Re: Co je a není traumatizující

U nás v nemocnici byly návštěvy dětí zakázané úplně. Byla jsem tam 3 týdny a to, že tam nebyly návštěvy mi nevadilo jako princip vůbec, ale co mi vadilo, že byly 2x týdně informační dny, kdy sestra postavila do dveří oddělení vozík s našimi kartami, postavila se tam s doktorem tak, aby nebylo vidět s kým mluví, nahnali nás na pokoje, abychom neměli šanci z chodby někoho zahlédnout ... a ten pocit, že rodiče jsou jen za těmi dveřmi a my je nesmíme vidět, tak ten byl strašný. Po skončení "informačních hodin" nám přinesli dopisy od rodičů, ovoce, knížky atd., tak aspoň ty dopisy byly fajn.