Re: Nemám to komu říct...

Evi, takhle se cítíme občas asi všichni. Alespoň my rodičové těchhle expertů. Krom našeho Nika roky, mám určitě poruchu pozornosti i já. Tak docela vím aspoň trochu, jak těm drobkům asi je. Denska jsem přemýšlela, proč jsem pořád tak strašně unavená, když jiný mamky toho stihnou mnohem víc a možná se i dětem víc věnují. Ale mně dělá problém i s někým hovořit po telefonu. Všechno mě rozptyluje a po 10ti minutovém hovoru jsem znavená, jak po 2h práce - fakt. Dneska nám říkala ředitelka ve školce, že Nika je všude plno a se vším si hraje. No jo no - když ho to všechno zaujme a chce všechno vyzkoušet a stihnout. Je mi těch našich dítek tak líto. Jsou většinou chytré, ale díky poruše pozornosti jsou pro něj problém i banální věci - viz Papajánin příspěvek o zkřížené lateraritě. Kdyby tak existovalo něco, co to může zlepšit. Asi budu víc hledat.
Apropó - co víte o těch všech lécích, jak to funguje? Může to i nějak zlepšit to soustředění i třeba do budoucna? Nebo slyšeli jste o nějakých dalších metodách?