:-) zaregistrovaná |
|
(9.12.2014 10:24:04) běží zde už dvě vlákna diskuse, pod kterými jsou příspěvky řazeny dost nepřehledně a jedná se už bohužel spíš o osobní ataky typu bučení a dohady, kdo a kdy je lepší. Tohle je ale téma, které nemůže zapadnout, a ráda bych, abychom se snažili diskutovat v souvislostech. Jednak zde dám odkaz na blog Nora žijícího v ČR (převzala jsem prvotní odkaz ze stromu diskuse), jehož slova jsou pro posuzování případu dost podstatná. Odkaz bude v dalším komentáři. Na aktuálně.cz je zase komentář novináře Fendrycha, který spíš využil nyní aktuální kauzu, ke které nenastudoval dost podkladů, a vmetl do naší společnosti, že "také bijeme děti".
Můj diskusní příspěvek a hlavní otázka zní: Opravdu jsme na tom s výchovou svých dětí tak špatně? Že se musíme cítit méněcenní? Nakolik opravdu svoje děti bijeme, a na kolik je to mýtus, urban legend, která tady koluje? Co je to vlastně bití? Co si kdo pod tím pojmem představuje?
Přiznávám jeden aspekt: sama jsem byla bita jak žito. Tak já si pod tím pojmem vybavím značné fyzické násilí, které působí značnou bolest a způsobuje silné ponížení. Ne plácnutí přes prdelku, které dítě ani nevnímá a jen se směje. Nevyrůstala jsem v harmonických podmínkách. Myslím, že z pohledu sociálky v Norsku bych byla rodině odňata na 1000%, a podle aktuální nálady ve společnosti bychom patrně byli pod dohledem sociálky tak z 80% pravděpodobností. Tenkrát ne, tenkrát se žilo jinak. A víte, co mi došlo s odstupem času? Ano, nešlo o přímé ohrožení života, to podotýkám. Ale o vyrůstání v prostředí, které mě nějak ovlivnilo. Traumatizovalo. Deprivovalo. ALE zformovalo tak, že teď jsem taková jaká jsem, člověk, kterého jen tak něco nesloží, a který je díky tomu (plus dalším aspektům)i schopný pomáhat ostatním. Když jsem si analyzovala svoje dětství a říkala jsem si, proč mě tenkrát neodebrali nebo někdo něco nedělal, musela jsem si přiznat, že jsem v té situaci uměla natolik dobře žít, že bych naopak moji separaci do vlídnějšího prostředí brala jako útok na svoji svobodu, integritu. Protože tam jsem byla pořád doma, mohla jsem doufat ve zlepšení, mohla jsem pro něj něco dělat (co si tak dítě myslí že může dělat), musela jsem se vyrovnat s tím, že to zlepšení není možné, projít si procesem separace, postavení se na vlastní nohy, naprostého odpoutání se, vyrovnání se s minulostí, a jít dál bez výčitek. Kdybych byla odňata jinam, tak by mi tohle chybělo. Patrně bych nové rodině vyčítala, že kdyby mě tam nechali, tak to mohlo být všechno jiné, že bych to dokázala, a po rodičích by se mi stýskalo, protože jsem je milovala, jinou mámu a tátu jsem neměla a mít nebudu. Pro ty všechny životní zkušenosti, a nejen pro ně, si myslím, že dítě má opravdu vyrůstat ve svém nejbližším rodinném prostředí, a separace dítěte od rodiny má být pouze v případě naprosté jistoty, že pobyt dítěte s příbuznými jej ohrožuje na životě, že dochází ke zneužívání sexuálnímu. Tento názor je aplikovatelný v rodinách, kde je zájem aby dítě vyrůstalo aspoň s jedním z rodičů, prarodičů, jiných nejbližších příbuzných. Samozřejmě, že se nedá použít tam, kde o dítě prostě není zájem. Jsou takové rodiny. Ale povětšinou jsou rodiny, kde je černou ovcí jen jeden člen, a ostatní fungují relativně v normě.
Přemýšlím nad tím, jestli v našich hlavách nebliká světýlko "musíme zachránit". A pak nedoblikne - ale co bude dál? Opravdu dítě vnímá náš zásah jako záchranu? Opravdu se nebude celý zbytek života týrat, že kdyby zůstalo tam, kde bylo, tak mohlo ... či vyčítat zachráncům, že ten dosavadní život nebyl tak strašný? Že kvůli nim přišlo o maminku? A maminka, maminka je nejlepší na světě, jediná, ať je jakákoliv. K těmto myšlenkám mě přivedly i příběhy lidí, kteří adoptováni byli, a přiznávají, že často v období puberty docházelo k silným konfliktům s nepůvodní rodinou. Ne pubertou a pocitem vymezením se, která by se dala očekávat, ale právě docházelo k silné, nenacházím vhodný výraz, k naprosté krizi, kdy k vývojovým fázím, kterými mladý člověk běžně prochází, se přidávají výčitky, agrese, vykořenění, neporozumění.
Je to téma velice těžké, a svádí ke zjednodušeným úsudkům, ale jsou zde souvislosti, o kterých je potřeba diskutovat. Často se mi vybaví podtitul jedné knížky: "Zachránci a nezachránění".
|
:-) zaregistrovaná |
|
(9.12.2014 10:26:58) tady je ten slíbený odkaz: http://blog.ihned.cz/c3-63127880-06b000_d-63127880-06b000_d-63127880-a-my-kteri-si-mysleli-ze-vsem-detem-bude-poskytnuta-ochrana
Vím že se témata Norska opět protnou, a to je dobře. Protože Norsko začalo cestu "nejdříve střílíme, a až pak se podíváme, kdo tam vlastně stojí" ..se zřejmými ukazateli, že často střílejí do nevinných.
|
Dooly. |
|
(9.12.2014 10:35:34) Muzu ti jen z pohledu nekoho zijiciho v zahranici odpovedet na otazku - Opravdu svoje deti tak casto bijeme? Ano.Ja to u sveho syna nedelam,vyrusta v jine mentalite,i kdyz jen par km vzdalene od CR a presto se me pred ca mesicem zeptal: Mami proc jsou Cesi tak zli na svoje deti?Vzdyt teta je jinak hodna, proc malyho bije?
No,protoze je to v CR porad standart -neposlouchas,tak pocitis..Forma komunikace(volam te,neprijdes-az te chytim,tak ti dam), forma natlaku (uz zase jsi ve skole zlobil?pockej,az prijdes domu,reknu to tatovi a ten ti da..)
|
Rodinová |
|
(9.12.2014 10:40:02) Tak ja teda asi ziju v jinym svete...
|
Rodinová |
|
(9.12.2014 10:40:22) V jinym Cesku, jsem mela napsat.
|
Dooly. |
|
(9.12.2014 10:45:36) No tak to bude zijete vy v jinem Cesku nebo jste pokrytci. Ja to vidim dost casto,temer kdykoliv kdyz zajedu do Cech na hriste..Je docela bezne mozne zachlechnout jak se matky mezi sebou bavi -ten tak zlobi,to je hruza,vcera me tak vytocil, jsem mu dala! Dostal,az me ruka bolela
s jednou jsem se snazila o tom zavest rec a bylo mi receno:ale on to proste potrebuje!
A reci o tom -zase mas poznamku,no pockej,tata ti doma da az mu to reknu -tak to pouziva bohuzel i moje dobra kamaradka a nic spatneho na tom neshledava..jeji malej vetsinou pak zacne brecet a uz si nechce hrat dal (dkyz jsme spolu venku).Jako reakce na takovou situaci se me muj malej zeptal
|
Rodinová |
|
(9.12.2014 10:49:40) Jo, zrejme ziju v jinym Cesku, asi mam kliku, pohybuju se celej zivot mezi lidma, ktery svoje deti nemlatej a mlacenim jim nevyhrozujou. A to jsem uz pomerne stara pametnice. Placnuti pres zadek neberu... A uprimne - co svym detem rikaj matky na hristi neposloucham, pokud by tam doslo k nejakymu mlaceni, ozvala bych se, neb z nasili se mi dela zle.
|
Jira a 2 + 1 |
|
(9.12.2014 11:01:58) Žiju v tom jiným Česku s tebou Ani neznám nikoho, kdo by mlátil svoje děti. Nepopírám, že takové extrémy jistě existují (nejen v ČR), ale určitě to není tak, jak je prezentováno - že v ČR je řezání dětí normální a na denním pořádku běžné rodiny.
|
Rodinová |
|
(9.12.2014 11:07:45) Celkem se mi ulevilo, prijdu si jak exot
|
|
|
|
Alraune |
|
(9.12.2014 11:29:19) Jako dítě jsem bitých dětí znala spoustu, dneska ne, ale je fakt, že podle průzkumů 70% Čechů své děti bije. Po pravdě, já vnímám jako problém tu deklarovanou toleranci a obhajovanou nutnost děti bít, ne to, že se to občas stane.
|
Rodinová |
|
(9.12.2014 11:31:26) Smarja, ja jsem fakt asi mimozemstan...ja zadnou obhajobu nutnosti bit deti nevnimam. Asi tohle neni diskuze pro me, ziju na Marsu
|
|
Filip Tesař |
|
(9.12.2014 12:26:21) Jojo, přesně. Opakovaně slýchám a čtu, že "jedna výchovná" nikomu neuškodila, že "jedna dobře mířená" je lepší než sáhodlouhý vysvětlování, že pohlavkem nebo nasekáním na zadek se "to" vyřeší najednou a to je lepší pro oba, že "my" dostávali taky vejprasky a přece jsme vyrostli (případně k tomu, ať se kouknu na Bylo nás pět nebo Obecnou školu), že "někdy to jinak nejde," že za dítě jsou zodpovědný rodiče a je na nich, jakej způsob zvolej a spoustu podobnejch výroků, jejichž podstata by se dala shrnout: rodiče maj právo dítě fyzicky potrestat, občas se stane, že to někdo přežene, ale tohle právo je nadřazený. Já zastávám spíš opačnej přístup, a to, že rodiče by děti bít neměli, protože to občas někdo přežene a občas to taky někdo přehání v jednom kuse. To je nadřazený pro mě - tudíž raději netolerovat, protože to prostě poskytuje alibi těm, co to přeháněj. Uznávám polehčující okolnosti, můžou rupnout nervy, ale vždycky pro jednotlivej případ, ne jako bianco šek.
|
Yanull & 2 |
|
(9.12.2014 12:30:07) tak mám pocit, že s prof. Matějčekom by ste sa nezhodli
asi nepokladal rodičov za potenciálnych zločincov
|
Inaaa |
|
(9.12.2014 12:35:55) Kniha: Po dobrém, nebo po zlém? -- O výchovných odměnách a trestech Autor: Matějček, Zdeněk
Výchovné prostředky a situace pro jejich využití. Význam odměn a trestů je ve výchově zřejmě stále týž. Jen v různých dobách a společnostech se jedno nebo druhé více nebo méně zdůrazňuje, uplatňuje nebo hlásá a praktikuje. Autor si dovoluje pozvat čtenáře, aby se spolu s ním laskavě zamýšleli, proč, kdy a jak máme dát ve výchově svých dětí přednost tomu "po dobrém" nebo "po zlém". Rozumět sobě a rozumět dítěti, to už je první krok na cestě výchovy.
Ale nečetla jsem.
|
Inaaa |
|
(9.12.2014 12:37:51) Do výchovy patří odměna i trest, ostatně už profesor Zdeněk Matějček říkával a napsal i knížku Po dobrém, nebo po zlém?, kde vysvětluje, jak ve výchově dětí trestat a odměňovat. Zastávám názor, že do výchovy patří také i trest fyzický. Nesmí být ale častý, vždy musí být přiměřený, přijít v pravý čas a v pravou chvíli a s láskou. A když se tohle naplní, není to týrání. Dítě, které se mamince vytrhne z ruky a uteče jí do vozovky, pak často dostane "co proto"; maminka ho odtáhne do bezpečí a… Jistě, je to trochu selhání, ale matka tím i odplaví svoji úzkost a projeví svou starost o dítě a sděluje mu, že takto se chovat nemá.
http://www.rodina.cz/clanek8288.htm
|
Inaaa |
|
(9.12.2014 12:46:06) Matějček
Trest by měl plnit 3 hlavní funkce: • Napravit škodu. • Zabránit, aby se nesprávné chování opakovalo. • Zbavit viníka pocitu viny
Odkládání trestu může být pro některé děti hrozným zážitkem. Můžeme slyšet věty jako například „Počkej, až přijde tatínek, ten si tos tebou vyřídí!“.(Matějček)
Tělesné tresty byly v širokém měřítku používány například v Řecku,Římě, Egyptě či Izraeli a jejich hlavním cílem bylo udržet disciplínu.
Co je trestem pro jednoho, nemusí být trestem pro druhého.
https://dspace.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/13911/nev%C5%99alov%C3%A1_2010_dp.pdf?sequence=1
|
Yanull & 2 |
|
(9.12.2014 12:49:34) v tejto súvislosti som si spomenula, koľko krát som už počula/čítala vetu: keby mi matka/otec radšej hneď jednu zavesili, ako ma aj niekoľko dní ignorovali (za trest)
|
Alraune |
|
(9.12.2014 13:03:51) Jenže to je jen fráze. Opravdu by ty děti byly radši, kdyby jim rodiče jednu trhli? Byli by dospělí radši, kdyby je místo soudu rovnou zbičovali?
|
Yanull & 2 |
|
(9.12.2014 13:07:09) Neviem posúdiť, nakoľko je to fráza, nakoľko skutočný pocit, že forma trestu ignoráciou zo strany rodičov je nepríjemnejšia, ako facka, ale skrátka stretla som sa s tým neraz.
|
Rodinová |
|
(9.12.2014 13:10:02) To bude asi vzdycky pocit kazdeho jednotlive, pro me je jakekoliv fyzicke nasili horsi, nez ze se se mnou nemluvi nebo se mi neco xkrat vycita, pripadne se na me jeci. Nekdo mozna radsi facku. A to neni o bolesti, tu snasim dobre...
|
Yanull & 2 |
|
(9.12.2014 13:11:08) asi nejak tak to bude
|
|
|
Cita |
|
(9.12.2014 13:20:38) Jannulo, k tomu dodavam..a omlouvam se, ze sem zase taham to Norsko. Tady je zakazano deti tyrat fyzicky i psychicky. Dite trestat ignorovanim je tu tyrani taky. Tyhle veci se ale zjisti, jen kdyz se na to ditete nekdo zepta. To modriny nenadela.
Jinak to, ze se tu deti nesmi byt, neznamena, ze nemaji hranice. Maji..a jake. Proste se vysvetluje a vysvetluje. Dite se drzi za ruku, pokud chce bezet pod auto. Sebere se mu nuz pokud s nim nebezpecne mava apod. Jak uz jsem rekla, je to tu takhle zejmena proto, ze kolem deti se pohybuje mnohem vic dospelych nez v cesku (2-3 deti na dospeleho ve skolce, 3-5 na dite ve skole na zakladnim stupni), takze nikdo nepada unavou na usta a u momentalne sloziteho ditete se jich proste prostrida vic.
(plus se do skolky bezne davaji deti od jednoho roku veku (po ten jeden rok dostava matka 100% platu a drzi se ji misto a aby ty penze dostala, musi na materske z toho roku byt povinne otec 3 mesice. Ten taky dostav 100% platu a drzi se mu misto). Proste rodice nejsou vycerpani a dite ma dostatek podnetu.
No a kdyz se dite potrebuje vyvztekat, tak se necha vyvztekat a dospeli mu reknou jenom: "ja vim, ze je to frustrujici, ze nemuzes dostat cokoladu prave ted, kdyz na ni mas takovou chut. Taky by me to nastvalo. , ale neni to pro tebe zdrave." A pak se ceka az se dite vyvzteka..a kdyz uz dospeli nezvlada, jde pryc a uditete ceka mekdo jiny.
Modelova situace, kterou jsem tu videla mnohokrat.
Za to, ze instinktivne placnes dite, protoze te koplo do obliceje ti ho nikdo nesebere.
|
|
|
Alraune |
|
(9.12.2014 13:22:53) Tak pokud ti rodiče byli schopni své dítě ignorovat, tak by se k nim nechovali láskyplně, ani kdyby je bili. Nedovedu si představit, že bych ignorovala delší dobu své smutné dítě. Dokážu si představit, že ji na deset minut vyhodím z pokoje.
|
Filip Tesař |
|
(9.12.2014 13:33:01) Taky si myslím, že stavět to jako otázku, jestli je lepší bití, nebo ignorování, je manipulativní stavění celý věci do falešnýho světla. Obojí je špatný, obojí má lepší alternativu.
|
Yanull & 2 |
|
(9.12.2014 13:47:48) Ale isteže, kto tu vravel, že existujú len tieto varianty?
Mne sa ale viac pozdáva prístup Matějčeka, z ktorého ale nutne nevyplýva, že rodič by mal občas dieťaťa plácnuť. Samozrejme, že sa to dá aj bez toho. Okrem toho, sú deti a deti. A znovu opakujem - kriminalizovanie občasných plácnutí je podľa mňa mimo a ani nie je zárukou, že dieťa nebude doma nejakým psychopatickým rodičom bité. Vyvoláva to ale dojem, že rodič je pokiaľ ide o starostlivosť o dieťa nekompetentná osoba, ktorá nedokáže zvládať svoje emócie a preto musia existovať plošné reštrikcie. Ak sa má zmeniť správanie rodičov v prospech minimalizácie či odstránenia telesných trestov, má väčší význam osveta a výchova budúcich rodičov, než strelené zákony, na základe ktorých budú rodičia, ktorým "uletí ruka" kriminalizovaní a deti odoberané, sorry.
|
Cita |
|
(9.12.2014 13:52:58) Sorry Janullo, ale naposledy opakuji, ze nic takoveho jako "rodičia, ktorým "uletí ruka" budu kriminalizovaní a deti odoberané" se tu v Norsku nedeje.
Budto mas uz nenavratne vyprany mozek, anebo to delas schvalne a uzivas si predstavu, ze nekde nejak takova zeme existuje. Nebo ti proste dela radost strasit shadowreaders.
|
|
Alraune |
|
(9.12.2014 13:55:36) O kriminalizaci občasného plácnutí nikdo nemluví.
|
|
|
|
Cita |
|
(9.12.2014 13:36:49) Alraune, tohle se tu delat taky. Ale neprezentuje se to jako trest, ale ze svoje dite posles za dvere se uklidnit (a sebe (i to dite koneckoncu) ochranis pred tim, abys vybuchla). To neni trest, ale reseni.
|
X_X |
|
(9.12.2014 14:03:26) Ale neprezentuje se to jako trest, ale ze svoje dite posles za dvere se uklidnit (a sebe (i to dite koneckoncu) ochranis pred tim, abys vybuchla).
no, ale to, že se to neprezentuje jako trest, ještě neznamená, že to trest není, že jo. když na to přijde, tak ona zmiňovaná "jedna výchovná" taky nemusí být prezentovaná jako trest, ale jako řešení problému a prevence jeho opakování
posílání za dveře je trest a v době mého dětství (je mi 40) byl ve školkách, školách i táborech hojně využíván, alespoň co pamatuji. mmch jedna z mých mála vzpomínek na školku jako předškolák (bylo mi mezi 6-7 lety) je ta, že mě za trest poslali o poledním klidu za závěs do prostoru, kam se odkládaly matrace. dodneška se mi vybavuje úzkost, kterou jsem prožívala a jak jsem tam zoufale brečela. nevím už, proč jsem tam musela (nejspíš jsme se místo spaní bavily s kamarádkou), učitelce to nejspíš pomohlo, že mě tam vyhodila, ale pro mne to trest byl a tedy velký trest.
|
jentak | •
|
(9.12.2014 14:08:52) Ve škole si to za nás kupodivu nikdo nedovolil, neboť cca v druhé či třetí třídě to učitelka udělala a dotyčný žák odešel ze školy s tím, že si myslel, že to smí. To byl malér - od tý doby to nebylo. Dneska učitel nesmí odeslat dítě za dveře, neboť pokud by dítě odešlo nebo za dveřmi třeba skákalo ze schodů a něco se mu stalo, tak za to může učitel, neboť v době výuky za něj zodpovídá.
|
|
Cita |
|
(9.12.2014 14:14:41) No tak kdyz dite odesles za dvere a nereagujes na to, ze se vztek premenil na zoufaly plac, tak to trest je samozrejme
|
Cita |
|
(9.12.2014 14:19:25) Nebo trest..to uz je na hranici tyrani. Clovek je tvor spolecensky a odpirat mu dlouhodobe spolecnost ostatnich je tyrani taky.
Poslu za dvere (do kouta, vymezenou zidlicku) se uklidnit, mozna pridam chvilku na to, aby si uvedomilo, ze jeho vztekani ma za nasledek oddeleni od ostatnich, coz je jiste nemile a beru ho zpatky.
A tak porad dokola, vetsinou to dlouho netrva.
V principu. Realne to samozrejme tak jednoduche neni.
|
Anni&Annika |
|
(9.12.2014 14:25:57) jste mi pripomeli prihodu skoro 30 let starou...moje ex svagrova poslala kdysi dite za dvere, at si tam probere co udelalo spatne. Pak /jak mi vysvetlila potom/ ji probehlo hlavou, co delala v tomhle okamziku ona, kdy ji jeji matka poslala za dvere. Prudce teda otevrela dvere a tam stalo jeji dite a vyplazovalo vzteky jazyk...pres dvere na maminku....svagrova mi potom rekla, ze tohle delala taky, proto ty dvere otevrela. Jen uz si nepamatuju, jestli v tehle praktice pokracovala dal, ci ji odbourala.
|
|
|
X_X |
|
(9.12.2014 14:21:24) já brečela potichu, učitelka nic postřehonout nemusela. byl polední klid, kdybych brečela nahlas, třeba by mě taky mohla vyhodit úplně ze třídy, že jo (no, dneska myslím, že to by si nedovolila, ale jako dítě jsem tak neuvažovala). ostatně, pokud dítě pošleš za dveře, tak pak těžko můžeš reagovat na to, co dělá nebo nedělá, protože už ti tam chybí bezprostřední kontakt.
|
Cita |
|
(9.12.2014 14:30:49) No smutny no. Hele, ja nejsem ucitelka. Tohle aplikuju (repektive aplikovala jsem, uz sou dost velky) u svych dvou deti. Tady v Norskych skolach a skolkach se to nesmi. Pokud dite obtezuje ostatni, prideli se mu asistent a ten s nim jde na chvili pryc.
Ono..to dite k takovymu chovani ma vzdycky nejaky duvod.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Anavi | •
|
(9.12.2014 16:49:42) Na základce jsme měli učitele (8o. léta), který za zlobení dával na výběr ze tří P: Pohlazení ( = po zadku ukazovátkem), Poznámka nebo Po škole. 100% žáků si z těchto možností vybralo tu první.
|
Eilatt |
|
(9.12.2014 21:05:36) Anavi no to je jasný proč si žáci vybírali ránu ukazovátkem přes zadek z těch 3 variant, protože poznámka a po škole znamená jen tu ránu přes zadek odložit na domaa tam i mohlo být horší.
|
|
|
|
|
|
Mila | •
|
(10.12.2014 15:14:24) Jako dite tesne povalecne jsem nikdy nebyla uhozena. Moje 4 deti jsem nikdy neuhodila a nikdy za nic netrestala ani fyzicky, ani jinak. V dospelosti mi psaly "milostne" dopisy, kdyz odesly na studie. Psaly, ze jim "sedim v hlave" a kdyz maji chut vyvadet a delat neco, co vedi, ze by se mi nelibilo, tak to neudelaji. A jak jsem to udelala, ze se toho nezbavi. Nevim. Samozrejme nebyla jsem ani ja ani moje deti andele. Ale kdyz se vychazi z toho, ze dite kolikrat neco udela, aniz si uvedomi, ze to nekomu skodi nebo jake konsekvence to bude mit, protoze je dite, predpokladam, ze je daleko lepsi s ditetem diskutovat a vysvetlovat. Tohle mi fungovalo i cela leta v prace a takhle vychovavaji moje deti sve. Nechapu, jak nekdo muze nejake dite uhodit, nerku-li mlatit. To je nejlepsi cesta naucit dite lhat a podvadet, aby bito nebylo. Kdyz nechape, jaky rozdil je mezi tim neco delat a neco nedelat a proc, mlacenim se to nijak nevyresi. A to v jakemkoli vetu.
|
|
|
|
|
Anni&Annika |
|
(9.12.2014 12:34:56) Filipe...ja bych do toho zaradila jeste rexletni jednani. Zazila jsem dite na lavicce, kdy mu matka obouvala boty a dostala vztekly kopanec do pbliceje. Matka automaticky diteti jednu placla c jakemsi rexlexu. No nevim, ale od te doby to to dite neudelalo a uz je z nej dospela osoba
|
Filip Tesař |
|
(9.12.2014 12:56:11) Reflexivní jednání se dá pochopit, Anni, jen to nesmí bejt ve stylu "nesnáším, když udělá..., to se neudržím a rovnou mu/jí jednu lupnu." Dospělý vyrostli z většiny dětí a fyzický tresty často asi nebyly to nejhorší, co jako malí zažili. Ale obhajováním fyzickýho trestání (ne tedy omlouváním jednoho potrestání) jednak vstupujem na tenkej led, protože když se to dá obhájit pro tohle, dá se i pro tamto, když pro tamto, tak i pro tamto. Přípustná hranice se stanovit nedá: jeden pohlavek denně? A případně vybrat největší prohřešek a ostatní pominout. Jen rukou, ale ne vařečkou nebo řemenem? A dá se mlátit, dokud nám ruka neupadne? Nebo to nesmí mít viditelný následky? Tudíž facka až si kecne, jen nesmí vzít druhou o zeď? Všechno je to samozřejmě nadsázka, ale jediná jasná přípustná hranice zkrátka je nebít.
Navíc jsem přesvědčenej, že ty obhajoby většinou stojej na písku, nejčastější argument v pozadí, co znám já, bejvá, že to pomůže k lepšímu uvědomění. Podle mě to není tak docela pravda, důraznější způsoby totiž vodívaj spíš k tomu, že se ten komunikační práh průběžně zvyšuje = fyzický tresty maj průběžně nižší efekt a je nutný přidávat, pokud má bejt dosažený stejnýho výsledku. Tohleto neplatí jen u fyzickejch trestů, ale šířeji, a nejen u dětí, ale i u koní nebo u psů. Mnohem účelnější je snažit se průběžně důrazn negativních podnětů snižovat, s cílem, aby postupně stačilo míň a míň důraznej podnět (což obecně jde), a z tohohle pohledu je bití víceméně dost nevhodný.
Plus to učí děti ukládát si do podvědomí, že svoje se dá vynutit fyzickou převahou, což taky není dobrý.
|
Yanull & 2 |
|
(9.12.2014 13:02:31) Mnohem účelnější je snažit se průběžně důrazn negativních podnětů snižovat, s cílem, aby postupně stačilo míň a míň důraznej podnět (což obecně jde)
Tak teraz neviem, či z toho vyplýva, že batoľa treba na začiatku vytrieskať novinami a postupne pracovať na tom, že mu bude stačiť len oznamovacia veta?
|
Filip Tesař |
|
(9.12.2014 13:30:42) Promiň, ale pokud píšu, že jsem proti fyzickýmu trestání, proč mi podsouváš to ztřískání novinama? Fyzickej trest není jedinej negativní podnět, negativní podnět je například i tón hlasu. Mám-li říct konkrétní příklad u batolete, například důrazný hlasitý "Nee!" a zadržení ručky, která se po něčem sápe, ze kterých se postupně stane třeba polohlasný neutrální "ne" a pozdviženej prst. Stačí?
|
Yanull & 2 |
|
(9.12.2014 13:32:08) to bola len asociácia s tými zvieratami
|
Filip Tesař |
|
(9.12.2014 13:42:09) No jo, ono z koně, kterýho třískáš, toho taky moc nevytřískáš, a abys vytřískala aspoň to, co včera, musíš třísknout víc.
A zdaleka nejde jen o třískání, na koně, na kterýho pořád jen tlačíš (a v tom je fyzický trestání jen jeden druh násilí, a násilí obecně je zase jen jeden druh nátlaku), abys z něj něco dostala, musíš prostě tlačit pořád víc. Pokud zatlačíš a kůň udělá, co chceš, je potřeba se příště snažit dát mu o něco slabší podnět - jen když nezareaguje, jak chceš, podnět zopakovat o něco silněji, ale příště se zase snažit dosáhnout cíle slabším.
Ale to už jsme mimo tuhle debatu kolem.
|
|
|
|
|
Cita |
|
(9.12.2014 13:03:54)
|
|
Anni&Annika |
|
(9.12.2014 13:11:06) Filipe, neposoudim...ja dostala za svuj zivot 3 reflexni. Nasi nas nemlatili, nicim nam nevyhrozovali /z toho co tu zaznelo/. Maximalne ve smylu...kdyz se v te skole neproberes, skoncis u lopaty. Kdyz se proberes, budes mit na vyber.A pak si vyber jestli lopatu, ci neco co te bavi a co sis sam vybral.....to je asi jedine, na co nas upozornili /nejde to nazvat vyhrozovali/. Presto mam k rodicum uctu a respekt. Takze predpokladam, ze to jde i bez vyhrozovani a mlaceni. A sebevedomi mam teda asi taky dost. Ale ja jsem dle me prozila krasne stastne detstvi a rodice nas podporovali ve vsech nasich zajmech a k tomu pridali jeste hodne navic
|
|
|
|
Alraune |
|
(9.12.2014 13:02:21) To je i můj názor. Fyzický trest je exces rodiče, který je mnohdy pochopitelný, ale rozhodně to není nic pozitivního.
|
|
Kafe |
|
(9.12.2014 17:13:40) Řekla bych, že děti se bijou již podstatně méně, než třeba před 30 lety. Ta tolerance k jejich bití obecně poklesla. Už se to více bere jako určité selhání rodičů.
|
Lady V. |
|
(9.12.2014 17:14:20) Jak kde a jak kdo, Lisko.
|
Kafe |
|
(9.12.2014 17:18:04) Lady - jistě, že to mají lidé různě. Ale ten trend je dle mého celkem zřejmý.
|
|
|
|
|
|
Inaaa |
|
(9.12.2014 11:44:09) Dost často to bývá bráno jako výhrůžka, kamarádka říkala dceři, počkej vařečka ti bude tancovat na zadku a vytáhla ji ze šuplíku.
Dcera je Čechošvédka, takže jako Češce jí můžu dát na zadek , ve Švédsku ani nevím, jestli jsem byla vyloženě někde svědkem, že by někdo dostal, ovšem zmiňovala jsem to již zde x krát - když byla dcera malá a u ušní doktorky v Praze, ta řekla, být váma dát jim na zadek...nechtěla se nechat vyšetřit, prohlédnout ucho. Mezitím už jsem s ní byla na chodbě, kde jsem ji měla uklidnit apod. To nepomohlo, dcera odešla jako nevyšetřitelná, lékařka si s ní neuměla poradit, na netu samá špatná hodnocení v podobném duchu, nedivím se, na Vinohradech si poradili vždy, rázně a důsledně. Tenkrát jsem této lékařce tedy řekla, že dcera nemůže dostat na zadek, když je Švédka, protože aby mi toto říkala doktorka je pro mě už za hranicí co si kdo může dovolit.
Já sama jako dítě dostávala a negativně se to na mě nepodepsalo. I když bych to dnes vlastně mohla používat jako výmluvu a začít navštěvovat různé ordinace, brečet a stěžovat si a dělat traumatizovanou...ale jak řekl prof. Matějček, dospělý člověk by se neměl vymlouvat na to, co se mu stalo ve školce.
Můj bratranec by už musel dávno být mimo hru, ten dostával, že bral druhou o zem, v Norsku by už dávno nebyl v rodině...
Neměla bych to dnes vlastně vracet rodičům, v jistém věku by se to už takto vracet dalo...
|
Monty |
|
(9.12.2014 11:47:05) "Já sama jako dítě dostávala a negativně se to na mě nepodepsalo. I když bych to dnes vlastně mohla používat jako výmluvu a začít navštěvovat různé ordinace, brečet a stěžovat si a dělat traumatizovanou...ale jak řekl prof. Matějček, dospělý člověk by se neměl vymlouvat na to, co se mu stalo ve školce."
Ino,
|
|
Lady V. |
|
(9.12.2014 17:09:22) Podepsalo se to na tobe tak, ze sama nasili na detech povazujes za normalni. Stejne jako sexualne zneuzivane deti v dospelosti casto zneuzivaji samy.
|
|
|
|
Grainne |
|
(9.12.2014 11:02:42) Pardon, ale byla by skoda, kdyby se tohle zasadni tema smrsklo na debatu o tom, ze vsichni bijeme deti a kdo byl, ci nebyl bit svymi rodici. Jednak je treba rozlisit mezi placnutim ruku, nebo zadecek a zbitim, ktere zanechava stopy, at uz fyzicke, nebo osychicke a vbtom pripade existuji tresty, ktere zanechavaji jeste vetsi stopy a nasledky, nez biti. To tema ovsem neni primarne o trestech, ale o tom, jaka mira nasili, nebo spatne pece je takova, pro kterou musi byt dite odebrano.
Dalsi otazkou je, jakym zpusobem se samotny akt odebrani odehraje, tady dochazi totiz k dalsimu nasili, jdy dite muze byt odvlekano zousobem, jakym policie odvleka z donu ukryte zlocince.
Dalsi otazkou je, kam je dite odebirano, je li to ustavni pece, nahradni rodinna pece cizich kidi, nebo nahradni rodinna pece vbramci sirsi rodiny. Tady bych se zamyslela nad tim, zda a proc neni v CR uprednostnovana pece nestatnich zarizeni, vbtomto pripade bych diskutovala Klokanky, ktere maji ustouout ve prospech puvodnich DD, ktere jeste donedavna byly pivazovany za prekonane. Toto povazuju za krok, ktereho bychom se meli obavat vic, nez placnuti pres zadecek, protoze se jedna o krok zpatky k institucionalizovane vychove.
|
Rodinová |
|
(9.12.2014 11:06:55) Jiste, ja se jen branim generalizaci, ze v Cesku bijeme deti. o odebirani deti se necitim kompetentni diskutovat.
|
|
:-) zaregistrovaná |
|
(9.12.2014 11:07:48) Ano, děkuji za shrnutí. Přiznávám, viděla jsem jednou jedinkrát, jak jedna kamarádka dala facku svému dítěti, který tedy zrovna jelo v naprosto předpisovém období vzdoru. V tu vteřinu jsem to vydržela a mlčela jsem. Ona sama se ozvala za chvíli, a byla evidentně zdrcená, že jí ujely nervy, že tohle běžně nedělá, že nechápe, co se stalo ... Tipuju, že už to nikdy jindy neudělá. Jinak já taky neslyším a nevidím, že by okolo mě někdo děti bil. Máme jich v rodině smečky, a nikde jsem nezaregistrovala ani samotné fyzické násilí, ani mluvení o tom.
|
|
|
Grainne |
|
(9.12.2014 11:13:23) Co povazuji v CR za pozitivni, prave oproti zminovanemu Norsku, ze vsechna tato temata, ale i jednotlive kroky v konkretnich rodinach jsou siroce diskutovany a ze chybny krok neunikne verejne kritice a pozornosti, ze socialka musi byt pripravena na to, aby tyto kroky obhajila.
Stejne tak je diskutovana i problematika Klokanku a verejnost bude zadat velmi dobre duvody k tomu, aby tento krok byl obhajen.
To vzdy dava velkou sanci na napravu chybnych postupu, nez kdyby se takove kroky odehravaly za zavrenymi dvermi a nemusime se bat, ze nase kritika by mohla zpusobit ujmu vlastnim detem. Toho presne bych se bala v tom zminovanem Norsku. Je to jasna vystraha......mlcte a souhlaste, nebo na sebe upozornite.....on i Fruscak prave upozornuje, ze je nutne na sebe a rodinu neupozornovat vybocovanim z radu.
Cito, promin, ale z tvych prispevku oresne toto celou dobu primo cisi.
|
|
|
|
Anni&Annika |
|
(9.12.2014 10:55:16) proc bych mela byt pokrytec kdyz tvrdim, ze se u nas doma nemlatilo a ani nevyhrozovalo danymi priklady?..boze, co je to za logiku?
|
Dooly. |
|
(9.12.2014 12:12:54) Anni,to nebyla reakce na tebe, ze jsi to tak nemela ale na holky kt se na me sesypaly se slovy -ja to tak nemam a ziju asi teda jinde.
Kdyz se zakladatelka zepta -opravdu jsme takovi?a ja odpovim -ano,jste tak videni,protoze - a vyjmenuju nekolik realnych situaci kt jsem byla sama pritomna,neni to zadne vykonsturovani neceho ale proste poskytnuti pohledu zvenci a mozneho vysvetleni,proc jsou Cesi takto vnimani. Podivej,kolik matek tu na rodine pise,ze diteti dalo na zadek,ptz vbehlo do ulice. Jinde by spis matka rekla: ty jo to jsem nezvladla,musim priste davat lip pozor,nebo si poridit voditko,aby mi tam dite nevlezlo.. tohle je proste rozdilny pohled.. ja holkam v CR nerikam jak jsou desny a ani si to nemyslim (krom jmenovanych pripadu) ale tak kdyz se tu nekdo zepta,proc je CR takto nazirana,poskytnu uhel pohledu Nektere veci jsou holt jinak videt zvenci..
|
Rodinová |
|
(9.12.2014 12:17:29) Kde a jak jsou Cesi takhle vnimani? Nemyslim v jake zemi, ale cim - medii, nebo verejnosti, kde se o tom mluvi, nebo skupinou Cechu, co ziji tam a sleduji deni v Cechach? Teda nejake cizince z Evropy znam uz nejakou dobu a tenhle nazor jsem jeste nezaznamenala.
|
Dooly. |
|
(9.12.2014 12:19:44) heled ja muzu jen mluvit za sebe - ziju v Nemecku a uz se me na to ptali kolegove,ptz zazili ruzne prihody v obchodech,kdy Cesi na sve dite kriceli,nebo mu nasekali (jsme v pohranici) a nebo jiz uvadeny priklad meho syna kt reagoval na mnou jiz popsanou situaci otazkou Mami proc jsou Cesi na deti tak zli,vzdyt teta je jinak hodna?
|
Dooly. |
|
(9.12.2014 12:21:03) na vysvetlenou - nasekali - dite pobihajici po obchode nejdrive okrikovali a pak capli a dali mu "par na prdel" jak je to tu nazyvano..
|
Dooly. |
|
(9.12.2014 13:31:18) Lorax, ja se tu nechci hadat co je lepsi a kde je pravda. Jen jsem si dovolila zodopovedet zakladatelky otazky -jsme opravdu takovi a proc jsme tak vnimani? Odpovedela jsem z pozice nekoho,zijiciho jinde a majiciho trochu odstup -jste,protoze -a vyjmenovala konkretni pripady.
dozvedela jsem se v podstate 3 postoje :
1. Dooly zna uplne jine Cesko,ptz ja neco takoveho vubec neznam
2. Byla jsem bita jako zito, ale nevadi mi to, ci dokonce, posililo me to
3. Sve dite "placnu" kdyz "je to potreba"
Ze se body 1 a 2 navzajem vylucuji, je jasne. Bod 3 bude pravdepodobne duvodem,proc jsme jako Cesi cizinci takto posuzovani.
Pokud nechce nikdo slyset nazor zvenci,tak at se na nej nepta.
Za me:jsem rocnik 78,ve skole jsem byla bezne bita rakoskou od ucitelu,napr i za spatny vypocet prikladu.Vsichni o tom vedeli,nikdo se nas nezastal (1 a 2.tr.) Nektere deti dostavaly i "na holou", jinemu byla o hlavu zlomena rakoska,ptz pomalu cetl. Naposledy jsem ve skole dostala jeste na gymplu, "par facek" ptz jsem se blbe tvarila v hodine Nemciny. Kamaradky byly doma bezne bity paskem,klecely na hrachu apod.
|
Yanull & 2 |
|
(9.12.2014 13:33:50) Dooly, som teda starší ročník, ale toto, čo píšeš, je ako z 1.republiky
|
Rodinová |
|
(9.12.2014 13:37:53) Prave to pisu, jsem taky starsi, ale tohle z reality neznam.
|
sylvaina |
|
(9.12.2014 19:31:24) Taky jsem překvapená, já jsem ročník 71 a největší násilí, které jsem ve škole zažila, byl matikář, který po nás házel křídou. A nikdy se netrefil, podotýkám. Zrovna tak rodiče mně nebyli, nicméně někteří kamarádi doma dostávali, to je pravda. Ale bylo jich o hodně méně než těch, co museli poslouchat kázání.
|
|
|
|
Cita |
|
(9.12.2014 13:34:40)
|
|
Rodinová |
|
(9.12.2014 13:35:29) Rocnik 78 bita rakoskou od ucitelu ve skole?? 1878? Vazne, to se mi fakt nezda, fakt ne.
|
jentak | •
|
(9.12.2014 13:48:34) Já jsem trochu starší ročník a musím to potvrdit od nás ze školy - bití nebylo rákoskou, ale ukazovátkem, ne na holou, to by si jistě nikdo nedovolil. Nebyly bity všechny děti, ale tak dva či tři - a to nejen za špatné chování, ale i za neznalosti. Mne osobně nikdy učitel neuhodil, na základce bych se z toho jistě zhroutila, na střední bych úder bez přemýšlení vrátila. Neznám nikoho, kdo by na střední škole dostal facku od učitele, to zas ne. Ale pamatuju si první a druhou třídu ZŠ - klidně polovina dětí ze třídy klečela za trest ve všech rozích - a klidně celou hodinu. Ani si nemyslím, že jsme tak zlobily, ale učitelka byla píp a neměl svůj den. A ano - všichni o tom všem věděli a nikdo nic neudělal. Teď mi učitel sáhnout na dítě /ve smyslu bít ho/, tak na něj dám trestní oznámení - bez pardonu.
|
|
Dooly. |
|
(9.12.2014 15:43:45) Rodinova, zes to nezazila,neznamena,ze se to nedelo. Vyrustala jsem v sudetech, v pohranici, takze mozna z toho vyplyvalo,ze sem ucitele byli umistovani za trest? Nevim
Rakoska nebo ukazovatko..me to pripada stejny -proste klacek co lezel na tabuli a pak ho mivala ucitelka v ruce a mlatila s nim
V dospelosti jsem se dovedela,ze ucitelce bylo toto chovani tolerovano,ptz v kratke dobe prisla o syna i manzela a proto "mela narok ztratit nervy"
Nicmene bili nas i jini, napr. zemepisar mi jednou i roztrhl saty kt jsem mela na sobe. (drzel me za rameno a dal mi herdu do zad, jenze ja po ni upadla ,pricemz on stale drzel tu latku na rameni..)
V Pionyru,kam jsme chodili "dobrovolne povinne" bylo normalni vybrat si trest - "kamenak, burak, konar"
Verit mi nemusite,to je mi celkem sumak..
|
Raduna |
|
(9.12.2014 15:45:03) Dooly,
já jsem taky ze Sudet a chodila jsem dokonce na 3 základní školy a tohle nebylo fakt nikde. Nevím, asi alternativní realita nebo co.
|
|
Anni&Annika |
|
(9.12.2014 15:47:42) Dooly...jsem taky ze sudet..dokonce po predcich ze jedne strany do nejakeho 14teho stoleti....ale tohle fakt neznam...ani zadny burak a podobne co na to rikali rodice??? To se neozvali?
|
jentak | •
|
(9.12.2014 15:52:19) Toto jsme nezažívali, ale bití ano - a rodiče neřekli nic, většinou se báli, že budou popotahováni, že neumějí své děti srovnat.
|
|
Dooly. |
|
(9.12.2014 16:04:55) Anni, ozvali se jednou jedinrat, a to maminka spoluzaka,kdyz mel monokl pod okem a odrenou cast kuze (ucitelka mu "jednu dala" a mela na ruce prsten) .. tenkrat jsme mu tu maminku vsichni zavideli. Nasi se neozvali bohuzel nikdy. Naopak mi mama vzdycky rekla,ze "ucitel asi vedel proc" S kamaradkou se kt se vidam dodnes, a ona to dotahla pomerne daleko, a vystupuje pred hodne lidma ...jsme se o tom bavily. Rekla mi,ze ma dodnes panickou hruzu,ze by mohla rict neco spatne,takze nic nerekne dokud si neni na 1000 procent jista,ze to je spravne. A svuj nazor uz vubec ne. ..Ptz za to jsme byli trestani
|
Anni&Annika |
|
(9.12.2014 16:13:46) Dooly, tak to je sila...nasi by nabehli do skoly hned. Ale u nas se tohle fakt nedelo.
|
|
|
|
* Liv |
|
(9.12.2014 20:29:21) Dooly, i já jsem ze Sudet, starší ročník než ty a nikdy na nás nikdo ruku ve škole nevztáhl. Chodili jsme za dveře, to bylo vše.
O bití ve škole vyprávěl můj dědeček, ročník 1921, to je jediný člověk, od kterého jsem to někdy slyšela. V sudetech to bylo, to jo, ale v německé škole
|
Anni&Annika |
|
(9.12.2014 21:57:23) Liv...meho tatu ze sudet bil ucitel v ceske skole. Dali ho tam rodice na protest proti fasismu. Ale pan ucitel v nem asi dal videl nemce. Tata byl stastny, ze se mohl po nejake dobe vratit do nemecke, neb tam byl pry strasne hodny ucitel a deti ho milovali. Ja myslim, ze je to od cloveka, ne od narodnosti a taky od doby...
|
|
|
|
|
Anni&Annika |
|
(9.12.2014 13:46:13) Dooly...narozena 78? To zni jak z prvni republiky. Cele...skola, rodina.... ja jsem narozena 63 a tohle neznam. A to jsme v 1. a 2. meli stareho ucitele, ktery me podporoval v psani levou a hral krasne na hosle...ale zadny ucitel na nas mesmel sahnout /nas placnout atd../ ani pozdeji. Prosim te, kde jsi to vyrustala?
|
Mr. Miçkey |
|
(9.12.2014 13:59:50) Anni, nas ucitelka na nizsim gymplu fackovala bezne, obcas po nas hazela predmety (krida nic neni, dostat do hlavy svazkem klicu uz zas takova sranda neni) a bylo to cca v letech 1996-1998 ;)
|
Anni&Annika |
|
(9.12.2014 14:04:12) jo Mickey...jsi me pripomel jeden zaskok...t aucitelka po nas obcas hodila kridou a jednou hodila i klicema, ale nikoho netrefila. No vidis, na to bych zapomela. Ale ona byla zaskok, tak se mi to nevrylo tak do pameti....
|
Mr. Miçkey |
|
(9.12.2014 14:06:19) Ta nase se trefovala, a meli jsme ji na krku dost, mela nas na dva predmety. Fackovala bezne, zejmena pri informatice, kdyz nas obchazela u pocitacu, pri fyzice spis hazela.
|
|
|
jentak | •
|
(9.12.2014 14:04:19) Ano - i u nás zas jiná učitelka házela po dětech svazky klíčů - a že to teda svazek byl /byly to druhostupňové děti/. Po té aféře s fackou jiné učitelce tento svazek vyhodil z okna, když ho po něm učitelka hodila. Ta zuřila, poslala ho ven ho hledat, on ho samozřejmě nenašel, tak jsme jako za trest musela jít celá třída a taky jsme ho nenašli. Učitelka tehdy chtěla dotyčnému napsat poznámku, ovšem on jí bezelstně sdělil, že táta se bude ptát, proč ty klíče vyhodil z okna a on bude muset vysvětlit monokl pod okem a to se tátovi líbit rozhodně nebude. Takže z toho nebylo nic. Ale pak házela - už ne klíče, ale křídy.
|
Mr. Miçkey |
|
(9.12.2014 14:08:28) Nebyla to ta sama? :D my byli v prime-kvarte, takze to odpovida druhymu stupni.
|
jentak | •
|
(9.12.2014 14:11:23) Těžko, já chodila do sídlištní megaškoly. A dotyčná učitelka tam učila až do své smrti, krátce po revoluci zemřela při nehodě autobusu, kdy jela se třídou na výlet - tehdy zemřela ona a ještě jeden učitel.
|
Mr. Miçkey |
|
(9.12.2014 14:13:23) Tak to ne, tohle bylo v letech 96-98
|
|
|
|
|
|
|
|
Hanka | •
|
(9.12.2014 13:53:00) Dooly, prosím tě, odkud jsi?
Já jsem ročník 68 a jsem z hornického Havířova (čili dalo by se čekat drsnější přístup k dětem), ale ve třídě jsem od učitelů fyzický trest neviděla nikdy. Doma někteří spolužáci občas dostávali, pokud vím, ale už to nebylo jako zcela běžné a vnímalo se to, pokud to bylo častější, jako "mlátí děcka" (u spolužáka, kde bývalo vidět modřiny; tam, pokud vím, mluvila učitelka s matkou; a v dospělosti jsem zjistila, že jednu spolužačku otčím taky opravdu hodně bil, ale tak, aby to nebylo vidět... čili to nebyla norma, ukrývalo se to v té jeho míře... ). Ano, facky se "nehrotily" a nevnímaly jako něco moc negativního.
Naši mě nebili ani neignorovali, nevyhrožovali, neponižovali; maminka občas řvala (pravda, já jsem byla dost pohodové dítě). Jediné fyzické tresty, které jsem na děti použila, bylo u ani ne dvouleťáků plácnutí přes ruku u sporáku (nože, elektrické zásuvky a tak jsem zajistila, sporák jsem nepřišla na nic účinného a přišlo mi to lepší než nechat dítě spálit). Moc geniální to nebylo. A starší jsem jednou v afektu asi 4x plácla relativně silně přes zadek rukou, cca v pěti, a na to hrdá nejsem vůbec, ačkoliv to teda zřejmě vedlo k tomu, že si dítě uvědomilo, že na matce nelze dříví štípat.
Jsem zcela na straně Filipa a Alraune. Vychovávat lze i bez tělesných trestů či psychického týrání místo nich. A píšu vychovávat, ne nevychovávat. A výjimečný pohlavek nebo pár na zadek dobře vedené dítě "nezničí" a matka se nemusí zhroutit z pocitů viny, ale na druhou stranu by měla vědět, že jde o nezvládnutí situace, ne o prima výchovnou metodu.
|
jentak | •
|
(9.12.2014 14:00:37) U nás ve škole učitelka dala facku žákovi z druhého stupně, on ji upozornil, že příště facku vrátí a taky to udělal. Dotyčná učitelka bila žáky pravidelně a dost - tím ukazovátkem, od tý doby nikdy, protože když se projednávala ta facka, tak onen žák se netajil tím, že vrátí učitelce každou ránu, která ona dá - komukoli. Od tý doby jsem neslyšela, že by někoho bila.
|
|
|
|
Alraune |
|
(9.12.2014 14:02:08) To zní spíš jako nějaká spankingová povídka.
|
|
|
P.T. Cruiser |
|
(9.12.2014 16:15:16) Já jsem mnohem starší, téměř generace rodičů dětí ročníku 78, ale ačkoliv jsem vyrůstala v různých zařízeních (jesle, MŠ, dvě různé ZDŠ (tehdejší základka), gympl. atd., tohle jsem opravdu nezažila ani od nikoho neslyšela. Jediný kdo na takové jednání učitelů vzpomínal, byl pradědeček, ovšem ročník 1893. Nejtvrdší trest (opravdu zasloužený) na základce byl po průšvihu na lyžáku - oběhli jsme areál a pak sborově zvolali: "Děkujeme, že nás vychováváte". (A to jsme udělali fakt průšvih.)
|
Dooly. |
|
(9.12.2014 16:20:18) P.T-Cruiser, to bud rad. Ja mam dodens pred ocima spoluzaka ktery pred ucitelkou klecel na kolenou! ( v 1.tride) a prosil ji aby uz ho nebila a uz vubec ne na holou
|
Rodinová |
|
(9.12.2014 16:24:25) Dooly, ja ti verim, zes to zazila a ver ty mne (ono to vyplyva i s diskuze), ze mas na svuj vek celkem unikatni zkusenost....tohle se bezne v 80. letech nedelo. A Sudety v 80. letech byly neco jinyho, nez Sudety po valce, ze by se tam ucitele posilali za trest...
|
Dooly. |
|
(9.12.2014 16:28:22) Rodinova jo ja ti verim,jen tys mi to na zacatku neverila. Ja vim,ze jinde to bylo jinak.. uz jsem se o tom bavila casto se stejne starym kolegou,kt vyrustal v Brne a taky uz jsme si rikali,ze to byl "uplne jiny svet"
|
|
Dooly. |
|
(9.12.2014 16:33:39) Rodinova, no, umistovali se tady ucitele,kt by se jinde nechytli..lekari taky. Nikdo sem dobrovolne nechtel a neni tomu jinak ani dnes. V tom meste maji dnes problem sehnat nahradu za detskou lekarku,kt chtela uz loni odejit do duchodu-nemuze -neni za ni nikdo jiny,a tak ji to svedomi nedovoli.. Mozna to nebylo vsude v Sudetech a je to jen specifikum toho mesta, ale to ja nedokazu posoudit..
|
|
P.T. Cruiser |
|
(9.12.2014 19:05:20) Já jsem zrovna chodila do školy v Sudetech, jsem stará, takže od roku 70, ale učitele jsme měli normální, kromě trestu, o kterém jsem už psala, nic. Jen pravda, tělocvikář občas taky házel křídou ( učil TV/Bi), ale spíš na zem než po nás , asi je to tím, že v našem městě byli všichni Sudeťáci už prvorepublikoví, případně děti prvorepublikových, kteří se vraceli domů v pětačtyřicátém hned jak to šlo, žádní cizáci za trest. Aspoň my to tak měli, vesměs to byli spolužáci rodičů nebo s nimi aspoň chodili do Sokola.
|
|
|
|
|
|
|
|
|