Není to jednoduché,ale je to to nejdůležitější-totiž naše dítě

Jak asi napovídá nadpis mého příspěvku,jsem těhotná a ne zrovna v ideálních podmínkách-tím myslím teď to,co je za ideální podmínky považováno-vysoká škola,dům,auto,cestování...Nepatřím mezi lidi,kteří by žili zrovna v úplném přepychu,ale mám partnera,se kterým máme krásný vztah,svůj byt máme/3+1/,auto sice ne zrovna BMW,žijeme spolu přes dva roky a nebylo to zrovna vždy jednoduché.Teď je naše situace poměrně dobrá,přítel dokáže vydělat slušné peníze a není to žádný lakomec.Mě je hloupých pitomých 18 let,jemu 32,jsem mu vděčná,že jsme spolu a on mě opravdu miluje jako já jeho.Chodím do školy,chtěla jsem si udělat zatím učňák,pak nástavbu,ale jedna škola nevyšla,odešla jsem v prvním ročníku,takže jsem nastoupila do jiné v našem městě,udělala jeden ročník a otěhotněla.Neplánovaně.A i když prarodiče budou strašně řádit,nenávidět mě,vím,že můj přítel,který na dítě čekal 10 let mi je velkou oporou,nikdy jsme nespoléhali na rodiče,protože nám nikdy nepomohli.Babička by se chodila modlit,abych potratila,proto to stále tajím,ale mamka to ví,kupujeme společně dupačky-prostě se smířila s danou situací.A my se s přítelem na naše děťátko moc těšíme.Jsem ráda,že jsem si ho nechala,k čemu vysoká škola,když bych potom měla výčitky svědomí,že jsem nechala umřít své dítě-pro někoho zárodek,nebo embryo-pro nás naše dítě,jen kvůli titulu.Samozřejmě chci mít alespoň výuční list,protože mám vždy vyznamenání a bylo by mi líto zůstat se základkou-zvlášť v dnešní době.Ale to záleží na každém,pro někoho je důležitější VŠ,pro někoho dítě.Moje dítě sice nebude mít maminku s VŠ,ale díky tomu bude žít.Asi se mi mnozí vysmějí.Ale cítím to tak.