Re: Návrat k sobě

Já se potřebuju na něco těšit.

Potřebuju si taky sem tam do roka něčím hodně dobít baterky (což u mě je např. pohled na moře - to je moje srdcová záležitost, nebo sedět nahoře na hoře, na úrovni mraků a létajících ptáků a hledět na to "nic", nebo na peřeje na řece nebo na vodopád, nebo sedět v letadle). Vždycky říkám - nechte mě, z tohohle budu žít zbytek roku. Jenom sedět a hledět na tu sílu a kreativitu přírody nebo na ten zázrak, že lidi sedí v plechovce ve vzduchu V posledních letech, co mám jezero, je to i ten klid u jezera (při plavání v jezeře).

Obvykle se to kombinuje - že se těším na to moře a pak se dobíjím cestou k moři a u moře...

Kombinace tohoto všeho mi pomáhá přežít to křeččí kolečko, které jsem si samozřejmě roztočila dobrovolně a nevzdala bych se ho, protože dítě, muže i dům, i svou práci, miluju, ale je to samozřejmě náročné.

K téhle životní etapě to prostě patří. Dětství bylo dětství, dospívání dospívání, raná dospělost měla taky svoje, no a teď holt těch 18 - 19 let patří dítěti a tomu ostatnímu. Je to doba obětí, ale taky neskutečné lásky, pýchy a vůbec všeho, co rodičovství přináší.

Čas na "já" přijde, resp. pomalu se zvětšuje, jak mě dítě potřebuje čím dál tím míň...

Taky jsem zvědavá, jak se pak promění náš vztah s mužem, až nebudeme "hlavně rodiče". On už bude mít 60, já přes 50... Možná že v té době (než dospěje to mladší) bude mít starší už vlastní potomstvo a budeme se přetahovat o vňoučátka (se současnou "snachou" se snažím cíleně budovat pozitivní vztah, aby půjčovala...)

A třeba je všechny "opustím" a půjdu si plnit svoje sny, kdo ví. Nebo se s mužem zblázníme oba a zdrhnem někam relaxovat společně... (to spíš ne, muž je veeeelmi odpovědný). Nebo si dám práci jen na půl úvazek, pošlu snachu do práce a budu se starat o vňoučátko... Nebo spousta jiných alternativ. Každopádně jednoznačně plánuju ukončení křeččího kolečka. (mladý bezdětný kolegyně si klidně home officují 3 týdny v kuse na Bali, tak co bych pak nemohla taky).