Re: Co je a není traumatizující

Někdy je těžké celou tu dobu posuzovat podle jednoho osobního zážitku - ve smyslu "já to zažil a byl jsem v pohodě". Brácha jezdil celé dětsvtí do lázní, vždy min. na 6 týdnů. Vzpomíná na něco rád, na něco nerad. Různé lázně, různé vzpomínky. Mříže, nepříjemné sestry - nebo napak celkem pohoda. Jednou (a to jsem se od něj dozvěděla teprve minulý měsíc!) tam, byl skoro rok. Já o tom nevím a to jsem starší. V kartě měl brácha napsáno, že máma byla hospitalizována s otravou botulotoxinem. Kdy jsme byli celou tu dobu my, se starším bráchou - kdo se o nás staral, vůbec netušim. A zaráží mě, že se to nepamatuji, když on ano (prý si pamatuje, jak děti pořád odcházely a přicházely, že on tam ale pořád zůstával )a to mu byly 4 roky.
Někdy mám pocit, že jsem podstoupila nějaké vygumování mozku, že si z dětství nepamatuji skoro nic. Jen hospitalizaci kvůli slepáku - že tam byla holka, co měla červený župan. A tím moje vzpomínky končí....