| Analfabeta |
 |
(15.8.2019 7:50:08)
Buchli, a čemu se divíš? Nejsme v 19.století, kdy bylo dítě pracovní silou do hospodářství. Já už nepotřebuju mít 5 dětí, aby se o mne postaraly ve stáří, na výchovu a pro radost mi stačilo to jedno. Chci si taky něco dopřát, cestovat, dát dítěti vzdělání - to bych s více dětma nemohla, měla jsem i tak dost co dělat, abych vychovala to jedno a dopřála mu rozumné vzdělání. Ono se to nezdá, když je dítko ve školkovém věku, ale když je mu 15+ a je na internátě, posléze na koleji, to teda tisíce jen lítaly. Nedovedu si představit mít těch dětí víc. Pravda, u mně hrálo roli i to, že jsem se rozvedla a pak teda žila s přítelem, ale ten pracoval za minimálku a platil alimenty na dvě děti. Ano, u mne to byly ekonomické důvody a ani je nezastírám. Prostě jsem neviděla smysl v tom, abych si pořídila víc dětí, ty skončily někde v montovně jen proto, že rodiče nemají na jejich vzdělání a já celý život třela bídu s nouzí. Na to mi stačily vzory v rodině. Příbuzný měl šest dětí. Ty děti v život nebyly na táboře, rodina nikdy nebyla na dovolené, nebylo na to. Děti se k moři podívaly až v dospělosti, kdy si na to samy vydělaly. Celý život žili ve 3+1, nebylo na nábytek, na opravu domečku, zděděného po rodičích, to se všechno dohání až teď, kdy už jsou děti velké a mají vlastní rodiny. Ne, děkuju, nechci. Proč bych to měla takto celý život dělat, copak jsem masochista? Já jsem se taky chtěla sama někam podívat, ne jen sedět doma na zadku a makat na tom, abych vydělala na chleba a na elektřinu a přitom obracet každou korunu a počítat, co si můžu dovolit. Nemůžu říct, že jsem měla zrovna dobře placenou práci, musela jsem hodně počítat, a proto se mi prostě nechtělo třít bídu s nouzí a počítat ještě víc, neviděla jsem v tom smysl.
Svého času jsem uvažovala i o pěstounské péči, ale když jsem viděla, jak je mizerně odměňovaná, tak mne to přešlo. Budu se starat o (pro mne vlastně cizí) děti a ještě na to budu doplácet? To jako proč? Když nedoplácím na svoje, proč bych měla doplácet na pěstouňata? Když už se o ně starám, tak bych si představovala, že náklady na ně ponese stát, ne já, a protože jejich výchovu považuju za práci, tak taky chci, aby ta práce byla rozumně ohodnocená, protože pracovat a být chudý fakt není můj cíl. Dneska už je to i v této oblasti lepší, už by i ta péče o pěstouňata byla rozumně finančně ohodnocená, ale dneska už do toho nepůjdu, dneska si chci vydělat na svoje cestování a podívat se tam, kam jsem z finančních důvodů nemohla, když jsem byla mladší. A taky se chci věnovat vnoučatům a třeba i cestovat s nimi. Takže ano, u mne to byly naprosto jednoznačně finanční důvody, mít líp placenouj práci, tak by i těch dětí bylo víc.
|
| Půlka psa | 
|
(15.8.2019 8:00:26)
Ono s líp placenou prací je to taky těžký. My bychom jídlo, kroužky, tábory, dovolené apod nějak uplatili i pro víc dětí, ale s dvoukariérovým manželstvím by na ně zase potom nebyl čas. Dělím mezi ně každou minutu, abych měla aktivity pro všechny a potom něco pro každého zvlášť. Do společného času nakonec počítám třeba i čas na odvážení a přivážení, protože to si můžeme povídat nebo něco hrát. Na sebe čas nemám vůbec a na další děti bych ho neměla taky, protože bych musela odebrat těm stávajícím dětem. Člověk má buď čas nebo peníze, spousta lidí nemá ani jedno, ale jen naprosté minimum lidí má obojí.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(15.8.2019 8:22:00)
"Člověk má buď čas nebo peníze, spousta lidí nemá ani jedno, ale jen naprosté minimum lidí má obojí."
To je pravda.
Ale je otázka, kolik těch peněz jereálně potřeba na pohodový život.
Mám podezření, že jsme poněkud zmasírovaní materialistickou propagandou a šlo by i spokojeně ubrat.
|
| Půlka psa |
|
(15.8.2019 8:29:53)
To by určitě ubrat šlo. Akorát naprostá většina prací má standardní pracovní dobu, co zabere celý den. Takže čas není určitě a otázka je jen to, jestli z toho jsou ty peníze nebo ne.
Jako mě se to káže, budu mít dnes homeoffice, který strávím s notebookem venku na houpačce obložená dětma. Navíc jsem začala za svítání, takže hodně brzy skončím, a tak ten čas s nimi vlastně mám, ale beru to jako dost nadstandard.
|
| Analfabeta |
|
(15.8.2019 8:38:19)
Odcházela jsem do práce v 7:00, vracela se před 18:00 (musím započítat nejen standardnní pracovní dobu, ale i dopravu do a z práce), pak uvařit, uklidit, vyprat a udělat další domácí práce, občas se makalo i o víkendech. Vožení na kroužky nepřipadalo v úvahu. Zaměstnavatel mě nepustil ani na blbý rodičáky, který bych si klidně napracovala. Ne, to nešlo, leda si na to vzít dovolenou, ale tu jsem potřebovala na léto. Takže já jsem se snažila rodinu zabezpečit finančně, ale dítě se vpodstatě vychovávalo samo, na to už jsem prostě čas neměla. Ne že bych nechtěla, ale po 18:00 se toho fakt moc stíhat nedá. Prarodiče nebyli.
|
|
|
| Monty | 
|
(15.8.2019 8:32:25)
Ropucho,
obávám se, že i míra spokojenosti je velmi subjektivní a každý bude mít tu hranici někde jinde.
|
| Ropucha + 2 |
|
(15.8.2019 9:09:54)
Monty, jistěže je subjektivní.
Jenže při globálním pohledu na naši současnou civilizaci není vidět větší spokojenost než jindy a jinde.
Ti materiálně zajištění, vzdělaní, zcestovalí lidé nemají spokojenější vztahy než jiné generace, padá na ně krize středního věku, jsou vyhořelí, hledají, kam se vrtnout a jak se sebou naložit.
|
| Monty |
|
(15.8.2019 9:37:20)
"Ti materiálně zajištění, vzdělaní, zcestovalí lidé nemají spokojenější vztahy než jiné generace, padá na ně krize středního věku, jsou vyhořelí, hledají, kam se vrtnout a jak se sebou naložit."
Ropucho,
no, já ti nevím, ale mám dost odlišnou zkušenost.
Ono i být unavený nebo vyhořelý je o dost lepší s nějakou korunou navíc, než být unavený a vyhořelý z obstarávání základních životních potřeb a nemít naprosto žádnej "nadstandard".
|
|
|
|
| . . |
|
(15.8.2019 8:58:02)
Ropucho to zcela jistě, ubrat. . . Hláška "" neměli bychom pro třetí dítě pokoj "" je pro to celkem příznačná.
|
| Půlka psa |
|
(15.8.2019 9:15:21)
S těma pokojema je to těžký. Nedokážu si představit dát naši dvouletou ke čtrnáctileté nebo k devítiletemu. Teda dokážu si to představit a vím, že by to nefungovalo, a že bychom se všichni dostali do blázince. Kde bude mít poķoj byl i u nás první věc, co jsme řešili, když jsme se dozvěděli o nečekaném těhotenství. Naštěstí budeme mít, kde ho udělat.
|
| splechtulka & M+J+R | 
|
(15.8.2019 9:19:20)
Tak u nás teď od září dostane nejstarší svůj pokoj a 12leta bude sdílet pokoj se sedmiletou a bude to muset jít. Jinak to nejde udělat. Ale u nás to tak bereme, vlastní pokoj není podmínka existence. Třetí se nám povedla neplánovaně, věděla kam jde jak se tu bude mít. Ale je to náročné, ne že ne.
|
|
| Žžena |
|
(15.8.2019 9:20:15)
Máme pro děti jeden pokoj. V současné době si v něm hrají všechny (10,3,1), časem v něm budou spát všechny. Nejsme ale v bytě, máme prostory, kde se mohou jednotlivci "zašívat", když potřebují klid a prostor.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(15.8.2019 9:23:42)
Pokoje já zrovna vidím též jako důležité.
Na osobní prostor jsem náročná a považuji ho za důležitý i pro děti.
Odpustím si jiné věci, ale soukromí je prioritní hodnota.
|
| Federika | 
|
(15.8.2019 9:29:13)
Já mám kluky spolu v pokoji a holka je sama. Vůbec to není ideální Naštěstí je ten nejstarší už většinu času pryč.
My jsme byly tři holky v jednom pokoji a myslím, že z toho mám doživotní trauma. Nejradši bych měla pokoj sama pro sebe i dneska, žádnou společnou ložnici A celý dětství a mládí jsem v noci měla sny o tom, jak jsem tajně vybourala zeď za svou postelí- náš barák sousedil s obecní knihovnou která byla velká.a tam jsem si ukradla kus prostoru, kde jsem si udělala svůj pokoj. A nikdo o tom nevěděl
|
| Ropucha + 2 |
|
(15.8.2019 9:35:07)
Federiko, mám úplně stejný komplex z dětství.
Chtěla bych žít na zámku a mít pro sebe celé jedno křídlo a hektary zahrady, kam by nikdo nesměl.
Ticho a prázdno kolem sebe bytostně potřebuji, sardinkové dětství mě poznamenalo.
|
| libik | 
|
(15.8.2019 9:47:10)
Ropucho, ale zámecké rezidence nejsou v Evropě standardem, vidělas někdy byt normálních lidí ve Francii
|
|
| Lefff | 
|
(15.8.2019 9:51:36)
Libiku,
taky nevím, jak vypadá typický francouzský byt, ale tipla bych si, že Francouzi jsou zvyklí bydlet ve velkorysejších prostorech než my. Třeba třípokojový byt tipuju na 100m2 místo našich cca 70m2. Pletu se?
|
| K_at |
|
(15.8.2019 10:07:56)
Lefff, myslim si, ze Fr.byty jak kde. Starsi centra vetsich mest - tam se spis asi setrilo mistem, tipuju. Anebo to byly rezidence pro smetanku.
|
|
| Vítr z hor | 
|
(15.8.2019 10:43:37)
"nevím, jak vypadá typický francouzský byt, ale tipla bych si, že Francouzi jsou zvyklí bydlet ve velkorysejších prostorech než my. Třeba třípokojový byt tipuju na 100m2 místo našich cca 70m2. Pletu se?"
Městské byty jsou zvlášť v Paříži a okolí tak nedostupné, že jsou tam lidi v bytech namačkaní jak sardinky, pokud tedy nemají zvlášť lukrativní práci, nejsou dědici starých peněz a bytů nebo nevyhráli ve sportce.
Paradoxně jsou na tom trochu líp ti chudší, kteří dostali státní byt, takže ti mají třeba pro rodinu s 1 dítětem třeba 3+1 70 m2. Ta kuchyň mívá ovšem třeba taky 6 m2. Ale ti žijí celkem slušně (i když teda velkorysejší prostor to rozhodně není).
Velmi žádanou prací je tam domovnictví (což mají v centru Paříže většinou Portugalci a v okolí Konžané), bo je to práce se služebním bytem.
Někteří Pařížané to řeší tak, že mají slušný domek s rodinou třeba v Normandii, zatímco přes týden většinou přespávají v Paříži v krcálku pro služku (8 m2, společný záchod pro 6 krcálků na chodbě) za 500 euro měsíčně.
Ale mám dojem, že jsem někde četla že byty v Paříži jsou teď pro Francouze dostupnější než byty v Praze pro Čechy.
|
| Lefff |
|
(15.8.2019 11:02:43)
Větře,
děkuju 
"Městské byty jsou zvlášť v Paříži a okolí tak nedostupné, že jsou tam lidi v bytech namačkaní jak sardinky, pokud tedy nemají zvlášť lukrativní práci, nejsou dědici starých peněz a bytů nebo nevyhráli ve sportce.
Paradoxně jsou na tom trochu líp ti chudší, kteří dostali státní byt, takže ti mají třeba pro rodinu s 1 dítětem třeba 3+1 70 m2."
Moc to porovnat nedokážu, protože my jsme sice sardinky v bytě menším než 7O metrů (když nepočítám pronajaté komory), na druhou stranu bydlíme ve vlastním, ne ve státním.
Nedávno jsem četla článek o minibytech v Japonsku a v Hongkongu a přijde mi to šílený. Pracovat do úmoru a pak se jít vyspat do kamrlíku, nebo taky spát v obleku jen tak na ulici a jít ráno zase do práce. Když takové články čtu, tak si říkám, co je pro tyto lidi smyslem života. Křeček v korporátním kolečku doufající, že si vydělá na vlastní bydlení dřív, než se uštve?
|
| Vítr z hor |
|
(15.8.2019 11:55:40)
No hlavně je to situace, kdy člověk někde bydlet potřebuje a běžnou prací si na normální bydlení nevydělá. Což je samozřejmě minimálně zklamání a celospolečensky průšvih, ať v Paříži nebo v Praze.
Paříž a metry: Jedinec průměrně pracující a vydělávající mívá 8–15 m2 v nájmu se záchodem na chodbě.
Jedinec slušně vydělávající mívá vlastní přiměřeně olezlý 22–35 m2 velký byt s WC a mikrokoupelnou (nebo třeba i 50 m2 za Paříží).
Dva slušně vydělávající (každý tak 3–5tis euro/měs) by těch 35–50 m2 v centru Paříže mohli někdy po čtyřicítce zvládnout a splácet dalších 30 let. Buď si k tomu pořídí dítě nebo na úvěr ještě minibyt k pronájmu u moře, aby měli na stará kolena přilepšení k důchodu.
No nebo státní byt (jsou mnohem dosažitelnější než u nás), ten zaručuje celkem slušnou existenci a možná i přerušení placení nájmu, když je člověk v průšvihu.
Velmi přibližně si to cucám z prstu. 
|
| Lefff |
|
(15.8.2019 11:58:52)
Šmarjá...  
|
|
| Monty |
|
(15.8.2019 12:02:21)
Větře,
státní resp. obecní byt je v Praze sci-fi a na byty v nových projektech nedosáhne ani velmi slušně vydělávající. Zrovna včera jsem se dívala na jeden nový projekt. 4+kk, cca 100 m, 15 mega a nutnost přikoupit 2 parkovací stání a sklep. A jsou to Petřiny, žádný Vinohrady.
|
| Lefff |
|
(15.8.2019 12:08:39)
 Monty,
takže předpokládám, že už máš tři takové - jeden na bydlení, jeden pro dítko a jeden investiční
|
| Monty |
|
(15.8.2019 12:29:57)
Lefff,
to se snad rozumí samo sebou.
Mmch., nejde zdaleka jen o novostavby, už delší dobu se snažíme najít byt, co by měl kolem 100 m a nejen že se cenově nedostaneš pod 10 mega, ale u těch bytů za těch cca 10 je vždycky nějaká lahůdka jako magistrála za domem, tramvajová zastávka pod oknem, výhled na fabriku atd. 
|
| Federika |
|
(15.8.2019 12:33:37)
Já se teď byla podívat na malej byt, Hodkovičky, 32 m,, starší, panelák. Byl fakt tak strašně malej, že jsem hned. couvla. Stál 2,6 Mio. Před pár lety (no, trochu víc než pár) jsme prodávali 110 m za 2,2 Mio. Ach jo měli jsme vzít ještě větší hypoték a nechat si ho, sakra
|
| Lefff |
|
(15.8.2019 14:43:29)
Federiko,
jak já ti rozumím...
Moji rodiče se kdysi toho 4+1 zbavili za 1,8 mil.  Jak mně by se teď hodil. Je hned ve vedlejším vchodě, takže to bolí o to víc, když jdu k domu a jako první se mi oči zapíchnou do oken bytu, kde jsem 24 let žila, a ne do toho, kde 12 let žiju teď.
|
|
|
| Lefff |
|
(15.8.2019 12:38:39)
Monty,
co třeba tenhle? 4+kk
V nabídce visí už 2 roky, ač je hezký, v zeleni a blízko metra.
|
| Monty |
|
(15.8.2019 12:53:09)
Lefff,
to je zase sídliště. Z jednoho sídliště na druhý se nějak stěhovat nechceme.
Ale ono je to teď asi už fuk, vzhledem k tomu, kolik budeme muset nasypat do baráku to není úplně na pořadu dne.
|
| Lefff |
|
(15.8.2019 14:39:00)
 Monty, tak ať ty starosti s barákem jsou příjemné starosti
|
|
| K_at |
|
(15.8.2019 14:51:53)
Monty, ten barak - bude vam do budoucna k necemu? Nebo to budete udrzovat z nostalgie? To je Ustecko, ze?
|
| Monty |
|
(15.8.2019 15:07:25)
Kat,
v případě globální krize budeme mít kde pěstovat plodiny a chovat užitkovou zvěř. Jinak je to prostě chalupa. Kdybychom nebyli všichni sovy, můžeme tam bydlet, ono je to od Prahy jen nějakých 60 km, lidi dojíždí z větší dálky. Ale to nedáme, vstávat v šest by nás zahubilo.
|
| K_at |
|
(15.8.2019 15:08:30)
Monty, jasne. A na chalupu je to krasna vzdalenost! To jde i na otocku.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Vítr z hor |
|
(15.8.2019 12:44:24)
Njn. A proto jsem teď vidlák s 200 m2 barákem.  Pařížani vždycky přijedou a závidí (teda pokud zrovna na týden nevypadne proud, protože byla bouřka a nemusí tahat kýble na splachování záchoda). Po Praze i Paříži se mi sice stýská, ale nemám na to, abych tam nějak důstojně bydlela.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(15.8.2019 9:49:49)
Mně by tenkrát stačil ten pokojTakhle jsem se pořád schovávala za skříní, v prostoru půl metru krát půl metru, tam jsem se schovávala s knížkou a přála jsem si, abych byla neviditelná,aby mi všihni dali okoj
|
| libik |
|
(15.8.2019 10:34:25)
Jsou to kurníčky
|
|
|
|
|
|
|
| Lefff |
|
(15.8.2019 9:34:24)
Tu hlášku s chybějícím pokojem chápu, jakkoli se tento důvod může někomu zdát malicherný. Kdo svůj pokoj neměl a trpěl nedostatkem soukromí, chce jej dopřát svým dětem; kdo ho měl, cítí se mizerně, pokud svým dětem stejný komfort dopřát nemůže.
Přitom děti to mohou vnímat jinak než rodiče. Teď jsem o tom mluvila s dětmi.
Jediná šance, jak dopřát našim dětem každému samostatný pokoj, by znamenala prodat byt a přestěhovat se z Prahy někam, kde bychom pořídili pětipokojový domek do 4,5 mil. Kč, což by znamenalo buď dlouhé dojíždění, nebo naprosté přesazení. Nelíbí se jim ani jedno, takže se radši budou holky vesele mačkat v ani ne dvanáctimetrovém pokojíčku. A já, která jsem kdysi měla pokojíček sama pro sebe, si můžu oddechnout.
|
| . . |
|
(15.8.2019 10:43:48)
Mně se ten důvod nezdá malicherný, jenom vnímám tu "normu" vlastního pokoje pro každé dítě jako poměrně vysoko nastavenou, tedy takovou, ze které by se dalo ubrat.
|
| zvířevdíře |
|
(15.8.2019 11:02:35)
"vnímám tu "normu" vlastního pokoje pro každé dítě jako poměrně vysoko nastavenou, tedy takovou, ze které by se dalo ubrat"
To sice jo, jenomže pokud bydlíš třeba v Praze, tak z tohohle požadavku musíš často slevit už u druhého dítěte.
|
| Lefff |
|
(15.8.2019 11:14:36)
"To sice jo, jenomže pokud bydlíš třeba v Praze, tak z tohohle požadavku musíš často slevit už u druhého dítěte."
Pak nastane chvíle položit si otázku, co je pro daného jedince priorita: jestli bydlet v Praze, nebo mít další dítě.
Takhle jsem si jednou povzdechla před známým z druhého konce republiky, jak v Praze raketově podražily byty a že na standardní stometrový 4+1, v jakém jsem vyrůstala, už nedosáhnu a štve mě to, a vyslechla jsem si, jak jsem neskutečně rozmazlená - že se mi líbí brát, co Praha nabízí, ale nevoní mi dát, co Praha žádá. A ať se přestěhuju, nebo ať nefňukám.
|
| zvířevdíře |
|
(15.8.2019 11:19:33)
"A ať se přestěhuju, nebo ať nefňukám."
Jasně, tohle ale můžeš říct každýmu - z druhé strany zase lidem z venkova, kteří si stěžují na nedostatek pracovních příležitostí atd. Každopádně každej v domku bydlet nemůže, to by byla zastavěná celá republika.
|
| Lefff |
|
(15.8.2019 11:41:06)
Zvíře, přesně.
|
|
|
| Půlka psa |
|
(15.8.2019 11:23:41)
My se kvůli tomu z Prahy přestěhovali. Ve Strašnicích jsem měla pocit, že se tlačíme už se dvěma malýma dětma. A to bylo jedno ještě úplně miminí.
|
|
| Lefff |
|
(15.8.2019 12:34:54)
Buchli,
jasně, každý vychází z vlastní zkušenosti.
Moje rodina to původně měla tak, že ve 3+1 v Dejvicích žily 3 rodiny - moji prarodiče, teta s manželem a dítětem a moji rodiče s mou sestrou, fakt všichni v jednom bytě. Máma tak dlouho lítala na OPBH s kojencem v náručí, až jim přiklepli místnost v suterénu jedné vily na Hanspaulce, kterou si svépomocí měli přeměnit na obyvatelný byt 1-2+kk. Časem nás v té garsonce bydlelo 5. Pak si naši podali inzerát a vyměnili to za 4+1 na sídlišti.
Takže jsem se paradoxně narodila do luxusní vilové čtvrti, ale "skončila" v lepším na tehdy vymazleném pražském sídlišti :-D
|
|
|
|
| . . |
|
(15.8.2019 11:55:11)
"z tohohle požadavku musíš často slevit už u druhého dítěte"
ano.
|
|
|
| Půlka psa |
|
(15.8.2019 11:10:09)
Myslím, že s dětma narozenýma blízko po sobě, to jde. S dětma daleko od sebe je to těžký. Málokterý puberťák bude toužit v pokoji po batoleti, které bere věci, a které budí večer každé šustnutí. A bude si dobře vzpomínat, jak dobře mu bylo bez něj. Asi to zvládnou jde, ale je to prostě náročný.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(15.8.2019 11:16:50)
ti naši se taky srovnají v jednom pokoji
ale je fakt, že ho mají na úrovni ložnice, chodí tam spát nebo se zašít, jinak jsou během dne v obýváku a kuchyni s námi... a mrňavka si ráda hraje i v chodbě, kde si může vytahat domečky, koleje, lego... nemám pocit, že by jim byl jeden pokoj na obtíž... (ostatně i já sdílela pokoj se sestrami, od sš internát, pak ubytovna... vlastní pokoj jsem měla snad jen pár měsíců )
|
|
|
|
|
|
|
Všichni jste borci, jak jste to zvládli!
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)