Re: Závislost otce na dospělé dceři.

Despi, přesně tak.
Překvapilo mne, jak to tady Marťasína zlehčuje, že když by to bylo mezi dcerou a matkou, tak o nic nejde.
Já si myslím, že pokud na té konverzaci zakladatelce něco smrdělo, tak by měla věřit své intuici. Nedivím se, že je z toho rozhozená. Jo, mohli si psát často, mohli si sem tam žertem zanadávat na mámu, ale ten manžel měl mít hranici a ne tu diskuzi vést jako kdyby šlo partnery nebo milence. I v psané konverzaci se dá nějak vyjádřit - hele, brzdi, je to pořád máma a moje žena.
Číst něco takového, kdy skoro nelze odlišit, zda jde o konverzaci milenců nebo otce s dcerou ... to je dost silný kafe. A jestli tam chybí tahle hranice a něco ve smyslu - rád tě vyslechnu, ale jsem tvůj táta, tohle bys asi měla řešit víc s kamarádkou nebo přítelem... tak je to divný.
A jestli to právě i otec podporoval, tohle nezdravé upnutí, tak je to špatně. I kdyby to byl extra blízký vztah, tak si myslím, že jsou prostě hranice, kdy rodič může jednou, dvakrát vyslechnout, aby pak vyjádřil, že tohle mu řešit nebo poslouchat nepřísluší.
Marťasína tady psala něco o psaní, telefonování matka - dcera každý den, jo, když to má nějakou formu, tak ještě v pohodě. Horší je, když ta dcera každý problém volá a konzultuje s mámou, než s manželem doma. To samo o sobě umí taky dost rozklížit partnerský vztah - to utíkání za maminkou / tatínkem.
Myslím, že zakladatelce zablikalo varovné světýlko naprosto správně. Vztah potomků s rodiči by měl mít nějaké hranice i v dospělosti.
A jestli dcera neměla vážný vztah nebo má problém je navázat, tak o to více bych byla obezřetná, takovéhle nezdravé upnutí na otce jí v ničem nepomůže.