Re: Kolik je potřeba mít v kasičce, abychom neutratili dítě?

Miško, ale to je totiž ten zásadní rozdíl. Tvůj přítel se k tobě neobrátil zády a dítě miluje. Myslíš, že bych se tenkrát tak strašně trápila, kdybych vedle sebe měla milujícího přítele? Ani by mě nenapadlo o potratu uvažovat. Co bys dělala, kdybys zůstala opravdu na všechno sama? A neměla jsi počítač, aby ses naučila programovat /tenkrát ani počítače pořádně nebyly, všechno teprve začínalo, Internet neexistoval, alespoň u nás/, co bys dělala? Lepila doma po večerech pytlíky, zaplatila si účetnický kurs /z čeho, když bys měla sotva z ruky do huby/, se dvěma dětmi, jedním dost nemocným a s rizikovým těhotenstvím? Rodiče hodně daleko a nemajetní, nikdy mi na děti nekoupili ani bačkory. Jak má tohle jedna uštvaná ženská zvládnout, když se jí ježí vlasy při představě, z čeho zaplatí dítěti školu v přírodě, nebo třeba zimní bundu? Jak má být silná - donekonečna, všechno zvládat a překonávat. Holka, já nejsem žádná třasořitka, nekácím se před každou prkotinou a zládla a zvládám opravdu hodně. Jak jsem měla uvažovat? Že ještě nejsem úplně na dně? Tak si tam slezu, jo. Budu sedět se třemi dětmi na hlavním nádraží mezi bezdomovcema, protože bych měla buď na jídlo nebo na nájem. Na obojí ne. Jak by to asi mohlo skončit? Děti v děcáku a já v blázinci. Ale byla bych ta statečná a charakterní, přece bych zkusila úplně všechno, hlavně bych nešla na ten potrat. Je to jenom hypotéza, nakonec to všechno dobře dopadlo. Ale stát se to mohlo. A může. Mě, tobě, kterékoli z nás. Co uděláš, když otěhotníš znovu a přítel si najde milenku a opustí tě? Sebere ti počítač, vysoudí co nejmenší alimenty? Jak moc statečná budeš? Nezlob se, že jsem trochu prudší, není to určeno přímo tobě. Spíš tím chci hodně důrazně říct, že ženská, když se rozhodně pro potrat nemusí být špatná máma, naopak, může to být hodně dobrá máma, nemusí být nervově labilní, kácející se s každého náznaku sebemenších problémů. Každý žijeme nějaký život, nikdo z nás si neumí představit co všechno obnášejí problémy toho druhého. Jsou věci, které se prostě musí prožít na vlastní kůži - až potom člověk pochopí. A nějaké teoretické řeči jsou pořád jenom řeči.