelku.
Jde např. vysvětlit nedorozumění, dopomoci k pochopení apod. Korigovat nejde, ani to jít nemůže, taková škola by těžko nějak fungovala.
|
| Berengarie |
|
(9.1.2015 18:59:23)
Můj bratr si mj. z první třídy odnesl přesvědčení, že nemá cenu nic ani zkoušet, protože to stejně nebude dost dobré. Takže docela velký zásah do jeho sebevědomí, který jsem se snažila vyrovnávat, evidentně neúspěšně.
Ale v jeho případě bylo naprosto jasné, že je ho potřeba přesunout jinam, což se bohužel nestalo.
|
|
|
|
| holka anonymka | 
|
(9.1.2015 20:59:55)
to se dá jen těžko udělat. Najít si dobrého učitele, a podle toho vybrat školu. Můj starší syn chodil do jazykové školy, kam se dělaly talentové zkoušky. Po čase z toho udělali spádovou školu, ale učitelé zůstali.. byli výborní. Mladší syn nastoupil také na tuto školu, akorát jsem litovala, že bude muset chodit s dětmi spádovými, a ne jen nadanými (samozřejmě už to dělá problémy, že jsou v narvaných třídách děti velmi chytré s průměrnými až podprůměrnými - chudáci učitelé to nemohou prostě zvládnout). Jenže už v první třídě vystřídali 3 učitelky !!!. Syn z toho měl tiky (kolik času jsme trávili na neurologii, u psychologů atd.).. já pak téměř taky. Syn si musel nechat ubližovat a musel "bonzovat" paní učitelce, která s tím neudělala nic. Jakkoliv se chtěl někdy syn bránit (šikaně mladšího spolužáka - po delší době to bylo prokázáno samotnými učiteli), dostával poznámky a důtky.. i ředitelskou. Neustále jsem byla v kontaktu s paní učitelkou, i s paní ředitelkou.. nicméně jsme se museli přizpůsobit a ze syna se stal silný introvert s depresemi. Teď je syn naštěstí na víceletém gymnáziu, kam se dělaly těžké přijímačky, a je šťastný.
|
| úča | •
|
(9.1.2015 21:05:32)
Nerozumím, co z toho pro mě plyne? Na co mám reagovat?
|
| úča | •
|
(9.1.2015 21:10:48)
Pokud to má být ta šikana: pokud bylo dítě šikanované, měla jsi ho hned při první manifestaci té šikany vzít k lékaři, popř. i na policii, všechno zapsat, dítě okamžitě nechat ze školy doma, zkusit řešit ve škole (malá šance), při neúspěchu předat vyšší moci a dítě převést jinam.
Existuje knížka od Michala Koláře, jmenuje se Bolest šikanování, je velmi dobrá, je v ní konkrétně popsáno všechno, co je potřeba vědět i jak se zachovat, pokud je moje dítě obětí.
|
|
|
|
|
| Berengarie |
|
(9.1.2015 18:33:58)
Ne, ne, jednak jsem původem z učitelské rodiny a jednak jsem zatím tak nějak všechny potenciálně konfliktní situace (třeba v porodnici) dokázala řešit "přátelským" přístupem a ke své spokojenosti, ale samozřejmě zvažuju všechny eventuality.
|
|
|
| Monty | 
|
(9.1.2015 18:36:07)
A nebyly to náhodou fakt prkotiny?
|
| Berengarie |
|
(9.1.2015 18:42:58)
Jo, byly, právě proto to šlo tak snadno.
|
|
|
|
|
| Delete |
|
(9.1.2015 17:59:34)
Berengarie,
pokud rodiče mají k některým tvým postupům výhrady a konstruktivně se snaží o změnu
Zatím jsem obojí zároveň nezažila .
Přiznávám, že jsem "cíťa" na kritiku (nejen od rodičů "svých" dětí, obecně v životě), ne že bych si myslela, že dělám všechno správně, naopak, mám pocit opačný, a právě proto to ještě nechci slyšet od druhých, když to vím.
Letos se mi otevřeně stalo zatím dvakrát, že měli rodiče výhrady, ale právě bez té konstruktivní snahy o změnu.
V jednom případě šlo o to, že po dvou měsících mé hodně intenzivní práce s jedním dítětem, které bylo hodně agresivní, mi maminka řekla, že ho dá jinam, kde s ním budou umět lépe pracovat. A protože jsem se fakt od začátku snažila s klukem pracovat co nejcitlivěji, a myslím, že od začátku mi dost důvěřoval a pokud byl s někým v klidu, tak se mnou, bylo mi to nepříjemné. No, nepříjemné....bylo mi to opravdu hodně líto.
V druhém případě se do mě pustil tatínek přes mail, že dítě chodí domů samá modřina a že konkrétní žáci toto dítě prý pořád okopávají. Snažila jsem se upozornit, že dítě je půl dne pod dohledem někoho jiného (v družině je skoro do zavíračky každý den) a že si nejsem vědomá, že by dítěti někdo ubližoval. Načež se do mě tatínek pustil, jak dělám to a to a měla bych dělat něco úplně jiného a pokud takhle budu pokračovat, udělám ze třídy nezvladatelnou bandu, kterou nikdo nedá dohromady. Tak jsem napsala, že pokud má výhrady k mé práci, ať se obrátí na vedení .
Takže čistě teoreticky můžu napsat, že v případě konstruktivní snahy o změnu bych se snažila najít společnou řeč, ale v praxi netuším....protože ono je to někdy tak, že rodič s něčím přijde, já vysvětlím, proč to nebo ono nejde (třeba situace kolem zákazu vstupu rodičům do školy), že o tom nerozhoduju, a on pak hodinu řeší, že to jde přeci tak a tak a tak....prostě že rodič nebere v potaz moje argumenty, a pak i když je jeho přístup z počátku konstruktivní, stejně k žádné domluvě nedojde .
|
| úča | •
|
(9.1.2015 18:06:17)
Přesně tak.
|
|
| Berengarie |
|
(9.1.2015 19:25:25)
Delete, díky za příklady, takhle si taky konstruktivní snahu o změnu nepředstavuju.
S tím agresivním chlapečkem by mě to taky mrzelo. Ale zase je na tom případu vidět, že učitelky jako ty pracují s dětmi individuálně, což mě moc těší. Ještě zbývá takovou najít
|
|
|
| Delete |
|
(9.1.2015 18:56:37)
Konvalinko,
změnit zajetý styl na povel je opravdu skoro nemožné. Ale často nejde o to, že by učitel(ka) nechtěl(a), ale že se styl odvíjí od možností, které má. Pak to vypadá, že není ochota něco měnit, ale může za tím být to, že už proběhl pokus z vlastní iniciativy a dopadlo to špatně, nebo že musí přednostně naplnit nějaké požadavky z vedení, závazných dokumentů apod. (já v tomhle projedu boj o neznámkování) nebo je to třeba o tom, že většině třídy vyhovuje něco jiného a v něčem prostě úplně individualizovat nejde.
Na druhou stranu, něco změnit lze. Jen je potřeba poskytnout také čas na přemýšlení. Očekávat, že učitel, který něco nějak dělá, protože mu to tak sedí a má s tím dlouhodobě dobrou zkušenost, okamžitě přecvakne nebo bude nadšený z novinky, o které třeba není přesvědčený, nebo ji dokonce nezná nebo zná, ale jen přeneseně, asi moc nejde. A ono to tak často bývá, že někdo přijde s dotazem, jestli by to nebo ono nešlo udělat takhle...a očekává odpověď ihned. A bohužel je to tak, že ihned člověku nabíhají většinou ty silnější zážitky, takže různá varování, špatné zkušenosti jiných, nějaké extrémní případy apod. No a tak první reakcí bude s největší pravděpodobností odpor nebo prostě protiargumenty...plus to, že rodič hodně často tyhle protiargumenty bere jako neochotu ke spolupráci a sekne se, takže debata končí...
Já jsem třeba poznámky proti svému přesvědčení na přání rodičů psát začala .
|
| Delete |
|
(9.1.2015 19:18:56)
Konvalinko,
no jo, to znám taky, jedné takové jsem dělala asistentku .
|
|
|
|
|
|
| úča | •
|
(9.1.2015 17:33:18)
Ale jistě, jen to asi není nic, co by na děti mělo fatální vliv a závažně jim ubližovalo. Proto píšu, že asi každý rodič i na nejlepším učiteli najde něco, co by dělal jinak, ale pokud nejde o zásadní věc, je v zájmu dítěte držet s učitelem basu. A ne ho korigovat.
|
|
| Eilatt |
|
(9.1.2015 22:11:38)
delete
já znám jednu učitelku, která je velmi oblíbená a výtky pokud vím nemá od rodičů žádné. Tak úžasnou učitelku bych si pro své děti přála, je fakt skvělá. A asi má momentálně ve své třídě i fajn rodiče, kteří nevymýšlejí nějaké specialitky
Ale jinak souhlasím, každý rodič má jiné představy, je téměř nemožné se zavděčit všem. Někdo si představuje autoritativnější typ, jiný radši empatickou a milou učitelku, málo úkolů, více úkolů atd.
|
|
|
|
| úča | •
|
(9.1.2015 17:31:01)
A ještě k tomu respektu k autoritám.
Ano, člověk nemá být bezhlavá ovce vykonávající cokoliv, co si zamane libovolný samozvaný šéfík.
Jenže to není totéž, že dítě v první třídě bude samo (nebo prostřednictvím rodiče) posuzovat, jestli paní učitelka je hodna jeho úcty. Když vidím, že si učitelky vážit nemohu, dělá něco, co dětem ubližuje, kazí je, tak to nějakým korigováním nezachráním, jen tu zkázu prohloubím, morálně a/či odborně nesoudržného učitele nelze korigovat tak, že bude dětem vykládat, že se v tom či onom mýlí, resp. u velkých dětí snad ještě horko těžko, ale prvňáka tím akorát zdevastuješ.
Pokud se neztotožňuju s něčím, co ale není fatální, tak by mi mělo být jasné, že podrýváním autority učitele jen uškodím dítěti, jinak nic.
Učitelé a rodiče by měli pracovat na stejné věci a doplňovat se, rozumný rodič tohle nepodceňuje a nekompetentním učitelům děti nesvěřuje.
|
| Berengarie |
|
(9.1.2015 18:06:10)
Tak já doufám, že se nám to podaří zařídit tak, aby děti měly minimálně v první třídě učitelku, které si budem moct vážit i my. Úplně chápu, že v tomhle věku děti k učitelkám vzhlíží a touží po ocenění od nich, takže podrývat autoritu se nechystám.
Ale umím si představit situaci (i když teda zase teoretizuju), kdy učitelka má na nějaký problém názor zásadně jiný než já (třeba že PB nemůže existovat), ve které bych si asi dovolila nesouhlasit. Předpokládám, že by se to týkalo nějakého konkrétního názoru, hodnocení situace nebo metody, nikoli její osoby.
No a nejpozději na druhém stupni si myslím, že by dítě mělo být schopno kritického pohledu vůči autoritám, aniž bych tím narušila nějaký jeho základní pocit bezpečí.
|
| úča | •
|
(9.1.2015 18:10:24)
Učitel se má vždy a důsledně zdržet jakéhokoliv komentování světového názoru svého či bližních. Čili proklamace typu "Milé děti, B.h zcela jistě není a kdo si myslí, že je, je hahaha." jsou na žalobu, každopádně je to zásadní míra neprofesionality ze strany učitele.
U starších dětí jde ani ne tak o "kritický přístup k autoritám", ale k pochopení vztahů, ve kterých funguje hierarchie. Není to ani zdaleka totéž a setkávám se často s tím, že to ani dospělí nechápou.
|
| Berengarie |
|
(9.1.2015 18:40:56)
Koncepční rámec fungování hierarchie neznám, ale budu se snažit vést děti (i)ke slušnosti, (ii) aby se nebály např. upozornit učitelku na chybu a (iii) aby chápaly, že "vyšší bere". Tenhle přítup dle mých zkušeností funguje myslím univerzálně, jak ve škole (teda doufám), tak pracovně.
|
| úča | •
|
(9.1.2015 18:49:31)
Každý vzdělaný člověk by měl za upozorněni na chybu poděkovat. Pokud jde o chybu.
Učitel navíc k tomu by měl mít zažito v krvi, že chyby jsou zásadní součást báze učebního procesu. Ne pouze předmět hodnocení.
|
| Berengarie |
|
(9.1.2015 19:14:07)
Jo, s tím souhlasím.
Ale jde mi spíš o to, aby se nebály na chybu upozornit. A v případě opakované negativní reakce v souladu se třetím principem racionálně vyhodnotit, že to nemá cenu.
|
| úča | •
|
(9.1.2015 19:35:23)
Já vím, že jsou lidé a mezi nimi i učitelé, kteří se i čelem k vlastní neoddiskutovatelné chybě (třeba typu na tabuli chybně napsané vyjmenované slovo, chyba v součtu bodů v písemce apod.) chovají jako blázni a mají pocit, že kdyby připustili, že udělali chybu, tzv. ztratí autoritu. Přitom je to přesně naopak. U učitele je toto další fatální a nepřijatelný nedostatek.
Učitelské umění nespočívá ani v neomylnosti ani ve všeznalosti. Bohužel se obávám, že tahle banalita v podstatě nedochází ani pedagogickým fakultám. Natož potom jejich absolventům. Což je celkem smutné.
Konkrétně případ učitele, který "káže bludy" nebo agresivně povyšuje chybu na pravdu je velmi těžko řešitelný ze strany rodičů. Tohle by mělo mít pod kontrolou vedení ve škole. Praxe je ale taková, že to o dotyčném všichni včetně šéfa vědí a nedělá s tím nikdo nic, takže rodiče a děti pak pořádají různé gerily a revoluce, které se téměř vždy minou účinkem.
|
| Berengarie |
|
(9.1.2015 20:33:24)
Právě u takových typů bych chtěla, aby se k nim děti nadále chovaly slušně, ale myslely si svoje (s mou podporou).
Jinak díky za plodnou diskuzi, potvrzuje se mi můj původní názor, že osobnost učitele zvlášť v těch prvních letech ve škole je naprosto klíčová.
|
| úča | •
|
(9.1.2015 21:03:10)
Což je rozumný a realistický přístup u dítěte na druhém stupni, ale jsem přesvědčená, že nebezpečný hazard u většiny prvňáků.
Každopádně šikovné elementaristky jsou, já jsem měla u svých dětí už dvakrát štěstí, u nás v práci jsou ze čtyř výborné dvě a jedna není špatná, v podstatě je s ní jen ta potíž, že už je unavená, protože jí je sedmdesát.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kamisi | 
|
(10.1.2015 15:37:32)
Účo, souhlasím s tebou, rodiče by měli svěřit dítě takovému učiteli, kterého cíle a prostředky k jejich dosažení jsou v souladu. Z bohaté praxe rodiče s nestandardními dětmi ale musím říct, že je to velmi obtížné, a to si nemyslím, že bych byla extrémně náročná a netolerantní. Potíž je v tom, že většina škol a učitelů funguje obdobně a úplně jinak, než to mám já a než je přijatelné pro naše děti, aby vůbec mohly dokončit povinnou školní docházku. Nakonec jsme to vyřešili domácím vzděláváním jako jedinou možnou alternativou, ukazuje se, že je to výborná alternativa, ovšem před synem je teď SŠ, což bude opět problém k řešení.
|
| úča | •
|
(10.1.2015 18:17:13)
Lehké to určitě není. Je to dost podobné, jako když si člověk vybírá lékaře.
Vlastně je bláhovost očekávat, že to bude lehké, v systému, jaký máme a jaký jako rodiče - většinově - od státu požadujeme, to lehké být nemůže.
Aby to mohlo být lehčí, museli bychom jako voliči pochopit, co to ve skutečnosti je škola, kdo je učitel, co může a co nemůže poskytnout, a být ochotni za ty služby platit, tak jako platíme kdekoliv jinde. To ale není v dohlednu.
|
|
|
|
|
|
.
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)