| Anna Veselá |
 |
(6.5.2013 21:39:02)
Má podle vás smysl udržovat kvůli dětem vztah, který je už delší dobu nefunkční? Nebrat jim tzv. úplnou rodinu? Nebo je lepší být trochu sobec a od partnera odejít, i když tím děti přijdou o milovaného tatínka? Má tu některá z vás takovou zkušenost?
Přemýšlím o tom poslední dobou čím dál častěji, vztah je už nenávratně v troskách a chlapovo chování ke mně raději ani nekomentuju. Ale obě děti ho milují, hlavně dcerka je na něm závislá. On se k dětem chová pěkně (i když je pravda že moc ze svého volného času jim nevěnuje, proč taky, když na rodičovské jsem já... Ale to už je zase o něčem jiném) a já si neumím představit rozdělit je. Nevím jak by to ti dva snášeli, tedy opět hlavně dcera, syn je ještě malý... Takže nechat dětem otce a úplnou rodinu jak má být? Nebo od něj odejít a oddechnout si, mít pokoj od každodenních hádek a urážek a žít s dětmi sama v klidu a pohodě? Ovšem bez něj, což si neumím představit jak by dcera zvládala. Existuje vůbec nějaká rada, jak z toho ven, aby to bylo pro děti co nejméně bolestné? Jde mi hlavně o ně. Nemůžu se rozhodnout, jestli komplet rodina s věčnými hádkami, nebo žít v klidu, ale sami, bez milovaného tatínka. Už jsem v koncích, poslední dobou neuvažuju nad ničím jiným  Co byste dělaly vy?
|
| Faidra Lannister | 
|
(6.5.2013 21:47:43)
Neznám tvůj příběh a nepamatuju se na tvé dřívější příspěvky na toto téma, pokud nějaké byly, takže se omlouvám v případě, že už je to opravdu k nežití a totálně v háji, ale nebylo by možné navštívit manželskou poradnu?
|
| Anna Veselá |
|
(6.5.2013 21:50:11)
Ano, je to k nežití, já jenom uvažuju co je pro děti menší zlo, jestli stávající situace, nebo rozchod... A vím jistě, že do žádné poradny bych partnera nedostala, s tím by se mi akorát vysmál, bohužel.
|
| .ganesha. | 
|
(6.5.2013 21:54:41)
můj manžel je z rodiny, kterou matka držela i přes hádky a násilí.
Už jako dítě chtěl, aby splnila hrozby a rozvedl se, i teď to pořád říká (matka se rozvedla, až když děti byly 10 let z domu).
|
|
| Faidra Lannister |
|
(6.5.2013 22:01:05)
Je to těžký. Jsou děti, které trpí tím, že se jejich rodiče rozvedli, a jsou děti, co trpí tím, že se jejich rodiče nerozvedli. Na druhou stranu si nejde vyzkoušet nanečisto tu druhou variantu, takže kdoví, jak by to člověk hodnotil pak.
Tebou popisované soužití může být pěkná procházka očistcem, na druhou stranu se tady dočteš i příspěvky lidí, u kterých se nedá říct, že by se situace po rozvodu příliš vylepšila. I když to, že člověk už nemusí sdílet domácnost s někým pro něj nesnesitelným je nezanedbatelné plus.
|
|
|
|
| M_ |
|
(6.5.2013 21:48:51)
Počkal bych až se vrátíš do práce. Hodně věcí se změní, mezitím si zkusit s manželem promluvit a vyříkat si co ti vadí a třeba si najít společný čas. Lehce se to říká...
|
| Hanka | •
|
(7.5.2013 8:55:10)
Tak u nás to dopadlo tak, že chlap byl z mateřské zvyklý na plný domácí servis a vyžadoval ho i po mém nástupu do práce. Nějaké podílení se na chodu domácnosti? Cha chá, on je přece CHLAP a mně musí stačit, že přinese peníze a slouží mi jako domácí ozdoba. Aby dával nebo vyzvedával dítě ze školky? No to bych chtěla moc. A protože se k tomu přidalo fyzické napadání, facky, alkohol (měl holt chlapec moc vysoké sebevědomí, ale mne by doslova zadupal do země, hodně let jsem s tím pak zápasila), skončilo to rozvodem. NIKDY jsem toho nelitovala.
Takže nástupem do práce se může situace změnit, je jen otázka, kterým směrem to bude.
|
|
|
| .ganesha. |
|
(6.5.2013 21:53:25)
No tak pokud se hádáte a urážíte, tak bych volila odchod.
Pokud by šlo o to, udržet vztah, který je jen kamarádský, jen kvůli dětem, tak ten bych udržovala.
|
|
| Klarisanek |
|
(6.5.2013 21:53:59)
Tohle je opravdu vec neprenositelna a nehledej tu radu pro tebe, maximalne si precti, jak by se zachovaly ostatni. Ja za sebe rikam, ze zachovat, pokud je partner opravdu dobrym otcem, deti ho maji rady a partneri se dokazi dostatecne ovladat, aby nebyla doma italie. Jiste se tu ozve spousta nazoru proti, kdy budou ostatni argumentovat tim, ze pro deti neni dobre zit v napjeti, nesouladu, hadkach apod. S tim taky souhlasim, ale je to vsechno otazka miry. U me tento nazor prevazuje hlavne proto, ze hodne casto vidim, jak to po tech rozvodech vypada. Pokud se nejednalo o rozvod s tyranem ci alkoholikem, tak to deti odsiraji daleko vic, nez kdyz zili v neklapajici rodine. Vsechny ti rozvadejici se, co momentalne vidim kolem sebe, po rozchodu prohlasovali, slibovali a planovali, jak budou delat i po rozvodu vse pro blaho deti, ted je tahaji po psychologach, nechteji si je vzajemne pujcovat, nechteji na ne platit, uprednostnuji nove vztahy, nove deti a ja nevim co vsechno. Ale zase, rikam to za sebe a me je uz pres 40 a deti jsou pro me dulezitejsi nez nejaky partneri, toho uz jsem v mladi uzila dost. Kdyby mi bylo 28 a manzel stal za prd, tak bych mozna uvazovala jinak, protoze bych nechtela prozit cely zivot s debilem, takze bych mozna na deti hledela min.
|
| Anna Veselá |
|
(6.5.2013 22:01:47)
Deniso, děkuji za názor. U nás bohužel jsou právě ty neshody typu Itálie, a to poslední dobou čím dál častěji, včetně urážek, vulgarit, pokusů o fyzické výpady a podobně. To všechno je problém mezi mnou a partnerem. Jako otec ale funguje skvěle, zvládá péči o děti i domácnost pokud je třeba, děti ho milují, jsou s ním rády... A já nevím, co s tím. Ke mně je hnusný, k nim skvělý. Co je pro ty dva lepší? Žít v tomhle, ale všichni pohromadě, nebo v klidu bez Itálie, ale bez něj jen se mnou? Nevím co je menší zlo
|
| Pam-pela | 
|
(6.5.2013 22:03:31)
jde o to, zda i partner jen nevolá o pomoc...blbým způsobem, ale může to tak být.
|
|
| Faidra Lannister |
|
(6.5.2013 22:09:47)
Spirálo, já souhlasím s Dee Dee a tím, že se věci mnohdy ani nesnažíme opravit a hned je vyhodíme a nejsem rozhodně rozvodový fanda, ale situaci, kdy jsi napadána a útoky se stupňují, bych nerozdýchala. Byť byste byli coby rodiče sebepečlivější, tak roli rodiče a partnera nejde dokonale oddělit, prolíná se to a děti to vnímají a odnášejí si z toho základ pro své budoucí životy.
|
|
| foxyna | 
|
(6.5.2013 22:11:55)
Spirálo, to co popisuješ jako "jen mezi mmnou a partnerem", to se děje když děti jsou mimo? Protože pokud ne, pokud se to děje v době, kdy jsou děti přítomné ve vaší blízkosti, týká se to i jich.
Pokud jste opravdu vyčerpali všechny možnosti, pokud opravdu už není žádné cesty zpátky a oba jste přesvědčeni o tom, že k lepšímu to změnit nejde, potom bych odešla. A to ne "bez ohledu na dcerku", ale právě i s ohledem na ni. Abych jí nadále do budoucna nedávala příklad toho, že je v pořádku, když se muž k ženě chová jako k hadru (vulgarity, pokusy o fyz. napadení), případně, že není v pořádku, když se já jako žena "bitkuji" s mužem.
Děti toho nejvíc načerpají přímým pozorováním a nasáváním situace, ne tím, že jim per hubam sdělujeme, jak to má být správně. Já osobně bych nechtěla dávat své dceři příklad coby ponižovaná žena.
|
|
| Martina, 3 synové | 
|
(6.5.2013 22:14:30)
Střídavá péče?
Hlavně nečekej, že ti děti budou vděčné: taky jsem držela rodinu, co to šlo, a děti se divily, že to bylo kvůli nim - nenapadlo je to a nenárokovaly to. 
|
|
| Katsue | 
|
(6.5.2013 22:35:01)
Moje osobní zkušenost je, že v této fázi už je pozdě, už se nám to nepodařilo opravit. Zkoušela jsem všechno možné i nemožné, ale chlap to všechno bojkotoval, byl arogantní, zlý, nesnesitelný.
Teď lituje, že "jsme to nechali dojít tak daleko". 
Taky jsem se před rozchodem velmi bála, že já budu strhaná, udřená, nervní matka a víkendový tatínek ten hodnej, skvělej a báječnej, ale nepotvrdilo se to. Po rozchodu jsem se uvolnila a uklidnila, se synem mám krásný vztah a otec má natolik široký styk, aby se neměl šanci příliš idealizovat. A od té doby, co má novou přítelkyni, už se mu syn do rozvrhu dostává čím dál víc ztuha...
|
|
| Klarisanek |
|
(7.5.2013 8:54:54)
Spiralo, to je mi lito, je to velice tezke odhadnout co je lepsi. Kdyz to nevis ani ty sama, tezko to posoudime my tady. Znam obdobny pripad, kde to otec "vylepsil" jeste levobockem, takze hadky kvuli tomu byly silene, to je jasny. Jenze mu najednou doslo, ze se nechce stehovat za milenkou s ditetem, ze miluje nadevse sve dve deti co ma doma, jen jejich matku nema uz rad. Po mesicich hadek si oba sedli a domluvili si pravidla vztahu do posledniho detailu, takze dnes se k sobe chovaji slusne a detem poskytuji slusne zazemi. Pritom si kazdy zije svuj zivot, on jezdi za dalsim ditetem, ona ma pritele, ale vzdy se dohodnou, aby jeden byl s detma doma a vikendy travi spolu. Uprimne nad tim kroutim hlavou ze to tak lze, ale funguje jim to myslim uz 3 roky, otazkou je, jestli se takhle dokazou drzet na uzde dalsich 10-15 let, protoze deti jsou hodne male. Opravdu neni nejaka moznost si s manzelem sednout a stanovit pravidla, nejlepe ho dohnat do poradny? Ani pod pohruzkou rozvodu by se nedal zlomit? Trochu se obavam, ze jestli ne, tak po pripadnem rozvodu ti ze zivota udela dalsi peklo a mnoho ulevy te neceka.
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(6.5.2013 21:56:14)
A co to zkusit spravit?
Mně se zdá, že dneska staršně moc lidí chtějí všechno bu´d anebo...ale ono nic není černobílé.
A tím, že od manžela odejdeš, sice možná něco vyřešíš, ale přijdou zas jiné problémy.
Pokud není partner fakt "nepoužitelný" a vztah naprosto vyhaslý, dá se leccos.
strašně moc k pochopení vztahů a impuls ke změně doma mi daly knihy od K. Lemana a strašně moc mi pomohla pochopit vztahy taky knížka od Chapmana Pět jazyků lásky - je i na Ulozto.cz a velice krásně se čte.
osobně si ymslím, že by se to mělo vyučovat i ve škole...aby ldii věděli, že každý potřebuje mít plnou svou "citovou nádrže" a že každý slyší na jiné podněty...
Pokud si lidi nerozumí, myslí si, že jejich vztah už není funkční a někdy stačí tak málo.
Škoda, že tu není žádný psychlog, který by se títmto zabýval, škoda, že se to neučí už ve škole.
Moje 13tiletá dcerka přesně dokázala určit, kdo z blízkého okolí mluví "jakým jazykem" a pomohlo jí to v tom, že rozklíčovala, jakým způsobem ji kdo z blízkých má rád. pomohlo jí to a navíc jsme se docela pobavily a nasmály  .
Doporučuju...i třeba prod alší vztah...
prostě já bych tot ak lehce nevzdávala, nikde nic není dokonalý a perfektní, každý člověk má svoje chyby a pokud oba chtějkí, dá se hodně...
|
|
| boží žena | 
|
(6.5.2013 21:56:27)
úplnou rodinu jak má být? Nebo od něj odejít a oddechnout si, mít pokoj od každodenních hádek a urážek
jako že uplná rodina rovná se denodenní hádky a urážky.. no
nejsem zastáncem toho co popisuješ, tedy rodina za každou cenu
umim si to představit, kdy se stanou z manželu v lepším případě kamarádi v horším lhostejní lidé, a žijou spolu dál
ale nenávist, hádky, urážky.. ne
|
|
| Půlka psa | 
|
(6.5.2013 21:56:44)
No podívej, pokud je to k nežití a vidíš, že se situace k lepšímu nezmění, tak bych na nic nečekala a odešla. U malých dětí je to tak, že čím mladší, tím líp to nesou.
Sama jsem se snažila držet rodinu a dokud to bylo aspoň trochu snesitelné, tak jsem zůstávala. Ale potom jsem si řekla, že než nechat dítě vyrůstat v tom, že tatínek se nezajímá, nestará a ponižuje maminku, tak to je lepší odejít, protože to ani tomu dítěti neprospěje. Nikdy jsem toho nezalitovala.
|
|
| Klarisanek |
|
(6.5.2013 21:57:31)
Nekolikrat opakujes vetu "zit v klidu". Je velka otazka, jestli by to bylo opravdu v klidu. Mela bys klid, kdyz bys nemela finance? Dal by ti tvuj manzel klid, kdyz bys ty odesla? Dohodnul by se s tebou v pohode na rozvodu, styku s detmi, majetkovem vyporadani, dohodli byste se dalsich 15 let v klidu o spolecnych detech?
|
|
| Liškodlak | 
|
(6.5.2013 21:58:01)
Odpověď na otázku - co bych dělala já - ještě bych se snažila nějakou dobu to zvládnout, hledala chybu i u sebe. Pokud by se nedělo něco fakt děsného, samozřejmě.
|
| Liškodlak |
|
(6.5.2013 22:22:29)
Ještě doplňuju - to píšu na základě zkušeností svých a mnoha lidí z širšího okolí. Ono být rozvedená s malými dětmi taky nemusí být pokaždý kdovíjakej šlágr. Zase budou jiný problémy.
|
|
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(6.5.2013 22:05:36)
Těžko říct.
Já jsem obecně proti rozvodům.Dnes se rozbitá věc radši vyhodí, než by někdo dřel na její opravě....
Na druhou stranu-znám z širší rodiny situaci, kdy se takhle pro klid v duši nerozvedli a dcery tedy celý svůj život viděly, jak se tatínek strefuje do matky a když dospěly, pak si začaly myslet v souladu s otcem, že matka je póvl. Znám oba, póvl není nidko z nich. Kdyby se rozvedli, byla by ta jejich situace dnes asi míň komplikovaná.
Ale to ti nidko u vás nedokáže podle pár řádků,co sem napíšeš, říct....
|
|
| Liškodlak |
|
(6.5.2013 22:08:55)
Tak zajdi k nějakému šikovnému psychologovi sama. Třeba jenom tím, jak o tom budeš mluvit, si spoustu věcí ujasníš sama.
|
|
| překvapená 20.9. | 
|
(6.5.2013 22:09:02)
Vztah v troskách je ten, kde už se lidé nemají zapotřebí hádat, jelikož od druhého nic nečekají. A také si myslím, že "kvůli dětem" je mýtus.
Uživíš je?
Zvládneš to bez výčitek a sebeoviňování?
Přinese ti to to, co čekáš?
|
|
| fisperanda | 
|
(6.5.2013 22:11:17)
Tuhle otázku jsem řešila celý dva roky. Odpovědi nebyly ani dobrý, ani špatný. Za každý rozhodnutí poneseš následky, dobrý i zlý. A bude to jenom na tobě. Proto ti v rozhodování nemůže pomoct nikdo jiný.
Nakonec jsem se rozvedla, bylo to těžký, a jediná věc mě hrozně moc držela nad vodou: Že jsem věděla, že jsem se rozhodla naprosto správně.
Hodně štěstí 
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(6.5.2013 22:16:04)
Já jsem pro maximální snahu udržet rodinu, ALE za cenu, že rodiče spolu dokáží kultivovaně vyjít.
Nemyslím si, že po rozvodu nastane kýžený klid (zkušenosti z mého okolí), nemyslím si, že ženě samotné s dětmi, o něž se přetahuje s bývalým manželem a třeba ještě s nějakým novým přítelem, je vždy lépe.
Ale hádky na denním pořádku, urážky, vulgarita nebo dokonce fyzické výpady, to je pro mě za čarou, to do korektního vztahu nepatří. Můžete se dohodnout, že budete udržovat formální manželství kvůli dětem, nemusíte se okázale milovat, ale základní slušnost a nějaká korektní pravidla soužití by mezi vámi být měla.
|
|
| Katsue |
|
(6.5.2013 22:20:58)
Já tam vidím drobný rozpor - píšeš, že dětem moc času nevěnuje, ale dcera je na něm závislá. Na těch chvilkách s ním? Pokud děti vídá málo, jen pár minut před spaním a o víkendech, tak to bude mít dcera jistě i po rozchodu.
Naopak. U nás to po rozchodu dopadlo tak, že si syn užívá otce nadstandardně, protože v domluveném čase, kdy je u něj, se mu otec opravdu musí věnovat. Dřív taky nechával všechno na mě a děcko ho spíš obtěžovalo. Takže z hlediska čistého času otcova zájmu je na tom syn po rozchodu mnohem líp, než byl při "úplné rodině".
Jinak moje zkušenost s odchodem z nežitelného vztahu je dobrá. Zadarmo to není, děti to opravdu budou řešit, ale ten klid, sebeúcta a atmosféra v domácnosti... to za to stálo. Získali jsme myslím mnohem víc, než ztratili. Ale nám se hlavně podařilo rozejít se slušně, pokud byste měli válčit, mohlo by to být jinak...
|
| Marselar | 
|
(7.5.2013 19:25:38)
U nás to je jako u Katsue. Když jsme s ex žili spolu, tak vše bylo jen na mě, on vydělával (já ovšem taky). Po rozvodu máme skoro obě děti ve střídavce. Říkaly, že je jim to líto, že jsme se rozvedli, ale přínosem je to, že se jim taťka opravdu věnuje.
My jsme se před dětmi nehádaly, ale viděly, že jsme odcizení.
A musím říct, že mě se rozvodem totálně zlepšil zdravotní stav....psychika dělá svoje.
|
|
|
| Mab | 
|
(6.5.2013 22:37:17)
Jsem proti rozvodům, ale fyzické napadání, agrese i slovní je důvodem k rozvodu.
POkud nedokážete vycházet alespoň jako spolubydlící, tak to nemá smysl. Snažila bych se rodinu třeba ještě nějakou dobu udržet, stanovit si termín, do kdy se budu snažit. Snažit se prostě jen vedle něj koexistovat, snažit se, zda to zvládneš bez hádek a urážek.
Pokud ano, pak bych uvažovala o zůstání a rodinu nerozvádět.
Pokud ne, ani jeden nevydržíte nenapadat toho druhého, budete se napadat slovně i fyzicky, pak je lepší být sama.
Ale v rámci toho termínu bych už propočítávala, zda se sama uživím a jak, kde budu bydlet, kdo mi pomůže či nepomůže. Co majetkové vypořádání atd.
|
| Mab |
|
(6.5.2013 22:39:14)
Už teď je nutné myslet na budoucnost, dokaž si že dokážeš být samostatná. Že děti jsou závislé na tatínkovi je jasné, ale jsi i ty závislá na manželovi? Hlídání dětí, peníze, bydlení, tchán a tchyně, doprava.
Oddělené účty a spoř si.
|
| Tabita | 
|
(7.5.2013 6:46:00)
Nebyla bych ve vztahu s mužem, který si mě neváží , chová se ke mě hrubě , používá psychické a fizické násilí ani náhodou. Tohle hodně záleží na popvaze žen, že tu některá píše, že by se nerozváděla, že je to to poslední , kvůli dětem u ž vůbec ne. Rozhodně pro ně je lepší dívat se na spokojené rodiče, než dusnou atmosféru , kde si rodiče sami sebe neváží a přenášejí to na děti , na jejich budoucí vztahy, jak se potom bude chovat chlapec ke své manželce ? Bude ji ponižovat jako to dělal tatínek. To jsem nechtěla, tohle je můj život, jsem tady chvilku a nemíním být ve vztahu ještě dalších 20 let s mužem jenom proto , že se bojím postavit sama na vlastní nohy.
Já mám to štěstí , že mám dobré bydlení, práci, děti jsou v pohodě s manželem nyní vycházím , je mi moc dobře po psychické stránce.
Ale každý to má nastavený jinak, tomu rozumím.
|
| Kreaty | 
|
(7.5.2013 7:39:46)
já zase zastávm názor, že když je ve vztahu "itálie", tak se to ještě zachránit dá, protože si ty dva vymezují hranice a záleží jim na tom, ono když je to pak chlapovi jedno, tak se chová úplně jinak a totálně na rodinu kašle, což mně z tvého příspěvku nepřipadá, takže bych ještě zachraňovala vztah, může se to povést
|
|
|
|
|
| Delete | 
|
(7.5.2013 8:17:16)
být trochu sobec a od partnera odejít, i když tím děti přijdou o milovaného tatínka
Pokud odejdeš ty, tak to neznamená, že automaticky odchází i děti, ne? Pokud je to o tom, že ty odejdeš, měla by spíš otázka znít, jestli to udělat i za cenu, že tím děti přijdou o maminku....
Takže nechat dětem otce a úplnou rodinu jak má být? Nebo od něj odejít a oddechnout si, mít pokoj od každodenních hádek a urážek a žít s dětmi sama v klidu a pohodě? Ovšem bez něj, což si neumím představit jak by dcera zvládala.
Rozvod ani rozchod přeci neznamená ztrátu rodiče, pokud ten rodič, v jehož péči děti nejsou, o vztah s dětmi stojí. Takže pokud mají zájem oba rodiče, je na nich, aby se ohledně dětí domluvili a ne aby si je brali jako rukojmí. Takže pokud jsi ve vztahu nespokojená a ani jeden z vás nemá zájem ho udržovat a napravovat, pak je asi lepší ho ukončit, ale jen váš vztah....vztah dětí k oběma rodičům lze udržovat i nadále, ať už ve formě střídavé péče (která tak, jak většinou probíhá, není podle mě v tomto směru ideální), nebo upravením režimu tak, aby se dítě mohlo vídat s oběma rodiči, aniž by ti spolu museli žít.
Dítě přijde o rodiče, pokud ten rodič zemře. Jinak rodiče má a může mít s oběma vztahy slušné i mizerné, bez ohledu na to, jestli s nimi bydlí v jedné domácnosti. Vztahy narušují spíše porozvodové války ohledně styku (nedodržování dohod případně neschopnost se domlouvat průběžně, neochota ke změnám v případě nutnosti a trvání na přesném dodržování dohod bez ohledu na okolnosti), a časem také noví partneři rodičů (i když jsou v tom často nevinně a jejich jediným "proviněním" je, že navázali vztah s někým, kdo má dítě s někým jiným.....).
Sama bych s rozvodem váhala hodně, nelíbí se mi současný trend, kdy je rozvod něco zcela přirozeného, co se prostě přihodí, takže se k němu sahá často jako k prvnímu a jedinému řešení manželským problémů. Na druhou stranu ale dávám přednost tomu, když se partneři rozejdou ještě v době, kdy jsou spolu ochotní a schopní mluvit alespoň o tom nejnutnějším, a jsou schopní se domluvit právě na těch záležitostech kolem dětí, než když se situace vyhrotí natolik, že spolu už jen válčí a děti se stávají rukojmími.
|
| Kreaty |
|
(7.5.2013 8:23:15)
Delete, ale to jsou jenm slova, že děti rozvodem nepříjdou o rodiče, protože ono ten kontakt každý den se nedá nahradit nějakým výletem o víkendu. Ve skutečnosti málokdy ten odevší rodič zůstane sám, naváže nový vztah s dětmi a většinou nová partnerka moc nemiluje ty děti cizí. Takže se ty kontakty utlumí. Kolik žen a jsou to matky ti tady napíše, že ve svém volném čase pokud možno nechce cizí dítě ani vidět. Natož ho mít doma a starat se o něj.
|
| Delete |
|
(7.5.2013 9:12:26)
Vitaminy,
ale vždyť ani u nerozvedených rodičů není automatický každodenní kontakt s dětmi (někdy stačí nestandardní pracovní doba a děti nevidí jednoho z rodičů několik dní v týdnu), a u rozvedených zase neznamená kontakt s dětmi jen výlety o víkendech....a právě o tom píšu. Tohle jsou myšlenkové stereotypy, které si lidé často představí, že to tak musí být, ale ono to tak vždy není. Stejně tak ten negativní vztah s budoucími partnery, i když to jsem psala, že právě ten k narušení vztahů s rodiči často vede.
Ale pořád to dítě o rodiče nepřichází, pořád je má, jen ty vztahy jsou v různém stavu, což je ale i v případě, že rodiče žijí spolu. Pokud se jeden z partnerů chová k druhému nehezky, ponižuje ho nebo jím viditelně pohrdá, naruší to vztah k oběma rodičům, zatímco v případě že partneři žijí odděleně a dítě toto nevidí, může si s oběma udržet vztah velmi kladný.
Přijít o rodiče znamená je najednou nemít. K tomu rozvod jako takový automaticky nevede.
|
| Klarisanek |
|
(7.5.2013 9:22:52)
Delete, to mas urcite pravdu, ale.... Kdyz se dva chovaji jako pitomci pred rozvodem, kde je psano, ze se zacnou chovat slusne po rozvodu. Napr u malych deti vidim tu frustraci, kdy chce jit s maminkou na pout, ktera je u nich ve vsi, ale musi jet k tatinkovi, nebo naopak place, protoze se u tatinka zahralo a najednou tatinek zaveli, ze musi jet domu a nesmi si hrat dal uz ani minutu, protoze by matka volala socialku. Vidim to velmi casto u sveho pribuzneho, ktery casto jezdi se svym ditetem k nam. Dite se zahraje s ostatnimi detmi, a ze je jich u nas na dvorku vzdyzky v nedeli odpoledne spousta, a kdyz jsou v nejlepsim, tak v pul 4 musi nasednout do auta a odjet. Dite krici na otce, ze ho nenavidi, proc ji to dela. Verim, ze u vetsich deti je to lepsi, ale ty mensi, to je casto peklo. U vetsich, kdy jsem mela moznost delat par let macechu jsem zase pozorovala, jak se dite vycurane snazi situace vyuzit a jak neustale vydiralo "mama mi to nekoupi, ty jsi hodnejsi tati, vid, ty mi to koupis".
|
| Kreaty |
|
(7.5.2013 9:28:45)
Deniso, ano přesně jak to píšeš, tak to je. Je to škoda, ale to je realita, je mě těch dětí hrozně líto.
Samozřejmě bych se nikdy neobětovala,partner ať si jde do háje, když za nic nestojí, ale pokud je dobrý otec, tak bych to dětem prostě neudělala.Chlapů na světě je a těch ještě budu mít, ale děti mám jen jedny a nesu za jejich život velkou zodpovědnost.
|
| Klarisanek |
|
(7.5.2013 9:39:07)
No ja bych nikomu svoji predstavu nevnucovala, ono to opravdu nekdy neni ve vztahu k vydrzeni. Prave proto, ze to znam, tak to pisu. Ale asi mam vyhodu v tom, ze jsem si poridila deti na stara kolena, takze ted mam na prvnim miste je a jejich prospech. A nerikam, ze by to nekdy nemohlo prejit do stadia, kdy bych si myslela, ze rozvod je v jejich prospech. Ale zatim se snazim co to jde, protoze otec funguje vyborne a ony ho miluji. Ja to v mych letech proste uz nemam komplikovane tim, ze bych mela potreby intenzivniho intimniho vztahu a ze bych se zalaskovala nekde jinde. Pri peci o dve male deti jsem vycerpana az az a nemam pomysleni na nic jineho nez na spanek.
|
| Kreaty |
|
(7.5.2013 9:49:56)
taky mám děti na stará kolena a taky je jejich prospěch pro mě na prvním místě
|
| Klarisanek |
|
(7.5.2013 9:55:01)
Myslim, ze prospech deti by mel byt na prvnim miste pro kazdeho rodice, i pro mladeho. Ale docela i chapu mlade zeny, ze nechteji zustavat v nefungujicim vztahu, kdyz je jim 25 a zohlednuji i sve zajmy, nejen deti. Ovsem i presto by si mely uvedomovat, ze deti by meli byt na prvnim miste. Nekdy je fakt strasne tezky rozhodnout co je pro dite lepsi.
|
|
|
|
|
| Delete |
|
(7.5.2013 9:39:34)
Deniso,
však jo, to už jsem psala v prvním příspěvku, že právě třeba to bezvýjimečné trvání na původních dohodách může ten vztah narušit stejně jako automatické nedodržování dohod apod.
Já píšu hlavně o tom, že rozvod neznamená ztrátu rodiče, ale změnu vztahů, někdy k lepšímu, někdy k horšímu, ale vliv má ani ne ten fakt, že rodiče najednou nežijí spolu, jako spíš to, nakolik jsou schopní se domluvit. No a to záleží na mnoha okolnostech, na povahách, na míře narušení vztahu, na zralosti....
|
| Klarisanek |
|
(7.5.2013 9:46:39)
Samozjejme, souhlas. Je to predevsim zmena vztahu, bohuzel casto se stava, ze se dite z rezimu kazdodennich hadek a vzajemnych urazek rodicu dostane do rezimu tahani se o deti, soudnich tahanic, psychologickych vysetreni, stridavky, kterou nesnasi apod. Takze bud z blata do louze, nebo z louzde do blata, je to fuk. Znam pripady lidi, kteri se v klidu rozvedli, v klidu se domlouvaji na peci o deti a vse funguje, jen je jich dost malo oproti druhe skupine, kde boj trva. Zvlast kdyz se jeden z nich rozvadet nechtel, tak pak dela druhemu po rozvodu peklo a jak jinak, nez prostrednictvim styku s ditetem. Nekdy fakt ziram, jak jinak inteligentni, vzdelani a sporadani lide, dokazi delat veci, aby se pomstili exovi.
|
|
|
|
| Kreaty |
|
(7.5.2013 9:25:28)
já vím jak to myslíš, ale právě mně připadá, že realita je jiná, to že ten táta přijde večer domů a říkají se ty prožitky, úspěchy a neúspěchy za den, že je ta rodina i v okamžicích nemoci, že jsou prostě tvořeny jejich životy z dílčích částí životů těch druhých členů rodiny, že všichni někam jdou-to prostě rozvod utne, někdy málo, někdy totálně,
kdyby byly děti obecně víc milované i od cizích lidí, tak by to bylo jiné, v Čechách to vyloženě cítíš, že děti jsou obtěžující element, to v zahraničí si nikdo nedovolí ani naznačit, i kdyby si to stokrát myslel, u nás je téměř moderní to dávat najevo a děti z rozvedených rodin to pociťují nejvíc
|
| Delete |
|
(7.5.2013 9:47:09)
Vitaminy,
realita je hlavně různá...neexistuje v tom nějaké pravidlo a i stejná situace vede většinou k různým pocitům a tedy i jiným úrovním vztahů atd.
Taky jsem psala, že mi vadí, jak je rozvod vnímán přirozeně a automaticky (ani ne tak rozvádějícími se, ale celkově společností) jako řešení mnoha problémů...
Jen prostě odmítám přijmout předkládaný argument proti rozvodu, že rozvod znamená ztrátu otce (vadí mi, že je to postavené automaticky tak, že ten, s kým budou vztahy narušeny bude otec a ten, kdo bude mít děti v péči je matka, a vadí mi, že je to automaticky postavené jako ztráta).
|
| Klarisanek |
|
(7.5.2013 9:50:44)
Presne, casto se otcove po rozvodu zacnou teprve starat. Do te doby pomalu ani nevedeli, ze maji deti, neb meli za to, ze od starani se o deti je matka.
|
|
| Kreaty |
|
(7.5.2013 9:52:16)
Delete, ano jsou vyjímky, kdy rodiče, kteří spolu nemohli vydržet v manželství spolu krásně vychází po rozvodu. Ale většinově se lidé rozvádějí, protože nechtějí toho druhého pokud možno už nikdy vidět.
|
| Klarisanek |
|
(7.5.2013 9:57:14)
A kdyz uz ho chteji videt, tak u soudu, kde zena chce videt ex, jak se plazi pod rozsudkem devastacnich alimentu, nebo muz svoji ex zdrcenou rozsudkem o odebrani deti
|
| Delete |
|
(7.5.2013 10:04:45)
Však to jsem taky psala hned na začátku, ale právě tohle se děje ve chvíli, kdy je ten vztah rodičů už v takovém stavu, že přestanou vnímat cokoliv kolem sebe a jde jim jen o ten vzájemný boj....to už je prostě špatné a rozvod na tom nic nezmění, vztahy už jsou většinou narušené ve všech směrech....
|
|
|
| Any__ | 
|
(7.5.2013 10:00:43)
Pradoxně my jsme ten případ. Vycházíme líp než kdykoliv předtím. Možná je to tím, že už neřešíme náš vztah nic od sebe neočekáváme - řešíme jen dítě.
Manžel bydlí dva vchody od nás. S dítětem se vidí denně. Máme sice střídavé víkendy, ale pokud je potřeba, operativně řešíme - stejně tak jako přes týden.
Už něco máš? ne? já bych s ním chtěl na kolo... Mami já u táty dneska spát nechci. já tam jen půjdu ale přijdu domů ju.... Mami může táta přijít na kafe?? a pak táta přijde, dítě mu řekne čau tati a ani si ho nevšimne, protože v televizi dávaj něco co nutně musí vidět.
Rozhodně to nechci zlehčovat, rozhodně nechci říkat, že jsme vyhráli, rozvod a rozpad rodiny stále beru jako své obrovské životní selhání.
Ale věci prostě nejsou jen černé a bílé a pravda je vždy někde uprostřed.
|
| Kreaty |
|
(7.5.2013 10:06:35)
Any, já právě bych nikdy rozvod jako obrovské životní selhání nebrala, vztahy se rozpadají, lidé se rozchází, to je prostě realita a život, ale jako selhání a obrovské beru, když dítě nemá možnost stákat se s těmi, které miluje, protože mu to neumožní jeho rodič, okolnosti či jiné. Já jsem byla jako dítě odtržena od své sestry, která mně byla téměř matkou a to jen tím, že ona šla studopvat do jiného města, jak to pro mě bylo hrozné vím jenom já, ztratila jsem toho nejbližšího člověku, kterého jsem měla každý den u sebe, každý den jsem ji slyšela noc co noc dýchat vedle sebe a najednou byla pryč a jezdila jednou za 14 dní, příšerné, ještě teď brečím, když to píšu a jsme doteď na sebe maximálně fixované, ale ty roky z dětství nám nikdo nevrátí
|
| LenkaPodkolenka |
|
(7.5.2013 10:40:21)
Tak to je, jako bych to psala sama, takové odtržení od svých blízkých znám. Proto nejsem co se týče těch rozvodů tak kategorická. Nejdřív mě zazdil můj milovaný tatínek - od rozvodu jsem o něm neslyšela, když mě potkal, díval se jinam a do baráčku, kam jsme se měli stěhovat my, si nastěhoval jinou paní a pořídil si s ní jiné děti a pak se mi stalo se sestrou to samé jako tobě, i jsem to stejně prožívala. Bylo mi 8, sestru jsem měla taky jako matku, pak zmizela na druhý konec republiky, založila si svojí rodinu a vídávaly jsme se jenom o prázdninách.
|
|
|
| Delete |
|
(7.5.2013 10:20:48)
Any_  .
Myslím, že vnímat to jako selhání je zbytečné....jako zklamání, to jo, komu by se chtělo rozvádět a kdo by nechtěl mít "normální" rodinu....ale pokud se vám podařilo vybudovat toto, tak myslím, že jste v rámci možností dokázali když ne maximum, tak opravdu hodně. Monty tu často popisuje něco podobného, že mají s bývalým mužem a se synem. Tak nějak bych to viděla, že by to bylo fajn, když už se rozchodu nelze vyhnout.
Chápu, že někdy to nejde, protože jeden z rodičů buď je, nebo se časem prostě stává nefungujícím. Ale přijde mi, že by se něčeho podobného dalo dosáhnout ve větším počtu případů, než k tomu skutečně dochází, právě proto, že se rodiče nechají zaslepit bojem buď proto, že překročili tu hranici, kdy je ještě nějaká dohoda možná, nebo proto, že jsou svázáni stereotypy (děti zůstávají u matky, otec je jen na víkendy a na alimenty), kterým se brání, aniž je napadne, jak se jim vyhnout.
|
|
| Líza | 
|
(7.5.2013 10:27:33)
Any, co na tátu na kafi, zatímco dítě si ho nevšímá a kouká na televizi, říkají vaši noví partneři?
|
| Any__ |
|
(7.5.2013 10:40:48)
Lízo my se synem žijeme sami. A otec má partnerku, ale také s ní nežije. Jsou spolu krátce - pár měsíců.
Proto jsem psala že vím že nemáme vyhráno. Netuším co přinese čas.
Jsem v tomhle asi divná, ale pokud si dítě bude přát oslavu narozenin na které bude chtít mít mě, tátu, macešku, její dítě -- za mě - proč ne?? pokud toho budou schopny všechny strany. A nová partnerka byla velmi rychle dítětem informována, že klidně může k mamince na kafe, takže asi ví do čeho jde
To bylo motto našeho rozvodu jestli to tak můžu říct - raději budu s tebou mít super vztah jako rozvedená, než hnusný vztah jako vdaná.
Jo a to s tou televizí - to byl možná blbě popsaný příklad, ale mělo z toho vyznít to, že dítě nějak neřeší. Prostě nás má oba. ikdyž každého jinde.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
. 
Mně se mateřská a rodičovská dovolená docela líbila, bylo super trávit více méně veškerý čas s dětmi, vidět jejich denní posuny... ale z pohledu manželství to bylo docela dost náročné. Času měl málo - hodně se věnoval práci, a pak když už někdy byl doma a měl čas, tak rozděloval čas na děti a mě. Umím si představit, že to pak vede k vzájemnému odcizení... 
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)