Re: Kolik je potřeba mít v kasičce, abychom neutratili dítě?

Jarko, oběma nám jde o totéž. Je skvělé, že v principu jsou názory obou stran (jsou-li zachovány všechny etické normy diskuse či disputace) stejné. Z toho mám upřímnou radost. Něco však nedokážu pochopit. Napsala jste:

Každý si svůj život musí prožít sám, každý se musí sám rozhodnout - bohužel i v takovéhle záležitosti.

Kéž by si každý svůj život "musel" prožít sám. Mluvíme o utrácení nenarozených dětí. Jim je právě to právo na život upíráno. Bohužel. Oni ne že nemusí, oni nemohou. Ano, každý se musí sám rozhodnout (o důvěře v dobré rozhodnutí lidí a ponechání prostoru na ně je konečně svoboda), ale co je to za rozhodnutí, které zmaří život člověka - i když je to "jen" nenarozené dítěte. Je tady ještě prostor zacházet tam, kde už mé rozhodování či vlastní prožívání vlastního života, zabíjí? (Ze zákona je - bohužel, ale je z přirozených lidských etických norem?)

To, že se ženy snažily potrácet i jindy, je jistě pravda, a jistě i tam, kde jsou dodnes potraty trestné, se děti zabíjejí, ale patrně v mnohem menší míře, než kdyby byly jako např. u nás v ČR beztrestné. Těch 32 500 dětí, které se během loňského roku nesměly narodit je sice z pohledu jedněch číslo nízké, z mého však strašné :-( Je-li však zabíjení či chcete-li likvidace nenarozených dětí dokonce požehnána zákonem, jde o hrubé porušení demokracie, narušení lidských práv a diskriminace na základě zcela podružných skutečností např. místa pobytu (lůno matky) nebo zdravotního stavu (u dětí postižených). A to nehovořím o tom, jak takový zákon destruuje osobnosti nás, občanů, v jejichž zemi platí. Bohužel. Mít legální "zadní vrátka", která mohou přivřít dítě tak, že ho zabijí, je neomluvitelné.

Všechny maminy se shodnou na tom, že každé dítě je jedinečné. A každá z nás by za to své byla s to položit život, bylo-li by to nutné. Proto si myslím, že každé opatření, které by zachránilo alespoň jedno nenarozené dítě, má svůj smysl. Nehledě na to, že - jak známo - zákon vychovává.

Miško,

myslím, že mohu z praxe dosvědčit, že lidé, kteří se angažují v práci pro ty ženy a děti, které jsou ohrožené potratem, nejsou zpravidla muži nebo staří lidé, kteří už děti mít nemohou. (Kromě toho by to byla od Vás skutečná diskriminace, kdybyste upírala těmto lidem (kdyby tomu tak bylo) právo na názor a uplatňování snahy zmíněným lidem pomoci.) V poradnách (zrovna dnes jsem kvůli jedné záležitosti kontaktovala cca 35) pracují veskrze ženy, matky od rodin. U nás v Hnutí Pro život ČR jsou také v cca 80% členkami ženy. Naopak podívejte se na mediálně známé tváře z těch, kteří potratovou modlu chtějí bránit stůj co stůj: Dr. Uzel, Dr. Zvěřina, Dr. Weiss, Dr. Šuk, Dr. Čepický atp. I když to není otázka podstatná, chápu, že je pro pozorovatele zvenčí důležitá. Ale je dobré se těchto podružných pocitových podnětů oprostit, když orpavdu chceme znát gró problému a řešit je. Přeci nemusím brát teď v mládí heroin, abych pak jednou svým dětem v pubertě mohla opravdu upřímně a věrohodně sdělit, že to není správné (protože to objektivně správné není).

Děkuji za povídání oběma!