Re: Příprava na přijímací zkoušky na střední školu

"Já jsem asi opožděná, ale v 58 letech žiju úplně stejně jako ve 30 letech, jen odpadla práce s dětmi.
Co ve 30, teď žiju zase jako v 16, jen místo diskoték mám zumbu"

Jako v šestnácti už by se mi žít nechtělo a jako ve třiceti také ne, to jsem byla těhotná matka batolete. To už asi ne
Ale plánovala jsem, že až odchováme děti, dáme si s mužem ještě jedno kolo ve dvou jako za mlada - cestování, kulturu, koníčky, užívání. Hrozně jsem se na to těšila, že to bude ještě lepší než za mlada - již s pocitem dobře odvedené rodičovské práce, s mnohem větším rozhledem a možnostmi... A pak že si dáme ještě jedno kolo radosti s malými dětmi, až se narodí vnoučata. Krásně naplánované jsem to měla. Také práci jsem měla naplánovanou, v padesáti jsem končila studium s tím, že ještě deset, patnáct let ho mohu zúročovat. Ale zapomněla jsem na to pořekadlo, že když člověk plánuje, Pán Bůh se směje.
Teď už neplánuji nic, nemá to cenu. Vím, že původní plány nevyjdou, ale co bude, to nemám tušení. Nějak to poplyne. Sny a fantazie mám, ale za plány to raději nepovažuji. Pán Bůh to chtěl jinak než já, tak ať si to řídí