Re: Gabriele, Ivě a Radce

Milé dámy,
minule jsem polemizoval s názorem paní Vavřínové "nemohu být nikým a ničím nucen k něčemu jenom v zájmu vyššího principu mravního". Vy se mnou zřejmě nesouhlasíte, i když píšete o jiných věcech. Budu-li se však držet tématu, mohu se vás zeptat např.: "Když je pro mě nevýhodné dostát slovu, musím je dodržet?", nebo: "Když najdu náprsní tašku s občankou a milionem, mám ji vrátit?", anebo: "Když si mohu naprosto bezpečně trochu zatunelovat, mám to udělat?" - a mohl bych položit podobné ještě ostřejší otázky.
Mně by "vonělo" zlepšit si životní úroveň a pokud je to bez rizika, tak vposledku jen "vyšší princip mravní" mi může zabránit odpovědět si: "Nemusím dodržet slovo, nemusím to vracet, můžu taky tunelovat ..."
Zajímají mě tedy i vaše odpovědi a vaše názory na tuto věc. Já tvrdím, že vyšší princip existuje, a že jeho soustavné nerespektování ohrožuje samu podstatu společnosti. Snad je tento náhled moc důsledný, ale myslím, že je správný a není nějak mužský.
Doufám, že tímto jsem svůj minulý příspěvek vysvětlil a obhájil.
Když se teď vrátím k první reakci paní Vavřínové, tak jí pravděpodobně vyšší princip ve svědomí říká, že potrat není správná věc, ale ona se domnívá, že se jím nemusí řídit, pokud by jí to omezovalo. Já si ovšem myslím, že člověk by měl své svědomí rozvíjet a pak mu naslouchat.
Pokusím se ještě krátce zareagovat na vaše příspěvky. S mnohými vašimi postřehy souhlasím a přiznám se, že co je teď s naším klukem míň práce, tak jsem trochu zpohodlněl. Všech žen, které přijaly své mateřství, si vážím; vím, že je to od nich oběť. Ale tak trochu tuším, že bez oběti nelze dosáhnout štěstí. Vy, Gabrielo, však budete se svým synkem prožívat stále více radosti (Váš muž bude možná v práci) a pokud ho dobře vychováte (společně, tj. mj. i k tomu, že jednou bude své ženě partnerem, ne jen nějakým trubcem), tak z něj můžete mít radost celý život.
Otázky "mít či nemít děti" a "kdy" by si podle mě měli partneři rámcově ujasnit vždy ještě před svatbou a dříve, než začnou riskovat početí. Jeden nemůže druhého znásilnit, je třeba dosáhnout poctivé dohody, jinak se zadělává na malér. Vztah bez této shody (mj.) myslím není perpektivní.
Stále více docházím k názoru, že většina problémů má kořeny v sobectví, špatné výchově a v nekomunikaci se svědomím.
Přeji vám všechno dobré, zvláště držím palce Ivě a Radčině kamarádce. Jiří