Re: Návrat k sobě

Babi, to je zajímavé, mě na táborech asi vždycky všechno bavilo alespoň nějak přiměřeně, nevzpomínám si na moment svázanosti nucenou činností.
Jediné, co se mi vybavuje, je na jednom táboře nedělní dopoledne, kdy nás nahnali do klubovny, že budeme na malé televizní obrazovce hromadně sledovat Studio kamarád. To mě nebavilo, to jsem se brzy rozhlížela po pastelkách, že si budu alespoň kreslit, asi jako při té nudné školní výuce
Jinak mě bavilo, že jsou kolem mě děti, že se něco děje, že jsme venku... Měla jsem štěstí na dobré tábory, i zpětně viděno, umím si představit i tábory nebo akce, kde by se mi nelíbilo.
Prázdninová volnost na venkově s partou vrstevníků je samozřejmě úplný sen, to jsem zažila tak trochu a patří to k nejlepším zážitkům z dětství.