Re: Nemám to komu říct...

Evi,
nebudu tě moc utěšovat, to stejně nemá cenu. jen věcně, chápu tvé pocity a ostatní tady jistě taky, protože prožívají dennně to, co ty. Zkusím jen bez hlubší znalosti vašeho konkrétního případu "střílet od boku", co mě napadlo... Tvůj syn je nadprůměrně inteligentní, to je u LMD celkem běžné. Co řekla ty paní je také pravda, jde o temperament, který on jaksi nemůže díky své poruše zvládnout. jde o volní vlastnosti, které jsou u těchto dětí zkrátka velmi oslabené. Co se týče řešení konkrétních problémů: doporučuji odbornou literaturu. Chceš-li pár tipů, mám něco v mailu, tak písni, pošlu ti to i se stručným obsahem. jinak to jeho vyrušování, mé zkušenosti svědčí o tom, že tímto způsobem se často projevují děti, které nějakým způsobem strádají.Ne, nelekej se, nemyslím, že byste ho doma bili, nebo ponižovali... takhle to vůbec nemyslím. Uvedu několik případů dětí se stejným problémem z mé praxe, abys pochopila, jak to myslím.
T.T.-9 let - velmi velmi chytrý a milý kluk , měl staršího nevlastního bratra, který byl SKVĚLÝ, on se s ním stále srovnával, dělal to i nevědomky, ale stále měl šílené výčitky, že prostě není bez chyby, a tak vykřikoval a ponižoval a urážel spolužáky, aby ukázal, že je také skvělý, že také všechno ví...
N.N. - 8 let milá a velmi hezká (andílkovský typ) dívka, ketrá nevydržela ani minutu nevykřikovat, agresívně reagovala úplně na všechno. Měla mladší sestru, do které afektovaná matka vkládala velké naděje, ji už považovala tak trochu za odepsanou, ale přímo jí to neříkala, jen to z ní vypadlo při rozhovoru, spíš mimoděk...

Nemusí to být konkrétně tenhle případ, šlo mi jen o nastínění. Stačí matka, která dítěti nestačí v jeho někdy nadměrných potřebách (ať už jakýchkoli), nebo opravdu porucha laterality, nějaký velký stres v minulosti, náhlá změna, nervozita matky nebo v rodině.... napadá mě tisíc věcí....
tak snad aspoň trošku jsem to vysvětlila :o)))