Dana K. |
|
(28.11.2020 19:28:37) Ráda bych vyslechla názory na dilema, které řeším. Je mi 35 let a poslední asi 2 roky zvažuji, zda nepořídit ke dvěma starším dětem (školák 1.stupeň a předškolačka) ještě sourozence. Zatím jsme rozhodnutí odkládali – dělali jsme velmi náročnou rekonstrukci domu a na třetí dítě nebyl čas ani energie. Nicméně brzy se máme stěhovat do vlastního a já nyní otázku třetího dítěte i vzhledem k věku hodně řeším. Starší děti mi rostou před očima, za každý jejich vývojový pokrok jsem moc ráda, ale zároveň jsem smutná, že některé věci se už znova nevrátí, že spousta aktivit děti za rok, dva bavit nebude a zůstanou jen vzpomínky na to, jak byly malé. A že než se naděju, budu mít v domě dva puberťáky. Bojím se, abych v 50ti nelitovala, že jsem to třetí dítě ještě měla mít. Na druhou stranu mám z třetího těhotenství a mateřství respekt a obavy – zda na to máme s manželem v našem věku a se 2 dalšími dětmi ještě nervy a sílu, zda to na manžela nebude příliš velký tlak s uživením 5členné rodiny a vysoké hypotéky, že budeme muset řešit výdaj na nové auto atd. Aby těch proti nebylo málo, řeším dlouhodobě nespokojenost v profesi, kterou jsem vystudovala na VŠ. Kdysi jsem si špatně vybrala studijní obor a bohužel se se mnou tato chybná volba táhne celá léta – školu jsem sice dostudovala, našla si dobře placené a „prestižní“ zaměstnání v daném oboru, ale práce mne nenaplňuje, nejsem v ní spokojená. Mezi dětmi a po dětech jsem se do oboru vrátila (bylo to v té chvíli nejsnazší řešení, abych mohla skloubit částečný úvazek a péči o malé děti), ale dlouhodobě mne práce v tomto oboru energeticky vysává a vidím, že to nejsem schopna dělat další léta. Řešila jsem situaci u kariérního psychologa, ale dostala jsem jen obecná doporučení. Chci zkusit ještě profesní koučink a doufám, že se doberu nějakého konkrétnějšího doporučení na jiné profesní směřování. Mám obavu, že třetí dítě znamená, že jakákoli změna profese bude výrazně komplikovanější, ne-li nemožná. Budu limitovaná na další min. 2 roky dalším dítětem a i pak budu potřebovat spíše flexibilní úvazek než začínat od nuly v novém oboru. Zároveň se ale bojím, zda se mi změna profese vůbec podaří - abych nakonec nezůstala v původním oboru a ještě nelitovala, že jsem roky, kdy jsem třetí dítě ještě mít mohla, obětovala snaze o profesní změnu, která vyšla naprázdno. Máte se změnou profese v tomto věku zkušenost? Co byste na mém místě dělaly? Moc děkuju za rady.
|
Monika |
|
(28.11.2020 19:44:41) No, tohle asi těžko za tebe někdo rozhodne a ani cizí zkušenosti ti nemusí pomoct, každý jsme jiný a žijeme v jiných podmínkách. Budete to muset asi rozlousknout s manželem, případně se poradit spíš s někým, kdo Vás zná. Ale obecně bych řekla, že rozdíl v nákladech na 2 nebo 3 děti bych nepovažovala za zásadní, obzvlášť, pokud jste se po mladším dítěti nezbavili všech věcí (asi o tom 3. dítěti uvažuješ celou dobu?) a pokud nepočítáte pro každé dítě s náklady typu drahá soukromá škola a finančně náročný sport. A mateřská a rodičovská dovolená může být třeba i vhodnou dobou, kdy můžeš něco pro změnu profese udělat (když starší děti už nebudou žádná nesamostatná batolata, visící na tvé noze), ale to záleží na okolnostech - ty víš konkrétně co bych chtěla za změnu (a co pro to musíš udělat) a nebo zatím ani nevíš? Obavy z toho, že jsi na 3. dítě už moc "stará" bych v 35 letech neměla, pokud jsi zdravá. Vždyť dneska kdekdo v tomto věku má ještě "dost času" i na první dítě (já měla třeba v 36 druhé, zcela v pohodě, přičemž starší bylo tříleté).
|
monam |
|
(28.11.2020 22:14:17) Máme čtyři děti a co se týče financí, nároků na čas a energii se každé dítě počítá. Všechno se pořizuje 4x. Škola v přírodě, lyžák, hudebka, jazykovka, bundy, boty. Možná jsou lehce menší ty prvotní investice, i když chlapečci obvykle nejezdí růžovým kočárkem a nenosí zimní boty v létě, kdy do nich dorostou. Někdy se shodou šťastných náhod stane, že po sobě děti něco hodnotnějšího zdědí. Auto jsme kupovali větší 2x a ano, muž si stěžuje, že má nad hlavou velkou gilotinu. Určitě žijeme jinak než kdybychom měli "jen" dvě děti. Na druhou stranu jsem měla ve 35 teprve první dítě A je fakt, že když jsem čekala třetí došlo mi, že na jakékoli ambicióznější povolání mohu zapomenout.
|
monam |
|
(28.11.2020 22:18:02) Kvítko, tak to jsem ráda, že si to nemyslím sama. Protože u nás je vše krát 4. Každé dítě si vybere svoje, i když třeba v jiných podobách.
|
kachna_ |
|
(29.11.2020 11:28:59) Jo, kroužky, jídlo ve škole/školce, prostě všecko je třikrát a platy furt dva. Nehledě na to, že čím víc dětí, tím víc absencí kvůlivá doktorům, nemocem.
Na druhou stranu, nelituju.
|
1kulička |
|
(29.11.2020 17:24:24) souhlasím, počet dětí je znát i co do rozdělení pozornosti mezi děti. Když jsou nemocné, tak je to taky sakra znát a při distanční výuce teprve :) Ale taky nelituju, jsem ráda, ale já měla třetí v těch 36 (otěhotnění v 35) a už jsem těhotenství a hlavně rekonvalescenci po porodu špatně nesla, jsem asi nějaký slabší kus. Takže se 2 je vše o moc jednodušší (i dovolené jsou problém, vše je dělané na max 2 děti). S kariérou to je prostě individuální, spousta holek tu měnila zaměření i po čtyřicítce, já mám stále stejný obor, jsem v něm dobrá a uživím se v pohodě, ale zároveň mne i dost vyčerpává. Kdybych si mohla vybírat, dělám asi to stejné, jen na poloviční úvazek a s odrostlejšími dětmi pak k tomu nějaké dobrovolničení.
|
Lassiesevrací |
|
(29.11.2020 20:50:19) Kuličko,
"souhlasím, počet dětí je znát i co do rozdělení pozornosti mezi děti. Když jsou nemocné, tak je to taky sakra znát a při distanční výuce teprve :)"
Mně naopak velmi pomohlo, že dětí mám víc. Syn dceři vysvětloval matiku, i když je o rok níž. Starší dcera kontrolovala mladší její práci a pomohla synovi zase třeba s angličtinou. Navzájem si pomohli. A to nemluvím o tom, že mohli být doma, i když jsme s mužem byli náhodou oba v práci (manžel má většinou HO), protože 14-letá to doma ohlídala. Za mě (a určitě si jsem vědoma, že co člověk, to názor) je nejnáročnější jedno dítě. Naše děti se zabaví, ještě pořád si i vyhrají, mají podobné zájmy. Ne, že by někdy nebyl zádrhel, ale určitě - co se pozornosti týče - mi vyhovuje dětí víc. Když byl syn nemocný a vyžadoval extra péči, měly holky jedna druhou. A když je dcera na táboře, zase se zabaví syn s tou mladší. 4 roky rozdíl, ale rozumí si. I když ne pořád
|
1kulička |
|
(29.11.2020 22:30:07) Lassie, myslím, že nejde úplně o názor, ale spíš o zkušenost - ty ji máš dobrou, máte možná děti s dobrými povahami a ideálním věkovým rozložením. Starší mladší taky dost pomáhají, ale rozhodně ne tak, abych měla pocit, že se to nějak vyvážilo. U nás třeba nejstarší té prostřední pomáhala a stejně dostala kouli. nebo jí s tím práskla, protože ta druhá se blbě tvářila. S druhačkou těžko středoškolačka pomůže, když má sama celý den vyučování. Zajistit 3 místnosti a 3 laptopy taky není pro všechny rodiny jednoduché. atd atd nemoci už ani nekomentuju. ten kdo to nezažil, si tu frustraci neumí představit.
|
|
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(28.11.2020 22:22:07) Monam, když se zamyslím, tak vícedětné (více než 2) rodiny, které znám, mají všechny maminku pracující buď na částečný úvazek, nebo vůbec. S nějakou podstatnou kariérou se asi vícečetné mateřství kloubí obtížně, to už musí být buď mimořádně aktivní osobnost, nebo mimořádně finančně zabezpečená rodina, nebo obojí. Ale zakladatelce rozumím tak, že by ráda pracovala i na částečný úvazek, jen v oboru, který by jí sednul.
|
monam |
|
(28.11.2020 22:46:05) Ropucho, já okolo sebe mám nějaké akční vícematky, ale netrpím tím, říkám si, že já se realizovala před dětmi a když se na to teď už necítím, asi to bude věkem
|
|
|
|
|