Re: Není to jednoduché,ale je to to nejdůležitější-totiž naše dítě

Už jsem nechtěla nic psát, ale tohle mi nedá. Nějak nechápu Petru, která ve všem souhlasí s Jarkou.
Takže souhlasí s tím názorem, že raději jít na potrat, než mít dítě do nejisté existence, bez partnera. A co tak souhlasit s tím, že každá situace v životě je "výzva", jak to napsala Zdeňka, takže dítě, které v tobě roste nechat růst a spíš se snažit o to, aby v té nejisté existenci nemuselo vyrůstat, udělat něco pro to, aby se tvá situace změnila. Vím, je to těžké, mí synové mi předhazují to, že kamarádi dostávají velké kapesné, mají značkové oblečení, mají víc, než jen jedny boty... Ale já vždycky říkám, že na tom přece nejsme zle. Že máme na jídlo, televizi, počítač... Značkové oblečení kupujeme v sekáči. Je to pro mě spíš výzva, abych něco dělala pro to, abych svou rodinu uživila.
A když přemýšlím nad tím, co bych opravdu dělala, kdybych si dítě nemohla dovolit - na potrat bych nešla. To pro mě byla dosti krutá zkušenost. Pro to, že vím, co se s dítětem děje, když ho vysávají, proto, že už vím, jak embryo vypadá. V 17 letech jsem to ještě nevěděla. Asi jsem si myslela, že je to jen nějaké vajíčko, nevím.
Asi bych se zajímala o rodiny, které chtějí děti a nějakou bych našla. Snažila bych se, aby mé dítě přišlo do dobrých rukou. Jenže, jak se znám, stejně bych si ho nechala, protože je to to nejkrásnější, co ženu může potkat.