| *Niki* | 
 |
(9.5.2012 15:13:32)
Xan, mě tedy úplně jedno není, zda potenciálnímu partnerovi mé dcery do vztahu bude mluvit maminka, protože to taky ukazuje na jakési tendence do budoucna  ... ale bude jednou na ní, zda to riskne nebo si najde někoho dospělého.
To už jsme ale dost vzdáleni od tématu:)
|
| Xantipa. | 
|
(9.5.2012 15:21:41)
Ale jistě, jenže na partnerský vztah jsou vždycky dva a je na nich, jak se s tím poperou a co budou tolerovat a co ne. Já jako rodič zhodnotím podle situace a povahy dítěte, kdy mám mlčet a kdy ne. A to už je pak zase moje riziko.
|
| *Niki* |
|
(9.5.2012 15:36:45)
Xan, to bezpochyby. Je to na těch dvou, co preferují, od vztahu čekají, nabízejí, kdy jim něco skutečně nevadí, kdy to za to stojí, a kdy už couvají a dělají kompromisy na úkor sebe, jen aby udrželi vztah.
|
|
| Jaana2 | 
|
(9.5.2012 17:17:02)
Tak na mne taky naši docela tlačili, ať si býv. manžela neberu - měla jsem svou hlavu a musela jsem jim dát za pravdu, oni rodiče prostě už vidí jinak, mají životní zkušenosti, proč odsuzujete Tragiku, ono pokud byla ta holčina fakt stíhačka - to i kdyby se tragiky syn 1000x polepšil, tak by to nebylo k ničemu, on by třeba byl ten, co by se stále snažil dokazovat, že je dobrý, stejně by byl stíhán. Ono na to je i označení - stalking , vždyť nevíme, jak se ona slečna chovala. Třeba to byla chudák holka a tragiky syn je proutník, ale taky třeba ne a vy to odsoudíte hned.
|
| *Niki* |
|
(9.5.2012 17:59:07)
Jaano, nevím kde čteš odsouzení, zvlášť v kontextu celé diskuse. Navíc tenhle server je jinak plný odsuzování matek (rodičů) dospělých chlapů, kteří těmto rodičům podléhají i ve vyšším věku a dají na ně víc, než na manželku.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(9.5.2012 18:02:34)
Niki,
ale vždyť celý tenhle server v podstatě jen o odsuzování. Popřípadě o relativizování, ironizování a dávání najevo, oč jsem lepší, když mám něco "jinak".
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.5.2012 18:09:12)
Žluťásku,
asi chodíš do špatných debat nebo míň dráždíš hady bosou nohou.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.5.2012 18:15:10)
...tak to musíš někdy zajít na "Vztah přes inzerát".
|
|
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(9.5.2012 18:09:51)
Monty, u některých to tak může být. Mít ale "něco jinak" může být prostě jen popis vlastní reality. Nic víc, nic míň, žádné dávání najevo, že snad jsem lepší či horší. Ale to znáš, ne, taky máš kupu věcí "jinak"
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.5.2012 18:12:00)
Niki,
jistě. Každý máme něco jinak. Jenom my, co nemáme ty skvělé ideální muže to máme ZA TO. 
|
| *Niki* |
|
(9.5.2012 18:16:38)
Monty, ale to už si píšete jen vy samy sobě, všimni si. Ale nechme to být:)
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.5.2012 18:18:11)
Žluťásku,
přisuzuje, ale o to až tak nejde, jsem dost splachovací.
Mne spíš mrzí takové ty hraběcí "jakoby rady", které mají za cíl dát najevo, oč je na tom ten druhý líp.
Jak jinak to kdo má, to je mi ganz egal, ale jsem alergická na to, když lidé vydávají štěstí za zásluhu.
Ale to už není vůbec k tématu.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.5.2012 18:21:07)
Žluťásku,
to bylo fakt jen rýpnutí, týkající se konkrétní diskuse. Jinak tak radikální v názorech nejsem.
|
| *Niki* |
|
(9.5.2012 18:36:31)
Monty, to je tvé vnímání. Někdy mám dojem, že jako hraběcí radu vidíš cokoliv odlišného od tvého vnímání světa. Myslím, že my dvě jsme si k tomu napsaly vše, co přijímač i vysílač zvládnul, ať už jsme byly na jakékoliv straně, a víc by to bylo točení v kruhu. Pro nás obě
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.5.2012 18:40:12)
Niki,
kdepak. To jen opravdu jako tečku na závěr.
Hraběcí rada neznamená, že má někdo něco jinak.
Hraběcí rada je radit bezdomovci, ať si zajde na oběd do Hiltonu. Třeba. A něco podobného je vykládat těm, co jsou bez partnera, že je to jejich chyba.
|
| *Niki* |
|
(9.5.2012 18:56:12)
Monty, no když myslíš, že tohle ti někdo psal... co si já pamatuju, tak konkrétně vůči tobě přistupovalo hodně těch, na které máš pifku, s tím nejlepším, co je napadlo, protože si myslelo, že když něco stále rozebíráš, tak tě to stále nějak trápí.
Nechceš, v pohodě, tak proč se k tomu stále vracíš.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.5.2012 19:02:28)
Niki,
to víš, že mne to trápí, jinak bych o tom pořád nemlela. Ber to jako obsedantní blábolení nešťastné duše. Svoji porci štěstí jsem si zjevně vybrala jinde, no tak teď si jen tak plácám, prudím a tak.
|
| *Niki* |
|
(9.5.2012 19:06:11)
No já už ti radit nebudu, taky se nerada točím v kruhu a opakovat to samé by točením bylo:)
Tak prostě jen "hodně štěstí"
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 | 
|
(9.5.2012 18:54:17)
no, Monty, třeba já to vnímám zas o dost jinak.
To "vytahování" jste na Vztahu na inzerát přisuzovaly mimo jiné mně - na můj vkus poměrně nevybíravě stylem "vypadni, vejtaho, my se tu bavíme mezi sebou a o tebe tu nestojíme".
Já se myslím nijak vytahovat nechci a nelíbí se mi, když mi někdo takové věci podsouvá.
Když mám být úplně na rovinu, tak si myslím, že spoustu věcí v mezilidských vztazích konkrétně Ty děláš špatně (tedy pokud to skutečně děláš tak, jak píšeš. Neznamená to v žádném případě, že Ty sama jsi špatná, myslím tím, že to není funkční. A není to funkční opakovaně, takže se domnívám, že už se o náhodu ani o štěstí nejedná.
To "štěstí" mi už od Tebe přijde trochu jako mantra - donekonečna opakuješ, že partnerské vztahy jsou JEN o štěstí, a že ti ostatní, co si myslí, že je to jistě TAKY, ale NEJEN o štěstí, nemají pravdu a říkají to jen proto, aby Ti ublížili/vytahovali se.
Programová ukřivděnost je věc, se kterou se strašně těžko bojuje, a mě takový boj ani nebaví. Samozřejmě není nikde psáno, že moje vidění je jediné správné a funkční, ale z mého pohledu tvrdíš občas s vážnou tváří naprosté nesmysly, které fungovat prostě nebudou (nebo je to slepá ulička), a když Tě na to někdo upozorní, tak spustíš jeremiádu o vytahování a o štěstí.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.5.2012 19:00:12)
Kudlo,
a o čem je to jiném, než o štěstí?
Když už jsi s tím vyrukovala - nikdo nedělá všechno "správně", protože ve vztazích žádné univerzální "správně" neexistuje. Jen někdo má štěstí, že narazí na kompatibilní osobu a někdo ne. Žádný manuál na to není.
Mmch., kdyby to bylo opačně, myslíš, že bys byla ochotná změnit podstatnou část sebe sama jen proto, že ti někdo druhý radí, že to bude (možná) fungovat? Ty bys fakt byla ochotná obětovat sama sebe kvůli vztahu s nějakým chlapem? To já teda ne. Podle mne je to blbost.
|
| Kudla2 |
|
(9.5.2012 19:08:51)
Monty,
to je zase otočené minimálně o 90 stupňů. Snad mne znáš tak dlouho, že víš, že odpověď na Tebou položenou otázku by zněla NE, ale jistě taky víš, že zase zavádíš řeč někam úplně jinam a "vymlouváš" mi něco, o čem vůbec nebyla řeč (skutečně nejde o to "změnit svou podstatu tak, aby byl muž se mnou spokojen).
Ale to, co myslím, je spíš o způsobu komunikace, a je otázka, co všechno z našeho způsobu komunikace je skutečně naší integrální součástí a nad čím by se stálo za to minimálně zamyslet.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.5.2012 19:16:40)
Kudlo,
OK - tak jak si to prosím tě představuješ?
Měnit se je špatně, neměnit taky špatně... přiznávám se, že nerozumím.
Podle mého naivního mínění je to o jen o kompatibilitě na začátku... a to je to, čemu říkám "štěstí".
Sice plevelím, ale myslím, že diskuse na původní téma je již vyčerpána, tak snad mi to nebude vyčteno.
|
| Kudla2 |
|
(9.5.2012 19:23:11)
Monty,
podle mě je to tak, jak říká Evelyn.
To, že natrefíš na někoho kompatibilního, skutečně považuju za štěstí.
Ale i s tím, kdo je hodně kompatibilní, se vyskytne poměrně dost třecích ploch (ve věcech, které nejsou zásadní, ale může se z nich stát, že stokrát nic umořilo osla) - a tam právě nastupuje ta práce, o které mluví Evelyn, a je to práce na celý život - a to už je tolik o štěstí není (tedy samozřejmě, štěstí je taky, že partnerovi nerupne v bedně a nehodí všechno za hlavu kvůli ženě o 20 let mladší), ale redukovat partnerskou komunikaci JEN na štěstí je velmi zjednodušující.
Samozřejmě SEBE by člověk měnit neměl (a ani to nejde), ale lze do značné míry kultivovat tu partnerskou komunikaci.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.5.2012 19:25:12)
Kudlo,
takže dovedeš připustit, že to štěstí prostě každý člověk nemá?
|
| Kudla2 |
|
(9.5.2012 19:32:09)
Monty,
ale já jsem nikdy nepopírala, že by se nemohlo stát, že člověk za celý život nepotká ani jednoho druhého člověka, který by s ním byl kompatibilní.
Ale myslím, že málokdo z nás je tak výjimečný nebo má takovou smůlu, že se mu zrovna tohle přihodí. Myslím, že většina z nás je kompatibilní s více lidmi a některé z nich v životě dokonce i potká. Spíš si myslím, že se často stává, že si vztah s tím kompatibilním jeden (nebo oba) pokazí, případně že si ze strachu, aby nezůstal sám, vybere někoho, o kom je dopředu jasné, že kompatibilní nebude.
Míra rozvodovosti je nějakých 60 %, myslíš, že šedesát procent populace má prostě jen smůlu, že nepotkali kompatibilní polovičku, aniž by se na výsledném stavu sami jakkoli podíleli?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.5.2012 19:34:42)
Kudlo,
ne, to si nemyslím.
Jen - opakuji - abys mohl něco budovat, musíš mít s kým.
A musí to chtít budovat OBA.
To je to štěstí, o kterém mluvím.
Já můžu potkat padesát kompatibilních chlapů, ale když nebudou mít zájem, tak se můžu jít klouzat.
|
| Kudla2 |
|
(9.5.2012 19:39:50)
Monty,
psala jsi, že jsi měla několik vztahů, jednalo se tedy vždycky o nekompatibilní jedince?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.5.2012 19:41:56)
Kudlo,
až na toho posledního v zásadních věcech ANO.
Měli zásadně odlišné názory na to, co to je partnerství.
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(9.5.2012 20:52:26)
Monty,
a napadlo tě někdy, že ti "nekompatibilní" chlapi, co měli ten odlišný názor na partnerství, a proto se s nima nedalo žít, by třeba klidně byli pro soužití celkem fajn, kdyby ty ses v tom vztahu chovala jinak? Že ten jejich postoj k partnerství a z toho vyplývající chování byl nejen nějakým jejich "předem hotovým názorem", ale i reakcí na to, co mezi vámi bylo, jak jsi se k nim (a k sobě) chovala, jak se cítili, co prožívali atd.?
Případně - napadlo tě někdy, že těch padesát kompatibilních chlapů, co nemaj zájem, ten zájem nemaj z toho důvodu, jak se chováš, co říkáš, jak reaguješ atd.? Čili opět, že jejich (ne)zájem není nic předem daného a během první minuty vytvořeného?
Já neříkám, že to tak je a nechci tě nijak ranit. Ani tím nemyslím, že bys měla zaprodat svoje vlastní já a snažit se panáčkovat na zadních a podbízet se. Ale podle mě zájem o určitého člověka a vůle žít s ním v partnerství a budovat vztah nejsou přece dopředu daný, ale vytvářejí se postupně a závisí hodně na tom, jak se ten druhej člověk chová, jaký má postoje k sobě a k okolí, jak reaguje, co je pro něj důležitý, jaký má očekávání atd.
Na mě chlapi v mých nezadaných dobách moc neletěli, ale nikdy by mě nenapadlo si říkat, že nemám to štěstí. Fakt ne. Já jsem třeba přemýšlela, co dělám blbě a proč ten Dotyčný s velkým D mě nechce (když se přece k sobě TAK hodíme  ). Řekla bych, že časem mi to došlo (ačkoli už to bylo bezpředmětný  ), a rozhodně to nespočívalo v nedostatku přizpůsobování a přetvařování. A s panem Dvoudomým jsem si konec konců rozhodně nebyla od počátku jistá, že je to kompatibilní partner s perspektivou na vybudování rodiny a krásný vztah do smrti smrťoucí. To prostě tak postupně vyplývá ze vzájemné interakce.
Prostě kompatibilita je z velký části věc vývoje, ne počáteční hodnota. A přitažlivost, zájem, vůle se snažit, to taky není žádná počáteční hodnota, ale výsledek interakce DVOU lidí.
(Čímž ti nechci dát najevo, že to máš ZA TO , ale vysvětlit ti, jak na to třeba koukám já, a nemýlím-li se, tak třeba i Žluťásek, Kudla a jiní prudiči )
|
| Kudla2 |
|
(9.5.2012 21:10:23)
Kopřivo, přesně   výstižně shrnuto to, co se mně nepodařilo vyjádřit, ač to cítím stejně.
|
|
| Lassie66 | •
|
(9.5.2012 21:13:21)
Souhlasím naprosto. Je to sakra těžká práce, takové fungující partnerství, plná kompromisů a náročných situací. Neznám nikoho, kdo by prostě potkal pana dokonalého a dál se už jen "vezl". A pokud ano, pak se nevezl moc dlouho.
|
| Oggová | 
|
(9.5.2012 21:14:15)
, souhlas...
|
|
| Jaana2 |
|
(9.5.2012 21:18:09)
KOpřivo k tomu si dovolím - s manželem jsme se znali docela dlouho, pracovali jsme na stejném pracovišti, tak rok? než jsme spolu začali chodit, pak jsme spolu asi rok bydleli u jeho rodičů a dostavovali dům, kam jsme se pak stěhovali zároveň se svatbou, takže za ty cca dva roky bych si tipla, že by se lidi měli dobře znát ... "jak se ten druhej člověk chová, jaký má postoje k sobě a k okolí, jak reaguje, co je pro něj důležitý, jaký má očekávání atd." ... plánovali jsme budoucnost, děti ... no, prostě to nevyšlo a to tak, že bys to vážně netušila , že se takové věci mohou stávat. Prostě pan Dvoudomý se osvědčil i v dalších letech někdo jiný holt ne. A kdyby se třeba Tvůj manžel choval po nějaký době tak, že už bys neměla kam ustoupit, co udělat , tak jak bys to brala? Jako žes neměla štěstí? Nebo jsi pro to víc neudělala ?
Jistě vždycky je to o spolupráci dvou lidí, ale třeba pokud byste poznaly, jaké to, když ten druhý nechce spolupracovat a nehne s ním NIC, tak byste taky třeba psaly jinak.
|
| Lassie66 | •
|
(9.5.2012 21:25:56)
Jaano, ano - pokud ten druhý nespolupracuje. A když nespolupracuje ani další partner a ani ten další?
|
| Monty bez registrace | •
|
(9.5.2012 21:29:48)
Lassie,
jestli to nebude tím, že já po zlým nic nezkouším. Když to nejde po dobrém, tak to nejde vůbec.
Jak mi ostatně řekl jeden pan psycholog - muži očekávají určité chování a nejsou zvyklí reagovat na jiné. Takže ano - svým způsobem je chyba ve mně - v tom, že se odmítám chovat tak, jak "očekávají".
|
| Lassie66 | •
|
(9.5.2012 21:33:41)
Ty to máš, Monty, všechno nějak špatně. Předhazuješ nám zde, že pokud máme fungující vztahy, pak buď manipulujeme, děláme scény nebo děláme věci "po zlém". Opravdu si myslíš, že by nás ty vztahy takto uspokojovaly?
Cos to, proboha, navštěvovala za psychologa?
|
| Monty bez registrace | •
|
(9.5.2012 21:35:58)
Lassie,
ten psycholog mne zná víc jak deset let. Osobně. Takže asi ví, o čem mluví.
Bavily jsme se tu x krát o tom, že manipulace není jen dokopat někoho někam, ale i emocionální doprovod požadavku, na který chlapi "slyší", protože to tak mají naučené. Bez emocionálního doprovodu nepovažují informace za směroplatné. To je to, co dělám "špatně".
|
| Lassie66 | •
|
(9.5.2012 21:37:26)
Asi ne, když se evidentně na tvých vztazích ani po deseti letech nic nezměnilo. Možná bude stačit ho vyměnit a uvidíš, že to půjde. Přála bych ti to, ale přivádíš mě v úžas tím, jak uvažuješ. O mužích i o ženách.
|
|
| Oggová |
|
(9.5.2012 21:39:19)
Monty, ale tak je nastavena většina lidí. Nejen chlapi.
Křik, hádky apod. si pleteš s tím, že dám najevo, co cítím. Pokud mě něco štve nebo jsem z něčeho smutná nebudu to zakrývat, ale zároveň to neberu jako nátlak nebo manipulaci s tím druhým.
|
| Monty bez registrace | •
|
(9.5.2012 21:42:53)
Oggi,
každý to dává najevo tak, jak umí.
Já to říkám, protože to jinak neumím. Nebudu se kvůli tomu válet po zemi ani zvyšovat hlas. Pokud je to problém, tak asi mám problém, ale dělat se s tím nedá nic.
|
| Oggová |
|
(9.5.2012 21:46:02)
Monty, prostě mateš protihráče.
válet se na zemi není třeba ;-)
|
| Monty | •
|
(9.5.2012 21:46:43)
Oggi,
ale já jim to říkám. Včas. Hned.
Můžu za to, že mi nevěří?
|
| Oggová |
|
(9.5.2012 21:48:11)
Pokud u toho máš masku indiánského náčelníka věřím, že ti to nevěří. ;-)
Emoce jsou při projevu důležité. Někdy daleko důležitější než to, co říkáme.
|
|
|
|
| Roya | 
|
(9.5.2012 22:05:14)
Monty, já si myslím (kvůli tomu, co jsem jednou o tobě četla a po své zkušenosti s tímtéž ze svého blízkého okolí), že opravdu není v tvé moci začít emoce vyjadřovat tak, jak to přirozeně umí většina lidí. Prostě není. Ale je tu věc přístupu, který si myslím, že kdybys změnila, mohlo by se něco změnit celkově: zatím máš pocit, že to, jak (ne)reaguješ, je to jediné poctivé a správné, a my ostatní, které reagujeme (přirozeně) emocionálně, jsme neupřímné manipulátorky. Nebereš v úvahu, že - jak to sama o sobě často píšeš - ty to máš JINAK než většina lidí. Myslím si, že právě ten tvůj pocit, že právě tvůj přístup je na rozdíl od našeho většinového ten správný, a že právě proto nemůžeš najít partnera, protože on reaguje jedině na manipulaci, ti brání ve štěstí. Myslím si, že kdybys přijala "mám to jinak, nemůžu s tím nic dělat, ale protože chci partnera, chci se učit způsobu interakce, který je pro většinu lidí přirozený", mohla bys najít partnera, který by byl ochoten tě učit.
|
| Monty | •
|
(9.5.2012 22:09:25)
Royo,
je to poctivé a správné pro mne, protože je mi to vlastní. Pro toho, kdo to má jinak, je zase poctivé a správné to, co dělá on. Že to já neumím nebo nechápu jaksi není směroplatné.
|
|
| *Niki* |
|
(9.5.2012 22:13:21)
Royo, tos napsala hezky a myslím, že máš pravdu.
Jinak já se naposledy válela v emocích po zemi někdy ve třech letech a pak skončila pod studenou sprchou. A na chlapa, který by podobné emotivní scény potřeboval, nejspíš "nemám štěstí"
Že je třeba být ale čitelný a slova a výraz těla a obličeje mít v souladu, to je jasné.
|
|
|
|
| Lassie66 | •
|
(9.5.2012 21:46:11)
No emoce jsou celkem zásadní věc.
Já říct třeba chlapovi, že mi je jedno, v jakym zadku má svůj penis, tak by možná skákal radostí, jsem ale přesvědčená, že by ho to spíš nepotěšilo. Ani mě by nepotěšilo, kdyby mi dával najevo, že mu nevadí se o mě s někým dělit po fyzické stránce, protože jde jen o tření orgánů. Asi bych ho zabila.
Prostě Monty má specifický přístup, který asi na většinu chlapů nezabere.
|
| Monty | •
|
(9.5.2012 21:48:05)
Lassie,
a ty myslíš, že jim to říkám? A proč?
|
|
|
|
| Líza | 
|
(9.5.2012 21:49:13)
Monty, emocionálním doprovodem dáváme sdělovaným informacím jednak znaménko plus či mínus, jednak určitou váhu. Informace ve vztahu dvou lidí sdělované bez emocionálního doprovodu obvykle komunikační partner (jedno jakého pohlaví) vyhodnotí jako nevýznamné.
Tak se pak nediv.
|
|
|
|
| Oggová |
|
(9.5.2012 21:36:56)
Monty, Ogg třeba hádky opravdu nesnáší (nechápu, jak vydrží se mnou), rozhodně neočekává, že každý náš problém bude provázet křik, manipulace a slzy.
Pan psycholog poněkud zjednodušuje.
|
|
|
| Jaana2 |
|
(9.5.2012 21:42:47)
Lassie tak budu mluvit za sebe - pro mne byl rozvod strašná zkušenost a nechtěla bych to nikdy opakovat, proto jsem druhý vztah, který jsem měla velice dobře promýšlela, takže to fakt nebylo o nějakém poblouznění nebo tak. Tam se přesně hodí "když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají" . Ano, přiznám se, neprokoukla jsem to. Čím myslíš, že to je? Je to mnou? Vybrala jsem si už na začátku špatně protože ... dosaď, co by tam tak mohlo být a to by se těm, kterým to vyšlo NIKDY nemohlo stát, protože .... dosaď, co by tam tak mohlo být.
Kde se dá dopředu zjistit, jaký ten člověk bude třeba za dva roky?Nebo když se narodí dítě? Když na začátku je to ok. POdle čeho se určí, jestli jsi na tom vztahu pracovala hodně nebo málo, když ten druhý nepracuje vůbec, přestože na začáku nosil pomalu mordý z nebe?
No a k těm druhým/dalším vztahům si ještě připočti děti jak z jedné nebo druhé strany, na kteé je třeba brát ohled.
Prostě když máš štěstí a vyjde to, tak tomu říkáš zásluha - je to přece těžká práce budovat vztah a když štěstí nemáš a nevyjde to, tak jsi holt špatně vybrala a málo si se snažila
|
| Lassie66 | •
|
(9.5.2012 21:50:50)
Jaano, stejně tak je jednoduché to shrnout do "smůly na partnery". To je to samé.
Já jsem taky rozvedená, utekla jsem ale od manžela hned po svatbě, neměli jsme děti. Partnerů jsem měla víc, než dva, takže já jsem třeba přesvědčená o tom, že jsem hledala, až jsem našla. Rozbila jsem si ústa několikrát, ale jsem teď šťastná. Opět ale za nějakou cenu.
Ty jsi zase přesvědčená o tom, že jsi se snažila, jak nejlépe si dovedla a nemohla jsi udělat nic lépe. Tohle zde prostě nevyřešíme.
|
| Xantipa. |
|
(10.5.2012 9:29:06)
Já osobně jako laik se domnívám, že ve společnosti jsou osoby obého pohlaví, kteří nejsou schopni /nebo ochotni/ žít v partnerském svazku. Některé znám ze svého okolí a jsem 100% přesvědčená, že nikdy nemohou najít kompaktibilní protějšek, a to čistě jen proto, že nejsou schopni kompromisu a třeba práce na vztahu, když to zrovna není všechno růžový.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 9:35:45)
Xantipo,
ale oni někteří třeba jsou schopni, ale potřebují k sobě jiný protějšek. Psala jsem tu, že s oběma mými ex by se za cenu nátlaku fungovat dalo. Jenže já ten nátlak nezvládám, resp. nechci vztah, založený na tom, že ten druhý něco udělá jen proto, že je k tomu přinucen - ať už citovým vydíráním nebo nějakými "trucpodniky". Psala to tu např. Raduna - když na manžela řve, tak se sebere a jde udělat to, co je potřeba. Jenže jsou lidé, které řvát nebaví.
Můj exmanžel je např. z rodiny, kdy se poslouchala maminka, "aby byl klid". Je zvyklý na tomto principu fungovat. Pokud bych se chovala jako jeho maminka, taky by to udělal. Ale to já právě nechci. To znamená, že se k sobě naprosto nehodíme, neboť on pro svou "funkčnost" potřebuje právě ten dominantní, nekompromisní typ a to já nejsem.
|
| 7kraska | •
|
(10.5.2012 9:39:59)
a kdyz nekdo nefunguje ani po tom natlaku, tak podle mne neni vubec schopen zit partnersky zivot...ledaze by mel protejsek, co je mu uplne vsechno jedno (nebo se taky da rict tolerantni)
|
|
| Xantipa. |
|
(10.5.2012 9:49:08)
Monty, já to chápu. Ale na druhou stranu - třeba má jiné skvělé vlastnosti a třeba ho miluješ, tak stojí za to změnit sebe samu a časem se změní i on.
Já co si pamatuju od známých, tak všichni říkají, jak to v jejich partnerství bylo skvělý a úžasný prvních x let a pak už to tak skvělý nebylo.
Musím říct, že u nás /tedy mne a manžela/ to bylo v prvních letech totálně na ho.no a myslím, že spíš jsem to byla já, kdo si říkal - není možný aby to nešlo, něco dělám blbě. A když došly síly, tak naštěstí manžel prohlédl a začal taky něco dělat. Není všechno růžový, ale když je, je to bezva a dává to sílu na ta období, kdy je to spíš černý.
Ale samo nejde, nešlo a nepůjde nikdy nic. A netuším, zda jsou páry, kdy to samo jde.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 9:54:33)
Xantipo,
to máš pravdu. Jenže to už je pak právě o těch prioritách - jestli ti ty ostatní skvělé vlastnosti stojí za to, že vlastně v partnerském směru "nežiješ" vůbec.
|
| Xantipa. |
|
(10.5.2012 10:22:26)
Monty - ale já v partnerském vztahu žiju a žiju si skvěle, ale občas přijdou mraky a musím zamakat - tedy nejen já, teď už i on.
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 10:25:43)
KOnečně nějaký souhlas s Xantipou:)
Taky někdy odháníme společnými silami mraky, zvlášť když jsme si je sami přivolali.
|
|
|
|
| 7kraska | •
|
(10.5.2012 9:55:41)
Xantipo a co u Vas neslo a ted jde?
To jste fakt vyjimka, vsude je to obracene.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 9:57:41)
Jo, Xantipo, to by mne taky zajímalo...
|
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 10:03:21)
7krásko, mám to v něčem jako Xantipa, taky byly oblasti, kde to nešlo, a teď to jde. Jsou oblasti, kde to jde a možná by i mělo jít řekněme samospádem, a pak tam, kde to chce jít si naproti.
Jinak když se vrátím na začátek (byť je to téma, stejně jako následné, jen založené provokatérem), ve vztahu jsou v průběhu dlouhodobého vztahu často nutné kompromisy. NIkoliv velké ústupky, ale jít jen na půl cesty a s protějškem se někde střetnout. Ne ale před svatbou (pokud je plánovaná). Když vztah začne couvnutím jednoho, jako tady "zakladatelky", vysláním signálu "děvka prominuta", jednoho dne se probudí a zjistí, že už není KAM couvat. A pak založí diskusi "udělala jsem vše a on jen bral". No bodejť. Když jeden couvne, druhý ten prostor vyplní sebou. Většinou to tak chodí. Nebo couvne taky a "najednou" jsou tak daleko od sebe, že už to ani partnerský vztah není.
Takže kompromisy ve vztahu ano, ale ten ze zadání tématu ne. Tedy pro mě ne. A jak tak čtu, pro většinu taky ne.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(10.5.2012 16:05:40)
Xantipo přidávám se. U nás to první rok sestěhování taky dost vázlo, chvílema to vypadalo, že dojde zase k rozstěhování. My jsme si hodně rozuměli když jsme randili, jen ten praktickej život si každej představoval úplně jinak. (Já třeba dost neprakticky). Ale měli jsme dost času, aby se všechno usadilo. Brali jsme se až za 5 let a děti měli až za 8 let, kdy už jsme byli dááávno zaběhnutý a v pohodě. Takže u nás taky spíš na začátku horší.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 10:01:10)
Monty,
ale tohle právě bývá často jedna z věcí, které se dají soužitím a komunikací "doladit", pokud se jeden nebo oba aktéři "nešprajcnou".
Samozřejmě, že existujou jedinci, kteří spolupracovat programově nehodlají, a s těmi se prostě žít nedá.
Ty se soustředíš na to, že bys chtěla, aby něco fungovalo automaticky, ale i u těch hodně kompatibilních jedinců je máloco automatické a spoustu věcí dělají "z přinucení", případně jeden druhého na to musí "naučit".
Mám pocit, že to vidíš tak, že Ty po partnerovi něco chceš, což je naprosto OK, ale taky trváš na tom, že ten partner to musí ještě navíc pochopit a zpracovat jaksi "sám od sebe", a že když to neudělá, tak vztah s ním nemá cenu. A odmítáš akceptovat to, že pokud něco od někoho chceš, tak mu to nutně musíš sdělit tak, aby ON tomu rozuměl (nikoli tak, jak to vyhovuje Tobě bez ohledu na to, jestli on to pobere). Zjednodušuješ to na to, že "on vyžaduje hysterické scény a toho já nejsem schopná a proto spolu nemůžeme být", protože ono to působí navenek hezky a ušlechtile, že "já přece nejsem žádná hysterka".
Ale to, aby informace prošla, skutečně NENÍ otázka toho, aby ten sdělující sehrál hysterák, tak jednoduché to není.
Ale nemůžu si pomoct, pořád mi připadá jednodušší naučit se s partnerem komunikovat tak, aby mnou sdělovanou informaci pobral, než se naučit tolerovat mu chození do nevěstince.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 10:08:21)
Kudlo,
OK, a jak si to tedy představuješ v praxi?
S někým žiješ a dotyčný dělá něco, co ti vadí. Opakovaně ho upozorňuješ na to, že ti to vadí. Jemu je to jedno nebo se ti snaží vysvětlit, že ti to vlastně vadit nemá. On totiž ten, kdo je ve vztahu spokojený nemá vůbec žádný důvod cokoli měnit. Proč by to dělal?
A tady právě nastupuje ten rozhodující boj. Jsem-li já spokojený a ten druhý ne, budu buď sobec a vykašlu se na nějaké pokusy o řešení, nebo nebudu a budu se snažit hledat alespoň kompromis. Když ho nehledám, je dost pravděpodobné, že o ten vztah přijdu.
Mmch., znovu opakuji, že netoleruji nevěstince, pouze tvrdím, že PRO MNE je event. styk s prostitutkou menší zlo než milenka.
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 10:12:51)
Monty,
a jak moc zásadně Ti ta dotyčná věc vadí?
Tak, že to považuješ za zásadní překážku v soužití, nebo jen takové "stokrát nic umořilo osla"?
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 10:14:37)
Kudlo,
v první případě (exmanžel) to bylo zásadní.
Ve druhém případě to stokrát nic.
|
| 7kraska | •
|
(10.5.2012 10:20:16)
ja mam tedy taky zasadni problemy s partnerem, ktere nedokazu resit a u kterych by me desne zajimalo, jak by je Kudla a Niki resily....ale nechci to sem psat verejne
|
| CPO |
|
(10.5.2012 10:25:25)
" u kterych by me desne zajimalo, jak by je Kudla a Niki resily...."
7mi, a zajímá tě to proto, aby ses mohla inspirovat a skutečně začít svoje problémy ŘEŠIT a VYŘEŠIT je (samozřejmě s rizikem, že můžeš přijít o nepříliš uspokojivý, ale "aspoň o nějaký" vztah), a nebo proto, abys jim mohla na základě toho vysvětlit, že U TEBE by ale tohle NEFUNGOVALO, popř. bys to tak řešit nechtěla, protože to není tvůj způsob?
|
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 10:26:54)
7krásko, já taky nevím, zda bych ti veřejně odpověděla, protože některé věci bych na veřejný net nepsala:)
Ale myslím, že já konkrétně bych ti neporadila, jsme dost odlišné a naši muži taky. Tak třeba ta Kudla:)
|
|
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 10:39:46)
Monty,
tak pokud je to skutečně zásadní (pro mne typu týrání, ten nevěstinec, nevěra apod.), tak bych s takovým člověkem nemohla dost dobře existovat.
Naštěstí takových zásadních věcí není moc a výběrem kompatibilního partnera člověk ještě o něco zúží pravděpodobnost jejich výskytu (např. vadily-li by mi nevěry, tak si nebudu nic začínat s člověkem, o kterém dopředu vím, že je sukničkář. Což samozřejmě úplně neeliminuje riziko, že mi nevěrný bude, ale vyberu-li si vědomě sukničkáře, tak to riziko hraničí téměř s jistotou).
U toho "stokrát nic" si myslím, že je potřeba si uvědomit, že moje přání je jedna věc, a povinnost toho druhého se mu 100% přizpůsobit věc druhá. Také dělám určité věci, které jsou z partnerova pohledu nepříjemné, ale přestat je dělat by pro mě znamenalo příliš velkou námahu, takže úplně je eliminovat se mi nechce. A totéž platí i pro partnera.
Takže ano, v našem soužití je spousta věcí (drobných, nikoli zásadních), které jeden nebo druhý děláme, víme, že to tomu druhému vadí, ale neumíme nebo nechceme je přestat dělat.
Je blbost vykládat někomu, že mu to "nemá vadit", když mu to vadí, stejně jako dost dobře nejde uvažovat stylem "jemu to vadí, tak toho okamžitě nechám".
A tady právě přichází ta část, co už není ani tak o štěstí (i když o štěstí je, že jsi našla partnera ochotného komunikovat nebo naučit se komunikovat na stejné vlně), protože je potřeba to nějak vybalancovat tak, aby ten, co to dělá, se aspoň trochu pokusil partnerovi vyhovět, a ten partner se zase smířil s tím, že úplně dokonalé to nebude nikdy, a považoval za úspěch i dílčí "splnění" nebo i snahu.
Není-li ale snaha vůbec žádná, pak je na místě razantnější postup - buď třeba to zvýšení hlasu, nebo to, čemu se v RaR říká "přirozené důsledky" - "byla na tobě řada umýt nádobí od oběda, neudělal jsi to, ač jsi to slíbil, takže na lince není místo a já nemůžu začít vařit večeři, dokud to nebude hotové. Prosím, jdi a udělej to, večeře bude o to později."
Od obou to samozřejmě vyžaduje značnou dávku tolerance (aby skousli, že nebude vždy po jejich nebo to nebude na 100%) a vstřícnosti (aby byli občas ochotní udělat i něco, do čeho se jim strašně nechce).
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 10:49:31)
Kudlo,
s tím lze vcelku souhlasit, jen malá poznámka - chtít na někom, aby se přizpůsobil na 100% je něco docela jiného než očekávat schopnost kompromisu.
Příklad - věděla jsem, že expřítel většinu mých kamarádů "nemusí" (až na pár výjimek). Nenutila jsem ho, aby se s nimi stýkal, protože za tuhle cenu o to nestojím. Nechci, aby někde ten druhý seděl a protahoval obličej, nebavil se a byl celý večer otrávený jen proto, že musí být někde, kde být vlastně nechce. Jenže pak existovala řada aktivit, které ho i bavily a užíval si je, jen je neustále odsouval "na potom". On vlastně ten problém nastal až ve chvíli, kdy jsem už nemohla některé věci zařizovat. Dokud jsem měla např. dost peněz na to, abych koupila letenku na prodloužený víkend, tak letěl. Ale když už jsem na to neměla a čekala jsem, že by to taky mohl zařídit on, tak to najednou nešlo, protože bylo vždycky něco důležitější a přednější. Já ani nechtěla, aby to zařídil, stačilo by, kdyby na to ty peníze dal. Což neudělal. Prostě to pro něj až taková priorita nebyla, takže co by se snažil. Co s tím naděláš? Zvykneš si na to, že bude o všem pořád rozhodovat jen ten druhý a ty se povezeš? Přiznám se, že na to jsem zase málo submisivní. :-(
|
|
|
|
|
| Xantipa. |
|
(10.5.2012 10:32:09)
Monty - proč by to dělal? No protože si uvědomil /konečně/, že mu to stojí za to to všechno změnit kvůli Tobě. Já věděla, že tak, jak jsme žili, není možný žít dlouhodobě, říkala jsem mu to, ale on to neslyšel, nechápal, nechtěl. Prostě mu to vyhovovalo. A já jsem si říkala, že něco dělám blbě a zkoušela to znovu a jinak.
A po čase jsem se rozhodla - dál už to nejde, končím. Dala jsem jasný, konkrétní a poslední návrh a řekla - jsem unavená, takhle to dál nejde, já už nechci, končím. Ale protože tě miluju a máme spolu dítě, máš poslední šanci. Teď už je to na Tobě a ukaž, jestli chceš nebo ne, já se snažila dost dlouho.
Dostal čas, aby popřemýšlel a rozhodl se a šel do toho. Změna k lepšímu nebyla skokově hned, byly to krůčky, ale byly a nešlo o jeden krůček, bylo jich hodně.
A nevím, asi z nekompaktibilních jedinců se stal kompaktibilní pár - já se změnila i on se změnil, oba jsme to udělali kvůli sobě navzájem. A stojí to za to, fakt jo. Ale samo by to nešlo.
Někde to možná samo jde, u nás ale ne. Tak to v životě chodí.
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 10:37:34)
Xan v něčem nás poznávám, krom té části, kde popisuješ svou snahu, u nás jsem ji nevyvýjela ani já:) pak se do toho muselo říznout a buď a nebo. Nic mezi tím. Občas mě tu někdo podezírá z toho, že snad žiju v nějakém vysněném ideálním světě, ale tak to není, ale opakovat informace, které stejně neproniknou, nemá smysl. Prostě co nefungovalo, to muselo skončit, co funguje, to rozvíjíme. A je to lepší a intenzivnější (a to dlouhodobě) než byly i mé představy někdy před x lety zpět. A že jsme si vyrobili slušné bouřkové mraky... tak jsme je museli odehnat, ne se litovat, že jsme zmokli.
|
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 10:42:06)
Xantipo,
osobně si myslím, že klíčový byl ten signál "já už dál nemůžu".
Jako že snažila jsem se dlouho, takže v tomto směru mám čisté svědomí, tebe mám ráda, takže bych v ideálním případě s tebou ráda zůstala, ale za předpokladu, že to i nadále budeš nechávat všechno na mně, tak bych to nedala.
|
| Xantipa. |
|
(10.5.2012 10:48:32)
Kudlo - domnívám se, že pokud bych dneska, v mém věku, po mých zkušenostech, měla něco podobného řešit, už bych do toho nešla.
Jsem 100% přesvědčená, že pokud bychom se rozešli nebo já bych zůstala z jakéhokoli jiného důvodu sama, už bych si nikoho do trvalého partnerského vztahu nenašla. Má ochota ke kompromisům je vyčerpána, protože po těch letech už nemusím dělat žádné kompromisy, už je vše nastaveno a zapadáme do sebe.
Chci říct, že si nemyslím, že jsem nějaká extra vyjímečná a že by pro mne tady nebyl už žádný vhodný protějšek, ale že já bych nebyla ochotná na tom zapracovat, a protože pro mne není žádný vhodný protějšek. Což je taky hodně důležitý.
|
|
|
|
| CPO |
|
(10.5.2012 10:41:08)
"Jsem-li já spokojený a ten druhý ne, budu buď sobec a vykašlu se na nějaké pokusy o řešení, nebo nebudu a budu se snažit hledat alespoň kompromis. Když ho nehledám, je dost pravděpodobné, že o ten vztah přijdu."
Nicméně, jestliže mi toto "nedochází", pak je to obvykle proto, že mi je celkem JEDNO, zda o ten vztah přijdu...což v překladu znamená co? A zas je to celé místo o "toleranci" a "kompromisech nutných pro zachování vztahu" O ČEM? 
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 10:44:44)
Breb, ale tohle má jeden zásadní háček.
Ten, co se má začít měnit, potřebuje od toho druhého poměrně jasné, jednoznačné a nesložité signály, CO vlastně je od něj požadováno, ocenění, když se o to pokusí, a toleranci, když se mu to nebude dařit úplně.
Což zní strašně jednoduše, ale ne každý "měnitel" to dokáže takto vyslat.
|
| Xantipa. |
|
(10.5.2012 10:52:27)
Kudlo - já žasla, že jednoduchá slova typu - proč tohle děláš, nechci, abys to dělala proto a proto - jsou pro protějšek úplně nečitelný.
Nám pomohl prostředník /odborník/ a já zírala, že pro mne jasná slova pro mého manžela byla úplně nečitelná. Skutečně je pravdou to, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše a že každý mluví jiným jazykem /tedy znovu říkám, každý třeba ne, a je i možný, že někdo zvládá jazyk protějška intuitivně nebo vědomě hned/. Já to neuměla a nechápala jsem, co on na tom nechápe.
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 11:06:18)
Xantipo,
ano, tohle je taky hodně důležité.
Protože převážná většina z nás, mě nevyjímaje, podléhá iluzi "já to přece říkám TAK JASNĚ, že není možný to nepochopit, a když to ten druhý nechápe, tak je to proto, že je sobec a chápat to nechce".
Přičemž on to možná jen SKUTEČNĚ nechápe.
|
|
|
| CPO |
|
(10.5.2012 10:55:54)
"Ten, co se má začít měnit, potřebuje od toho druhého poměrně jasné, jednoznačné a nesložité signály, CO vlastně je od něj požadováno, ocenění, když se o to pokusí, a toleranci, když se mu to nebude dařit úplně.
Což zní strašně jednoduše, ale ne každý "měnitel" to dokáže takto vyslat."
Monty si pořád mele svoji a nevnímá mě , tak odpovím tobě:
Já jsem např. před rozvodem vyslala velmi jednoznačný signál...a dostala jsem na něj zcela jednoznačnou odpověď: TY mi NESTOJÍŠ za to, abych (cokoli).
Ano, ranilo mě to, ale pochopila jsem (později), že to není O NĚM, ale O MNĚ (protože v novém vztahu je z něj zcela jiný člověk, v životě jste neviděli někoho tak pro ženu modré z nebe snášejícího, což je sice bolestné, ale VELMI poučné ).
Dále už bychom se opět opakovali
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 10:59:29)
Breb,
ale já tě vnímám, před chvílí jsem ti odpovídala.
Když jsem expříteli vyslala jasný signál, tak nastalo opravdu hodně intenzivní snažení. Po pár týdnech, když měl dotyčný dojem, že je krize zažehnána, zase se vrátil do starých kolejí. Poslední rok to bylo nejmíň 3x.
Tam nebyl problém, že by nestál o vztah. Spíš v tom, že v tomto směru ta kompatibilita nefungovala a dobrá vůle nestačila.
|
| Xantipa. |
|
(10.5.2012 11:02:39)
Já spíš vidím problém v tom intenzivním snažení. Někdo to možná vydrží celý život, ale většina asi ne. Je to jako s hubnutím - dokážu zabrat, dřít jak magor a cpát se jen zeleninou, fakt jo, ale ne celý život. Potřebuju jít po malých krůčcích, aby ta změna byla změnou na celý život a potřebuju, aby to byla změna životního stylu, ne zapnout všechny síly a jet na maximum. To se celý život nedá.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 11:06:13)
Xantipo,
když pro mne asi není jeden víkend v měsíci podle představ toho druhého (nebo v případě exmanžela dvakrát do měsíce jít někam společně) nic, co by bylo tak strašně nereálné a bylo kvůli tomu nutno se intenzivně přemáhat. Zvlášť když najednou vidím, že to opravdu jde a že to někdo má v podstatě stejně a jde to i bez řvaní... nechtěla jsem "tak moc", ale chtěla jsem to očividně od někoho, kdo toho nebyl schopen.
|
|
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 11:02:42)
Monty, o tom jasném signálu by se dalo polemizovat, a to v mnoha vztazích. Mmch mému muži taky některé věci vadily a dle mě to dával najevo dost nečitelně. Pro něj čitelně, a to myslím že mě nejde podezírat z toho, že bych byla úplně slepá. I když i to je možné:)
Lidi si někdy myslí, jak jsou jasní, a protějšek to vidí úplně jinak.
Pak je třeba najít společnou řeč.
|
| Xantipa. |
|
(10.5.2012 11:07:33)
No právě. Moje oblíbené - když jsem unavená, nevyjadřuju se dost čitelně, ale já si myslím, že čitelné to je dost. Ale už nejsem pak schopná to rozebírat. Často jezdíme na kole - celá rodina. Mám toho fakt plný zuby, ale nechci to kazit a po chvíli nejsem schopná racionálně přemýšlet. Vidím hospůdku, kde se dá sedět pod kaštanama a bezmyšlenkovitě řeknu - hele, tady by se dalo dobře chvilku posedět. Kdysi by manžel řekl - a proč? obrátil by se na všechny okolo - nechce se vám tady sedět, že ne. A jel by dál. Já taky a byla bych naštvaná a dost výbušná a stejně by to celý bylo už naprd.
Teď ví, jak reaguju a tak řekne - chceš jíst, pít a nebo toho máš plný kecky.
A pak už se domluvíme v klidu.
|
| CPO |
|
(10.5.2012 11:13:42)
"Teď ví, jak reaguju a tak řekne - chceš jíst, pít a nebo toho máš plný kecky.
A pak už se domluvíme v klidu."
Já jsem se naučila ještě jednu lepší věc: NA ROVINU řeknu v takové situaci "Stop, prosím, mám hlad, žízeň a chce se mi čůrat/spát/blinkat  ."
Paradoxně na to všichni vždy zareagují zcela jednoznačně pozitivně...na předchozí "Co takhle na chvíli zastavit?" se nestavělo
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 11:17:11)
Breb, že jo. Když chci zastavit, řeknu zastav prosím. Neřeknu- tady je pěkná odpočívárna, co vy na to? To někdy dělal manžel a měla jsem chuť zastavit navždy To je takový problém mluvit narovinu a v první osobě? Ale on už se to taky naučil, díky B. za to. A já zas jiné věci, kde to hořelo.
|
| CPO |
|
(10.5.2012 11:18:56)
"To je takový problém mluvit narovinu a v první osobě?"
Ano, resp. pro mě to 42let BYL
Protože jsem se považovala za někoho, kdo "není hoden" toho, aby na něj ostatní brali ohledy...proč teda asi NEBRALI, že
|
|
|
| Xantipa. |
|
(10.5.2012 11:21:33)
Tak já běžně vím, že se takhle mám vyjadřovat, ale pokud jsem unavená apod., tak nepochopitelně přepnu a řeknu to jinak v domnění, že jsem to přece řekla jasně. Prostě chci zastavit.
|
|
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 11:14:33)
Xan, u nás to bylo spíš naopak. Já se vyjadřuju jasně, stručně, v první osobě, nekroužím kolem kaštanů se stínem, ale zavelím jsem unavená, jdu si sednout, kdo chce, ať jde se mnou, pokud ne, jeďte dál beze mě. To můj muž někdy krouží a jasně neřekne, že je unavený, přepíná se a pak prudí, takže pokud nás čeká delší cesta, zavelím přestávka prostě i za něj, ať to vyzní jak chce, protože neudělat to, budeme zpruzení za chvíli oba. Ale jak kdy, to chce vybalancovat, lidi jsou různí, co někde funguje, jinde nefunguje, takže tak:)
|
|
|
|
|
|
|
| 7kraska | •
|
(10.5.2012 10:45:53)
Br, samozrejme me to zajima vyhradne proto, abych mohla slozite argumentovat, ze Kudly a Niki a Xan metody by u nas urcite nemohly fungovat )))) kdepak abych od nekoho neco prebirala do sveho realu ) kaslu na to, mam prece "aspon naky vztah"
jen mne proste bavi vymyslet argumenty )) a diskutovat )
|
| CPO |
|
(10.5.2012 10:48:52)
To samozřejmě musíš vědět ty, zda chceš středobodem svého života i nadále ponechat chození na poštu, a nebo zda si troufneš očekávat, požadovat a zasadit se o něco ještě trochu víc
|
|
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 10:52:23)
Breb,
ale ono jim to jedno nebylo.
Kupodivu i exmanžel poté, co jsem odešla začal vyvíjet přesně ten druh aktivity, který jsem očekávala.
Expřítel taky.
Jenže bylo prostě pozdě... podle mne jim spíš nedoteklo, jak moc je to pro mne zásadní věc a žili v iluzi, že když neřvu a nedělám scény, tak se nic neděje. Zkrátka to začalo jít až tehdy, kdy jsem jasně (tzn. odchodem) dala najevo, že je to opravdu vážný.
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 10:59:46)
Monty, tak proč jsi nezařvala? Chtěla jsi po nich jisté překonání sebe sama a udělat krok k tobě, ale sama jsi nepřekonala ani tak banální věc, jako je zvýšení hlasu a nějaká emoce (která tě nebaví)?
Z toho vyplývá, že ani tobě moc nezáleželo na výsledku, když jsi ani ten hlas nezvýšila.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 11:03:30)
Niki,
protože tohle je hranice, kterou nemůžu překročit. Mám v tomhle směru blok z dětství. Moje máma je hysterická, neustále řvala, plakala... a pak mne obvykle zmlátila jako psa. Takže já mám k podobným emocím odpor a lidí co řvou se spíš bojím. Nemohla bych být s partnerem, který řve. Fakt ne, pro mne je to stokrát horší než pro tebe nevěstinec. Ale myslím, že jsem ti to už psala.
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 11:08:47)
OK, lidi jsme různí. Já tedy nemyslím řev jako nekontrolovatelnou hysterii, ale pro mě je to třeba důrazné zvýšení hlasu. Řvoucí chlap mě taky odpuzuje, ale mluvit někdy jasně, čitelně a důrazně je prostě nutné. I moje děti se v situaci orientují lépe, když je provázena nějakou emocí, a ta nutně nemusí být nějak vyšpónovaná. Ale to už jsem taky psala, nejsem hysterka ani plačka, ale důrazná někdy být umím:)
|
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 11:09:01)
Monty,
ale Ty si pořád dokola meleš tu svou.
NIKDY jsem nevystřihla hysterák, prakticky nezvyšuju hlas (tedy krom dětí, tam regulérně řvu), a přesto se mi daří sdělit podstatnou část toho, co sdělit chci.
Je to opravdu jen tím, že mám ŠTĚSTÍ? A je Xantipy vztah, jak ho tu popsala, taky jen o ŠTĚSTÍ?
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 11:11:25)
Kudlo,
to štěstí spočívá v tom, že jsi nalezla protějšek, který na to slyší.
Oba mí ex na to neslyšeli. Tím nijak nesnižuji jejich kvality, ale opravdu se k oběma hodí daleko dominantnější a důraznější ženské bytosti než jsem já. Ostatně oba je teď mají.
|
|
|
|
|
| Lassie66 | •
|
(10.5.2012 11:07:15)
Monty, ty jsi tu mluvila o tom psychologovi. Divím se, že ti asi neřekl to, co říká dokola většina psychologů - že chlap ten jasný signál potřebuje, že je často velice zaskočen, že jsou věci až tak horké, že leckdy vůbec netuší, že vztah je v rozkladu.... prostě bez těch signálů to nejde. Nakonec to funguje i u dětí - ty taky poznají, kdy už to není sranda a opravdu vařim.
Ženám se všeobecně vyčítá, že jsou málo čitelné, že chlapům se má všechno dávat po lopatě, úkolovat jasně a nečekat, že chlapa něco jen tak samo od sebe napadne. A když to děláme, jsme hysterky, fúrie, manipulátorky a kdo ví, co ještě. A funguje to i v přírodě - nasranýho psa taky poznáš.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 11:09:51)
Lassie,
ale on mi to říkal, vždyť jsem to taky psala. Říkal mi, že nedělám to, na co jsou zvyklí a co očekávají a tím je matu. Potíž je v tom, že on mne zná natolik, aby věděl, že to jaksi nelze jinak - umím být max. ironická a to je zase dost hnusný, takže se tomu snažím vyhýbat.
|
| Lassie66 | •
|
(10.5.2012 11:11:53)
Nepíšu o tom, co říkali ti tví chlapi, ale zda jim to podstatné říkáš i ty. Včetně těch doprovodných projevů, které zdůrazňují emoce - jako že už vážně začínáš bejt nas.aná. A pozor - nepíšu o řevu.
|
|
| Lassie66 | •
|
(10.5.2012 11:13:44)
No jo, ironická. To je pro chlapa celkem ponižující. Ale Monty - my jsme se to taky musely naučit, jak si o něco říct. To, že tobě se do toho nechce, to už je ale tvůj boj.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 11:16:11)
Lassie,
říkala jsem to jasně, ale pro ně to nebyl adekvátní způsob. Podívej, můj exmanžel teď chodí s holkou, která je ztělesněný temperament a když něco chce, tak si servítky nebere. Já jednu její hysterickou scénu zažila a valila jsem oči.
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 11:20:48)
Monty,
Ty si MYSLÍŠ, že jsi to říkala jasně.
Neboli - říkala jsi to jasně ze SVÉHO pohledu.
Ale chceš-li někomu něco sdělit, musíš to říkat jasně především z JEHO pohledu. Když přijedeš do Maďarska a budeš něco potřebovat od nějakého Maďara - třeba se zeptat na cestu - tak když se budeš ptát naprosto zřetelně a jasně ČESKY, tak Tě Maďar nepochopí a Ty kýženou informaci nedostaneš.
V takovém případě máš dvě možnosti.
Začít se rozčilovat, jaký je ten Maďar neochotný sobec, když Ti nedokáže sdělit ani takovou jednoduchou věc, o kterou sis mu navíc jasně říkala... nebo překonat pohodlnost a naučit se pár slov maďarsky.
|
| CPO |
|
(10.5.2012 11:22:12)
"Začít se rozčilovat, jaký je ten Maďar neochotný sobec, když Ti nedokáže sdělit ani takovou jednoduchou věc, o kterou sis mu navíc jasně říkala... nebo překonat pohodlnost a naučit se pár slov maďarsky."
|
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 11:26:47)
Kudlo,
asi ne dost jasně pro ně, protože oni k tomu potřebovali ten emocionální doprovod, jak už jsem psala včera.
Pro mého přítele to jasné je celkem dost. Možná mluvíme oba nějakým ugrofinským jazykem, takže se spíš shodneme.
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 11:28:21)
Monty, tak to je fajn, třeba jste oba Maďaři a tudíž si rozumíte, a tak je to nejlepší. Ať vám to vyjde k oboustranné spokojenosti.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 11:32:39)
Niki,
kéž by. Nic bych si nepřála víc.
|
|
|
|
|
| Lassie66 | •
|
(10.5.2012 11:21:05)
Dobře, ale jsou i jiní chlapi, nejen tvůj exmanžel. Toho tedy vyřaďme jako nepoužitelného. Pak máš ještě dalšího ex, pak ŽM a současného partnera. A předpokládám, že byl ještě někdo před manželem - všichni toužili po hysterických prsatých blondýnách?
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 11:24:16)
Lassie,
ani nebyl, já měla vážnější vztahy opravdu jen tři. A ten první ani nejde počítat, protože to nebyl partnerský vztah, ale vztah mezi dvěma kamarády, co mají společnou firmu a navzájem si suplují chybějící osoby v životě... já dceru, on tátu.
|
| Lassie66 | •
|
(10.5.2012 11:27:08)
Já se neptám jen na "vážnější vztahy", ale i na ty ostatní. Protože je důvod, proč ty jiné nejsou vážnější.
Já měla vážnější dva, ale těch krátkodobých poměrně dost. Kdybych to měla zprůměrovat, jsem větší smolař, než ty.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 11:29:05)
Lassie,
krátkodobé? Jeden byl asexuál, druhý psychotik. S psychotikem kupodivu komunikace fungovala, ale já nějak nejsem typ na budování vztahu s někým, kdo po příchodu domů sedí na zemi s provazem kolem krku a vykládá, jak se chtěl oběsit, ale utrhl se.
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 11:32:45)
Ovšem máš zajímavý a pestrý výběr partnerů, to se musí nechat:) přemýšlela jsi někdy, proč tě takoví muži přitahují? Protože to není jen o nich, že ano. Znáš takové to pořekadlo řekni mi co čteš (jíš, atd.) a já ti řeknu, kdo jsi 
Ale jestli to zas někdo obrátí na "to máš za to", tak to mám fakt za to
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 11:37:42)
Niki,
ale oni mne nepřitahují, oni se objevili.
Ten asexuál byl krásný kluk, co chodil k nám do práce, když mi bylo 18. Hrozně ho balila kolegyně a nakonec ho kolega "dohodil" mně.
Psychotik byl na inzerát.
Já si vlastně nikdy nevybírala, vždycky jsem čekala, až začne ten druhý... ostatně než jsem se rozhoupala to zkusit s přítelem, váhala jsem půl roku, jestli má vůbec smysl začít si něco s někým, koho bych chtěla, protože takoví mne obvykle nechtěli.
|
|
|
| Lassie66 | •
|
(10.5.2012 11:33:54)
Pokud je to opravdu všechno, tak prostě musíš víc hledat - protože mi to opravdu vychází tak, že jsem byla vícekrát zamilovaná, než ty a tím pádem jsem i vícekrát padla na ústa. Jenže problém vidím tam, že jsem prostě nezůstávala ve vztazích, kde to evidentně nemělo budoucnost - tvůj případ a lá prsatá blondýna. Prostě převoznici jsem nikomu dělat nechtěla a když jsem tušila, že ten dotyčný čeká ještě na někoho lepšího, utnula jsem to a byla raději sama. Ty píšeš, že každý má nějaké chyby, ale být s někým, kdo evidentně čeká na někoho jiného - to se dá čekat, že tu za nějaký čas napíšeš, jaký jsi smolař. Pošli ho prostě do háje....
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 11:40:40)
Lassie,
nepošlu do háje chlapa, na kterého jsem čekala celý život.
|
| Lassie66 | •
|
(10.5.2012 11:42:04)
V tom případě MÁŠ ŠTĚSTÍ. Pokud je to ten, na kterého jsi celý život čekala. Ale jestli on čeká na někoho jiného, což ty víš, pak jsi pro mě jedna vělká záhada.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 11:43:28)
Lassie,
proč? Prostě je mi milejší zažít něco úžasnýho s ručením omezeným než to nezažít vůbec.
|
| Lassie66 | •
|
(10.5.2012 11:44:48)
Sama jsi si na to odpověděla. Rizika znáš, jdeš do toho s vědomím, že to nemusí dopadnout. Což každý, samozřejmě. Ale já vědět to, co víš ty, tak v tom nejsem schopná existovat.
Každopádně ti přeju hodně štěstí
|
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 12:48:42)
Monty, já tě chápu, a možná bych jednala jako ty. A byly doby a kluci, kde jsem tak jednala. Jen s tím rozdílem, že jsem to nevyhodnotila jako smůlu na chlapy, ale jako vědomou volbu vztahu s r.o.
|
|
|
|
| CPO |
|
(10.5.2012 12:41:34)
"nepošlu do háje chlapa, na kterého jsem čekala celý život."
Jj. Kolikrát tu nepošlou různé holky do háje ani nejrůznější opravdu "podivné" existence - natož aby se tam snadno posílal "princ na bílém koni"  ...jasně, že je to TĚŽKÝ. Ale někdy je dobré něco "dočasně cenného" obětovat pro něco, co sice nemáme "jisté" (navíc, co je ve vztazích "jisté"), ale dlouhodobě to může mít nesrovnatelně větší hodnotu
Mmch, co by se stalo - čistě teoreticky - kdybys Monty prohlásila "Hele, já už dál NECHCI = nemám potřebu být waitie Montie, ve tvým případě z toho nekouká ani žádnej titul a prachy, aby se mi to případně rentovalo, došla jsem k názoru, že mám větší cenu a odcházím z tohoto vztahu...nicméně jsem ochotna ti dát ještě jednu - JEDNU!!! - poslední šanci...víš, kde mě najdeš, máš na to (měsíc,...), aby sis rozmyslel, jestli jsem pro tebe ta nej JÁ, do tý doby tě nechám v klidu rozjímat a nebudem se vídat (ani na sex)."
A, čistě teoreticky, to klidně můžeš pronést tím stylem "podej mi slánku", bohatě bude stačit, když fakt odejdeš...
Když se do měsíce kamzík nepřihlásí, budeš mít aspoň další kamínek do mozaiky "má mě rád/nemá mě rád?"...
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 12:46:34)
Breb,
po prvním odchodu trvalo přesně 14 dní, než jsme se dali zase dohromady.
Podruhé jsem sice balila, ale nakonec neodešla, protože stačilo se v noci přemístit do vedlejšího pokoje, abych mu začala chybět.
Co by se asi tak stalo, kdybych to udělala znova? Myslíš, že by během toho měsíce spadla z nebe prsatá blondýna? To dost těžko.
|
| CPO |
|
(10.5.2012 12:54:56)
"trvalo přesně 14 dní, než jsme se dali zase dohromady" tj. než TY jsi vyměkla.
OK, tak mu dej 3 měsíce...ale musí z tebe cítit to rozhodnutí, ne, že bude vědět, že při prvním "už jsem dlouho nesexoval" ti obměkčí 
Jasně, že to třeba nebudeš chtít zkusit...ale já si myslím, že kdyby to člověk opravdu takhle UDĚLAL, a VYDRŽEL, že by se MOHL nadít i zajímavého pozitivního překvapení - a pokud ne, tak žádná škoda, prostě se jen akce "prsatá blondýna" trochu urychlila, stejně by to bývalo nevydrželo.
Upřímně, když člověk žije ve vztahu, v němž si NALHÁVÁ nebo MYSLÍ, že ho druhej miluje, je to přece jen furt ještě menší psycho, než když žije s někým, kdo zcela otevřeně jen "čeká na někoho lepšího"...
|
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 13:02:05)
a řešili jste něco (to, co Ti vadí), nebo jsi jen vyměkla a neřešili jste nic?
Mám pocit - nevím, nakolik oprávněný - že když Ti něco pro Tebe zásadního vadí (třeba že Tě partner nechce vzít za rodinou, nebo že neskáče nadšením z Tvého syna, případně že Ti otevřeně řekl, že sice jako dobrý, ale jen do doby, kdy se objeví nějaká prsatější a blonďatější), tak že to radši neřešíš, než aby ses dověděla něco ve stylu "když ti to vadí, tak já tady taky nemusím bejt".
A řešením nemyslím, že sdělíš informaci "hele, Franto, tohle mi ale FAKT vadí" tónem "podej mi sůl", nějak mi tam chybí dovětek "a co s tím uděláme"?
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 13:07:32)
Kudlo,
no, to nevím z čeho ten pocit pramení, protože jak vidíš, odešla jsem zatím vždycky, když toho bylo "zu viel".
|
| CPO |
|
(10.5.2012 13:11:11)
"odešla jsem zatím vždycky, když toho bylo "zu viel"
Odešla, ale neřešila.
(Čili na to případně v každém dalším vztahu budeš narážet dál.)
Jsou typy (zejména bych řekla že to je mužská vlastnost ), které proodcházejí celý život, jejich volba...ale vidím sama na sobě, že před sebou člověk stejně nakonec nezdrhne
|
|
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 13:08:53)
Jinak nevím přesně, co myslíš tím "řešili".
Zabývali jsme se tím prakticky celých následujích 48 hodin. Se závěrečným resumé, že by byla blbost stahovat kalhoty, když je prsatá blondýna ještě daleko.
|
| Lassie66 | •
|
(10.5.2012 13:13:33)
Monty, ty jsi mu především měla pohotově říct, že jsi taky zvyklá na větší, ale v jeho případě jsi ochotná udělat vyjímku. A bylo by.
|
| CPO |
|
(10.5.2012 13:14:37)
Lassie, nikoli "v jeho případě", ale "než se najde větší" popř. než se rozvede Pepa...
|
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 13:38:35)
Já si myslím, že Monty (a kdokoliv) se může ve vztahu rozhodovat tak, jak on(a) uzná za vhodné, a říkat, neříkat, řešit či neřešit co ON(A) uzná za vhodné. Jen on(a) pak ponese důsledky.
Někdo odejde když se dozví, že přítel navštívil blonďatou prsatou prostitutku za účelem tření sliznic, někomu to nevadí a odejde, kdyby netřel, ale šahal na cizí mobil. A někomu vadí cokoliv, a někomu téměř nic a vše skousne.
Jsme lidi různí.
|
| CPO |
|
(10.5.2012 13:45:37)
"Já si myslím, že Monty (a kdokoliv) se může ve vztahu rozhodovat tak, jak on(a) uzná za vhodné, a říkat, neříkat, řešit či neřešit co ON(A) uzná za vhodné."
To bezesporu.
Pak samozřejmě si ale sám musí uvědomit ty důsledky, a nedožadovat se "pochopení" a soucitu od ostatních v situacích, kdy např. muž odchází za prsatou blondýnou proto, že je bakaný. To je vlastně jediné, proti čemu zde brojím(e)
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 13:51:55)
Breb,
přesně tak.
"...kdokoliv... se může ve vztahu rozhodovat tak, jak on(a) uzná za vhodné, a říkat, neříkat, řešit či neřešit co ON(A) uzná za vhodné.Pak samozřejmě si ale sám musí uvědomit ty důsledky, a nedožadovat se "pochopení" a soucitu od ostatních v situacích, kdy např. muž odchází za prsatou blondýnou proto, že je bakaný. To je vlastně jediné, proti čemu zde brojím(e)."
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 13:33:45)
Monty,
tak zrovna tohle bych na 48 hodin neviděla.
Spíš na deset minut ve stylu to "miláčku, rozmysli si, co skutečně chceš. Pokud je to opravdu ta prsatá blondýna, tak to samozřejmě Tvoje volba, kterou respektuji, ale Ty prosím zase pochop, že za těchto okolností by pro mě bylo velmi nepříjemné setrvávat ve vztahu v roli převoznice jen dotud, dokud se neobjeví vysněná princezna. Bude mi to strašně líto, bylo mi s tebou moc hezky a dokonce jsem si už začínala myslet, že jsi muž mého života, ale máš-li Ty to jinak, nedá se nic dělat, pomoz mi prosím sbalit kufřík (nebo "pomůžu ti sbalit kufřík", podle toho, jestli jsme u mě nebo u tebe), a adijé."
Pokud by to plácnul "jen tak" nebo bych si to já blbě vyložila, ale záleželo by mu na mně, tak by měl možnost vzít zpátečku a vysvětlit, že to vlastně tak nemyslel.
Pokud by to skutečně tak myslel, tak bych, ač by to asi hodně bolelo, považovala za neperspektivní ztrátu času setrvávat ve vztahu s někým, kdo mě potřebuje jen proto, aby příjemněji překlenul dobu čekání na prsatou blondýnu (a blokovat si s ním možnost najít někoho, kdo bude chtít být opravdu SE MNOU, i když jsem placatá bruneta).
|
| Lassie66 | •
|
(10.5.2012 13:35:15)
Kudlo
|
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 13:46:24)
Kudlo, já tedy Monty i chápu, mě se něco podobného "stalo" taky kdysi, jen tedy v mnohem mladším věku, a též věděla, že kluk je se mnou jen proto, že ta jeho vysněná blondýna na piedestalu (reálná) ho odmítá (zatím). On běhal jako pejsek za ní, a já jako pejsek za ním:) bylo nám kolem 19-ti. Bylo to "silnější než my"
A taky až na to, že mě "až tak moc nežere" byl skvělý, po všech stránkách... nakonec ho chtěla a hurá, nebylo za kým běhat:)
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 13:52:59)
Niki,
já to taky lidsky chápu, ale ten důsledek je tam pro mě tak jasný a jasně deklarovaný, že pokud to akceptuji i s chlupama, tak si vlastně nemám proč stěžovat.
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 13:57:07)
To jistě. POkud akceptuju, že jsem převoznice, jsem spolutvůrce následujícího dění... žádné štěstí či smůla.
|
| 7kraska | •
|
(10.5.2012 14:45:02)
ja kdyz reknu na bezkach "uz fakt nemuzu, u dalsiho smrcku padnu mrtva k zemi, ledaze si prave v tomhle bufaci koupim caj a tatranku", tak se dozvim, ze jsme jeste nic neujeli a ze caj a tatranka nas zdrzi nejmin o hodinu a ze pak pojedeme do cile za tmy a ze ten bufac je hnusnej a jeste asi milion veci, takze zamumlam neco o kretenovi a jedu dal - kdyby mi nekdo poradil, jak tohle resit, tak by to fakt bylo pekny
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 14:48:20)
7krásko, zastavit a tu tatranku si koupit. Pokud tě tedy víc nenasytí to zamumlání o kreténovi.
Jsme na jiné vlně, to obě víme, takže snad ti poradí někdo víc erudovaný v tomto osobním sebepřekonávání se, já ti jen držím palce jako vážně.
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 14:49:12)
Niki, vidím, že uvažujem podobně
|
|
| 7kraska | •
|
(10.5.2012 14:54:03)
jenze u nas by to bylo tak, ze kdybych si koupila tu tatranku, tak bychom opravdu dojeli do cile za tmy (bez ohledu na zastavku v bufetu, protoze vzdycky vsude dojedeme za tmy) a ja bych jeste pul roku poslouchala, ze pokazdy musime stavet v bufetu kvuli mne a pokazdy kvuli tomu prijedeme domu za tmy a ze jsem strasna a porad musim jist, ze jsem tlusta skoro jako moje matka atd.
|
| Xantipa. |
|
(10.5.2012 14:58:25)
Tak já už jsem ve fázi, kdy řeknu - je mi nějak slabo - a manžel automaticky řekne - hele, bufáč, chceš něco? A případně začne zkoumat, zda by šlo trasu zkrátit.
Ale nebylo to vždycky, ale teď už je.
Dřív bych se zastavila, zařvala, že bez tatranky nejedu a pak bychom se pohádali a sice s tatrankou, ale stejně, jeli zpátky nejkratší cestou.
|
| 7kraska | •
|
(10.5.2012 14:59:37)
Xantipo, to by mne zajimalo, jakym jste prosli vyvojem od Tveho revu o tatrance k jeho otazce, zda si nechces neco dat
|
| Xantipa. |
|
(10.5.2012 15:00:23)
Jo, to byla dlouhá cesta
|
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 15:03:51)
A Niki by rozhodně nic půl roku neposlouchala, po půl hodině by to utnula s tím, že už byla k jeho monologům shovívavá až moc, a řekla mu, že jestli nechce příště jet sám, tak buď naplánuje lepší trasu, abysme nemuseli dojet až za tmy (což je chyba organizátora, že nepočítá s přestávkami), nebo přestane prudit. A klidně bez úsměvu.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.5.2012 16:42:31)
A taky bych nic neposlouchala, potřetí bych řekla, že už to umím nazpaměť a může mě z toho vyzkoušet(to je z jednoho filmu). A MM má naštěstí stejnej smysl pro humor a asi by se začal smát.
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.5.2012 16:36:18)
Taky bych šla na čaj a tatranku
|
|
| aky | 
|
(10.5.2012 17:49:41)
7krasko, neviem si predstavit takuto situaciu, lebo chlap, co je schopny pol roka skuvinat a opakovat sa je podla mna frustrovany slaboch ( u nas na vychode tzv. pupava alebo babovka) a takym sa ja vyhybam.
Monty, po precitani par Tvojich prispevkov si myslim, ze Ty nemas ziadnu sebauctu.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 17:51:56)
aky,
možná že si jen pod tím pojmem představuji něco docela jiného než ty.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 17:55:54)
Mmch., teď jsem to psala na jiné diskusi.
Pro mne je sebeúcta např. nenechat na sebe řvát, nenechat se urážet, nadávat... spoustě jiných žen to přijde OK. Přece v afektu se toho řekne, že jo.
Vidíš, a mně to vadí tak strašně a zásadně, že bych nebyla s chlapem, který by vůči mně jednou použil nějakou vulgární nadávku.
Jsme lidé různí.
|
|
| aky |
|
(10.5.2012 18:01:03)
Monty, to urcite ano. Ale to nebolo myslene v zlom, to je len namet k zamysleniu sa.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 18:08:34)
Aky,
ani jsem tě nepodezírala, že bys to myslela zle.
Jen si zkrátka každá pod tím pojmem představujeme něco jiného.
Podívej, ke mně se oba ex chovali minimálně "slušně". Já si nenechám moc líbit. Kolikrát když tady čtu, v čem všem lidi žijí, tak si připadám jako rozmazlená princezna, která neví roupama co by. Protože mně by opravdu stačila jedna nadávka, aby se mi chlap totálně a navždycky zhnusil.
Podle mne to, v čem vidíš nedostatek sebeúcty je pouhá racionalita. Všichni např. víme, že internetové seznamky jsou plné nabídek od ženatých chlapů, kteří si hledají bokovky. A ti chlapi někde mají ženy, které dlouho netuší nic a někdy to netuší do smrti. Stejně tak víme, že existují nevěstince a že do nich muži chodí. I můj velice slušný a konzervativní přítel přiznal, že tam jednou s kamarády skončili po nějakém flámu, ale "nic nebylo, protože to tam bylo drahý". Já si prostě nenalhávám, že se takové věci NEDĚJÍ. Jistě bych byla ráda, kdyby se neděly mně, ale že se to stane prostě nelze vyloučit. Tak to beru věcně. To není o sebeúctě, to je o pragmatismu. Vím, že mi vadí paralelní vztah, vím, že mi vadí sprostota, násilí, ponižování, lež... možná mi vadí víc věcí než běžné manželce, které vadí nevěstinec.
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 14:48:47)
co je na tom k radění?
Zkus nic nemumlat a říct, "ale já to myslela vážně, FAKT už nemůžu a potřebuju pauzu, takže jestli chceš, tak jeď dál, ale já si ten čaj tady prostě dám".
|
|
| 7kraska | •
|
(10.5.2012 14:50:47)
Niki by proste u bufetu zastavila, vesla dovnitr a mezi dvermi se s usmevem zeptala "pujdes se mnou?"
Grainne by zarvala "jdeme do buface nebo te propichnu hulkou"
Breb by rekla klidne a srozumitelne "mam hlad a zizen a jsem unavena a potrebuji si ted odpocinout v tomto bufetu"
Monty by rekla "jdeme do buface nebo od Tebe odejdu", sla by dovnitr a ani by se neohledla
Kudly manzel by sel do buface s Kudlou ruku v ruce, aniz by se na tom predem verbalne domlouvali
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 14:57:13)
7 krásko
Nevím, jestli by to v mém případě bylo vždycky takto ideální.
MOžná, že by manžel poznamenal něco o tom, že nás to děsně zdrží a významně by koukal na hodinky, ale kdybych to fakt potřebovala, tak bych řekla "ano, možná nás to zdrží, ale já když si nedám, tak padnu, jestli mermomocí chceš jet dál, tak jeď, ale já se tady zastavit MUSÍM".
Myslím, že by mi v takovém případě neujel, na druhou stranu, kdybych viděla, že nás tlačí čas, tak bych mu zase já vyšla vstříc v tom, že bych si tam opravdu jen koupila tu tatranku a nedala si řízek s hranolkama.
|
| 7kraska | •
|
(10.5.2012 14:58:27)
tak to by mne ani nenapadlo dat si tam rizek s hranolkama ))
|
| Xantipa. |
|
(10.5.2012 15:01:39)
To jsem si jednou dala na kole - ježiši, mě bylo blbě a myslela jsem, že po cestě umřu. Už to neudělám Většinu zbývající cesty jsme šli pěšky, protože jinak bych snad hodila. Na běžkách by to bylo stejný
|
| 7kraska | •
|
(10.5.2012 15:03:07)
jenze ja proste furt muzu (na bezkach, na kole a vlastne i v zivote)....a vetsinou jeste chytim druhej dech, takze jedu cim dal rychleji....a ta tatranka nikdy neni zivotni nutnost
|
| CPO |
|
(10.5.2012 15:04:18)
"jenze ja proste furt muzu"
Melem to tu furt dokola - 7mi, z pohledu partnera, když furt "můžeš" a CHCEŠ furt "moct"...tak proč by nenakládal?
|
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 15:12:36)
7 krásko, Breb má pravdu - když furt můžeš a furt chytáš druhej dech a furt ustupuješ, když Tvoje potřeby NIKDY nejsou životní nutnost, tak PROČ by partner vlastně ten "ustoupenej" prostor nezabral?
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 15:01:47)
tak mě by třeba napadlo, ale to, že si ho nedám, by byl můj ústupek vůči manželovi (jeho ústupek by byl, že tam vůbec zastavíme).
Ale kdyby mi to později vyčítal Tebou popisovaným způsobem, tak bych byla hnusná, protože ten způsob je taky hnusnej.
|
| 7kraska | •
|
(10.5.2012 15:04:05)
a jak hnusna bys na nej byla? Kudlo...co bys mu rekla?
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 15:11:22)
podívej se, v tom bufetu jsme strávili odhadem deset minut, takže pochybuji, že jsme přijeli za tmy kvůli tomu.
Ano, když mám hlad, tak se musím najíst a nepovažuju to za nic strašného.
To s tou matkou jsem ještě řešit nemusela, protože nic takového mi manžel ještě neřekl, takže nemůžu říct přesně, jak bych reagovala. Asi bych mu řekla, že tuhle poznámku považuju za těžkou podpásovku, a to i přesto, že tlustá objektivně jsem.
|
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 15:14:46)
7mikrásko, moc nerozumím, na co se ptáš, když stejně víš, že odpovíš, že to nepůjde, protože... atd. Dělej, co pokládáš za nejlepší. Znáš sebe a svého manžela nejlépe...
|
|
|
|
|
|
| Natascha | 
|
(10.5.2012 15:08:52)
7krasko
A jsme opět u té kompatibilnosti, cyklíme se..?
Jeden můj ex by reagoval přesně jako tvůj manžel, já bych sice zastavila, zdrželi bychom se a pak se příšerně pohádali.
Druhý můj ex by běžel do bufáče ještě radostněji než já.
|
|
|
|
| Nana*81 | 
|
(10.5.2012 15:13:14)
počkat počkat, chápu to dobře?
Monty má chlapce, s kterým si velice dobře rozumí, neb jsou oba maďar, nicméně on nepokrytě sděluje, že touží po nějaké blonďaté prsíně, Monty s tímto chlapcem nadále je, aby mu pomohla překonat tu blbou dobu a aby nemusel být sám, a Monty se domnívá, že nemá štěstí.
Já sem si to musela zrekapitulovat. Ok.
Už se poté tedy nedivím, že pět prostitutek by Ti bylo milejších.. na borce, který ve vztahu otevřeně přiznává, že partnerka jaksi není ženou jeho života, je málo i deset prostitutek i s partou zfetovanejch negrů.
nebo to chápu blbě?
ale já to tady poctivě čtu a začalo mi z toho bejt uplně romantycky..
|
| Nana*81 |
|
(10.5.2012 15:14:27)
spíš bych to chápala jako otázku sebeúcty než štěstí.. no každému co jeho jest
|
|
| CPO |
|
(10.5.2012 15:25:48)
"a začalo mi z toho bejt uplně romantycky"
Nano, a kdyby ses opačně zeptala těch chlapů, proč nežijou s ženama svýho života, ale s tlustejma "strašnejma" co vypadají jako tchyně, popř. jako žehlící prkno...co by asi řekli oni?
Můžou ONI si vážit NÁS, když se spokojujem S NIMA?
A můžem si tím pádem MY vážit JICH?
Váží si nás? Vážíme si jich?
Raději už (si) přestanu klást ty otázky...páč neunesu tolik odpovědí 
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 15:31:41)
Breb,
a proč by nešlo považovat obtloustlou ženskou, co začíná pomalu vypadat jako její matka, za ženu svého života?
A tatíka s pleší a pivním bříškem za muže svého života?
|
| CPO |
|
(10.5.2012 15:33:15)
Kudlo, samozřejmě ŠLO.
Já opět nerozporuju situaci "někdo miluje někoho nedokonalýho" ale situaci "někdo žije s někým nedokonalým A FURT NA TO NADÁVÁ na netu i před dotyčným"...
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 15:37:03)
Breb,
tohle taky nechápu, protože, jak jsi správně podotkla, žiju-li s takovou příšerou, tak si vlastně kálím do vlastního hnízda, že nemám vkus/spokojím se s málem/nemám na víc...
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 15:42:06)
samozřejmě myšleno "žiju-li s člověkem, který je taková příšerou V MÝCH OČÍCH, že na něj neustále nadávám, jak je nemožnej", nikoli že žiju s člověkem, který možná není žádný krasavec, ale MNĚ se líbí (a tudíž na něj nenadávám)
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 16:06:03)
Páni, vy jste se rozjely...
Ad Sedmikráska - v takové situaci, jakou popisuješ, bych trvala na svém bez ohledu na nějaké kydy. Když mám pocit, že nemůžu a bez tatranky se neobejdu, tak si pro tu tatranku prostě jdu bez ohledu na milion keců kolem. Ostatně, nikdo partnera nenutí, aby na mne čekal. Ať si jde dál sám, já ho doženu nebo se sejdeme v cíli.
Ad Nana - nikdo mi nic nepředhazuje a příšera opravdu nejsem. Situace se má prostě tak, že vyjádřil své obavy nad tím, zda by dokázal odolat prsaté blondýně, kdyby o ni zakopl. A protože chce být čestnej a upřímnej, tak mi to prostě sdělil, no.
|
| 7kraska | •
|
(10.5.2012 17:24:29)
Monty, nevim, jak casto jezdis na bezkach, ale ne vzdy je teren tak jednoznacny, ze je mozne se dohnat navzajem nebo se sejit az v cili
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 17:32:00)
Sedmikrásko,
nestála jsem na nich deset let, přiznávám.
Ale když máte jasně daný cíl, tak se tam přece sejít můžete, ne?
|
| 7kraska | •
|
(10.5.2012 17:36:58)
Monty, uz jsem v horach zazila, ze jsem nekoho statecne dohanela na bezkach, ale na rozcesti jsem se dala jinym smerem, takze od te doby se od vypravy neoddeluju
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 17:39:32)
Sedmikrásko,
OK. Tak co by udělal tvůj partner, kdybys na tu tatranku šla? Jel by dál sám? Nebo šel s tebou a měl kecy?
|
| 7kraska | •
|
(10.5.2012 17:42:21)
on by neodjel, sel by se mnou a celou dobu by mel reci....paradoxne by si ovsem nekdy koupil ten caj a tatranku taky - "kdyz uz tady jsme"
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 17:45:10)
Sedmikrásko,
tak ty řeči pouštěj jedním uchem tam a druhým ven... pokud není hrubý a jen brblá, ať si brblá.
|
| 7kraska | •
|
(10.5.2012 17:51:13)
nemusim snad dodavat (protoze ty ve stejne situaci to znaji a ty v opacne situaci by tomu stejne neverily), ze v dobe pred ditetem byl on tim, kdo navrhoval zastavku v bufetu rka, ze si prece dame spolu nejakou namku....a casto rizek s hranolkama a nikoliv pouhou tatranku a caj, co na tom, ze dojedeme za tmy
|
|
| 7kraska | •
|
(10.5.2012 17:54:05)
dyt jo, ja to davno poustim jednim dovnitr a druhym ven, co jinyho se s tim da delat, to se neda brat k srdci
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 18:02:45)
7mi, a když mu tu dobu před dítětem připomeneš? To skutečně před dítětem jedl řízky z hranolkama a po dítěti najednou prudí i kvůli tatrance?
Proč myslíš, že to někdo nezná či neuvěří? Tady ti x lidí psalo, že zažilo i jinačí a třeba horší situace a změny a holt se to muselo provětrat a připomenout, že takto teda ne, a takto třeba ano.
Umím si ale představit i situaci, kdy partner navrhuje zastávku a druhý s úsměvem a v zamilovanosti odmítne s tím, že to zvládne a není třeba...
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 18:11:31)
Niki,
můj exmanžel toho před dítětem dělal...
Pokud si dobře pamatuji, tak Sedmikráska taky měla s partnerem dítě poměrně záhy po seznámení. Asi se nestačil včas odkopat.
Mně to např. nedávno ironicky připomněla extchýně... že jsem o exmanželovi na začátku mluvila úplně jinak. Tož jsem jí musela sdělit, že se tehdy taky úplně jinak choval.
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 18:20:54)
Monty, ano, lidi po dětech někdy mění zaběhnuté... protože příchod dítěte toho dost změní. I u ženy. Pak je třeba provětrat pravidla.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 18:23:02)
Niki,
jenže ono to někdy nepomůže.
Exmanželovi jeho sliby a proklamace o tom, jaké to bude, až syn povyroste připomínali i naši společní kamarádi. Bylo to zcela na prd.
Prostě kde chybí dobrá vůle ke kompromisu, tam nenaděláš NIC.
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 18:28:52)
Monty, já s tebou nejsem ve sporu:)
A nadělat něco jde, ty jsi konkrétně udělala. Odešla. Někdo neodejde. To je celé. Každý volíme dle sebe, co ještě ano a co už ne.
Když se vrátím k tomu původnímu smyšlenému tématu, tak když jednoho krásného dne žena zjistí, že její manžel navštěvuje už deset let každý pátek nevěstinec, pak holt bude nějak jednat a buď to zvládne, nebo ne, ale přijít na to před svatbou je prostě "spoluzodpovědnost". Vědomá ignorace zjevného.
Někdy věci nejsou tak zjevné, pak je možné je přehlédnout, já to nepopírám.
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 18:24:26)
Monty, jinak já si pamatuju, co 7kráska psala. Teď ale položila konkrétní dotaz, na konkrétní situaci, a dostala nějaké konkrétní postřehy (a většina by na tu tatranku prostě šla, včetně tebe:)
Víc k tomu není co dodat, nikdo jí tu škodit ani školit nechce. Tatranky jsou třeba.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Natascha |
|
(10.5.2012 17:31:25)
A FURT NA TO NADÁVÁ na netu i před dotyčným"...
To je ale vaše interpretace. Taky to může být tak, že ten vztah není dokonalý (který je?) a dotyčná si tady chce občas anonymně jen zabékat, ale v tom vztahu chce být, protože jí pořád víc dává než bere.
A že po těch stížnostech některé jdou jako správné husy po soplu, aby jí pořád dokola vysvětlovaly, co dělá špatně a jak ony to řeší, případně řešily by, kdyby si špatně vybraly, což se jim ovšem těžko může stát, případně neví co poradit, protože jsou nastavené jinak, ale na komentáře to stačí… no prostě někdo má příliš mnoho volného času, o ničem jiném ty diskuse nejsou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 13:56:45)
jako brala bych, že se někdo spokojí s jasně deklarovanou a oboustranně tak pochopenou rolí převozníka, bude počítat s tím, že ten druhý časem odejde, ale jelikož o tom ví předem a takto to akceptoval, tak na to nebude na žehrat a bude to brát stylem "vím, že dotyčný dřív nebo později odejde, já si užiju každou společnou chvilku, až odejde, bude se mi stýskat", ale nebude tomu dotyčnému mít za zlé, že se chová jako dočasný a nikoli jako trvalý partner.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 11:19:55)
"Naučit se o něco říct" - máš dvě možnosti.
Buďto přistoupíš na hru toho druhého, nebo budeš spoléhat na to, že existuje někdo, kdo má stejně nebo více podobně.
|
| CPO |
|
(10.5.2012 11:21:00)
"nebo budeš spoléhat na to, že existuje někdo, kdo má stejně nebo více podobně"
A jak budu pak jednat se všema těma ostatníma LIDMA (nemyslím jen partnery)?
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 11:16:23)
jenže Ty jsi schopná přeložit si informaci, že říct "Franto, tohle tvoje chování je pro mě tak neakceptovatelné, že bych s tebou nemohla zůstat, kdybys to dělal nadále" stejným tónem jako "Franto, podej mi prosím tě ten chleba", je pro normálního člověka nečitelné, protože u zásadní informace logicky očekává nějaký důraz, odlišení od normálních nedůležitých věcí, jako že se po Tobě chce, aby ses v hysteráku začala válet po zemi, protože chlapi jsou na to zvyklí.
To je pak ale ovšem těžký, a skoro zbytečný k tomu odborníkovi chodit, protože jeho postřehy si vždycky znovu stočíš na to svoje kopyto (podobně jako mantra "štěstí" a mantra "prsatá blondýna"), takže on si fakt třepí pysk úplně nadarmo.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 11:22:30)
Kudlo,
no jo no, je to tak.
Proto ostatně taky pořád odpovídám na otázky typu "Líbí se ti to?" "Nevadí ti to?" protože to na mně NENÍ poznat. Naštěstí na partnerovi taky ne, což je celkem výhoda. Takže pořád opakuji, že kdyby se mi něco nelíbilo nebo mi vadilo, řekla bych to.
|
|
|
|
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(10.5.2012 10:09:03)
Já taky nerada řvu, nebaví mě to, ale někdy to holt udělám, bo jsem orientovaná na výsledek, ne být bez výsledku, ale s "dobrým" pocitem, že jsem tedy neudělala nic, co mě nebaví. Ani uklízet mě nebaví, ale holt výsledkem je čistá domácnost, tak tomu nějaký přiměřený čas věnuji. Jak prosté. Nijak se nepředřu, hledám kompromis. Po manželovi tedy příliš neřvu, za deset let vztahu jen párkrát, když to situace žádala (na prstech jedné ruky spočítáno), po dětech častěji, baví nebaví, 3 děti udělají dost vysokou hladinu hluku, aby je šlo zaktivizovat správným směrem jen tichým domlouváním
Já sama se někdy zaktivizuju žádoucím směrem taky až na jasnější výzvu, běžný "šum" někdy odfiltruju
|
|
|
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(9.5.2012 21:51:26)
Jaano, spíš je to asi tak, že když to vyjde, tak je to kombinace štěstí a vůle (v různém poměru). Nikdy to není jen štěstí, ani jen krev, pot a slzy.
Když to nevyjde, tak je to co do důvodů určitě pestřejší. Klidně připustím, že z hlediska jednoho z těch dvou to prostě může být čistá smůla. Ale taky nemusí - a stojí za to přemýšlet, jestli si nelze vzít poučení z krizového vývoje. Prostě mi to připadá vůči sobě samý lidsky poctivý, podívat se, jestli tam náhodou není nějakej ten kousek dřívího v oku vlastním, no. Neříkám, že se tam musí něco najít. Ale je dobrý se podívat.
Jestli to někdo poctivě uzavřel s tím, že trám je výhradně v oku bližního, nemám důvod mu to nevěřit nebo mu to vyvracet. Věřím, uznám, respektuju. Nejsem PB, abych viděla do životů druhých lidí.
|
| Monty | •
|
(9.5.2012 21:56:47)
Kopřivo,
fajn - trám tam je: pouze oznamuju. Řešit se to nedá. Takže se mám jít oběsit, podle všeho.
|
| Nana*81 |
|
(9.5.2012 21:59:40)
Na ten trám?
Neblbni, spíš si vydundej trám ;-)
Prudička ;-)
|
| Monty | •
|
(9.5.2012 22:01:02)
Nano,
jo jo, přesně. Na ten trám.
|
| Nana*81 |
|
(9.5.2012 22:02:36)
Já vím, že to tu už dvě hodiny probíráme, Plho, ale já myslela že tejkon máš partnera..
|
| Nana*81 |
|
(9.5.2012 22:06:58)
Přece nehupneš emocionálně na trám. To by ses teda nevhodně přizpůsobila, ba působilo by to takřka podbízivě ;-) či manipulativně ;-)
|
|
| Monty | •
|
(9.5.2012 22:07:10)
Nano,
to mám. Naštěstí to má s emocemi dost podobně.
|
| Nana*81 |
|
(9.5.2012 22:09:13)
No tak kde je tesař a kde je díra, a proč to teda probíráme, Plho, že nemáš štěstí, když máš partnera, co to má stejně?
|
|
| Oggová |
|
(9.5.2012 22:09:45)
Monty, tak kde je problém?
|
| Monty | •
|
(9.5.2012 22:11:55)
Problém je v tom, že on si to taky představuje jinak.
Má pocit, že by měl těch emocí cítit víc. Zřejmě nemá dojem, že je na maximu - na rozdíl ode mne.
|
| Nana*81 |
|
(9.5.2012 22:14:13)
Víc emocí? škoda, že neexistuje emocionální nevěstinec. Mohl by tam svou potřebu ventilovat, hihi.
Dělám si srandu, prtž nechápu.
|
| Monty | •
|
(9.5.2012 22:16:26)
Nano,
no, já myslím že zrovna o tohle nejde. Ale kdyby měl potřebu si do nějakého zajít a přitom zůstal stejně fajn jako je, nezhroutila bych se z toho.
|
| Nana*81 |
|
(9.5.2012 22:20:06)
Ale jak, že o to nejde. Ptám se, kde je teda poblém, ty řekneš že má málo emocí na tvém triku, a pak řekneš, že v tom není problém. Tak kde teda JE ten problém?
|
| Monty | •
|
(9.5.2012 22:23:27)
Nano,
ten problém je asi v tom, že na něj mám těch emocí zase asi moc.
|
| Nana*81 |
|
(9.5.2012 22:26:27)
Těžká chytrost na mě..
moc, málo, štěstí, to pak nepůsobí že bys věděla co chceš, anebo mám zatemníno já, to je taky možný..
|
| Monty | •
|
(9.5.2012 22:35:59)
Nano,
ale já to vím, otázkou spíš je, jestli to ví taky on.
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 0:23:05)
Monty,
tak v tomhle se už taky přestávám orientovat.
Myslím, že neprojevuješ-li se v reálu nějak diametrálně jinak než tady, tak musíš být pro partnery strašně špatně čitelná (se vším, co z toho vyplývá).
Jednak pokud tvrdíš něco velmi vágně a jsi připravená to unikavě "zvrtnout" na jednu nebo na druhou stranu, tak se nedivím, že se v tom partneři neorientují (a nereagují podle Tvých představ.)
Navíc zdůraznit něco, co říkám, a vložit do toho informaci, že mi na tom skutečně záleží, přece neznamená, že se budeš jako klubíčko emocí válet po zemi nebo vystřihneš hysterický záchvat.
Dá se toho dosáhnout třeba tak, že řekneš, že Ti něco vadí, a následně to odmítneš udělat. Pokud mi vadí s někým jezdit dejme tomu na chalupu, řeknu mu sice neutrálním hlasem, že mi vadí jezdit na chalupu, ale pak s ním na ni pokaždé stejně jedu, a budu se u toho tvářit jak medvěd, který prý nemá obličejové svaly a tak se tváří pořád stejně a nehrozí (a pak zaútočí a všichni se diví, protože přece nehrozil) tak podle čeho ten člověk má vyhodnotit, že Ti to fakt vadí HODNĚ?
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 8:49:58)
Kudlo,
však já taky nedělám věci, které mi vadí.
Abych to nějak srozumitelně shrnula - pro mne je partnerství v první řadě o tom, že jsou v něm dva. Tzn. ani způsob soužití ala exmanžel (dělej si co chceš, je mi všechno jedno, hlavně když se nemusím sám zapojovat) ani expřítel (dělej to, co rozhodnu a vymyslím já, protože já vím všechno nejlíp) není přesně to pravé ořechové.
K tomu, co píše Jena - problém není v tom, že by mne dotyční bili, ubližovali mi nebo se chovali jakkoli výrazně nesnesitelně a defektně. Je pouze v tom, že ani jeden z nich nebyl schopen chovat se jako partner.
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 8:56:45)
Monty,
ale na tu chatu jsi s ním jezdila a svůj program bez protestů přizpůsobovala tomu jeho poměrně dlouho, i když Ti to vadilo, nebo ne (ve své době jsi tu o tom dost psala)?
To, že se nechovali jako partneři, může být samozřejmě v nich, ale alespoň zčásti, jak už tu padlo, to může být jejich odezva na něco, co děláš/neděláš Ty. Vztah přece je o interakci, ti dva se spolu o něčem baví a navzájem na sebe reagují.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 9:03:51)
Kudlo,
to ano. Mně totiž nevadilo jezdit na tu chatu. Tam jsem jezdila ráda. Vadilo mi, že se tam jezdí pořád a nejezdí se nikam jinam. Ale hlavně mi vadilo, že dotyčný pořád jen lítá a maká (i tam se jezdilo pracovat) a nedbá na to, že na tom není zdravotně nejlíp. Což se bohužel záhy ukázalo jako velmi dobré doporučení, protože teď je po složité operaci srdce. Dva roky jsem mu říkala, že je to pitomost, takhle se štvát, aby si zašel aspoň na masáž, zajel do lázní, abychom jeli na dovolenou... ne, práce byla na prvním místě, někam se pojede, až bude všechno hotovo. Jenže ono by nikdy nebylo všechno hotovo a ani nebude.
Ten poslední rok jsem to víceméně vzdala a dělala si také vlastní program, jenže to zas vadilo jemu, že dávám přednost výletu ke kamarádce před ním...
|
|
|
|
|
|
| Raduna |
|
(9.5.2012 22:18:58)
Oggová,
tys psala, že pan Ogg nesnáší hádky, že?
Tak hádej, díky stejné vlastnosti jsem byla přesvědčená, že mám ideálního muže. Jenže po 10 letech, kdy nikdy nesplnil, co slíbil atd. atd. jsem zjistila, že pokud chci, aby pochopil, že mi na něčem opravdu záleží, tak na něj musím řvát pomalu jako siréna, i když se to mě samotné příčí. Takže ono to tak jednoduché s tím, co kdo říká a co u něj ve skutečnosti ve vztahu funguje, nebude.
|
| *Niki* |
|
(9.5.2012 22:24:05)
Raduno, ono toho lidi někdy napovídají:) Můj muž taky "nemá rád hádky", ale někdy se rozpohybuje taky až po důrazném zvýšení hlas:)
Já reflektuju to, jak se chlap chová, ne to, co říká.
|
|
| Oggová |
|
(9.5.2012 22:34:12)
Raduno, nesnáší, když ječím. Tím si opravdu nikdy nepomůžu. Konstruktivní hádka, u nás probíhající skoro ve všech případech pomocí pc, to už je něco jiného.
|
| Raduna |
|
(9.5.2012 22:36:28)
Ten můj to taky nesnáší, a právě proto to asi funguje. Dokud jsem mluvila rozumně, tak nereagoval nijak.
|
| Oggová |
|
(9.5.2012 23:06:19)
Tak po těch letech, co jsme spolu prostě už vím, že pokud budu křičet ničeho nedosáhnu, nebude mě poslouchat. Až vychladnu a nějak si to sama srovnám v hlavě, tak jo.
I když, když o tom tak přemýšlím, tak ten prvotní impulz, že se něco děje, zaznamená až po té, co já začnu být hlučnější.
Otázkou pak je, jestli před tím vysílám dostatečné signály. Na to se budu muset ještě zaměřit. ;-)
měla bych psát tu pitomou seminárku...ale nějak mi to nejde...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| 7kraska | •
|
(9.5.2012 22:35:55)
Jaano, ja Te znam jen odtud, ne z realu, ale pripada mi, ze tolerantnejsi, prijemnejsi a ferovejsi zenskou by tezko nekdo hledal...takze u Tebe tedy nemyslim, ze nastala situace, ze ses odmitala - v dobrem - "prizpusobit" partnerum
moje zkusenost je, ze partner se hodne zmeni po diteti, ale ruku na srdce, jiste naznaky budoucich tezkosti muze zenska vycmuchat predem (zvlaste pokud ma hodne nacteno z Rodiny)
|
| Jaana2 |
|
(9.5.2012 22:59:01)
jj, 7mi, kdyby před těmi víc 20-ti lety byla Rodina tak oblíbená jako teď, tak bych si možná nenaběhla
i když kdo ví, ono to tenkrát fakt bylo ok , to bych si spíš myslela, že mně se to NIKDY nemůže stát
dobrou všem 
|
| *Niki* |
|
(9.5.2012 23:05:56)
Myslím, že tohle si myslí málokdo, Jaano. A ani stálým opakováním se to pravdou nestane. Mít ale nějaký postoj k hypotetické situaci ti někdy usnadní orientaci v sobě, až se to stane. A třeba ho přehodnotíš, to se stává. Proto není třeba se postojům vyhýbat a být za každou cenu bezpohlavní a korektní, ani ryba ani rak.
|
|
|
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(9.5.2012 21:30:46)
Jaano,
já jsem taky nenapsala nějakej převratnej recept na zaručený partnerský štěstí. Jenom jsem cítila potřebu vyslovit jakousi protiváhu k tvrzení, že ve vztahu záleží POUZE na štěstí, čili na tom, koho člověk potká. Lidi přece nejsou šroubky a matičky, který do sebe buď pasujou, nebo nepasujou.
Kdyby mě dotyčný zahnal do kouta, jak píšeš, kdyby mi dal najevo, že on se snažit nebude, a rezignoval na jakékoli úsilí o vyvážené soužití, tak bych se asi nevyhnula úvahám, jestli jsem náhodou něco neudělala špatně. Jestli jsem to nemohla nějak odvrátit. Třeba bych přišla na to, že fakt ne, co já vím. Já naprosto uznávám, že jsou situace, kdy nelze pohnout druhým ani párem volů. Že druhej se prostě nepohne ani o píď, protože se mu nechce. Protože jsme se změnili.
Ale prostě považuju za produktivní nedržet se zuby nehty té teze o štěstí, ale zkusit kousnout do toho kyselýho jabka a risknout, že se o sobě dozvím něco, co se mi třeba nebude líbit. Myslím, že člověku nakonec přinese víc ten přístup, kdy netrvá a priori skálopevně na tom, že on přece nedělá NIC špatně a jen má tu smůlu.
(Hele a jsem si vědomá, že žiju s naprosto výjimečným člověkem. Takže za sebe ráda přiznám, že jsem měla kliku.)
|
| Monty bez registrace | •
|
(9.5.2012 21:32:52)
Kopřivo,
OK, dělám to špatně, protože to nedělám tak, jak je v kraji zvykem.
I tak člověk může mít štěstí a najít bílou vránu, která to naopak ocení.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(10.5.2012 6:27:05)
Monty, nedělej blbou. Víš, že tady nikdo nechce, aby ostatní dělali něco proto, že to je v kraji zvykem.
Když někdo opakuje roky stejnej scénář, tak je na čase si přiznat, že teda někde u něj ta chyba je.
Zrovna včera jsem to tu řešila s kámoškou, která si opakovaně vybírá magory, protože hodný kluci ji nevzrušujou - a pak od nich odchází proto, že ji nebo její dítě týrají... a teď začíná další stejnej vztah, všichni jí to říkají - včetně mě (páč toho kluka roky znám), ale ona to uzavřela s tím, že to stejně zkusí  Teď nadávám na toho kluka, ale pak už budu asi nadávat jen jí, páč to, že on chce inteligentní, krásnou, štíhlou dlouhovlásku, která je vtipná, věčně má dobrou náladu a všichni ji maj rádi, je logický. Byl by blbej, kdyby ji nechtěl. Ale to, že ona chce žít s někym, kdo je sice taky vtipnej, ale roky nezaměstnanej a šovinista k tomu, to teda logiku nemá žádnou...
|
| Kudla2 |
|
(10.5.2012 8:44:57)
Jeno, přesně tak.
"Když někdo opakuje roky stejnej scénář, tak je na čase si přiznat, že teda někde u něj ta chyba je."
A je samozřejmě možný (a zhusta se to i dělá) odvolávat se na celoživotní smůlu, na nemožnost těch protějšků, na nečestné úmysly těch, kteří na tohle upozorní, a vůbec dělat ještě spoustu jiných věcí, které sice ukolébají dušičku, ale zase povedou do slepé uličky.
|
| Monty | •
|
(10.5.2012 8:54:08)
Kudlo,
nikdy jsem nepsala, že byli nemožní. To bych s nimi asi vůbec nebyla. Vždycky jsem psala jen o tom, že nebyli schopni nebo ochotni nějakého "partnerského kompromisu".
Vzhledem k tomu, že můj nynější přítel se v tomto směru chová přesně tak, jak to pokládám za ideální, není to zjevně nemožné.
|
|
|
|
|
|
| JaninaH |
|
(9.5.2012 21:31:43)
Jaano, já bych to brala (a beru) tak, že jsem udělala chybu, že jsem něco špatně vyhodnotila.
S manželem jsme se před svatbou znali deset let, z toho cca čtyři roky jsme spolu chodili. Po svatbě jsme čtyři roky byli bezdětní. Celou dobu to bylo skvělé, řekla bych, že jsme se dobře doplňovali. Ale s příchodem dětí se náš život úplně změnil a já zjistila, že to, co se mi na něm dřiv tak líbilo ( starosti házet za hlavu, žít "dneškem", hlavně se neunavit), mi najednou hrozně vadí. Prostě jako otec rodiny se bohužel moc neosvědčil, i když děti ho milují, protože pro ně byl vždycky spíš kámoš.
J.
|
|
|
|
| Nana*81 |
|
(9.5.2012 21:19:50)
Eště, bych prosím dodala k hypotetickým pěti prostitutkám:
Monty - nikdy jsi vlastně nebyla v situaci, že by Tvůj partner činil to co partner zakladatelky, takže jsi svou toleranci nemusela uplatnit. Moc bych o té toleranci nemluvila, abys tech pět prostitutek nakonec nepřivolala. Pak Ti partner řekne: No co koukáš? Říkalas že todle zkousneš!
Taky mi to přijde diuné s tím štěstím. Zní to jako: Všichni mají štěstí, jen já jsem Monty.
|
|
| Monty bez registrace | •
|
(9.5.2012 21:22:20)
Asi mám ban nebo co... takže takhle:
...a napadlo tě někdy, že ti "nekompatibilní" chlapi, co měli ten odlišný názor na partnerství, a proto se s nima nedalo žít, by třeba klidně byli pro soužití celkem fajn, kdyby ty ses v tom vztahu chovala jinak? Že ten jejich postoj k partnerství a z toho vyplývající chování byl nejen nějakým jejich "předem hotovým názorem", ale i reakcí na to, co mezi vámi bylo, jak jsi se k nim (a k sobě) chovala, jak se cítili, co prožívali atd.?
Případně - napadlo tě někdy, že těch padesát kompatibilních chlapů, co nemaj zájem, ten zájem nemaj z toho důvodu, jak se chováš, co říkáš, jak reaguješ atd.? Čili opět, že jejich (ne)zájem není nic předem daného a během první minuty vytvořeného?
Kopřivo,
ne, nenapadlo.
Ano, mohla jsem se chovat jinak - mohla jsem je k tomu nutit, dělat scény, manipulovat.
Nedělám to, je mi to protivné.
Navíc oni se mnou problém neměli, měla jsem ho já s nimi.
Až na ten poslední případ.
|
| Lassie66 | •
|
(9.5.2012 21:24:26)
Myslim, že nikdo ten příspěvek nechápe tak, že bys měla dělat scény nebo manipulovat
|
| Monty bez registrace | •
|
(9.5.2012 21:26:10)
Lassie,
ale ono to s nimi za těchto podmínek "jde", jak psala Kopřiva.
Mmch., fakt by mne zajímalo, proč jsem na indexu. Za Billa kartičky?
|
|
|
| Kudla2 |
|
(9.5.2012 21:28:54)
Monty,
jak píše Lassie, to je totální nepochopení.
Vůbec to není o tom někoho k něčemu nutit nebo manipulovat.
Někdy třeba stačí dát jasně najevo, co chci a co nechci (a když říkám JASNĚ, tak myslím TAK, ABY TO TEN DRUHÝ SKUTEČNĚ POCHOPIL
|
| Kudla2 |
|
(9.5.2012 21:30:42)
pardon, odeslalo se dřív
aby to ten druhý skutečně pochopil, ne že JÁ si myslím, že to přece pochopit MUSEL.
Věř mi, že "tohle se mi FAKT líbí" a "tohle se mi FAKT nelíbí, to nedělej" lze dát najevo i jiným způsobem, než starou otřepanou manipulací nebo hysterií.
|
|
| Monty bez registrace | •
|
(9.5.2012 21:30:47)
Kudlo,
VŠICHNI to chápali, ale mysleli si, že to není až tak horký, když to nedoprovází křik, pláč a skřípění zubů.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(9.5.2012 21:34:34)
Říct to jasně hned na začátku.
|
| Monty bez registrace | •
|
(9.5.2012 21:40:37)
Evelyn,
fajn. Ale to já přesně dělám. Říkám vše na rovinu hned na začátku.
Když budu brát oba své dlouhodobé vztahy - první se změnil poté, co se narodil syn. Exmanžel měl zkrátka dojem, že žena patří k dítěti a do domácnosti a tuto tezi jsem zásadně nesdílela.
Druhý vztah jsem opustila proto, že partner nehodlal dělat kompromisy a vše muselo být podle něj. My jsme neměli žádný velký problém, ale mně není pět, aby o mně bylo neustále rozhodováno.
Oba ti muži jsou fajn, ale pro zcela jiný typ žen.
|
| Nana*81 |
|
(9.5.2012 21:46:45)
Ale, emocionální doprovod neznamená vždy vydírání a hysterii né? Normálně patří ke komunikaci.
Když budu nad sebou takto uvažovat já, tak myslím, že mé vztahy krachly I mým přičiněním - že jsem očekávala od vztahu to, co jsem nakonec dostala. Čím jsem náročnější, tím je to lepší, a nezdá se mi, že by to znamenalo manipulativnější..
|
|
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(9.5.2012 21:40:10)
Monty, to je takovej evergreen Vztahu na inzerát, proto jsem ho přestala číst .
Že ty "vztahově úspěšné" dosahují ve vztazích svého pouze manipulací, scénama, vydíráním, případně potvorovitostí, popřením sebe sama, děláním blbé a závislé a jiným podbízením. Ale vážně to může bejt ještě v něčem jiném, než že odmítáš dělat ze sebe blbce. Já nevím v čem, nejsem tvůj psychoterapeut. Ale zkus si tu možnost jenom připustit, třeba se pohneš z místa. U mě to každopádně bylo v něčem jiném.
Mimochodem "oni neměli problém se mnou, já měla problém s nima", to je z mýho pohledu dost dezinterpretace. Ty jsi s nima měla problém, protože oni se ve vztahu NĚJAK chovali, žejo. Tak, že ti to vadilo. A je možný, že to jejich chování bylo výslednicí vašeho soužití. Chápej, neříkám, žes je k tomu chování DOHNALA a nemohli jinak, tak praštěná nejsem, jen se ti snažím naznačit, že tím chováním MOHLI nějak reagovat na tebe (nebo taky ne, samozřejmě). Ale nebylo by zlý se nad tím poctivě soukromě zadumat.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(9.5.2012 19:33:42)
Kudlo, tak já sama sebe klidně měním, otázkou je, co si pod tím představit. Nejsem úplně stejná jako třeba před 10 lety, a dle mě by i bylo divné, kdyby ano, kdyby deset let zkušeností, manželství, životních žměn, narození dětí, člověka nijak neovlivnilo. Já na některé věci pozměnila názor, a tím pádem i chování - tzn. klidně to může vypadat, že i sebe sama... že to je pozitivní i pro vztah je nasnadě, ale prvotně musí být pro mě. POkud mi nějaký postoj nefunguje, nedržím se ho. Resp. taky mám pár věcí, kterých se držím, ale nedivím se, že negungují
Příklad: Jako dvacetiletá jsem mohla sníst pět čokolád denně a byla hubená, v současnosti jsem si přivodila dvacet kg nadváhy, které teď shazovala... prostě je třeba reflektovat to, co se děje, jak se měníme, nebudu se držet pěti čokolád, protože "jsem taková, že je jím, a vždy jsem jedla, přece teď nepřestanu", když to prostě a jednoduše nefunguje... a pokud ano, nebyla to smůla, že jsem tlustá
Co se vztahů týče, klidně můžu teorii štěstí připustit při seznámení, vše od toho momentu ale bylo o nás.
|
| Kudla2 |
|
(9.5.2012 19:38:47)
"Co se vztahů týče, klidně můžu teorii štěstí připustit při seznámení, vše od toho momentu ale bylo o nás."
Tak tohle bych podepsala (samozřejmě s tím, že člověk může ovlivnit - pozitivně i negativně - pouze svou polovinu, takže pokud jsou na to dva, tak to nikdy není možné mít úplně "ošéfované").
|
| *Niki* |
|
(9.5.2012 19:42:04)
Kudlo, tak nějaké ošéfování mi na mysl ani nepřišlo, moc ani nevím, co si pod tím představit:)
Prostě se necítím ve vztahu jako oběť. Ani štěstí, smůly, okolností, ani partnera. Mám na všem svých padesát procent, to je celé:)
|
|
| Kudla2 |
|
(9.5.2012 20:24:05)
Niki,
tím "ošéfováním" myslím trochu to, co chce asi říct Monty - když já si splním těch svých 50 procent, ale partner se z nějakého důvodu rozhodne, že on (už) plnit nebude, tak to úplně ovlivnit nemůžu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(9.5.2012 19:10:31)
Já si myslím, že štěstí to je jen na začátku, ale kromě toho taky spousta práce. Pro oba-jak si ubránit mantinely, rozmyslet si priority, přizpůsobit se v nedůležitých věcech, dát dohromady návyky z původních rodin, nastavit si vlastní životní styl... Je toho spousta a zabere to dost času. Ale stojí to za to.
|
| Kudla2 |
|
(9.5.2012 19:17:10)
Evelyn .
Člověk může nakrásně to počáteční štěstí - že našel někoho kompatibilního - mít, ale sám si ho úplně krásně podělat.
Případně může udělat tu chybu, že se pokouší rozvíjet vztah, o kterém je vcelku brzo jasné, že kompatibilní není (a ztrácet tím čas a nervy).
Je tohle ještě o nedostatku štěstí?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.5.2012 19:18:20)
Kudlo,
jistěže ne, o štěstí je toho člověka POTKAT.
O tom zde jaksi hovořím již dobrou čtvrthodinu (resp. řadu let).
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(9.5.2012 19:25:26)
Kudlo, mohli jsme se při první výměně názorů rozejít, nebo zkusit, jestli to bude fungovat i když nejsme 100% kompatibilní a právě jsme narazili na "zásadní" rozpor. (a že jich bylo)
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)