Půlka psa |
|
(14.2.2012 13:26:58) Nehledě na morální aspekt celé věci, bych na potrat nešla už kvůli sobě. Těžko bych mohla čekat, že chlap, kterému zabiju chtěné dítě, se mnou šťastně a spokojeně bude žít i nadále.
|
Zuuuza |
|
(14.2.2012 13:31:20) Přesně tak. Vidím to stejně.
|
|
Ivik a kluci 00,03,06 |
|
(14.2.2012 13:38:00) Heleno, nedočetla jsem všechno - někde se psalo, že přítel dítě chce? V tom případě by mi můj partnet taky neodpustil, kdybych mu zabila jeho dítě.
Já mám pocit, že to "necítí" je spíš o strachu a ten je normální. Souhlasím s názorem, který tu několikrát padl, že je to rouhání. Nehledě na to, že by mi svědomí nedovolilo zabít živou bytost jen tak "z rozmaru". Poradila bych jí, ať se zamyslí, co se asi změní za těch pár let, až (jak očekává) se bude na dítě cítit. Ať se zamyslí nad tím, že podruhé se otěhotnění nemusí podařit, může čekat dalších x let a podstupovat umělé oplodnění. Taky s vyšším věkem vzrůstají různá rizika jak pro matku, tak pro dítě.
Nehledě na to, že bych na potrat nešla z morálního hlediska, tak kdybych sepsala PRO a PROTI, ve sloupečku PROTI by bylo pouze to, že "se na to necítím", což je pocit, který má hromada žen.
|
Půlka psa |
|
(14.2.2012 13:42:54) Jojo, píše "Co přítel jsem zapomněla napsat, o všem ví, dítě by chtěl, poslední rozhodnutí je samozřejmě jen na kamarádce".
|
Mamisek |
|
(14.2.2012 13:46:59) Jo a navíc, pokud přítel to děťátko chce, tak to vidím tak, že potratem by mohl vztah klidně skončit a za tři roky, až ho bude chtít, už třeba nebude s kým si ho pořídit...
|
|
Ivik a kluci 00,03,06 |
|
(14.2.2012 14:07:51) Heleno, aha.. . Diskutovali jsme s manželem o tom, jak je nespravedlivé, že o tom, zda bude dítě žít nebo ne, rozhoduje jen žena.
Pokud přítel dítě chce, pak to spolu určitě zvládnou - i překonat její zatím negativní pocity. Souhlasím s tím, co tu bylo napsáno - hormony dělají své, mateřský pud se dostaví téměř u každé těhotné a pokud mají takové zázemí (dlouhodobý hezký vztah, bydlení, finance), není co řešit.
|
Půlka psa |
|
(14.2.2012 14:10:27) Taky jsme o tom s manželem diskutovali. Shodli jsme se na tom, že kdyby se aspoň v manželství museli na případném potratu shodnout oba dva, tak by to ničemu nevadilo.
|
Mamisek |
|
(14.2.2012 14:16:26) Taky jsme o tom diskutovali. Vznik miminka je otázkou dvou lidí, tak by to tak mělo být i s jeho "zánikem", když už. I když že větší díl starostí vesměs má na svých bedrech žena.
|
|
Hanka | •
|
(14.2.2012 15:51:39) Heleno,
já myslím, že nutná shoda manželů by vadila. Považuju za samozřejmé, že v běžném, fungujícím manželství (partnerství) žena tuhle věc řeší principiálně s partnerem, ale pokud ona na otázku "necháme si to dítě?" odpoví Ne a on Ano, tak jeho Ano má menší význam. Nejsme chodící "zkumavky", abychom měly povinnost "donosit dítě muži". Stejně tak jako když žena řekne Ano a muž Ne, není žádná zákonná možnost, jak ji k potratu přinutit.
Nemluvě o tom, že dítě lze počít i za velmi nestandardní partnerské situace.
Osobně jsem hodně proti potratům (rozhodně mě poněkud vytáčejí důvody "ještě se necítím" za objektivně jinak zcela dobré situace), ale když už ano, tak rozhodnutí je na ženě.
I když by mě vůbec neudivilo, pokud by po takovém rozhodnutí ženy vztah skončil krachem.
|
|
|
|
|
|
|