| Velryba 1976 | 
 |
(22.12.2010 9:55:13)
..např.ztráta partnera, úmrtí blízké osoby, zrada kamarádky atd. Nemyslím situaci,kdy čas rány zhojí, aleztrátu apod. si stále uvědomujeme, na ty lidi nezapomínáme... myslím situaci, kdy to pořád bolí stejně nebo se to s časem naopak zhoršuje. Ze svého okolí znám dva lidi (oba jsou mladí), kteří jsou na tom rok po úmrtí blízké osoby (v jednom případě partner, v druhém máma) psychicky hůře a hůře. Já jsem taky prožila určitou ztrátu (ten člověk žije, ale možnosti komunikace jsou omezené, ne protože jsme to tak chtěli,ale vlivem vnějších okolností) a stále se s tím nemůžu smířit.. čas vůbec nepomáhá, naopak každý den je prostě jen den navíc, kdy mi chybí. Stále jsem ve stavu odmítání reality, přestože si velice usilovně vše racionalizuju. Teď po roce a čtvrt už se možná malinko začínám odpoutávat, tak snad se to s příchodem nového roku zlomí. Ale nechci psát konkrétně o sobě, ptám se všeobecně.
Všem krásný den 
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(22.12.2010 9:58:30)
Ono je něco jiného "smířit se se stavem" a "zapomenout" (event. "přebolet").
Smířila jsem se s tím, že můj biologický otec je idiot, ale mrzí mne to pořád. Hlavně proto, že jeho roli nikdy nikdo nenahradil. Mrzí mne, že jsem nikdy nezažila jaký to je mít tátu. A vlastně ani mámu.
|
| Persepolis | 
|
(22.12.2010 10:03:23)
Taky mě mrzí, že jsem nikdy nepoznala, co je to mít tátu. (Vlastní umřel, když jsem byla ještě hodně malá a s otčímem jsem si zrovna nesedla.) Jsem s tím smířená, ale je to takové prázdné místo v mém životě.
|
| .Atlantis. | 
|
(22.12.2010 10:05:15)
Velrybo ..ano...ale u mě je to situace, která bohužel vyústila tak jak neměla. Lituju toho neustále a myslím, že vždycky budu. Bohužel.
Mrzí mě to pořád a vím, že vždycky bude..at se ted mám sebelíp.
|
|
|
| Velryba 1976 |
|
(22.12.2010 10:05:39)
Monty a nemohla bys to zkusit popsat? Já tam rozdíl asi trochu cítím (smířit se/přijmout x přebolet), ale víceméně mi to přijde synonymum :)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(22.12.2010 10:08:14)
Velrybo,
v běžném provozu na to nemyslíš, nezaměstnává tě to, nemáš z toho obsesi, prostě to nevnímáš... to je smíření... ale v okamžiku, kdy máš nějaký jiný problém, stres, trápení, tak se ta rána otevře a bolí tě třeba pohled na malý děti, co jsou s rodiči, spokojený, ze všech je cítit pohoda, láska...
|
| Velryba 1976 |
|
(22.12.2010 10:12:50)
Jo Monty, tak chápu, tak to mám já taky...
Mně poslední měsíce vadí, jak mě dokáží rozlítostnit pohledy na "šťastné rodinky" nebo když se mi pod nhoy připlete šťastný páreček,co se společně fotí, když se sama vleču po Václaváku atd. Ještě před nedávnem jsem potřebovala silnější spouštěč než jen běžné situace na ulici.
|
| Grainne | 
|
(22.12.2010 10:14:42)
Taky jsem se pokoušela podle dobrých rad tuhle fázi obejít, "nemyslet na to", "neřešit to", "nerochnit se v tom" a přivodila jsem si docela hezkou, regulérní depresi se všemi doprovodnými jevy.
Jestli to máš jinak, udělej to podle sebe.
|
|
| Etraska | •
|
(22.12.2010 14:03:29)
Taky mě napadlo, že je možná možný, že když ti někdo umře, tak si uvědomíš, že už je to definitivní a proto to časem přestane bolet. Ale zatímco, když ten člověk je pořád na živu, tak je pořád nějaká jakoby naděje, ale zároveň rozum říká ne, a proto to tak hrozně bolí. Ovšem neznám tvojí situaci.
|
| Velryba 1976 |
|
(22.12.2010 15:02:07)
Etrasko je to tak..ta naděje tam pořád je..a je těžké se pustit..i když můj mozek má stovku argumentů, které si pořád omílám.
|
|
|
|
|
| uvwxyz |
|
(22.12.2010 10:10:54)
Běžně se tím nezabýváš, už nehledáš cesty, jak to změnit. Víš, že to nejde... ten člověk/lidé se nezmění. Ale občas tě to rejpne. 
|
|
|
| .ganesha. | 
|
(22.12.2010 11:12:35)
Já ač jsem se s tím smířila a "zapomněla", tak se mi ta lítost vrátila po narození dítěte. Achjo
|
|
|
| Leňula, Andělka a Emilka | 
|
(22.12.2010 10:04:20)
jo mrzí mě, že nás máma opustila a ikdyž se s ní stýkám, tak si hraju na to, že je to všechno fajn, ale uvnitř mě to děsně ničí ....
že se bývalý zachoval, tak jak se zachoval, že jsem u něho nechala celou vybavenou domácnost a ty věci už nikdy neuvidím ......  už je to 8 let a pořád mě to slušně řečeno štve .... jinak mám na to jinší pojmenování .....
|
|
| Jaana2 | 
|
(22.12.2010 10:04:49)
Velrybo jo, zažila. Ale věř, že rok je krátká doba, ono takovéhle těžké věci většinou trvají roky, než to fakt přebolí. Uvidíš sama, že přísloví čas je nejlepší lékař platí.
POkud můžu - zkus se zaměřit na veselejší téma. To smutné sice zůstane, ale není dobré si ho stále připomínat a tím zvětšovat prostor pro smutnění.
|
| Velryba 1976 |
|
(22.12.2010 10:09:54)
Jaano,já se snažím  ...nerochnit se v tom a tak,ale ono to vždy najednou zaútočí (filmová scéna, písnička,kniha..)
Právě že se považuje za obvyklou dobu rok, pokud člověk truchlí i po roce, měl by vyhledat psychologa. Já s tím tak úplně nesouhlasím, každý to může prožívat jinak. Ale to je řeč konkrétně o úmrtí milované osoby. Mně se něco tak příšerného nestalo, vůbec si nedovoluji ty situace srovnávat.
|
| Grainne |
|
(22.12.2010 10:13:03)
Velrybo, pokud máš potřebu, prožij si to. Mám to taky tak, neumím to obejít a rok.........no mně to trvalo tři.
|
|
|
| Grainne |
|
(22.12.2010 10:11:33)
Jaano, tady třeba já nemůžu souhlasit - ne každý umí nastartovat "veselé téma".
Někdo naopak potřebuje ten smutek, bolest a všechny pocity prožít úplně do hloubky, až na dno a potom teprve může jít o kousek dál, smíření je až další fáze.
Podle vlastní zkušenosti bych doporučila, pokud dotyčný/á má potřebu, ať si to všechno prožije po svém.
Smutné téma, je jedna z fází, kdy to nejhorší pomalu odchází, člověk je schopen o tom alespoň mluvit, ale smutek bolest ještě trvá. Není třeba se nutit do veselí.
|
| Velryba 1976 |
|
(22.12.2010 10:19:56)
Grainne, přemýšlím o tom co jsi napsala.. já jsem se hodně nutila do optimismu, veselí, na chvíli to funguje, ale celkově mám pocit, že mi ke smíření pomáhá spíše hluboké prožití smutku..až na dřeň a tak,že to fakt někdy rve srdce. Je mi 34 a dosud jsem netušila, že je něco takovýho možný, takovej smutek.. že je to jen v "literatuře".
|
| Grainne |
|
(22.12.2010 11:14:36)
Velrybo, chápu ten prožitek, občas jsem měla co dělat, udržet se netřískat hlavou do zdi, to je hrozná bolest, mnohem horší, než fyzická a to mám za sebou několik dost ošklivých zranění.
Pokud jsi tím už prošla, jsi na té cestě zase o kousek dál, jenom je ten postup možná pomalejší, než se píše v literatuře.
Navíc znám i ten pocit, že už nikdy nedosáhneš toho, proč bolest přišla, možná právě tohle ten čas prodlužuje.
Já jsem nevyhledala odbornou pomoc, od toho samozřejmě nikoho nezrazuju, to je něco, co musí každý posoudit sám za sebe, ale možná díky tomu jsem to sledovala krok za krokem bez jakéhokoliv ovlivnění, ať už léky, nebo psychoterapií, navíc k tomu potřebuju samotu a do určité fáze o tom nejsem schopná mluvit s nikým.
Myslím, že z nejhoršího jsi venku, teď to může být ta fáze "pomalého smutku". Já ji třeba nedokážu obejít hledáním něčeho, co by mě byť jenom zabavilo, natož rozveselilo, prostě jsem čekala, až to přejde.
Přešlo a zjistila jsem, že je spousta věcí, na které se dá myslet, které se dají zažít a prožít a ty máš navíc velkou naději a perspektivu, že to, co hledáš a potřebuješ, přijde.
|
| Velryba 1976 |
|
(22.12.2010 11:43:59)
Grainne, mám noční můry,pocity osamělosti kdy mám pocit, že do rána "nepřežiju", srdce bolí jako čert, ale tak nějak už cítím tu naději, neumím to moc popsat. Asi vše o dost hůř zvládám, protože jsem celkově "labilní: loni mě potkala ztráta práce,9 měs.nezaměstnanost, ztráta dlouhodobého vztahu (to nebolí,byl to vyšumělý vztah,zbyla jen jistá lítost nad proměrněnou skoro třetinou života) a stěhování do podnájmu.
|
| Jenda00 | 
|
(22.12.2010 11:46:41)
Velrybko a nebo zkus tohle: kopíruji, není to můj nápad. ale hodně holek odtud vím, že to mají.
Nebo si založ blog a každý den tam naper všechny depky a starosti, zapoj se do projektu 365 (tzn. každý den jedna fotka), prostě každý den vyfotíš něco zajímavého a nakonec klidně i nezajímavého,
|
|
|
| Velryba 1976 |
|
(22.12.2010 11:45:32)
Grainne, chápu dobře tuhle tvojí větu "Navíc znám i ten pocit, že už nikdy nedosáhneš toho, proč bolest přišla" ,že jsi přesně neznala zdroj bolesti?
|
|
|
|
| Jaana2 |
|
(22.12.2010 10:30:36)
Grainne nepsala jsem o potlačení smutnk a nuceném veselí. ALe o tom, že rok je ještě krátká doba na to, aby člověk MUSEL být v pohodě, že to může trvat roky. ALe i tak že je lepší se dívat a hledat to lepší, ne se utápět v něčem, co stejně nemůžeme změnit. POkud ustrneš v trápení a nezajímá tě nic jiného než cobykdyby a nemyslíš na nic než toto, tak je někde chyba. A pokud si člověk nepomůže sám a nepomůžou mu ani kamarádi, pak je na místě nějaká odoborná pomoc. To, že to smutné zůstane - zůstane, ale když to nejde změnit ( při úmrtí je to jasné, ale i když se jedná o živoucí trápení) , nezbyde, než se nějakým způsobem SMÍŘIT a jít dál. Že to zas a znovu vyplave ( právě třeba při nějaké situaci) je jasné, ale časem to opravdu bolí čím dál míň. Časem můžou být roky.
|
| Velryba 1976 |
|
(22.12.2010 10:38:12)
Jaano, mě právě děsí to,že se i když se aktivně pokouším najít něco, na co bych se mohla upnout, prostě se to nedaří-nemám děti,žádného zvláštního koníčka (jenže mě se nedaří vypnout při žádné činnosti, že bych třeba začala běhat, potřebovala bych něco co zaměstná mozek), jsem vděčná aspoň za rodiče, i když otec prudí :) Kamarádi jsou super na jeden večer, ale pak se všichni vrací ke svým partnerům a dětem.
|
| Jaana2 |
|
(22.12.2010 10:47:59)
Velrybo mám kolegyni, která zůstala sama ( je daleko starší než Ty) , nemůže mít z bydlících důvodů psa. Chodí jako dobrovolník do psího útulku, venčí psy a tak. Našla si přátele, dneska už chodí venčit společně, popovídají a ještě dělají něco užitečného. Dávám to jako příklad.
|
| Velryba 1976 |
|
(22.12.2010 11:03:40)
Jaano, to je dobrá aktivita. Já dělám dobrovolníka, ale akce jsou tak 1-2 za měsíc. Někdy mám fakt pocit,že zešílím. Našla jsem si i pár sympatických lidí na net, ale bojím se sejít,že se nikomu nebudu "líbit". A to ani nejde o vážné seznámení, prostě jen tak...
|
| Jenda00 |
|
(22.12.2010 11:09:51)
Tak jsi zkus, jestli to jde něčím ještě "nabít" kalendář. Čímkoli. Určitě v sobě najdeš něco. A jak psala Mili, pokud to tak cítíš, že to jen tak nejde pryč tak to nechej plynout. Jednou ráno lhostejno za jak dlouho se vzbudíš a ucítíš že je něco maličko jinak a to je pak začátek.....
|
|
|
|
|
|
|
| dusilka | 
|
(22.12.2010 10:16:29)
neprebolela smrt milovane babicky ani po 6ti letech neni den kdy bych si nevzpomnela,mozna je to i tim,ze jsem ji chtela vysvetlit nektere veci
|
|
|
| Velryba 1976 |
|
(22.12.2010 10:15:45)
Valkýro, chystám se ti už dlouho napsat maila, ale musím to nějak vhodně uchopit, mám trochu ostych :)
Pravdu díš, já zápřah potřebuju jako sůl, práce mě dostatečně nevytěžuje,resp. nemusím na nic moc myslet, i když tu jsem denně celý den, snažím se chodit na všechny společenské akce (práce, kamarádi) i když se někdy nutím. Potřebuju, aby mi rok 2011 nastrčil do cesty nějakýho chlapa, i když to třeba nebude hned navážno 
|
| .Atlantis. |
|
(22.12.2010 10:21:18)
Velrybo.....ale ona ta práce né vždycky pomůže....asi by to chtělo zaměstnat a´nebo občas vypnout mozek,,co vysílá signály..tam dolejc...mě nikdy práce nezabrala. Takže i když zaměstnám to nahoře...to dole bolí. ;-)
Už jsme si o tom psaly..ale i tak..jednou si tě ten tvůj princ najde.!!! ...až přestaneš hledat ;-)
|
| Velryba 1976 |
|
(22.12.2010 10:25:31)
Atlantis, jako jak to "dole" ;-)?
No mě pomohla práce, když jsem se ani nezastavila.. jenže já právě ani "prince" nehledám ... přestože strašně chci mít děti..
|
|
|
|
| Velryba 1976 |
|
(22.12.2010 10:26:41)
Valkýro nebude ridikulozní určitě více než ta moje ;-) Na smutek mi občas pomohlo, že jsem si uvědomila, jakej jsem trapnej poděs a směju se sama sobě.. :)
|
| Velryba 1976 |
|
(22.12.2010 10:34:15)
Valkýro, vidím,že už ti musím opravdu napsat, ať vyměníme zážitky ;-)
U mě je problém, i jsem tu měla před časem diskuzi o tom,že můj smutek se stává jako trvalejším.. už mě skoro nic nedostane do dobré nálady, která mi třeba dříve vydržela den dva.
Je mi jasný že by mi spousta lidí poradilo přestat kecat, začít fakt hubnout a cítit se díky tomu celkově líp-psych.i zdravotně.
|
| Jenda00 |
|
(22.12.2010 10:40:03)
Velrybko a máš rodinu ????
|
|
|
|
|
Ta nejistota bude doživotní, bohužel.
V její náručí
Objevte adrenalinový ráj! Dolní Morava nabízí zážitky, které jen tak někde nenajdete
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Co se nese v leseTeplice 
Historické slavnosti Jakuba KrčínaJindřichův Hradec 
O PalečkoviKutná Hora 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Co se nese v lese
Historické slavnosti Jakuba Krčína
O Palečkovi
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)