Úterý

Tak jsem dneska napsala už 2x příspěvek a pokaždé byl včudu :-(((
Teda Lidko, vy jste si taky s Tomem užívali už od miminka ... :-( Už jsem nechtěla zahlcovat "nemocenskou" diskuzi, tak to "hltím" tady...
Co to Tomovi vlastně tenkrát bylo? Vypadá to dost děsivě...
U nás byl problém, že ze začátku nic a pak takové plíživé příznaky nic moc nenaznačující v kombinaci s nekomunikativní doktorkou dost vražedné (ta když jsme od ní pak odcházeli, tak řekla, že žádná škoda, že jsme stejně nespolupracovali!!!)...ten pobyt na interně byl fajn, sestřičky hodné (až na jednu, která by nejraději, abych i krev odebírala já), ale ta dětská chirurgie pak byl děs běs - byla jsem tam od sestřiček vysloveně trpěna, protože jsem kojila (do té doby Š. neměl nic jiného než MM) a dávaly mi to jaksepatří najevo...odnášely mi nedotčený oběd v době, kdy jsem kojila, pouštěly za mnou návštěvy jen na 5 minut, protože není návštěvní den apod. blbosti, které nebyly samozřejmě pravda). Pak jsme si vymohli povolení od paní doktorky, že návštěvy nechodí za dítětem, ale za mnou a mohl ke mně kdokoliv kdykoliv, protože byl zápis o tom v chorobopise...a byl pokoj - jen ty kyselé ksichty jsem dělala, že nevidím..No, byla jsem ráda, když jsme po týdnu vypadliSpaní měl z toho rozhozené ještě hooodně dlouho, neznla jsem, že by jako mimi spal přes den déle jak 3/4 hodiny, v noci se dlouho několikrát budil, no prostě nic moc start do života, ale dobře to dopadlo...Nejlepší bylo, že jsem pak zjistila, že totéž měl starší kluk našich sousedů na patře...že by nějaké patogenní zóny, nevím...