vyprdni se na to

to není žádná morbidní nadváha , rozhodně není společesky nepřijatelné jít do plavek


jinak já bych radila úplně jinej přístup. Ale já tedy nejsem nějaká útlá víla, mám na 165 cm 63 kg, ale zato stabilně bez ohledu na počty dětí a na věk , zatím.

Já bych sportem nezhubla. I když mám pohyb ráda, tak týrat se na orbitreku (mám jen vágní představu, co to je, prostě na nějakém stroji) bych nedala. Myslím, že nejlepší je především zařadit pohyb do života tak nějak přirozeně - autem jezdím minimálně, na nějakém kroku mi nesejde, nejezdím prakticky výtahem a jinými způsoby se tak nejak hýbu - i když to asi bude znít legračně, ale třeba hodně věcí dělám ručně, ono to nevypadá, ale když všehcno krájím, sktrouhám, melu ,citrusy vyštavuju ručně, tak se občas docela zahřeju, dyaymicky uklízím, nákupy si donesu v batohu apod. Pohyb ve smyslu sportu nepěstuju denně ani pravidelně, ale ráda a ne s cílem zhubnout, ale s radostí. Žeru všechno a ve výrazně kolísavém množsví. Mám dny otesánek, třeba dneska, a pak mám dny, kdy vůbec nemám pocit hladu a jím fakt minimálně. Netuším, kolik má která potravina kilojoulů , ani netuším, kolik toho na váhu vlastně sním - když vezmu tu pizzu - jsou dny, kdy ji sním celou a zapiju pivem a za chvíli si dám tabulku čokolády a jsou dny, kdy se budu cítit dlouho sytá po jednom dílku. Podle mne je nejlepší tomu nechat víceméně volný průběh, ale obecně se nepřejídat, tzn. nejíst víc, než je pocit sytosti, nejíst z nudy apod. a mít pohyb jakou součást deních aktivot, ne mít minimum vetšinu dne pohybu a pak intenzivně cvičit.