záleží na tom

kdo a co s tím počítačem dělá. Když bylo klukům tam 5-7 let, ohromný úspěch měly programy typu "Jak věci pracují" či "Lidské tělo". Práce s nimi však vyvolala v dětech mnohem víc otázek a pro nás jako rodiče víc práce. Samotné spouštění programů a vyhledávání her na disku je postupně naučilo pracovat se soubory. Jak stárli, začínalo je víc bavit hrát komplikovanější hry. A zase, když potřebovali naučit propojovat počítače do sítě (kvůli hrám), vysvětlila jsem jim jak to vlastně funguje a v deseti letech nebyla slova jako "IP adresa" či "sdílení" naprosto běžná. Odmítli jsme počešťovat hry a důsledně děti testuji, zda opravdu rozumí anglickým slovíčkům (skvěle rozšiřují slovní zásobu, obzvášť strategie), ale nejdříve jsem je donutila vyhledat potřebné ve slovníku. Nakonec tak od sedmé třídy ztratili ostych i z internetu, takže syn dokáže udělat jednoduchou webovou stránku.
Abych to zkrátila, PC považují za ohromný přínos, ale bylo za tím mnoho práce a času i od nás, naštěstí oba pracujeme v oboru.
Neumím si představit, jak se něco takového učí děti počítačově negramotných rodičů, možná od kamarádů či ze školy, ale k tomu bych byla skeptická. Tam to musí zákonitě skončit spuštěním hry nebo prohlížením internetu, to zase za takový přínos nevidím a uznávám,že to se dá naučit i v dospělosti za pár hodin při průměrné inteligenci. Prostě pokud rodiče s počítačem neumí a nebo nejsou schopni se dětem při jeho používání věnovat, je asi zbytečné jim ho pořizovat a doufat v nějaký převratný vzdělávací proces.