| MM, 2 kluci | 
 |
(20.10.2010 11:12:45)
 Ahoj, potřebovala bych se vypovídat a poradit o aktuální věci, která nastala u našeho staršího synka prvňáka (v zimě mu bude 7 let).
Do školy chodí rád, mám tam i kamarády, se kterýma si hraje ty dny, kdv zůstavá d družině. Úkoly zvládá samostatně a v pohodě. Nezdá se že by se nudil, i když docela dost toho už uměl před nástupem do školy - čte od svých 5 let, počítat už také trochu uměl, je obecně hodně zvídavý, bystrý a přemýšlivý - tedy i podle paní učitelky, nejen podle mě 
ALE: Od začátku školního roku se opakovaně stalo, že mi lhal  ! Přitom ví v podstatě od malička, že lež je něco ošklivého, sám to i říká (mj. začal před půl rokem chodit do skauta a ví, že i tam je důležitá poctivost, pravdomluvnost atd.). Ví že když někdo opakovaně lže, pak se dotyčnému nedá věřit, spolehnout se na něj, že to vlastně ničí dobré vztahy mezi lidmi, protože si nemůžiu důvěřovat. Také ví, že když člověk něco provede, můžou sice následky být někdy nepříjemné, ale MNOHEM HORŠI je to, když navíc lže!
To všechno ví, v rodině se nelže, řešíme vše na rovinu. Mně osobně lež a přetvářka hodně vadí, myslím obecně ve vztazích. Můj muž to cítí podobně.
Ty situace, kdy synek lhal, byly tyto:
Na začátku školního roku mi paní učitelka (která je mimochodem moc fajn, spolupráce a komunikace funguje dobře  )napsala do sešitu, že synek spolužákovi něco schoval a pak, že se prý "obnažoval". Sám mi k tomu řekl, že to "obnažování" bylo omylem, když se prý převlíkali na tělocvik, že mu omylem trochu sjely i slipy, a že to viděla jedna holčíčla a řekla že to poví paní učitelce (což udělala). Když jsem o tom s paní uč. mluvila, tak uznala, že třídu ještě nemůže nechat o přestávkách samotnou, že je to její chyba a pak neví, co se vlastně ve tříde děje atd. a že s tím "obnažováním" nejspíš přestřelila. Zároveň ale také řekla, že synek tu hračku nejspíš opravdu spolužákovi schoval, protože se jiné vysvětlení nenašlo. (To s tím obnažováním se nějak pak už neřešilo, nevím vlastně jak to tedy přesně bylo...)
Já jsem tehdy se synkem o tom mluvila a velmi důrazně mu řekla, že potřebuju mít absolutní jistotu, že když mi vypráví (o škole i jinak), že mi říká pravdu! Že mu samozřejmě pomůžu, kdyby měl jakýkoliv problém (myslela jsem na pozdější šikanu apod., kdo ví?), ale musím se na něj spolehnout, že mi nelže ani nic nezamlčuje. Protože jinak by to byla velká ostuda, kdybych já napsala paní učitelce něco do sešitu nebo jí volala, a ukázalo by se že to je lež! 
To mi tehdy velmi vážně "odsouhlasil", říkal že je mu to jasné a ujišťoval mě, že říká pravdu a říkat ji bude i nadále - navíc že je přece skaut atd. Přišlo mi to věrohodné, neviděla jsem důvod o tom pochybovat, měla jsem pocit že to myslí doopravdy. Jenže... 
Pak byly nějaké další drobné incidenty ve škole, kdy nebylo úplně jasné, jak to přesně bylo, ale nic vážnějšího. Když mi cestou ze školy vyprávěl, co dělali, tak někdy něco utrousil o tom, jak někteří kluci prý zlobí... atd. Já mu vždycky napůl žertovně připomněla, že ale on určitě někdy zlobí taky , že to neexistuje aby ne... a ať mi říká i to, pro úplnost a věrohodnost. On to vždy trochu rozpačitě přiznal, ale prý že "jen trochu"... (?)
No a teď v pátek přišel s poznámkou v sešítku, že "má vysvětlit co udělal klukovi X". Nic víc. Já jsem se schválně snažila se nijak neroučilovat, že zřejmě něco "provedl", ale jen jsem mu řekla, že si o tom promluvíme v klidu. Poznámku jsem mu přečetla resp. dala přečíst a čekala na vysvětlení. Ať mi vylíčí, co bylo. On si přinesl papír, na který nedávno nakreslil a napsal, kdo kde ve třídě sedí, a začal mi vysvětlovat, že stál tady a tady, vedle kluka Y, pak že šel zpátky ke svému stolu aby se nejedl, mezitím že spolužák Z řekl to a to... prostě podrobné a pro mě věrohodné vylíčení situace - ze celkově kterého vyplynulo, že špejli kterou měl údajně spolužákovi zlomit, prý neměl ani v ruce.
Ptala jsem se ho opakovaně, zda na něco nezapomněl nebo to nebylo přece jen trochu jinak. Že to budu psát paní učitelce do sešitu, takže kdyby to byla lež, byla by pak "zvečněná" černé na bílém a byla by to obrovská ostuda. On naprosto vážně ujišťoval že to bylo jako to popsal, a že nemá co dodat. Tak jsem to takto napsala do sešitu.
Druhý den ve škole se nějak k tomu nedostali, ale v pondělí mi po škole najednou řekl, že se klukovi "X omluvil. Já na to : "Ale za co? Vždyť jsi mi říkal a napsala jsem to paní učitelce, že jsi tu špejli nezlomil!" No prý tak nějak obecně, že jsou jako zase kamarádi, protože se minulý týden zlobili i jinak... Hmm, přišlo mi to trochu divné, ale dál jsme to už neřešila... 
No ale dnes mě ráno oslovila paní učitelka, že se mnou musí mluvit (kdybychom se nepotkaly, napsala by mail nebo zavolala) - že Martin lže.
Já byla v šoku  nad tím co mi pověděla: Že byla situace, kdy jeden spolužák přišel na nápad jinému sebrat ze svačinového boxu čokoládu a že náš synek se k do toho zapojil taky. Další dětí ze třídy to viděli. Ten spolužák se pak celkem rychle přiznal (a s paní učitelkou si to vysvětlili, že a proč se to nesmí), zatímco ten náš dál zatloukal, že to prý neudělal ! A to i když to bylo naprosto jasné!!! Podobná situace byla prý nedávno. Říkali si ve škole totéž co my doma - že mnohem horší je to lhaní než ten vlastní "prohřešek".
Pro dokreslení: Včera mi při povídání o škole řekl, že nesnědl svačinu proto, že ho jiný kluk (prý notorický "zlobič") soustavně strkal a kopal mu do aktovky. Řekla jsem mu ať si to nenechá líbit, at se ohradí ale zároveň aby si s tím dotyčným sám od sebe nic nezačínal. Pak mi vyprávěl, že prý zabralo když mu řekl ať toho nechá - takže zřejmě OK.
Tím chi říct, že mi vypráví věci, při kterých je "obětí", ale vynechává nebo zkresluje ty, při kterých je "pachatelem". To už paní učitelku do té míry "nadzvedlo", že se rozhodla mi to říct hned (udělala by to i tak, ale to jeho stěžování na ostatní spolu se současným lhaním a zatloukáním z jeho strany to asi urychlilo). Původně se s ním dohodla že pokud jí dá své slovo "jako chlap", že už lhát nebude, tak ona to nebude dál řešit (psát/volat mi).
Tak teď nevím co s tím?!? 
Jsem tak naštvaná a zklamaná z něj, jak ze mě dělal blbce  , zároveň hledám chyby u mě/nás rodičů, hledám si o tom na webu články a příspevky (naštěstí dnes nemám moc práce  )... Co Vy na to???
Hlavně teď nějak ani nevím, jak přiměřeně reagovat, až ho (dnes po obědě) vyzvednu. Jsem docela temperamentní a výbušná, ale zároveň scény dělat nechci, tak se pokusím ovládnout. Ale zas na druhou stranu přece má pochopit že tohle už není žádná prkotina!!!
Jaký je vůbec přiměřený trest/následek???
Napadá mě - snad logicky - jedině to, co jsem mu už dříve říkala: Že kdo lže, tomu se už neveří. Musí si tu důvěru pracně a dlouhodobě vysloužit znovu.
Tedy v praxi: Nebudu mu věřit, co mi vypráví ze školy, vždy se zeptám paní učitelky. Je to logický důsledek, ale je mi to na druhou stranu hrozně líto - spoléhala jsem se na něj, myslela jsem že když já říkám pravdu jemu, tak on mi ji bude říkat taky; věřila jsem mu tak, že jsem si od něj nechala ty lži i nadiktovat do sešítku - on ze mě udělal totálního blbce !
Nevím, takhle nějak mu to asi i řeknu - prostě autenticky, jak to cítím. Ale co dál??? Nějaké další tresty??? Nevím co by to mělo být, aby to souviselo s "činem"...??? Nemám ráda takové to "zákaz večerníčku" apod. - prostě tresty, které jsou svévolně rodiči vymyšlen a nemají souvislost s věcí...
Nebo je to, že už mu (prozatím) nebudu věřít, "trestu" dost? Řekla bych že asi jo, ne? Když se vlastně v praxi uskuteční to, o kterém jsme se vždycky bavili teoreticky - že se někomu, kdo lhal, nedá věřit, že to kazí vztahy mezi lidmi...
Co by jste udělaly(i) Vy, jak jse zachovaly(i)?
Děkuji předem za Vaše názory a zkušenosti!
|
| Krakatice | 
|
(20.10.2010 11:17:47)
Nevidím v tom nic extra. Normální dětské pošťuchování...jen to zřejmě až moc řeší učitelka. Zlomenou špejli bych určitě tři dny neřešila
|
| MM, 2 kluci |
|
(20.10.2010 11:21:36)
... prázná, ale na ni byl panáček, kterého si měli vyrobit na hodinu angličtiny - ta špejle byla jako držák. Takže vlastně zničil/poškodil výrobek kamaráda.
Ale to nebyl ten vlastní problém. Byla by to opravdu prkotina - NEBÝT TOHO JEHO LHANÍ A ZATLOUKÁNÍ. Kdyby řekl, "ano byl jsem to já, promiň", tak by to paní učitelka taky neřešila, panáčka by spolu opravili a bylo by to! Ale takhle, je to už trochu "jiné kafe", ne??!
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(20.10.2010 11:26:55)
jestli učotelka vyhrožovala, třeba jen poznámkou, tak mohl zatloukat proto, že se toho lekl, nechtěl poznámkuza zlobení, tak radši lhal a neuvědomil si, že ji bude mít za to lhaní
když teĎ řešíte takto složitě takový prkotiny, co bude dál? až opravdu nějaký problém bude, tak se nedomluvíte už vůbec
|
|
|
|
| remus | 
|
(20.10.2010 11:20:26)
No to ti nezávidím, tohle bude těžké řešit, asi bych chodila za učitelkou a domluvila se s ní, že se budu na syna denně informovat a pak doma porovnej to, co ti říká on a učitelka, jinak těžko zjistíš, jestli stále lže nebo ne, já mám sedmiletou dceru a ta si opravdu lhát nedovolí,. ví moc dobře, že když něco vyvede, tak bude potrestána, ale jsetliže to zapře, tak je trest 2X takový, takže raději přizná pravdu. Syn je také jiný, sice je ještě malý, ale lže jako když tiskne, něco provede, já na něj koukám, on to ví, že ho vidím a přesto mi do očí tvrdí, že to neudělal, tkay nevím ,c os ním, vůbec nic nepomáhá
|
| MM, 2 kluci |
|
(20.10.2010 11:24:41)
... jsme si a paní učitelkou dnes říkaly také, že to budeme spolu "konfrontovat". Nemusím ani vždy za ní chodit, stačí třeba někdy i mail, telefon... a jenom u těch důležitých věcí.
Ale mě to tak mrzí, chápeš - protože jsem si právě (přesně jako Ty píšeš) myslela že by si tohle nedovolil, že se na něj můžu spolehnout. A teď nemůžu !!!
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(20.10.2010 11:29:09)
no vidíš, já vím, že si to kidně dovolí, že nejsou tak spolehliví, že prostě někdy neřeknou všechno přesně nebo se k něčemu nepřiznají, a považuu to za normální, jsou to malý děti, co od nich chcete?
|
| remus |
|
(20.10.2010 11:33:53)
Co po nich chi? Aby si holka nevymýšlela a ona si opravdu nevymýšlí, prostě řekne pravdu, ať je pro ní příznivá nebo ne, syn je prcek, je mu 3,5, tak vysvětlujeme a vysvětlujeme, ale sedmileté dítě by mělo rozlišit to, jestli si hraje nebo mluví o tom, co skutečně stalo, to bych se taky ze školy nemusela dozvědět nic a až by chtěla někoho pomluvit, že jí něco dělá, ptřž jí třeba jen naštval, tak někho obviním neprávem, ne lhát opravdu nesmí.
|
|
|
| remus |
|
(20.10.2010 11:30:43)
Jo, já ti rozumím, když začne lhát teď, tak to s ním poroste a až přijde vážnější problém, tak bude taky lhát, protože je tak zvyklý, vím přesně, co máš na mysli, pak se s ním nedomluvíš vůbec, děti sice mají fantazii, ale rozlišit pravdu od lži v 7letech by tedy opravdu už měly.
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(20.10.2010 11:24:37)
já ti nevím, je mu 7, je to malý kluk a nechce zklamat a když někdy přstřelí tak se snaží to nějak zamaskovat, možná hlavně proto, že ví, že to moc řešíš. V tomto věku děti prostě lžou tak nějak automaticky :)
ale oni to dělají i dospělí, všechno to hledání výmluv a zamlčování toho, co jsme udělali právě my a naopak vyzvihnutí toho, co udělal (špatně) kdokoliv jiný, jen abysme z toho my vyšli pozitivně.
a jestli cítí, že se na něj zlobíš kvůli "lhaní", tak se do toho zamotává čím dál víc.
podle mě ve svým věku ještě neposoudí a nezhodnotí, kdy je to neškodný zamlčení nebo mírný překroucení faktů, aby ze situace vyšel líp akdy je to už proti němu, ale trestem ho to nenaučíš, dosáhneš jen toho, že ti přestane veřit a svěřovat se.
Ona přestřelila i ta učitelka, to si má vyřešit ve třídě a ne s tebou (teda třeba to obnažování, v 1. třídě, když jsou děcka zvyklý ze školky se převlíkat všechny v jedné místnosti z oblečení do pyžamek).
Trochu uber, když budeš mít problém, tak se syna zeptej, ale pak se taky zeptej učitelky a podle toho si to dej dohromady a hlavně nezapomínej, že se na 7letýho kluka nemůžeš spolehnout tak, jako na dosplělýho, zvlášť to lhaní je přece u dětí naprosto normální, mají obrovskou fantazii a někdy ani nerozliší pravdu od lži, no a někdy rozlišit nechtějí, ale k tomu dojde, jen to chce čas, trpělivost a vzájemnou důvěru :)
|
| MM, 2 kluci |
|
(20.10.2010 11:29:22)
... že to moc řeším...(?) Budu o tom přemýšlet...
Když on ale tolik věcí chápe, umí se skvěle vyjadřovat atd., myslela jsem že to ohl. pravdy a lži opravdu chápe a cítí tak jak říká.
S tím "obnažováním" máš pravdu, tam učitelka sama přiznala, že přestřelila, a omluvila se. Měla předtím páťáky (kde se to možná občas už řešir musí?), tak se musela zase trochu na ty prvňáčky přeladit... A
le v tom je zas dobrá, že to na rovinu řekne, i přizná chybu - v tom je mi její přístup blízký, to jsem zas ráda.
|
| helis78 | 
|
(20.10.2010 11:31:36)
u páťáků už by se to obnažování asi řešit mělo 
|
| MM, 2 kluci |
|
(20.10.2010 11:32:50)
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(20.10.2010 11:37:54)
přečti si
http://www.doktoronline.cz/clanek/576-Lhani-u-deti.html
http://psychologie.doktorka.cz/jak-rozpoznat-lhani/
http://www.vira.cz/knihovna/index3.php?sel_kap=623&sel_kniha=120
neříkám, že by se měly děti nechat lhát a vymýšlet si, ale ty tvoje příklady mi připadaly fakt jako dost zbytečná buzerace, i tu špejli si měla učitelka vyřešit sama a ne přes tebe, hned za tepla a ne nechat bujnou fantazii vymyslet jiný děj,
jenže jestli měla páťáky, tk opravdu potřebuje přeladit, no a ne všem se to povede rychle
|
|
|
| ZuzkaN | 
|
(20.10.2010 11:35:56)
Můj 7,5letý syn lže taky. Lhal už i dřív. Souhlasím s Yuki. JInak taky myslím, že ty děti lžou, protože se bojí nějakého trestu.
Ted když zjistím, že mi lže, tak mu vysvětlím, že se lhaní nemusí vždy vyplatit, že mu pak nebude někdo věřit. Doufám, že ho to lhaní jednou přestane bavit.
Včera si třebas zrovna vymyslel(šel sám do školy, cestou se přidal ke kámošům), že se před nima obnažil nějakej chlap. Ví, že tady řádí, i já jsem ho viděla a bohužel se o tom bavila s tchýní před ním. Nakonec přiznal, že si to vymyslel.. Tak dostal varování, že obzvlášť tohle je potřeba, aby mu ostatní lidi věřili.
|
|
|
| Markéta, kluci 8 a 2 | •
|
(20.10.2010 11:35:47)
Příspěvek je opravdu dlouhý! Já jsem z něj pochopila, že mu jednou sjely slipy a dle učitelky možná kamarádovi schoval hračku. To bych já neřešila, spíš by mě udivilo, že paní učitelka píše o něčem, co neví a co neviděla. A OBNAŽOVÁNÍ ??? No, to je síla.
Pak že říká, že kluci ve třídě zlobí a on jenom trošku. K tomu moje zkušenost - spolužáci ve třídě mého syna opravdu zlobí hodně a on jen trošku - i dle učitelky - a věřím, že existují i kluci, co nezlobí.
Pak teda jednou zlomil spolužákovi špejli a lhal, že nezlomil a jednou možná někomu zblajznul čokoládu a lhal, že nezblajznul.
Tak kvůli tomu bych ho já nezatracovala. Třeba se prostě bojí tvé temperamentní povahy, tak trochu lže. Určitě bych mu po dvou zalhaních neotloukla o hlavu, že už mu nemůžu věřit a že si vše budu ověřovat u paní učitelky - bála bych se, že se bude cítit jako kriminálník.
Bála bych se paní učitelky, která píše poznámky o zlámaných špejlích - proč to proboha neřeší ve škole?
Synovi jsme vysvětlili, že lhaní je hnusné a velmi nepohodlné. Myslím, že nám asi nelže, ale loni měl období, kdy si vylepšoval historky. Taky jednou přišel s tím, že do třídy přišla maminka chlapečka ze sousední třídy a dal strašnou facku synově spolužačce, protože ta prý jejímu chlapci ubližovala. Vylíčil to se všemi detaily, jak tam maminka vtrhla, jak jí pak paní učitelka vyhodila, jak syn holčičce obkládal tvář a nevím co všechno. A jak vyšlo najevo poté, co jsem volala mamince té holčičky, co dostala facku (je to moje kámoška) - úplně celé si to vymyslel.
Z toho měl zkažených pár dní, nemohl spát a pořád přemýšlel, co by se stalo, kdyby jela akce dál -maminka by si došlápla na fackující maminku atd.
Od té doby dost polevil a realizuje se v "psaní knih".
|
| MM, 2 kluci |
|
(20.10.2010 11:46:33)
... je dobrý nápad , asi to synkovi taky navrhnu.
Ne, ale vážně... Samozřejmě ho nezatracuju jako "kriminálníka"! když píšu "neveřit", tak pochopitelně nemyslím, že "už nikdy" .
Ale přece jen, je to teď jiné - ať už chci nebo ne. I kdybych to nechtěla dělat schválně jako trest/následek, tak přee přirozeně už budu to, co mi vyppráví, brát s větší rezervou. Budu se vždy ptát sama sebe (případně i jeho), jestli je to pravda...Bude mít šklon si to ověřit jinde.
Mně samotné se to vůbec nelíbí, přijde mi to "líto" - ale s dosavadním přístupem, že jsem mu v podstatě věřila, jsem očividně pohořela
|
| Markéta, kluci 8 a 2 | •
|
(20.10.2010 11:53:30)
Jo, psaní knih je dobrá zábava, musím si je schovat.
Já bych se cítila hrozně, kdyby mi jako malé maminka řekla, že protože jsem jí zalhala, bude si všechno ověřovat u paní učitelky.
|
| MM, 2 kluci |
|
(20.10.2010 11:56:31)
Když jsem se spolehala na něj a to, co mi říká, ukázalo se že to nebyla pravda. A to přes opakované ptaní (zda na něco nezapomněl, zda nebylo něco přece jen trochu jinak atd.), přes ujišťování a přesto že jsem zdůraznila že to napíšu do toho sešitu a pokud by to byla lež, tak by tam prostě byla písemně potvrzena... A on mi přesto lhal, tak co jinéo z toho mám vyvodit?
Taky je mi z toho smutno...
|
| Markéta, kluci 8 a 2 | •
|
(20.10.2010 12:03:12)
My se v názorech na zalhaní dítěte neshodneme to je jasné.
Přesto odpovím - co se na to vykašlat a počkat, jestli bude lhát denně?
|
|
|
|
|
|
| Markéta, kluci 8 a 2 | •
|
(20.10.2010 11:43:20)
Tohle má syn vyvěšené na škole - docela se mi to líbí. Lhaní viz bod 13.
Podle zahraničních pramenů upravili Doc. PhDr. Jiří Kovařík, PhD., Jiřina Kovaříková a PhDr. Jiří Tošner
1. Nerozmazlujte mne.
Vím dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu – já vás jen zkouším.
2. Nebojte se být přísní a pevní.
Mám to raději – cítím se tak bezpečnější.
3. Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky.
Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
4. Nedělejte ze mne mladšího, než jsem.
Nutí mne to, abych se choval nesmyslně jako „velký“.
5. Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti.
Daleko víc na mne zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a soukromí.
6. Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy.
Nabourává to můj smysl pro hodnoty.
7. Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád/a.
Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mne ohrožuje.
8. Nechraňte mne před všemi následky mého jednání.
Potřebuji se někde naučit snášet obtíže a bolest.
9. Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám.
Dokážu se s nimi vyrovnat.
10. Nesekýrujte mě.
Musel bych se bránit tím, že budu „hluchý“ a budu dělat mrtvého brouka.
11. Nedávejte ukvapené sliby.
Pamatujte, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.
12. Nezapomínejte, že se nedokážu vždycky tak vyjádřit, jak bych chtěl.
Nejsem proto vždycky zcela přesný a nebývá mi rozumět.
13. Nepokoušejte nadměrně mou poctivost.
Dostanu strach a pak lžu.
14. Nebuďte nedůslední.
To mne úplně mate.
15. Neříkejte mi, že mne nemáte rádi,
i když někdy dělám příšerné věci.
16. Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti.
Pro mne jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, že se mi snažíte porozumět.
17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní.
Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není.
18. Nikdy si nemyslete, že byste se shodili, kdybyste se mi omluvili.
Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejší.
19. Nezapomínejte, jak rychle rostu a dospívám.
Je to určitě těžké držet se mnou krok, ale prosím – snažte se.
20. Nezapomeňte, že nemohu dobře vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění, ale to vám nemusím říkat, že ne?
|
| MM, 2 kluci |
|
(20.10.2010 11:52:45)
... taky mi to přijde docela výstižné  !
Ale konkrétně - v čem si myslíš, že v našem případě byla "nadměrně pokoušena jeho poctivost"?
Já vím co se tím myslí, ale nepřijde mi že chtít aby pravdivě popsal situaci nebo se k něčemu přiznal (navíc když se přiznal u spolužák), je až tak nadměrné... Nebo snad ano???
Ani se mu nesnažíme např. nakukat, že jsem dokonalí apod., za chyby se normálně omlouváme atd. Ale všechno to jednání na rovinu přece nemůže fungovat, když je ve hře lež - pak přece jaksi není na čem stavět.
|
| Markéta, kluci 8 a 2 | •
|
(20.10.2010 12:01:17)
No, podle mě neexistuje nikdo, kdo by nikdy nikomu o ničem nezalhal. U dětí existuje normální obava z trestu, tak zalžou. U dospělých to funguje stejně.
Nadměrné pokoušení poctivosti je podle mě to, když ze dvou zalhání uděláš PROBLÉM. Nějak si nedovedu představit, jak má tvůj syn pochopit, že kvůli tomu, že dvakrát zalhal, ztratil tvou důvěru, kterou si budoval sedm let. A tu, z jeho pohledu, ztratil, protože si budeš jeho sdělení kontrolovat u paní učitelky.
Když si to po sobě čtu, nezní to moc hezky, ale líp se vyjádřit neumím.
|
| MM, 2 kluci |
|
(20.10.2010 12:08:04)
..., to vyjádření je OK .
Jak jsem uvedla i někde výše, já přece neříkám že syn moji důveru úplně ztratil, a kriminálníka z něho určitě dělat nechci!
Ale co se týče vyprávění o škole, tak moje důvera do jisté míry "nabouraná" je - oprávněně (bohužel). To přece můžu autenticky dát najevo, ne?
Prostě ať chci nebo nechci, tak to bude nějakou dobu brát s větší rezervou a případně si to i ověřovat (jen pokud to bude nějak zásadnější)... Nevím jak jinak. Ty bys to nechala být? Nebo jak bys to řešila Ty?
|
| Markéta, kluci 8 a 2 | •
|
(20.10.2010 12:09:53)
Já bych ho sprdla a nechala bych to být.
|
| MM, 2 kluci |
|
(20.10.2010 12:12:16)
... za stručnou a jasnou odpověď .
Ne fakt - přemýšlím o tom a probírám to tu s Vámi taky právě proto, abych třeba nereagovala nějak nepřiměřeně. Tak jsem za ty reakce ráda  !
|
|
|
| MM, 2 kluci |
|
(20.10.2010 12:10:29)
... - pardon, má tam být "budU to brát s rezervou"...
|
|
|
|
|
| Terisek, Veru04, Eli08 | 
|
(20.10.2010 12:45:01)
Markéto, to co jsi sem přepsala, je nádherné!!!
Přesné, výstižné, díky za to!!!!!!
Jinak k lhaní....moje dcera-6-letá nelže, řekne mi vždycky všechno, je teda pravda, že to z ní kolikrát tahám, ale ona ví, že když řekne pravdu, i třeba někdy děsnou, tak se k tomu konkrétnímu případu vždy přistoupí jinak. Já jí za to i poděkuju, že mi všechno řekne, ujistím ji v tom, že je to pro mě hrozně důležité, že si toho moc vážím a řešíme to všechno pokud možno v klidu.
Nevím, co bych dělala, kdyby mi začala lhát, ale je fakt, že by za tím asi něco bylo. Proč by to jinak dělala?
A obecně platí, když na něčem moc trváš, většinou to nejde. Takže zkuste začít tak nějak od začátku, tu původní situaci jste vyřešili, on se z toho možná i poučil a teď bych mu řekla, že začínáme od znova a že už bys byla ráda, aby se to neopakovalo atd....myslím, že samotný ten pojem lež-pravda už dobře chápe!!!!
Tak držím palce!!
|
|
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(20.10.2010 12:11:06)
ahoj, no těžko říct,
děti kolem 6 a 7 roku lžou již cíleně a prý u dětí, které lžou je většinou i prokázána docela vysoká inteligence, což jak popiseješ synka i na to sedí.
prostě podle mě zkouší, kam až může zajít, kde je ta hranice, o které jste doteď jen teoreticky mluvili.
Takže osobně (syn mi taky v tomhle věku zahlal několikrát, nebo podával informace úplně ne přesnět), teď ve třetí třídě už to je OK.
Osobně bych mu rázně, ale opravdu rázně dala najevo, že jsem z jeho chování (záměrně jeho chování ne z něho) velice zklamaná (to mého syna velmi mrzí). že to že lhal, bohužel nemělo následky jen pro něj, ale že i ty vypadáš jako lhář a to rozhodně nechceš. A že ti teď asi určitou dobu bude trvat, než mu zase budeš důvěřovat, což určitě chápe.
A k tomu prostě lhát se nemá, není to správné a ubližuje to lidem. A ještě určitě se u někoho osvědčí, až po tobě něco bude chtít, tak mu to odkejvej, ale neudělej to a když se ti připomene, tak mu řekni, že už si to dávno udělala. (třeba chce kakao), prostě aby okusil lhaní na vlastní kůži, jestli mu to je příjemné. to ale enfunguje na každýho :D
držím palečky, já jsem taky výbušná bomba co ustavičně řve a bouchá... ale některé situace je lepší fakt řešit v klidu.
|
| MM, 2 kluci |
|
(20.10.2010 12:16:53)
... i Tobě!
To jsou přesně moje úvahy, i o té inteligenci a že si myslím, že mu to už celkem jasné je a zkouší to jakoby v praxi, jestli to fakt platí... (?)
A tak nějak podobně, jak píšeš, jsem si i představovala to, co mu řeknu...
No a taky přesně jak píšeš, chci to řešit v klidu a ne "výbuchem", proto jsem ráda že to tu s Vámi můžu probrat - a pak na to nejít už tak "živelně" !
|
|
|
| Angretka | 
|
(20.10.2010 13:09:25)
Hele,nediv se,že když ho hlídáš jako policajt, dýcháš mu na krk a s učitelkou mu nedáte ani minimální prostor,aby si problém vyřešil sám, tak ti lže. Máš na tom taky hodně velký podíl viny. Vždyť ty analyzuješ každou jeho větu. Proboha, jemu je teprve sedm let. Sedni si sama a zauvažuj, kolikrát jsi za poslední týden zalhala ty, třeba i sama sobě.
|
| Angretka |
|
(20.10.2010 13:16:45)
Moc se omlouvám za ten tón, zděsila jsem se, když jsem si to po sobě přečetla. Já tak trochu řvala i na sebe, protože já mám často tendence se takhle chovat taky a ukousnout si ruku je pro mě jednodužší, než se ovládnout.Tak promiň Někdy je to těžké, nechat je být dětmi a zároveň jim ponechat sebeúctu.
|
| MM, 2 kluci |
|
(20.10.2010 19:58:32)
... že ten tón mi přišel opravdu trochu... ehem, přinejmenším zarážející.
Ale OK, aspoň je to na rovinu . Jen tedy nevím, co tím myslíš, že mu "dýchám na krk" apod., kontroluju ho jako policajt?!?
Přijde mi to upřímně řečeno dost mimo, protože právě to jsem přece nedělala! Spoléhala jsem se na něj, nekontrolovala ho nijak moc (ani úkoly atd. moc ne, vycházím z toho že ví co má udělat, nešmejdím v jeho sešitech, jestli je ještě někde další označený úkol... apod.)
Tak nevím, kde vidíš toho "policajta"??? Vždyť tím bych byla, kdybych mu od začátku nic nevěřila, nedůveřovala, nespoléhala na něj a na to, že věci zvládne po svém. Spíš mi teď přijde, i z některých příspěvků tady, že jsme ho možná měla "kontrolovat" víc (i když se mi to moc nelíbí) - jak tu někdo psal, že s lhaním se u dětí jakoby musí počítat, má se brát s rezervou co říkají... To budet muset do jisté míry asi te´d začít dělat.
Dnes jsme si o tom spolu promluvili, oba jsme si k těm situacím něco řekli, myslím že to bylo OK, bez rozčilování apod., mám docela dobrý pocit... no uvidíme. 
|
|
|
|
| malostranska | 
|
(20.10.2010 13:26:36)
Ahoj, chapu, ze se na syna zlobis, notabene, kdyz je to opakovane.Zajimal by me duvod, proc to dela. Ma strach pred dusledkem? Trestem? Rodici? Popisujes, ze jste pohodova rodina....tak pokud to tak je, tak asi syn nema duvod lhat, pokud vi, ze za vami muze kdykoliv prijit...
Onehda jsem resila taky podobne veci, neslo ani tak o lhani, jako o celkove chovani ve skole a tak jsem sahla na toto reseni. Synovi jsem vysvetlila, ze pokud se neumi ve skole slusne chovat, bude se muset vratit do skolky. Tohle tedy u nas zabralo bezchybne! Od te doby je smytec a kluk seka latinu.Nevim, zda je to pro Tebe reseni, protoze je to vlastne taky lhani....mozna bych se syna zeptala, co navrhuje za reseni on. Z pocatku bych se asi dohodla s p. uc., ze pokud neco bude, zavola, nebo se jinak ozve, aby syn vedel, ze je zde urcita kontola nad jeho chovanim...treba to pomuze, kdyz to bude vedet.Jiny recept nemam, chtelo by to asi zjistit, proc to dela.
|
| MM, 2 kluci |
|
(20.10.2010 20:03:41)
... dík i Tobě za podnět(y)!
No jediné co mě napadá, že se mohl bát mé poněkud výbušné povahy, jak se dokážu někdy rozčílit, a zrovna u takových témat jako pravda, spravedlnost, (ne-)fér jednání...
Ale zase na druhou stranu ví, že si také o čemkoliv můžeme promluvit, a že i já přiznám chybu apod. Každopádně dnes jsme o tom mluvili a musím říct, že v klidu! To jsem moc ráda, že se mi to povedlo, myslím že i díky Vám tady - že jsem to vyventilovala a promyslela víc předem !
Postup bude v podstatě asi podobný jak píšeš - v důležitých věcech se s paní učitelkou spojíme. Jinak uvidíme, synek slíbil že se bude snažit říkat pravdu i tehdy, když je to třeba těžké.
|
|
|
| MM, 2 kluci |
|
(20.10.2010 20:21:12)
... tak Vám chci jen (tentokrát stručněji ) poreferovat, jak to dnes dopadlo. Se synkem jsem mluvila odpoledne poté, co si udělal úkol. Podařilo se mi nerozčilovat se, proběhlo to opravdu v klidu - což jsem moc ráda. Myslím že Vy tady na Rodině na tom máte nemalý podíl, protože jsem měla možnost to s Vámi probrat už předem a zároveň se vlastně už předem trochu "odreagovat". Díky !
Řekla jsem mu po pravdě, jak to cítím, že jsem tím, jak se zachoval, zklamaná, hlavně ta věc jak jsem tu jeho lež napsala do sešitu a tím ji vlastně "zvěčnila". Bylo mu to líto, ale moc mi nedokýzal vysvětlit, proč nevyrukoval s pravdou, když jsem se přece opakovaně ptala jestli to nebylo trochu jinak, zda si ještě na něco nevzpomněl... Vysvětlila jsem mu, že teď to budu mít bohužel nějakou dobu pořád v hlavě a v důležitách věcěch se radší zeptám paní učitelky.
No vylezlo z něj aspoň to, že mi to přišlo hodně těžké vyrukovat s pravdou. Tak jsme se bavili o tom, že někdy jsou věci v životě těžké, ale když se člověk překoná, tak je strašně rád a ví, že to bylo správně. A že se to musí jako i jiné věci "trénovat"... Prý se o to bude snažit !
Ohl. té čokolády, co spolu se spolužákem snědli kamarádovi - k tomu se nechal strhnout, neví pořádně proč a teď je mu to líto, navíc pak to zatloukání... Tak jsme dnes po společné dohodě koupili jinou (místo toho aby on dostal sladkost - to aby to platil jakoby "ze svého"), s tím hned souhlasil. A večer tomu kamarádovi naprosto spontánně, sám od sebe, namaloval obrázek a napsal tam i "věnování"/omluvu - to jsem docela koukala, že ho to tak napadlo . Zítra ve škole mu oboje předá...
Tak uvidíme, snad to s tím lhaním už taky nebude takové. Já z toho nechci dělat vědu, ale také si nemyslím že by člověk nad takovými věcmi měl mávnout jen tak rukou. Asi to zas jednou chce tu otřepanou "zlatou střední cestu"... Jo a paní učitelka si možná časem také víc zvykne ta ty prvňáky. Jinak je fajn, ochotně komunikuje atd., tak tam se nijak neobávám problémů. Ještě jednou Vám všem děkuji   !
|
| Terisek, Veru04, Eli08 |
|
(20.10.2010 21:10:19)
MM, není nad to řešit věci v klidu!!
Tak držím palce, ať jste už v klidu.
Verča má někdy taky potřebu malovat jako omluvy obrázky
Je to milé.
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(21.10.2010 11:37:55)
to je super, že jste to vyřešili :)
zkus se se synem domluvit, že když mu třewba bude hloupý něco říct, ať ti to napíše nebo namaluje, on ještě asi moc psát neumí, ale hlavně musí vědět, ž i když něco provede, tak mu z toho pomůžeš, vyřešíte to spolu a nbeudeš ještě i ty pro ti němu, a to je moc dobře 
|
| MM, 2 kluci |
|
(22.10.2010 20:36:22)
... třeba tomu spolužákovi vzadu na obrázek napsal PROMIN TVŮJ KAMARÁD MARTIN... Docela jsem koukala, že byl sám takhle iniciativní !
Ten nápad je ale dobrý, s tím malováním nebo psaním - dík !
|
| koxtry |
|
(3.11.2010 9:48:24)
Můj prvňák lže taky. O blbostech, o maličkostech. Třeba včera jsem ho poslala vysmrkat, protože v něm chrastilo, vrátil se za pár vteřin, že hotovo, chrastil dál a kapesník v nedohlednu... při odhalení propukl v pláč s tím, že ví, že je to špatné, že se to nemá, ale že mu to v tu chvíli přišlo jako moc práce. Podotýkám, že nejsem výbušná povaha, zvyšuju hlas málokdy, ale když, tak už to stojí za to (včera jsem byla naprosto v klidu...). Tresty ve výchově nepoužíváme, neb to není potřeba - tedy zatím nebylo. Spíš necháme děťátka vymáchat si čumáček v tom, co si nadrobili.
Myslím, že dítě v téhle době si tvoří obrázek o sobě samém. A my do nich tak moc hustíme, že mají být čestní, pravdomluvní, empatičtí a vůbec klaďasové, že to vezmou za své. Ale na druhou stranu, jsou to děti, nota bene kluci, tak je jasné, že čas od času provedou nějakou koninu. A lžou jen proto, aby obstáli sami před sebou. Je pro ně jednodušší vymyslet si nějakou báchorku, kde vypadají jako princ Bajaja křížený se Supermanem, než si přiznat, že přestřelili. Taky nás nechtějí zklamat, myslí si, že od nich čekáme, že budou dokonalí pořád, že musí jít všem příkladem za každých okolností. Klasický problém prvorozených...
Takže my lhaní zas tak úplně neřešíme. Samozřejmě, pokud by to bylo něco zásadního nebo se to opakovalo, přitvrdím, ale teď se spíš snažím dost ambicióznímu synkovi vysvětlit, že nemusí být pořád dokonalý, že já taky nejsem, ani tatínek není, a že je to normální. A že když se přizná, je to všechno jednodušší.
Věřím, že dítě má nějaký důvod lhát, a až se ten důvod najde a odstraní, přestane to dělat. Koneckonců, když si vzpomenu na sebe, taky jsem nebyla žádnej angel, co se tohoto týče.
|
| MM, 2 kluci |
|
(3.11.2010 10:32:13)
... za Tvůj příspěvek, napsala jsi to moc hezky a výstižně ! Myslím že máš pravdu. My se taky snažíme dětem ukázat, že nikdo není dokonalý, ale že záleží na tom, jak se člověk k těm svým "koninám" postaví, a že s pravdou je to jedodušší a prostě lepší...
Teď od té doby, co jsem psala ten příspěvek, se nic podobného (tedy khaná apod.) neopakovalo, tak snad to bude OK !
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)