Re: Návrat k sobě

"dlouhé roky, během kterých jsem postupně přebírala víc a víc zodpovědnosti za fungování domácnosti, vztahu i praktických věcí. Dlouho jsem to zvládala, v naději, že najdeme společnou cestu."

v takové situaci jsem už kdysi byla, dělala jsem něco pro druhé, co oni začali považovat za samozřejmost, a došli dokonce k závěru "dělej to jen ty, my nechceme" - čím déle jsem přebírala zodpovědnost za některé věci, tím více byli zvyklí na to, že je poskytuju a částečně přebírám - takže žít v naději, že víc a víc poskytuju, tudíž to bude víc a víc oceňováno a lépe budeme vycházet, se mi velmi nevyplatilo - člověk si musí pořád hlídat vlastní hranice a dávat upřímně najevo "tohle už je na mě moc", když cítí nekomfort (i s těmi blízkými)

musela jsem se to učit i v partnerství, spoustu věcí mu nedocházelo, dokud jsem o nich nemluvila a nevymezila se

to samé u pubertálních dětí, ti jsou taky do sebe zahledění a jejich prioritou není brát ohled na rodiče