Není nad jediný správný názor....

Edith, nejsi náhodou maskovaná Zdenka Rybová? Pokud ne, někde ji vyhledej a zkus své další debaty rozvíjet s ní, budete si rozumět, váš smysl pro demagogii a vytrhávání z kontextu jenom toho, co se vám hodí, je dosti totožný. Nebudu už dál pokračovat v téhle diskusi, protože můj názor na spoustu věcí je minimálně hodně odlišný, ale ty ve své zaujatosti vlastní myšlenkou jiný názor prostě odmítáš a nepřipouštíš (a přitom bys chtěla, aby všichni hodnotili a přijali za vlastní ten tvůj). Nepotřebuju tvojí agitaci, mám dvě zdravé děti, obě byly chtěné a plánované, proti dalšímu se bráním a pokud bych někdy ještě měla řešit nějaké těhotenství, rozhodně se nepůjdu zeptat tebe...
A mimochodem - srovnávat embryo s dětmi ve školce je demagogie na druhou. Máš vůbec nějaké dítě, abys mohla takhle hodnotit? Neodpověděla jsi na tuto otázku. Jak můžeš tvrdit, že vypiplané batole, předškolák, školáček nebo puberťák má pro potenciální rodiče stejnou hodnotu jako embryo! A co se týče postižených dětí - trochu ti uniká význam slova - postiženými jsem rozhodně neměla na mysli ty mentálně či fyzicky... i když mezi námi, ujišťuji tě, že kdybych věděla o postižení svého plodu, nerozhodovala bych se ani vteřinu o tom, že jej přivedu na svět... než začneš vřeštět svá hrdinná slova o právu na život i pro tyto děti, můžu ti dát kontakt na velmi dobrou kamarádku, jejíž jedenáctiletý syn má mentální i fyzickou úroveň tříměsíčního miminka... tato obětavá žena se mu věnovala celých 10 let, než našla odvahu dát ho do ústavu, protože už byla psychicky i fyzicky na dně...bere si ho domů na víkendy.... a dnes plným právem prohlašuje, že kdyby toto dopředu tušila, nikdy by se nenarodil... zajímalo by mě, jak tvrdě budeš odsuzovat i tuhle matku. Koneckonců - je mi to vcelku tak nějak i jedno. Roď si kolik chceš dětí, zdravé, postižené, sociálně silné i slabé... A pokud jednou náhodou zemřeš jako hrdinná matka, která do poslední chvíle trvala na svém těhotenství, které ji ohrožovalo na životě, pošlu ti věnec a tvým sirotkům potom každej rok do děcáku pohled. A pevně doufám, že se jednou neobjeví potratové komise, kde bys seděla hrdinně v čele jako soudružky za totáče...