Re: návyky

Měla bych poznámku k té konzumaci párku v rohlíku (nebo čehokoli) s chutí... Ano, na jedné straně je to pravda, tělo skutečně lépe stráví to, co jíš s chutí... ALE: to, na co máš chuť, do značné míry závisí na tom, jak se celkově stravuješ. Mám to na sobě velmi dobře ozkoušeno. Například při nedostatku chromu nás honí mlsná na sladké. Když si dáme u Mekáče hamburger a hranolky, máme chuť na colu k tomu. To ale neznamená jen to, že "je to pro nás v tuto chvíli nejlepší". Většinou to znamená, že tělo volá po dodání nějaké konkrétní látky, minerálu, vitamínu, který mu chybí (a který bohužel v oné cole taky není)... a když vitamín/minerál pořád chybí, tělo chce ještě... a ještě... a znovu. A ano, při konzumaci takovéhoto jídla máme libé pocity "zaplácnutí té správné díry"... problém je v tom, že ve skutečnosti ta opravdová potřeba našeho těla naplněna nebyla a pak se to tak trochu zacyklí... aspoň dle mé zkušenosti. Celý život jsem nebyla schopná ovládat své chutě na sladké. Jedla bych to celý den. Bez legrace, celý. V neomezeném množství. A s jakou radostí! Jistě, asi jsem to i lépe trávila... tedy lépe, než kdybych to jedla s nechutí... jenže poslední dobou čím dál častěji jsem na sobě po takovémto jídle cítila symptomy vysoké hladiny inzulinu... a po celkem krátké době zase hypoglykemie... a zase dokola... na hypoglykemii cukr... hodně inzulinu... zakrátko nedostatek.
Když jsem změnila stravu, konzumuju víc zeleniny, mouku většinou celozrnnou, víc luštěniny, atd. najednou chutě na sladké přestaly. Hladina inzulinu je rovnoměrná, už se mi netočí hlava, mám tak o 200% víc energie. O to víc si to uvědomím, když občas zase "sklouznu" ke starým stravovacím návykům. Ano, i teď si dám sladké s chutí... občas... ale už nedovolím, abych svoje chutě a tělo dostala do toho začarovaného kruhu. Mimo něj je mi o moc líp :o)
Občas prostě ani "s chutí" není přínosné.
Asi většina lidí to co jí jí s chutí. Dospělý člověk je asi málokdy nucen jíst něco co nechce. Přesto nemají všichni skvělé trávení bez problémů...