Re: Co je a není traumatizující

No, fakt, že se něco považovalo za normální (třeba právě ty pobyty v nemocnici, ale i chování, které dnes nazýváme šikanou atd.) vůbec neznamená, že to zároveň nebylo traumatizující!!! Já byla v nemocnici sama v předškolním věku 2x, poprvé (2roky) z toho mám jen mlhavou vzpomínku, která nezahrnuje žádné emoce, ale jak jsem se hrozně cítila ve 4 letech (zápal plic, v nemocnici tuším 2 týdny?), to si už pamatuju moc dobře. Pobyt bez rodičů mi byl ještě navíc "zostřen" zákazem návštěv poté, co jsem po 1. návštěvě při odchodu mamky brečela Averzi k pobytům v nemocnici mám dodnes (v dospělosti několik operací kolene, špatné konce těhotenství i porody), nemůžu tam spát a vůbec, i když rozumově už to mám zvládnuté a nikdo mi tam nic ošklivého nedělá ... Měla jsem i paniku z představy, že bych do nemocnice musela s dětmi (šla bych samozřejmě), ale už teda jsou obě nad 7 let a naštěstí do nemocnice nepotřebovaly.