| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak?

 Celkem 72 názorů.
 Kudla2 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 13:40:22)
Diho ~6~~6~~6~

Tvoje pocity jsou úplně normální a nemusíš se za ně stydět.

Jinak bych tu "hru" hrála s maminkou, třeba jí to tak pomáhá. Není nutné sdělovat žádné kruté pravdy, na druhou stranu bych se nebránila o tom mluvit, kdyby ona sama začala. Pravděpodobně velmi brzy odejde i bez sdělení, nedrásejte se navzájem a dělejte jen to, co cítíte. Myslím, že cit Tě navede, co říct a co ne.
Odpovědět
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 13:43:47)
Pokud je v tomto stavu, tak už není možnost uzdravení.
Potom nevím, proč neříct, aby se člověk alespoň mohl rozloučit.
Stejně ti lidí ví nebo tuší. Že už nastává konec.
Odpovědět
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 13:44:55)
A přeji také mnoho sil ~;((
Odpovědět
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 13:49:22)
A myslíš, že maminka netuší? ~d~
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 13:50:43)
"ale to rozhodnutí říct, já vím, že je konec - je na té mamince, ne na někom z okolí. Až to řekne, tak pak ano, ale do tý doby bych jí to neříkala."

Ano, přesně tak to vidím taky. ~6~~6~~6~~x~~x~~x~
Odpovědět
 Mirek_ 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 17:30:43)
Souhlas.
A jak říká klasik: Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.
Zdroj: http://biblenet.cz/b/John/8#v32
Odpovědět
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 13:48:10)
Doporucuju knihu A. Volandese Umeni rozhovoru o konci zivota.
A domluvte se doma, nakolik budete v pripade selhani zivotnich funkci chtit vyuzit zachranku.
Casto se stane, ze nekdo z rodiny vola 155, a pak si vycita, ze nechal umirajiciho trapit resuscitaci a prevozem. Pritom se ale boji nezavolat, aby mu to doma ostatni nevycetli.
Odpovědět
 Bedunka 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:40:28)
V takovýchto stadiích, kdy už je onkologicky nemocný člověk pouze na paliativní péči se neresuscituje. Jenom se zavolá 155 a oznámí se, že došlo k očekávanému úmrtí u onkologicky nemocného, lékař přijede konstatovat smrt bez "houkačky".
Odpovědět
 Dadyna s mláďaty 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:54:12)
Souhlasím, v tomhle případě se neresuscituje. Někdy chtějí ze záchranky vidět nějakou zprávu, dokumentaci o nemoci... ale může se bohužel stát, že doporučí pitvu, pokud se zavolá 155 (stalo se mi, stalo se i známým... volali jen rychlou s tím, že došlo k zástavě bez vysvětlení, že jde o úmrtí v terminálním stadiu CA). Pokud nemocný umírá a ten, kdo se o něj stará, ho chce nechat odejít, tak zavolat až po úmrtí... prostě otevřít okno, upravit, posedět a chvíli po zavolat a rovnou tu situaci ale vysvětlit, aby nedošlo k omylu. .
Odpovědět
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:55:59)
Zachranka jezdi k zemrelemu pouze pokud neni k dispozici praktik nebo lekar vykonavajici prohlidky zemrelych. Rychla ma spravne prohlizet zemreleho, pouze pokud jim pacient zemre po resuscitaci, jinak neni zachranna sluzba k prohlizeni zemrelych urcena. Ale na dispecinku mohou zaridit toho praktika nebo "koronera", to je fakt.

A v domacnosti, kde diskuse o resuscitaci onkologicky nemocneho neprobehla, se bohuzel malokdy jedinec odhodla vyckat umrti a potom jen vyzadat prohlidku zemreleho, protoze ma obavy z vycitek ostatnich. Takze proto pisu, aby se na tom dohodli predem, ze pripadne nechaji maminku zemrit v klidu (ostatne pokud ma lekar dostatek informaci o diagnoze a pritomna rodina na nej netlaci, resuscitaci by v techto pripadech ani nezahajil).
Odpovědět
 Dadyna s mláďaty 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 15:00:52)
Nemám opačný názor, jen jsem to napsala jako doplnění, máš samozřejmě pravdu.
Situací kolem úmrtí doma může nastat x možností, co se stane - právě v té domluvě, co pak, může být někdo v šoku... může to být i nějaké dramatické... nervozita a únava prostě mohou udělat svoje.
Odpovědět
 Bedunka 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 15:11:01)
To je asi pravda, že přijel koroner a nikoliv záchranka, každopádně jsme měli tuto instrukci přímo od tátovýho lékaře, že máme volat 155 a oznámit očekávané úmrtí, což jsme tak i udělali.
Odpovědět
 Persepolis 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 13:50:26)
Myslím si, že smrtelně nemocný svoji diagnozu resp. prognózu přijmout umí a člověk ve stadiu v jakém je tvoje maminka už stejně musí tušit.
Jednou jsem na to téma četla rozhovor se zakladatelkou hospiců(zkusím prohledat internet, jestli ho najdu) a ta tam říkala, že ve chvíli, kdy umírající svoji brzkou smrt přijme, tak se i z umírání může stát krásný akt, nebo něco v tom smyslu.

Jinak já mám takto nemocného dlouholetého kolegu, a když vidím, jak mu je, tak mu tu smrt přeju.
Odpovědět
 K_at 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:13:07)
Jentakj, otazkou je,zda clovek v takovem stavu je jeste schopen nejak nahlednout na svou situaci a dojit k zaveru, ze to lepsi nebude. Vzdyt lidi ve vysoke mire stresu si casto nedokazi uvedomit, ze potrebuji pomic nebo zmenu. Maji tunel pred ocima a pocit, ze neni kam uhnout. Co tedy jeste dokaze takto nemocny a zniceny clovek odhadnout?
Odpovědět
 Puma 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:26:30)
Mně by přišlo kruté všechno ostatní.
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:29:45)
a hlavně - komu nebo čemu by to prospělo?

Ten člověk není přece úplně blbej, a když chce mít aspoň iluzi naděje, tak mi přijde strašný mu ji brát.
Odpovědět
 Puma 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:53:03)
A podle čeho si myslíš, že si to někdo myslí podle nějaké knihy? To si myslíš, že jde?

Hrozný je být v milosrdný lži a nebýt připravený, nechat si iluzi, který stejně většinu času nevěřim.
Odpovědět
 K_at 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 15:02:43)
Taky to tak citim. Asi je muj postoj dany tim, ze se v rodine u me bavime o vsem. Co by bylo, kdyby... a vim, ze mamka by rekla rovnou, ze nechce o umirani mluvit. Pojdme se tvarit.ze to bude ok. A nebo bychom spolecne rvaly a smaly se. Ale vyslovila by to. Nemame v tomto tabu.
Odpovědět
 Puma 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:48:16)
Nezničí. Nejspíš taky ví či tuší.
Kruté je říct "máš 4 týdny života" - to není pravda, to je ortel. Pravda je "stav je vážný, stát se může cokoli, je třeba být připravený". Nepromarnit zbylý čas kontrolou chování, hlídáním si slov a hraním divadla.

"Mám strach, chci se ještě tolik věcí dozvědět, z čeho máš strach ty, co je pro tebe teď důležité, co by sis přál/a, řekni mi, co potřebuješ, zeptej se, omlouvám se..." - tyhle věty by měly mít možnost zaznít.
Odpovědět
 Puma 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 15:01:03)
Možná maminka nechce nic otevírat proto, aby netrápila okolí.

Ty věty by měly mít možnost zaznít, pokud bude třeba, nepíšu, že musí. Jak to pojmout, jak určité věci vyřknout je jen těžko doporučitelné. Ale jestli jsi to pochopila tak jak jsi napsala, tak tak určitě ne.
Odpovědět
 Persepolis 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 15:20:21)
"Možná maminka nechce nic otevírat proto, aby netrápila okolí."

Myslím si, že to tak často je. Mého kolegu navštěvuji často.Když je u toho manželka, tak se snaží být optimistický a když na chvilku odejde, tak ze sebe rychle vysype, jak je to v prdeli, že neví jestli se nemá vykašlat na chemo, když ví, že mu maximálně prodlouží trápení,... před svoji ženou nasadí masku a dělá to s ohledem na ní, protože chce, aby ona věřila tomu, že to nevzdává a netrápila se tolik. Musí to být vysilující, pro oba.
Odpovědět
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:58:51)
Souhlasim. A myslim si , ze spousta se toho da rict, i kdyz se na plna usta nemluvi o smrti - co je pro pacienta ted dulezite, co by mu udelalo radost, co ho nejvic tesi, s kym by chtel mluvit...
Odpovědět
 Puma 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 15:02:54)
Ano.
Odpovědět
 Dadyna s mláďaty 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:55:46)
Byla jsi někdy v takovéhle situaci nebo si jen myslíš, že by to tak bylo? Z principu máš možná pravdu, ale život je jinde.... myslím...
Odpovědět
 Puma 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 15:02:28)
Mám k těmto věcem velmi blízko pracovně.
Odpovědět
 Dadyna s mláďaty 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 19:57:28)
Moje zkušenost je, že pracovně je to jiné - možná - a logicky asi - snad i snazší, doprovázet umírajícího, než když se jedná o někoho blízkého.
V principu s tebou souhlasím, taky mám blízko pracovně a etika a informace a tak, ale přessto - v případě zakladatelky bych určitě neradila to mamince nějak konfrontačně říkat... myslím, že to stejně ví, ten stav není ze dne na den, přece byla u toho, když lékaři řekli, že u ní končí s léčbou a začínají s paliativou, když si ji příbuzní brali z nemocnice domů s tím, že už jen péče stačí.... maminka jen třeba nemá dost odvahy nebo v tom může hrát roli i obava, co ti její blízcí na to... taky má každý člověk nějakou povahu a roli v rodině, nemocí se to nemusí měnit, taky třeba nebyla zvyklá mluvit otevřeně o emocích a tak.... to nevíme.... :-( myslím, že to spolubytí, trávení maxima času společně může to "rozloučení" i přinést... nečekaně, stiskem ruky, pohledem....ty zásadní věci se často dějí tzv."s rukou na klice"i v normální komunikaci, která je obtížnáá.... proto moje jediná rada je: být s maminkou, i když je to těžké, CO NEJVÍC. Nekomentovat její "sliby o jídle", neinformovat "na sílu", prostě být. Kdy jindy, než na konci života, má člověk právo na plný respekt a podporu ~;(( Myslím, že otázky po tom, jestli dělají dobře, jsou na místě, ale nechala bych to fakt na mamince, která odchází...~;((
Odpovědět
 K_at 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 15:23:06)
Diky bohu, zavaznou nemoc zatim neresime. Mnoho zdravotnich problemu naopak resime roky. Vc.depresi,anemie,strachu z rakoviny. Tata ted jde na kolonku, krev ve stolici. Nasi se dlouho podileli na peci o tezce zraneneho dedu. O vsem se mluvi. Jak to kdo prozival, ceho se boji atd. Nas velmi dobry kamarad je taky vazne nemocny. Taky otevrene resime, co a jak. Takze si muzu byt dost jista, ze by byl jasny postup v komunikaci. Ze bychom vedeli, co je nemocnemu milejsi. Hovorit nebo se tvarit,ze to bude dobry.
Odpovědět
 Dadyna s mláďaty 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 20:04:39)
To je dobře, že takhle umíte komunikovat i o závažných věcech - někdo to prostě neumí, někdo o některých věcech nechce....nevíme, jak to má zakladatelka se svou maminkou... díky za odpověď ~g~
Odpovědět
 K_at 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:55:01)
Mne prijde naprosto neuveritelne to nerict, nevedet. Ta nevedomost me desi. Nevim,zda to rict natvrdo.... ale napada me.ze maminka muze citit i urcitou povinnost zit a snazit se kvuli svym blizkym. Aby je chranila. Ale desi me to. Chci vedet, chci rozhodnout o tom, jak sve dny uzavrit. Rict dulezite veci mym blizkym. Pristup lekare, nerikat nic, jinak to bude konec. To je co za pristup?
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:28:23)
No ale co z toho bude ten člověk mít, když bude tzv. "vědět"?

Myslím si jako tu už zaznělo - nejpodstatnější je JEHO psychická pohoda, ne to, zda se JÁ stihnu rozloučit. Tomu bych podřídila své chování.
Odpovědět
 K_at 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 15:05:28)
Hodne sil. Jste milujici rodina.
Odpovědět
 Dadyna s mláďaty 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:49:21)
Jak který člověk - viděla jsem poslední dny, hodiny u mnoha lidí (pracovně) a zažila jsem i to, že věděli a přijali tu pravdu delší dobu dopředu, i to, že až pár dnů před se zeptali, že jestli už to je konec... v rodině jsem to zažila zatím jen jednou a musím říct, že i přesto, že lékaři mluvili celkem jasně, máma do poslední chvíle popírala, že umře - taky slibovala, že začne jíst a pít a bude to dobré, nechtěla to prostě přijmout. Odešla nesmířená, i poslední její věta (kterou slyšel její partner, ,byl slib, že už začne pít... /poslední dny už jen cucala ledové kostky a občas si s odporem srkla piva, nic jiného už nemohla přijmout/. Takže každý to má jinak... smíření a rozloučení asi není vždycky...
Takže k dotazu zakladatelky,nechala bych maminku v tom jejím postoji, pokud se sama nezačne loučit.. je to těžké - loučit se jen v duchu... poradila bych jen držet za ruku, sdílet něco, jen tak sedět vedle ní, dokud to jde... je to těžké, ale ty poslední chvíle zůstanou už napořád... je jedno, jestli se člověk modlí nebo jen vzpomíná nebo jen sedí a kouká... každý podle svého, ale ten čas využít co nejvíc... a možná, že i jeden pohled někdy stačí jako rozloučení, možná to přijde, jen tam nenápadně :-( HODNĚ SIL POSÍLÁM, HODNĚ!!~;((~6~~x~ :-(
Odpovědět
 libik 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 15:32:46)
Tohle bych podepsala, není třeba si dělat itinerář na cestu do nebe.

Oba jsme samozřejmě tušili, ale respektovali jsme své odlišné vyznání a vzájemné city, můj manžel~s~ odešel smířený bez kněze i bez notáře.
Odpovědět
 Pole levandulové 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 13:57:53)
Rekla bych, ze se to odviji od povahy umirajicicho - nekdo chce otevrene informace a pomohou mu, druhy se radeji tvari, ze nic nevi a nechce o nicem mluvit az do konce. Chapu, ze je to pro tebe tezke, ale akceptovala bych mamincinu hru a nenutila ji menit nazor na informovanost podle sve povahy, to je asi to jedine, co pro ni muzes udelat. Neresit sebe, ale pomoci ji, aby se dobre citila, treba i tim, ze s ni budes hrat hru, ze vse se zlepsi, az zacne jist. Je to tezke, ale podle meho si to maminka zaslouzi, kdyz o to zjevne stoji.
Odpovědět
 K_at 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:07:15)
Jak ji muze lekar nerict,ze umira? Vzdyt ji vezme moznost loucit se. Treba vas nechce zklamat. Treba si mysli, ze vas nemuze zklamat... a tve prani umrit klidne a rychle zcela chapu. Divat se na utrpeni a nemoci nic delat, to musi byt straslive. Rekni mamince to, co potrebujes rict. Rozluc se. Ted jeste muzes.
Odpovědět
 Puma 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:22:03)
Uvažuju stejně.

Doporučuju knihu "O velké proměně" - Ruediger Dahlke
Odpovědět
 holka anonymka 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 15:10:44)
myslím si, že maminka není blbá a ví, že umírá. Ale věří v to, že až se nají, bude jí líp. To ji zatím drží při životě. O smrti bych mluvila jen v případě, že o tom začne mluvit maminka.
Odpovědět
 Evka... 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:11:47)
....nevím co napsat, jen něco ze života...
Můj otec věděl, že má metastáze, že to jde z kopce také věděl.
Takové to až bude lépe nebo něco v tom smyslu, jsme také používali nebo spíše vlastně on.
Poslední smysluplný hovor, kdy už sice neudržel telefon, ale stále chtěl koupit knížku, která nebyla k dostání (a nebyla ani nikde - třeba knihovně k dispozici).
.... prostě se chovejte stejně, ono to nějak vyplyne....

Za sebe jsem vděčná, že čekal až přijdu i já, tušila jsem už den předem a už se nemohla dostat k němu. Počkal, jsem ráda, že jsem mohla být s ním, když odcházel, Děkuji mu za to.
Odpovědět
 bob 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:26:52)
Je mi to moc líto .... Mám svoji osobní zkušenost, mamka mi před lety umírala na rakovinu krve- leukémii. Věděla jsem to od začátku, ona ne. Horší bylo, že já neuměla lhát, když jsem lhala, tak jsem se červenala. Tenkrát se mi to ale podařilo, lhala jsem jak tiskne a bylo to určitě k jejímu dobru. Mě to stálo hodně sil, za půl roku po její smrti jsem psychicky zkolabovala, je dobré také myslet na sebe... Pamatuji si, jak jsme se dívali na film o rakovině, každá v jiném pokoji. Já brečela jak děcko a bála jsem se, že přijde za mnou, to bych nedala...Nepřišla, ale na druhý den se mě ptala, jestli jsem se dívala, že chtěla za mnou přijít, měla strach....Přeji pevné nervy ...
Odpovědět
 Raduza 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:41:24)
Hrála jsem vždycky hru, že se uzdraví. Nedá se nic dělat. Přemýšlela jsem nad tím proč, ale dělají to prakticky všichni. S babičkou jsem jezdila všude, lékařka jí to řekla, ale ona začala mluvit o něčem jiném a potom o tom neřekla vůbec nic. Drž se. ~;((
Odpovědět
 Bedunka 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:50:34)
Mýmu tátovi řekl doktor na plná ústa, že už se nic nedá nělat, že ukončuje veškerou onkologickou léčbu a předává do paliativní ordinace a táta s touhle informací odešel domů. Přestože nemohl mít pochyb o dalším vývoji, tak když už ležel celé dni v posteli s opiáty, opakovaně mluvil o tom, že od přístího týdne už začne něco jíst, aby zase trochu zesílil, mohl se zase začít posazovat atd atd. Nevím, jestli tím utěšoval sám sebe, nebo tomu opravdu věřil, ale nechali jsme ho u toho. Přece mu neřeknu tati, ty už se nikdy neposadíš. K čemu by to bylo dobré?
Odpovědět
 simiki+koťátko 03/07 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 14:54:05)
--tady mažu text, který jsem napsala, myslím si, že umírání a i popis někoho může narušit soukromí--- toto jen zůstává:
Neříkej nic a neptej se na nic, to je moje jediná rada, po tom bude čas na všechno, nech to zatím být.
Odpovědět
 Zufi. 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 15:28:49)
Přeji mnoho sil.
Já jsem mamince na její žádost tu 155 zavolala a jela s ní do nemocnice. Prakticky už týden zvracela a nechtěla být doma, věděla moc dobře od začátku, byla doktorka, ale naděje umírá poslední a její ošetřující lékařka a kamarádka ji do poslední chvíle říkala, že to vidí tak na půl roku....Nakonec byla v nemocnici týden a poslední 3 dny jen spala a předtím ji zastavili zvracení a nic ji nebolelo, to považuji za zázrak, držela jsem ji za ruku, nemohu víc psát, je to ani ne půl roku a už jsem se tak naplakala.
Odpovědět
 Sylva Š. 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 16:30:20)
Zufi, ~6~.
Odpovědět
 Zufi. 


Sylvo 

(2.8.2016 8:20:47)
~x~
Odpovědět
 Citronove koliesko 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 15:47:32)
"...jestli to maminka tuší a bojí se, tak proč před námi dělá, že až začne jíst, bude vše OK? Možná jsem sobec, asi jo, protože bych o tom s ní chtěla mluvit, utěšit jí, říct jí, co jsem nikdy neřekla~7~ ..."

~6~ prežila som to s otcom

Hrali sme hru na "bude lepšie..." do konca a neľutujem/e. Aj s podporou liekov (dr. mne a mame niečo predpísal).
Ten chorý potrebuje nejakú nádej a niečoho sa držať, to že sa mu oznámi "pravda" mu nijako nepomôže...podľa toho čo píšeš máš skôr problém ty, lebo vieš čo príde a cítiš potrebu o s maminkou rozprávať. Ale myslím že by sa ti nijako neuľavilo, len by si preniesla svoje trápenie na chorú maminku, a to ona v tomto stave naozaj nepotrebuje. Volila by som falošnú nádej. Keď začne jesť bude jej lepšie, zosilnie a bude môcť bojovať s chorobou...je to všeobecná pravda ktorá maminke nijako neublíži.
Odpovědět
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 16:24:22)
Tohle asi pozná každej sám, jestli rodič "chce milosrdnou lež", protože nechce hledět do tváře smrti, nebo jestli drží fazónu, aby se netrápili ostatní nebo aby nepropukly nějaké emočně náročné scény.

Stejně s tím rozhodnutím bude každej potom sám žít.

Já bych osobně nikdy nesdělovala nějaké kategorické závěry - umřeš, máš pár týdnů... Ale informaci ve smyslu "jsi hodně nemocná a tvůj stav je vážnej, budeme se starat, jak nejlíp umíme, ale může se stát cokoliv, chceš mluvit o tom, jak si představuješ péči, kdybys k tomu už pak nemohla ani nic říct?", to bych asi svojí mamince podala. Taktéž tatínkovi. Tj. těm dvěma konkrétním lidem.

Odpovědět
 libik 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 17:24:32)
Kopřivo, umírající do toho jde poprvé, neví úplně, jak si představuje péči ani jaké to bude, těžko se k tomu vyjádřit bez zkušenosti.

Pokud má někoho, komu důvěřuje, úplně to stačí.
Odpovědět
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 18:11:55)
Někomu to stačí.

Někdo má rád kontrolu nad svým životem až do konce. Ty možnosti se dají nastínit - veškerá dostupná péče na jedné straně, čistě paliativní péče na druhé straně, mezi tím třeba i neinvazivní výkony, ale vždycky takové, které v té chvíli zlepší kvalitu života a tak dál.

Já bych se taky nespokojila s tím, že prostě někomu důvěřuju, že se bude rozhodovat co nejlíp pro mě.
Ale nezpochybňuju, že jiní lidé to mají jinak.

Jen se holt může stát, že někdy žene toho doprovázejícího při rozhodování spíš vlastní úzkost a vlastní obavy, aniž by si to uvědomil. Nechce, aby si pak něco vyčítal, nebo nechce vůbec připustit, že blízký člověk odchází. Proto může někdy dělat rozhodnutí, která nejsou v nejlepším a nejvnitřnějším zájmu toho umírajícího - třeba volat záchranku a trvat na resuscitaci. Třeba. A dělá to z čistý lásky.

Je to těžká věc.

Odpovědět
 libik 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 18:39:50)
"někomu to stačí" taky by se dalo říct "někdo na to má"
Odpovědět
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 19:30:06)
Říkej si to, jak potřebuješ. :-)
Odpovědět
 Mirek_ 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 19:53:45)
Kopřivo, líbí se mi, jak relativizuješ neboli subjektivizuješ.
Odpovědět
 Černá.Berta 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 16:30:48)
Tohle je hodně smutná diskuze. Už úvodní příspěk.. a bulím tady... Nečetla jsem ji celou, ale určitě dočtu. Můj tatínek umíral na rakovinu, bylo mu 44 let. Nedokázala jsem to ani já sama přijmout, snažila jsem sobě i jemu dávat naději do poslední chvíle. Zemřel v nemocnici, jel "jen" na trasfúzi krve, aby se mu udělalo trochu líp. To mu vždy na pár dní pomohlo. Mně bylo 20 a byla jsem tři týdny po porodu. Podle mě čekal, držel se, aby se dočkal vnoučete.
Ale proč to vlastně říkám... před pár lety zemřela náhle moje mamka. Z plné síly, najednou v jednom letním parném dni. Infarkt. Bylo jí 56 let. Oba její rodiče se její smrti dožili a pořád mi zní v uších, co její otec, můj dědeček krátce po pohřbu řekl. "Mrzí mě všechno to, co jsem neudělal. Neřekl jsem jí, že ji mám rád. A když seděla na schodech a brečela, když Vilda (můj otec) zemřel, neměl jsem pro ni lepší útěchu, než že jsem jí řekl: ˇTo jsi přece mohla čekat. Věděla jsi to.´"
Ta naděje, byť je třeba falešná, pomáhá tomu člověku i jeho blízkým. Ví hluboko uvnitř, že není šance, ale nikdo jim nevezme víru a naději, že se třeba stane zázrak. Pomůže to přežít tu nezbytně dlouhou dobu.
Nemluvila jsem s tátou o smrti. Ani on o ní nemluvil. Asi věděl, že to je konec, ale nebyl zastáncem pravdy za každou cenu. Komu by tím prospěl?
Ale věřím, že to někdo má třeba jinak.

Ještě pro zakladatelku: Poté, co tatínek odešel, jsem o něm mívala zvláštní sny. Hodně zvláštní. Většinou přišel domů, s taškou, že se přišel podívat, a že se zase musí vrátit. A v jednom z nich řekl, že si dělal srandu. A co jsem cítila? Zlost a strach.. protože jsem si říkala, že tu bolest a smutek budu muset prožít znovu, až opravdu odejde. Přála jsem mu, aby už měl klid. I nám.

Přeji tobě i celé tvé rodině hodně sil. ~;((~6~
Odpovědět
 Černá.Berta 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 17:46:03)
Děkuju.. no, někdy si říkám, že to je jako špatný film. Kamarádky mi říkají - Hele, napiš knihu .. a já na to: To ne, takovou sračku by nikdo nečetl, protože to zní tak nepravděpodobně, že by se toto všechno mohlo jednomu člověku stát.. ~j~

Děkuju ti ještě jednou. Taky to nemáš lehké, holka. Ať je líp. ~;((
Odpovědět
 Černá.Berta 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(2.8.2016 16:30:43)
Bože.. Tuten, děkuju, ale co píšeš, z toho mi jde husí kůže.. nejsem sama, kdo to má těžký.. Hodně sil.. prostě tak nějak - k životu. ~;((~;((~;((
Odpovědět
 Mala Stepka 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 16:40:01)
Hodně intimní téma, těžko radit - to se musí prožít a hlavně pak odžít. Moje máma zemřela letos v lednu. Věděla, že je to špatný, ale nechtěla si ten definitivní konec připustit. Ani nechtěla jít ty poslední dny z nemocnice domů - věřila, že v nemocnici ji léčí, doma by tu péči neměla... Do poslední chvíle nám psala /už nemluvila, měla slavíka/, co bude dělat na jaře, jak se těší na chatu... brala silné léky, takže pak o tom zase nevěděla. Pro mě bylo nejdůležitější být s ní. Ani jí neříkat - ty umíráš, ale ani - ty neumřeš. Lehla jsem si vedle mámy, pomohla jí s hygienou - prostě jsme byly spolu. Byly to paradoxně moc hezký dny. Věděla jsem, že každý může být poslední. Kdybychom to prožívali znovu, poradila bych se s lidmi z hospicu. Ti vědí jak s umírajícím jednat. Jinak bych nedělala jinak nic. To, že jsme s mámou byli denně - že neležela někde sama - mi pomohlo a doteď pomáhá se s její smrtí smířit. Podle mě člověk vytuší, že se blíží konec, nemusí to být za každou cenu vyřčené /myslím rodinu, ne lékaře..../
jen dovětek: uvažuji o dobrovolnické práci v hospicu. Nechala jsem tam nakonec mámu převézt, ale bylo bohužel pozdě. V nemocnici se k ní chovali už jako k mrtvole. Strašný, strašný, strašný. V hospicu jsem s mámou strávila pár hodin, než odešla. Ale jsem ráda, že odešla tam a ne na onkologii v Motole. Kdo nezažil, asi nepochopí - já bych donedávna taky nechápala. Že i hospic může být plný pozitivní energie, i když se tam umírá. Nebo právě proto?
hezký den, štěpánka
Odpovědět
 :-) zaregistrovaná 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 17:33:11)
Hodně sil! Využíváte někoho z paliativní péče? Cesta domů a podobně? Tam by uměli poradit. My jsme volili možnost se na konec připravit, nejednalo se tedy o rakovinu, ale ona osoba i řekla, jak si přeje pohřeb, a my pak konali podle jejího přání. V naší rodině to takhle bylo pro nás víc k přežití, než se tvářit, že to nic není a bude tu do 100 let. Pokyny doktora nechápu, snad vaše maminka není blbá, ví s čím se léčila, a že je jí hůř. Nechápu, že vás doktor zatížil takovým zákazem. Zkuste některou z těch paliativních služeb, mohli by doporučit psychologickou konzultaci.
Odpovědět
 Modřinka 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 18:22:13)
Jsou na to dva názorové tábory, moje babička chtěla vědět a věděla, bylo úlevné moci s ní mluvit o jejích bolestech a strachu, mém strachu, říkat jí do poslední chvíle jak jsem jí vděčná za spoustu nádherných chvil v životě. Týden před smrtí hrála s paní na pokoji hru "co bychom dělaly, kdyby nám bylo znovu osmnáct". Bylo to nádherné, i když smutné. Manželovo babičce jsme to na výslovné přání jejího syna neříkali, byla to do poslední chvíle taková divná hra, ona samozřejmě věděla, že umírá, ale prostě se o tom nemluvilo a pořád se hrálo na lepší zítřky. Blbé bylo, že se to tím pádem neřeklo ani její sestře a ta pak nemohla rozdýchat, že se s ní nerozloučila. My s manželem máme spolu jasnou dohodu, hry na sebe nehrajeme a hrát nebudeme. Možná to máme v rodině trochu usnadněné tím, že jsme věřící a smrt je pro nás jen hodně těžká překážka na cestě. Řídila bych se tím, co víš, že chce maminka, vždyť ji znáš. Přeju hodně sil.
Odpovědět
 libik 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 18:37:15)
Tenhle fenomén rozlučování je zajímavá věc, fakt se s někým chcete loučit navždy? Provázet ho pohledem a vědět, že už nikdy? Já tedy špatně snáším loučení i pokud někdo odjíždí na půl roku.~;)

(myslím si, že když je někdo hodně marod, blízká rodina ho tak jako tak navštěvuje a bez rozloučení neodchází a že s ním probírá hezké věci a dobré vzpomínky)
Odpovědět
 Martina, 3 synové 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 18:42:34)
blízká rodina ho tak jako tak navštěvuje

To asi jo, ale možná by chtěl vidět ještě i někoho vzdálenějšího, s kým v běžném kontaktu není. ~d~
Odpovědět
 Mirek_ 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 20:00:06)
Já takhle jednoho příbuzného navštívil dvakrát a pokaždé jsme oba věděli a zaznělo to, že už nejspíš brzo umře. Důležitý je podle mne ten doprovod, podpora v obtížné situaci.
Odpovědět
 Hanka36 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 19:27:27)
~n~~n~ Asi bych to nechala být a snažila se s maminkou jenom být.

Já jsem smutná z toho, že jsem nedostala možnost se s mamkou rozloučit, ~n~ částečně mojí hloupostí a je mi z toho hrozně. Jsou to pouhé 3 měsíce, kdy mamka umřela na rakovinu. Nevěděla jsem, že je to tak zlé, je od nás daleko a tak jsme si jenom volali a neviděli ji, mockrát jsem se jí ptala, jak jí je, co jí řekli doktoři, a pořád říkala, že nic... Moc mě to mrzí, že jsem za ní nezajela ještě dokud nás mohla vnímat a dokud jsme se mohli rozloučit a říct si, že jsem ji měla ráda. Moji příbuzní to věděli, že je to zlé, ale nedali mi vědět, mamka prý nechtěla, ... viděla jsem ještě živou jenom protože, že si příbuzní nevěděl s ní doma rady a tak mi zavolal mi..., konec přišel hrozně rychle, nevěděla jsem, že to může být tak rychle - v nemocnici byla jenom týden, pak ji pustili domů - nechápu jak je možné, že propustí někoho kdo už nemůže jíst a pít - to může zůstat doma umírat bez vody?
Myslela jsem, že bude mamka ještě v nemocnici, že přijedu znovu, ale to už potom nevnímala...

Ale mamka si asi taky konec nepřipouštěla a proto nedala nikomu vědět, nemluvila vůbec o praktických věcech, převodu energií na domku, to jsem pomáhala zařídit sourozenci až potom, o tom, kde a jak chce být pohřebená ... asi to tak někdo má, že nechá vše být, neměla už asi sílu něco řešit.
Odpovědět
 Martina, 3 synové 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 19:34:12)
že propustí někoho kdo už nemůže jíst a pít - to může zůstat doma umírat bez vody?

To se tu probíralo kdysi a odborníci vysvětlovali, že umírající tělo už stejně nic nepřijme. ~6~
Odpovědět
 Dadyna s mláďaty 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 20:01:35)
Už jsem tu nějaké reakce napsala, přesto jsem si ještě všimla tvé věty o tom, že chceš mamince říkat věci, které jsi nikdy neřekla....ale to přece můžeš i bez toho, že byste jí říkali pravdu! neutvrzuj ji v tom, že to bude dobré, to ne... ale dej - dejte jí čas s vámi být, možná se pak ta situace sama nějak vyvine... ten čas, co teď dáš, ten s tebou zůstane už napořád. ~;((
Odpovědět
 Mirek_ 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 20:24:55)
Život je choroba přenášená pohlavním stykem a vždy končící smrtí.
Z tohodle pohledu jsme všichni nemocní a umírající, sice nevíme kdy odejdeme, jestli dnes nebo za 50 let, ale se svou konečností holt je rozumné počítat.

Ne každý ovšem kouká na svůj život jako na omezený úsek v čase a pak může být překvapen. Smíření se svojí konečností jsou lidé holt do různé míry. Stephen Covey nám doporučuje si představovat náš vlastní pohřeb a co bychom rádi, aby na něm od řečníků zaznělo. Podle toho pak můžeme volit, čemu dáme svůj čas.

Stejně si ale myslím, že jako Wolker se lidé víc bojí umírání, aby nebylo bolestné, než toho že přestanou existovat.

"Vesměs se všichni shodují, že pokud se umírající sám nezeptá, krutou pravdu by mu nikdo říkat neměl."
Dejme tomu. Ale moc nerad bych zase přetvařoval. Ostatně až bude v Česku běžná euthanazie, bude rozumné nemocnému říct, v jakém je stavu a jaké má vyhlídky, aby se mohl rozhodnout, zda se chce nepříjemnému umírání vyhnout.
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 20:26:26)
V Česku euthanazie nikdy běžná nebude a je to dobře, protože je to vražda.
Odpovědět
 Mirek_ 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 20:31:13)
Mezi euthanázií a vraždou je rozdíl asi jako mezi vzájemně odsouhlaseným pohlavním stykem a znásilněním.
Ale některé feministky prý taky tvrdily, že každá soulož je znásilnění.
Odpovědět
 Pam-pela 


Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 20:38:08)
Diho, tak, jak to popisuješ, se zdá, že maminka chce tu hru na uzdravení (i když kdoví, možná jen naoko před vámi).
Nechala bych jí ji hrát...je to jen její...
Třeba chce tu naději, nikdo nemá právo jí ji vzít.

Myslím, že tohle je případ od případu...a člověk musí být hlavně empatický.

To, nač se ptáš, to přijetí, to se jedná o vnitřní stav, o určité smíření se se situací a sám se sebou...a vlastně to nemusí být nějak zvlášť zvnějšku viditelné.
Může přijít chvíli před smrtí :-).

Pokud je to tak, že člověk odchází, duše už stejně ví, mozek a vůle se ještě může bránit...
byla bych s maminkou co nejvíc, pokud to jde a byla co nejvíc neutrální...ale užila si každou společnou vteřinu - třeba jen mlčením, pohlazením, úsměvem...ale vím z vlastní zkušenosti, jak moc je to těžké...

Hodně sil. ~x~
Odpovědět
 Lou+3 


Re: Může smrtelně nemocný přijmout svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 22:18:39)
Ahoj,
u ans to meli u sousedu. Strasne depresivni, pro ans pro vsechny. Pan ma brachu doktora. Zvysovali ji opiaty tak dlouho, dokud nedostala letalni davku. V konecne fazi uz nikdo moc nechtel, snad ani ona sama, nejak prilis vnimat... co k tomu rict. Hrozne. Drzim palce, at to nejak prezijete, sama se strasne bojim.
Odpovědět
 Sněhulka a sněhuláčci 


Re: Může smrtelně nemocný přijmout svou diagnózu a jak? 

(1.8.2016 22:45:25)
Diskusi jsem cetla jen kousek, tak mozna budu nekoho opakovat. Bohuzel ti neporadim s tvymi otazkami, jen jsem chtela napsat, ze existuje nejaky webovy portal, ted presne nevim, mozna umirani.cz, zkus pohledat, kde je toto tema velmi hezky rozebrano, vcetne toho, jak s umirajicim mluvit, jak mluvit o tematu smrti (vc. toho, ze velmi casto by to umirajici rad probral, jen nema s kym - nebo ma pocit, ze nema s kym, protoze o tom nikdo nezacne, nechce nikoho trapit apod.), a take vcetne konkretniho okamziku smrti a veci zdanlive samozrejmych, ale mozna ne tak uplne - nam v obdobi smrti blizkeho clena rodiny pomohly. Treba o tom volani zachranky (v rodine, o ktere ja mluvim, bylo rozhodnuto, ze se volat nebude, necha se dotycna osoba zemrit v klidu doma, jak by si to prala), nebo celkove o tom, ze neni nutne volat ihned, klidne si to "v klidu" prozit, otevrit okno, nechat "dusi odejit", zhasnout, zapalit svicku, rozloucit se, a az treba za hodinu ci dele volat koronera. Jeho prichod pietu chte nechte narusi. Je take mozne odmitnout odvoz tela ihned a nechat ho odvezt pozdeji (koroner odejde a telo neodveze rovnou) - napr. v pripade umrti uprostred noci nechat dotycneho do rana doma, apod.
Zni to takhle mozna divne. Ale my po prostudovani tech stranek (sakra, ted si fakt nejsem jista, zda to jsou ty, co ti pisu, zkus trosku zaguglit) a diky nim opravdu mame pocit, ze odchod blizke osoby probehl tim nejhezcim moznym zpusobem, snad to nezni spatne.
Odpovědět
 Černá.Berta 


Re: Může smrtelně nemocný přijmout svou diagnózu a jak? 

(2.8.2016 16:40:19)
Ještě tedy k tématu. Sama bojuju s rakovinou a doufám, věřím, že to dobře dopadne, nepřipouštím si jinou možnost.. Ale samu sebe jsem přistihla, jak se tak nějak podvědomě snažím předat dětem co nejvíc praktických zkušeností.. často dceru (17,5 let) volám k vaření, prozrazuju jí triky, tajemství předávaná v rodině, rady, které mi dávala mamka a babička. To samé, co se týče praní apod. a v neposlední řadě úřední věci. Vidí do všech financí. Má společný účet na starosti, provádí platby přes IB. Připravuju děti na život, kdybych náhodou odešla dřív, než by se naučily tohle všechno řešit. Vím, že toho postihnu jen část, navíc se vše mění, zdokonalují se technologie.. ale dělám, co v téhle chvíli můžu, co se dá, aby se naučili co nejvíc, co teď jde, co jim věk a kapacita (dcera - 11 let - má autismus) dovolí zvládnout.
Odpovědět
 Mirek_ 


Re: Může smrtelně nemocný přijmout svou diagnózu a jak? 

(3.8.2016 8:49:32)
"se tak nějak podvědomě snažím předat dětem co nejvíc praktických zkušeností"

To já se snažím vědomě a přijde mi to přirozené. A dost se divím, že jiní příbuzní to nedělají (a nebo zřídka) a ani mně se rodiče nic moc nesnažili předat. Přitom je to docela smysluplné trávení společného času a dnes bych uvítal, kdybych uměl leccos z toho, co mne mohli naučit. Tuhle otázku předávání know-how třeba otevřu v novém tématu.
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.