| Hrouda | •
 |
(17.9.2011 21:02:02)
tak se může chlap realizovat jako dárce poi klinikách reprodukční medicíny tady i v zahraničí. ženská taky, i když s vetším úsilím.
On asi neprahne po tom rozmnožování, on asi touží po rodičovství, což je občas taky pěkný záhul, když se to člověk snaží dělat poctivě. Takže nevím, proč by se pak měl narodit jako králík. Řadu lidí rodičovství spíš posune osobnostně dál.
|
| Ananta | 
|
(17.9.2011 21:07:33)
Hm, pak mi vysvětli, proč je většina ženských bez dětí pološílená, je schopna si leta ničit tělo hormonama a bez dětí absolutně neví co se životem. To je prostě pudovost a nemá smysl si to většinově vysvětlovat čímkoliv jiným, ale část to má jinak, to nepopírám.
|
| Hrouda | •
|
(17.9.2011 21:14:43)
já protí pudům nic nemám.
naopak.
|
| Ananta |
|
(17.9.2011 21:19:23)
Já taky ne, dokud to někdo nevydává za zásluhy, oběť, je mi to vlastně jedno, mě málokdo zajímá, každý dělá co umí a může...
|
| ronniev | 
|
(17.9.2011 21:47:04)
Hm, že tě málokdo zajímá, to je z tvých příspěvků tak trochu znát.
V tom případě je asi vážně lepší děti nemít.
|
| Ananta |
|
(17.9.2011 22:20:34)
nerozumím souvislosti, o dítě pokud nějaké bude se bude starat hlavně přítel
|
| Palac + 1 | 
|
(17.9.2011 22:24:38)
to si jeste povime 
ja jsem presvedcena, ze jestli dite mit budes, budes z nej vyprdnuta a nadsena.
a budes tu zakladat straostlivy temata tykajici se miminek a batolat... na to se tesim   
|
| Ananta |
|
(17.9.2011 22:32:53)
|
| Raduna |
|
(17.9.2011 23:35:06)
Ananto,
mě necitlivý nepřišly. Akorát prostě dětným lidem přijde necitlivé všechno, co zpochybńuje jejich životní rozhodnutí a styl života. No, mě osobně taky nepřipadá, že smyslem života by bylo se rozmnožovat. Spíš je mi bližší nějaká ta cesta za vyšším poznáním čí zanechání pozitivního otisku v ostatních tím, že jim třeba budu pomáhat nebo nějak rozvíjet lidstvo atd.
|
| Pawlla |
|
(18.9.2011 7:08:38)
Raduno,ale zase někdo přízemnější se musí postarat,aby bylo komu zanechat pozitivní otisk a komu pomáhat.Nehledě k tomu,že i toho pomáhajícího musel někdo porodit.Takže pořád je rozmnožování základ,že?
|
| Roya | 
|
(18.9.2011 10:00:59)
Vidím to úplně stejně.
|
|
| štěpánkaa | 
|
(18.9.2011 10:55:54)
žluťásku, pokud někdo místo dětnost píše rozmnožování (dokonce opakovaně), tak mě to vadí. možná je to moje chyba, to nevím, ale pořád si myslím, že "dětnost" nerovná se rozmnožování. ale možná na to ananta taky přijde
a znovu píšu, neznám moc matek, které by svoje mateřství povýšily na jediný smysl svého života. pokud ano, považuji to za trošku chorobné
|
| Raduna |
|
(18.9.2011 12:26:30)
Źluťásku,
mě tohle vědomí, že jsem jaksi smyslem života mých rodičů, moc teda život neulehčilo. Přijde mi to jako koule na noze, že mám zodpovědnost i za jejich život, i když jsem se jich o ní neprosila. Podle mě je tudíž udělat si z dětí smysl života pro ty děti nezdravé a je to vůči nim dost nefér. Jsou to přeci samostatné lidské bytosti a nemůžou vyrůstat zdravě s vědomím, že jsou zodpovědni za pocity štěstí svých rodičů.
|
|
|
|
| Ananta |
|
(18.9.2011 12:25:04)
|
|
|
|
| Ananta |
|
(18.9.2011 12:18:50)
Díky že mě chápeš. Já si totiž myslím, že pokud se člověk aspoň trochu snaží žít dobře celkově a má i nemateriální cíle, tak je v tom zahrnuto i to dítě a pochybuju, že by nějak zásadně strádalo mezi takovými lidmi. Je je pravda, že jsem odpůrce dítětě jako pupku světa, mám ráda skromné, koncentrované děti (zažila jsem je na farmě HK), nechápu tu honbu za ticící serepetičkami, kterými se dnes děti obklopují a které víc slouží k uspokojení ega rodičů než dětí, je mi jasné, že to sympaticky nezní tomu kdo jede na vlně konzumu.
|
| adelaide k. | 
|
(18.9.2011 19:50:31)
Anato, myslím že se nad svámi příspěvky jednou dost zasměješ 
|
| Raduna |
|
(18.9.2011 19:54:57)
Adelaide,
to je tak neuvěřitelně "patronizing", až to mlátí dveřma. Achjo. Ananta není malá holka, aby potřebovala poučit. Ale dospělá žena. Kolik je prosím tě tobě, že jí tady poučuješ jako malýho fakana?
|
| Raduna |
|
(18.9.2011 20:00:00)
Buchlovanko,
a protože nemá dítě, tak mají lidi právo s ní mluvit jako s dítětem? To je teda silný kafe.
|
| Naďa | •
|
(18.9.2011 20:30:38)
Raduno, já s tebou naprosto souhlasím, často mají problém s mateřstvím ženy s nic moc dětstvím nebo problematickým vztahem k aspoň jednomu z rodičů nebo hodně nevydařenými partnerskými ranými vztahy, které je ovlivnily.
Kdo nezažil, nepochopí.
Dítě s tzv. šťastným dětstvím začíná osobnostní vývoj dejme tomu na stupnici na bodu nula, má daleko větší šanci emocionálně se ve vývoji dopracovat třeba do bodu sto.
Dítě s problémovým dětstvím začíná někde na mínus padesáti. Na tu stovku se často ani nedopracuje, protože musí zápasit s handicapy, co si vleče sebou. Nedostatek sebelásky, sebedůvěry, sebevědomí, na to se pak nabalují problémové partnerské vztahy, neúspěchy v zaměstnání, ten člověk se potýká s věcmi, které jsou pro jiné naprosto samozřejmé.
Vůbec se ani nedivím, že v sobě takový člověk třeba nesebere vůbec emocionální kapacity něco předat potomkům.
Ono jaksi na terapii může člověk získat na dětství jakýsi náhled, ale když nikdy nezažil třeba bezpodmínečnou lásku rodičů, je jako prázdná studna a pokud se nenaučí dát ji aspoň částečně sám sobě, prostě udělá dětem často to samé, co udělali jemu.
Navíc jakoby nemá z čeho dávat.
O tomhle se může teoreticky polemizovat, ale pochopí jen ten, kdo zažil.
|
| Raduna |
|
(18.9.2011 20:46:15)
Naďo,
pěkně jsi to popsala. Takhle bych to asi nedokázala říct. Ale přesně takhle si to taky myslím a souhlasím.
|
| Naďa | •
|
(18.9.2011 21:57:01)
Raduno, právě že nás ovládají emoce i skryté, ne rozum.
Někdo kdo neměl nepěkné dětství nikdy nepochopí, jaká to může být brzda do života. Myslí si, že stačí chodit na terapii, člověk odpustí kdo mu co udělal a už tímhle procesem se prostě s tím vyrovná.
Houby - člověk může odpustit, že nebyl milován nebo byl zraňován, ale to neznamená, že to přestane bolet, nebo že ten deficit lásky přestane cítit jako deficit.
A říkat si - no to mám za to, že mám špatnou karmu.... Hmm, podle mě tenhle náhled razí lidé, co právě tu smůlu neměli. Clověka, který měl špatný start může podobné hledisko ještě víc srazit k zemi.
Aby si řekl - no tak to mám za to a teď musím zkrátka trpět.
Blbost - bere to pak sílu do života, sílu se z toho aspoň částečně vyhrabat, nehodit úplně flintu do žita.
|
| Raduna |
|
(18.9.2011 23:13:23)
Naďo,
souhlasím. Setkala jsem se z pár fajn lidma, kteří byli pro okolí vždy trochu podivíni (mám podívíny ráda, protože jsem taky od malička pro okolí dost divná). A když jsem je poznala blíž, tak bylo jasný, že se na nich dost významným způsobem podepsala jejich původní rodina. Na každém trochu jinak, ale všichni si to nesli hluboko do dospělosti.
Takový člověk se těžko může srovnávat s někým, kdo vyrůstal ve zdravé a milující rodině. Prostě tohle už během života nejde ničím jiným nahradit. Ani dobrými přáteli a ani psychoterapií. Obojí pomůže přežít a tak nějak se s minulostí srovnat, ale nikdy se to nevyrovná.
|
|
| *Niki* | 
|
(19.9.2011 9:05:37)
Nevyrůstala jsem zrovna ve šťastné rodině, na své dětství se slzou štěstí v oku nevzpomínám, jeden pokus o odchod z tohoto světa mám taky za sebou. To je minulost, se kterou se nějak musím vyrovnat.
S tím, jaká jsem matka, to nesouvisí. Nejsem jen loutkou vláčenou minulostí, mám velký vliv na své chování a cítění, být takovou a makovou matkou je VOLBA, nikoliv důsledek "nešťastného dětství".
Je to jednoduché a pohodlné, vinit ze svých rozhodnutí stále jiné lidi, odkazovat se na minulost a dětství. Jistě že nás formuje, ale to, jací jsme TEĎ, není jen důsledek dětství, ale hlavně našeho rozhodnutí, zda se minulostí necháme či nenecháme válcovat.
Já si to zpracovávala x let, to odpuštění a vyrovnání se s minulostí nepřišlo ze dne na den.
Pak mi došlo, že to jsem JÁ, kdo rozhoduje, jaký bude mít život, co do něj připustí a co ne, zda bude stejná matka jako ta moje, či ne. Já jsem já, a beru za vše, co dělám, plnou zodpovědnost.
Pokud se někdo rozhodne děti nemít, jeto legitimní volba, já s tím nemám problém sebemenší.
Jen ty traktáty o tom, že děti maj ti, kdo měli šťastné dětství, protože kdyby ne, chápali by, jak je těžké překročit svůj vlastní stín... já to chápu, jen říkám, že to jde překonat, pokud člověk skutečně chce.
Pravda je, že někdy si své bolesti a trápení živíme dlouhá léta, někdo i celý život. Protože bez nich by musel pohlédnout pravdě do očí a ten pohled by nemusel ustát.
To není o popírání či zapomnění, to jsou způsoby "vyrovnání se", které neberu, nefungují.
Já se spíš dívám, co mi daný postoj přináší, zda to neustálé se patlání v tom, jak jsem byla jako šestiletá nešťastná, je něco, co mi o třicet let později pomáhá, či brzdí. A že je jen a jen volbou, zda to stále cítím, či ne.
Z minulosti se jde i poučit, ne v ní stále jen žít. To je to, co sjem chtěla říct.
A to poučení může být takové, že mám dětí pět nebo ani jedno, pokud je to to, co skutečně chci
|
| Raduna |
|
(19.9.2011 9:42:39)
Niki,
ty ale mluvíš o něčem úplně jiném.
Už jsem tu zmínila, že lidé reagují na nešťástně dětství různě. Většinou jako ty mají děti s předsevzetím, že budou lepšími rodiči než jsou ty vlastní.
Nezlob se ale na mě, ale rozhodnutí děti nemít je stejně cenné, protože ten člověk si třeba právě moc dobře uvědomuje, že nechce třeba špatné povahové vlastnosti přenášet dál a není si jistý, jestli by se nestal stejně špatným rodičem jako byly ty jeho třeba pod vlivem stresu. Není to žádný traktát nebo výmluva. Jen co nejrealističtější zhodnocení své situace, když už jsi dost starý na to, abys sám sebe znal dobře. To, že ty jsi si na rodičovství troufla, neznamená, že ostatní jsou zbabělci. Ono totiž nejde třeba jenom o špatnou výchovu, ale taky i o genetickou pravděpodobnost, že děti tu špatnou povahu zdědí. Když dítě zdědí třeba psychickou poruchu po tvých rodičích, budeš mít čisté svědomí, když jsi to mohla předpokládat a to dítě raději nemít?
|
| *Niki* |
|
(19.9.2011 10:40:54)
Raduno, na tohle neumím v teoretické rovině odpovědět, protože moji rodiče měli kupu chyb, ale žádnou geneticky podmíněnou psychickou poruchu. Kdyby to bylo jinak, i bych se s tím vším musela jinak vyrovnávat.
Nemít děti je stejně cenné rozhodnutí, jako jíjích mít kupu. Lidé mají obecně problémy s čímkoliv mimo průměr.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Raduna |
|
(18.9.2011 20:24:59)
Źluťásk,
přesně takhle jsem to myslela. Jsou to jen nic neříkající řeči, které mají za cíl jen toho konkrétního člověka nějakým způsobem shodit. Jak já tyhle řeči nesnášela, když jsem byla puberťák. Bylo to totiž pro mě znamení, že ten člověk vůbec vlastně nedokáže svůj názor nijak obhájit.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(18.9.2011 6:56:13)
"nerozumím souvislosti, o dítě pokud nějaké bude se bude starat hlavně přítel"
Ananto,promiň,při vší úctě k Tvoji inteligenci,tos mě pobavila.Teď asi nejsi schopná pochopit čím,ale zkus si tuhle větu někde uložit a až to dítě budeš mít,tak si ji přečti.Jsem si jistá,že se taky upřímně zasměješ.
|
| Raduna |
|
(18.9.2011 11:32:31)
Źluťásku,
přesně tak. Já nikoho nekritiziju, že si vybral mít v životě děti, pokud je třeba netýrá nebo tak. Ale nechápu proč by někdo jiný nemohl děti nemít a nebýt za to kritizován, že je sobec.
Zakladatelce se vůbec nedivím, že když měla ošklivé dětství, tak si netouží ty zážitky připomínat pořád dokola skrz svoje děti. Lidé, kteří měli dětství dobré nebo jsou víc splachovací, tohle nikdy nemůžou pochopit. A žádná terapie Vám dětství z hlavy nevymaže, to se spolehněte.
|
|
|
| Ananta |
|
(18.9.2011 12:28:58)
No možná jo ale my to máme fakt dohodnuté, že dítě je především jeho touha a pokud budu chtít (a dítě bude) tak na mé přání např. zůstane na mateřské (nebo jak se to delší jmenuje), mám domluvené i další věci, které mi zajistí určitou svobodu, mimimálně takovou jako bude mít on. My máme výhodu, že děláme v podobné branži za skoro stejné platy a přítel je velmi trpělivý mědvěd, já na sobě musím v tomto směru hodně pracovat.
|
| *Niki* |
|
(18.9.2011 18:26:54)
Raduno, smyslem psychoterapie není dětství vymazat, ale vyrovnat se s ním. A udělat krok vpřed, ne stále jen vzad. A to jde, spolehlivě
Ananto, myslím, že tvé úvahy co by kdyby jsou zbytečné... ale to asi víš.
|
| Raduna |
|
(18.9.2011 19:12:47)
Niki,
jít dál po mizerném dětství ale nemusí nutně znamenat si pořídit rodinu, ale naopak žít si život po svém a ne podle diktátu společnosti.
|
| *Niki* |
|
(18.9.2011 19:24:50)
Raduno, to je samozřejmě pravda, souhlasím.
To by ale ten argument o něšťastném dětství neměl být v souvislosti s bezdětností uveden. Já obecně respektuju jakoukoliv volbu, dítě žádné nebo dětzí pět (nejméně se mi asi líbí varianta dítě jedno, ale to je můj osobní postoj, pokud je právě výsledkem svobody, a ne vymezením se či zajetí ve vlastní minulosti.
P.S. varianta dítě jedno se mi líbí nejméně i přesto, že jsem celé dětství toužila být jedináček, dlouho jedno dítě chtěla, a obecně jsem spíš solitér, než týmový hráč...
|
| Raduna |
|
(18.9.2011 19:34:03)
Niki,
ale nešťastné dětství velký vliv na naše rozhodování v tomhle směru má. Většinou si ho lidé chtějí spíš kompenzovat tím, že sami chtějí být lepšími rodiči a děti si pořídí a chtějí jim dát to, co jim jejich rodiče nedali. Nebo reagují naopak. Obojí vlastně není úplně košer, protože v obou případech to dětství nemá člověk vyřešené. Jenže to by celá republika musela jaksi léta chodit na psychoterapii....
Já naprosto chápu, když děti někdo nechce buď proto, že nemá mateřské/otcovské pudy nebo pro to, že usoudil, že by prostě nebyl dobrým rodičem. Oba důvody jsou legitimní a nikdo by je neměl být nucen pořád dokola obhajovat. Doufám, že snad nikdo nepřeje nikomu, aby se narodil jako nechtěné a nemilované dítě.
|
| *Niki* |
|
(18.9.2011 19:39:37)
Raduno, já tvůj názor respektuju. Žiju jinak, vyřešila jsem si to taky jinak, je fajn, že máme volbu, zda mít dětí kupu či ani jedno:)
K poslední větě... můj světonázor je takový, že ne rodiče, ale děti si vybírají, zda a komu se narodí, čímž i ta nechtěnost a nemilovanost dostává trošku jiný rozměr. Ale nechci zabíhat do filosofických debat ani relativizovat dětské neštěstí, to s touto debatou nesouvisí.
Pro mě jsou děti dar. O smyslu přemýšlím v jiných souvislostech, než dětech...
|
| Raduna |
|
(18.9.2011 19:53:24)
Niki,
já na takové teorie o karmě či předurčenosti jakéhokoli druhu nevěřím a nikomu nepřeju mít ošklivé dětství. To si nezaslouží žádné dítě, protože se nenarodí o svojí vůli. Nemůže si vybrat, že se narodí či nikoliv. Proto lidé, kteří ví, že by se o dítě z jakýchkoli důvodů nedokázali tak dobře starat, mají být spíš společností oceněni, než zatracováni.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
![]("http://smileys.on-my-web.com/repository/Babies/dancing-baby.jpg")
, ale vím, že to záleží na nás
), až si říkám, že jí to příroda udělala schválně, aby ji do toho druhýho popostrčila 
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)