Anthea |
|
(8.4.2022 22:41:04) ja za směs toho všeho, ale třeba moje pracovní mista byla vzdy výsledkem vyhraneho konkursu, ne protekce takže tady asi kombinace stesti a vlastního usili V soukromí se mi v mládí nedařilo, i nějaká ta nestastna láska byla, i s mým MM trvalo, než jsme si založili rodinu, ale nedá se říct, ze v tom hrála nejakou roli moje snaha
Celkove bych se nebrala ani za stastlivce ani smolare, ale mam ze života pocit, ze veci nedostavam moc zadarmo, musim si je zasloužit, kdyz uz ne vlastním úsilím, tak si je musim alespon vycekat.
|
Monika |
|
(8.4.2022 23:13:12) No, do diskuse o štěstí jsem přispěla minulý týden, můj život štěstí hodně ovlivnilo (ale nevím vlastně jestli kladně, třeba, kdybych se nedostala na práva, tak mohla mít mnohem úžasnější život?), ale úsilí v tom samozřejmě taky bylo - jak v případě té školy (když vzali nakonec 750 lidí místo 500 - taky jsem mohla být 760. a už by na mně štěstí nesedlo), tak ve sportu - štěstí na trenéry a tým by mi bylo naprd, kdyby se mi nechtělo trénovat ... První dvě zaměstnání jsem získala přes "známosti ze sportu" - je to výsledek štěstí nebo úsilí? Další dvě už bez jakéhokoliv vnějšího vlivu a v tom posledním případě mě zaměstnala bývalá spolubydlící z koleje - to nevím, jak posoudit, tedy. Zadarmo jsem asi dostala vrozenou poměrně vysokou inteligenci, ovšem to nemusí vždycky znamenat štěstí, že? Smůla nějaká taky v životě nastala, proběhly nějaké rozchody, nepodařená těhotenství ... Ale ve výsledku asi "mám, co jsem chtěla" (když tedy vynechám vnější okolnosti jako covid, válka, současný prezident ...) a je to jak v důsledku štěstí, tak úsilí. Určitě mi nikdo nic nedal jen tak pro mé krásné oči, velká prsa nebo prachatého tatínka
|
|
Evelyn1968,2děti |
|
(8.4.2022 23:20:11) Mám úžasného manžela a děti, to je štěstí, a díky štěstí jsem se dostala k práci vychovatelky, přestože mám zdravku. Pedak v našem městě nebyl a na intru bych nevydržela. Taky jsem se bála talentovek z vytvarky. Ale vlastním přičiněním jsem s malým dítětem a těhotná vystudovala při zaměstnání pedagogiku volného času s dojíždění 50 km.
Vlastní nedbalosti jsem ztloustla a z toho plynou zdravotní problémy. Na druhou stranu jsou lidi hubeni, aniž by nějak vnímali, co se má jist a drželi nějaký režim.
Tak jsem asi něco mezi.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(9.4.2022 0:00:17) Nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlela. Asi považuji svůj život za výsledek Boží vůle Neumím určit, co bylo štěstí a co smůla, všechno k něčemu vedlo a ještě povede. Úsilí nějaké vyvíjím, ale nevím, jestli zrovna to správné.
|
TaJ |
|
(9.4.2022 0:24:05) Ropucho, mám to podobně...svůj život považuju za výsledek jednak nějakého svého vlastního úsilí a pak spousty okolností, které jsem neměla možnost nijak ovlivnit...a věřím, že se ty věci staly právě tak, jak měly být a že to všechno mělo a má nějaký svůj důvod...a všechny, ať dobré, nebo špatné věci, vedly a vedou vždycky k něčemu dalšímu, co by se bez nich vlastně ani nestalo a leckdy by to byla škoda...
|
|
Půlka psa |
|
(9.4.2022 7:33:26) S Boží vůlí to mám stejně. Je to ještě jiná a úplně mimoběžná disciplína než ty tři věci, co jsou v titulku na výběr.
|
|
|
Půlka psa |
|
(9.4.2022 5:29:13) "Celkove bych se nebrala ani za stastlivce ani smolare, ale mam ze života pocit, ze veci nedostavam moc zadarmo, musim si je zasloužit, kdyz uz ne vlastním úsilím, tak si je musim alespon vycekat."
K tomu bych jen podotkla, že jsme se bez sebemenšího vlastního přičinění vylíhly do místa a doby, kde zatím téměř všechny poznáváme jen bezpečí a blahobyt. Jen minimum lidí, co kdy žilo na zemi, mělo nebo má to privilegium, že se dožili v míru s ve zdraví (dnešního) středního věku, aby mohli s plným žaludkem a z vytopené domácnosti naříkat, že věci nedostávají zadarmo.
Jen neuvěřitelně málo lidí kdy mělo naše možnosti, takže jsme děti štěstěny. Pokud se člověk navíc ještě narodil zdravej, celkem chytrej a do nepatologické rodiny, tak si bez jakéhokoliv úsilí sezobnul ještě další porci štěstí ohledně startovací pozice. Je potom na každém, jestli to zúročí úsilím nebo ne, ale štěstí je to v kombinaci s časem a místem samo o sobě neskutečné. A jasně, člověk nikdy neví, co bude, ale už jen to, jak to běželo v rámci našich životů dosud.....
|
Ropucha + 2 |
|
(9.4.2022 7:48:05) Půlko, prožít padesát let v míru a dostatku je určitě velké privilegium. Na druhou stranu, naši rodiče se narodili do války nebo dramatických poválečných let, v málokteré rodině nebyly pohnuté osudy. A co čeká naše děti, na to raději nemyslet a jen se modlit. Ten současný blahobyt by nám velmi zhořkl, kdybychom za něj měli v budoucnu zaplatit nevítaně vysokou cenu.
|
|
libik |
|
(9.4.2022 8:05:58) Půlko, já bych tedy nekřičela hop, dokud jsme nepřeskočili. Ukrajinci si mohli myslet něco podobného, když eskalovaly jiné válečné konflikty, s vědomím, že jsou Evropané.
Může se zdát, že je výhodnější být novorozeným Pražákem než miminkem z Maribu, ale všeho do času, nejsme pány svých osudů, neovlivníme ani to, kde zastávka tramvaje...
|
sovice |
|
(9.4.2022 8:08:17) libiku, jasně, ale padesát let v bezpečném koutě světa se i tak počítá
|
libik |
|
(9.4.2022 8:16:28) Sovice, cítím se zrazená , řeklo by, se vlastními hodnotami, my to násilí akceptujeme, jelikož je jinde...
Ano, chci holubici míru pro svoji přetloustlou rodinku i chlupatou fenku, ale neztotožňuji se se společností, která se plácá po ramenou, jak si to pěkně zařídila a žije v míru, nežije..
|
Půlka psa |
|
(9.4.2022 8:31:47) "my to násilí akceptujeme, jelikož je jinde"
Myslím, že jsi to vůbec nepochopila. Píšu o tom, že kdo dosud prožil 55 let v míru, bez nouze a ve zdraví a jeho děti též, ten je jednoznačně v rámci těch 108 miliard lidí, co kdy od počátku věků žili, úplně unikátní dítě štěstěny. Téměř nikdo z nich tohle neměl. Bez ohledu na to, co přijde, protože to nevíme, ale nevěděli to ani oni. S akceptováním násilí jinde to ani trochu nesouvisí.
|
libik |
|
(9.4.2022 8:36:59) Půlko, čas od času se též opájím radostí, jak je to pěkné být Evropanem, mít mýčku a mýt v ní nádobí.
Z druhý strany, co se počítá? To, co bylo? Kolikrát si za tu dobu svého nepopiratelného štěstí byla fakt šťastná a vyrovnaná? Ničeho se nebála? Když to není válka, je to rakovina..
Strachu se nikdy nezbavíme.
|
Půlka psa |
|
(9.4.2022 8:42:42) Šťastná (ve smyslu vědomí, že mám vlastně štěstí a ne smůlu) a vděčná za to jsem prakticky stále. Vyrovnaná vůbec a bojím se něčeho imrvére. Ale to není relevatní. I ti míň šťastní se bojí/báli a mnozí dokonce třeba i oprávněněji. Lepší mít štěstí a bát se, než být smolař a bát se taky.
|
libik |
|
(9.4.2022 8:49:25) Půlko, hezká diskuse by byla, co je štěstí (muška jenom zlatá), pro mě se strach se štěstím vylučuje, i když mám nohy v teple. Jsem samozřejmě vděčná, že (ještě) nejsem na Ukrajině, to je jasný.
|
Půlka psa |
|
(9.4.2022 8:57:04) Ale tak strach se štěstím může vylučovat, ale pořád si říkám, že je lepší mít strach u nás než v Severní Korei nebo jako rituální oběť v pravěku. Ale jako nikomu to necpu. Vnímejte si to dle osobní libosti.
|
|
|
|
|
|
|
|
Půlka psa |
|
(9.4.2022 8:23:38) Však píšu, že nikdo neví, co bude..... Jenže to jaksi nevěděl nikdo nikdy, takže to není žádná naše specialita. Ono už to, co jsme zatím osobně zažili a hlavně to, co jsme většinou vůbec nezažili, nás řadí mezi v rámci všeho lidstva mezi ty, co měli štěstí. Nakonec, většina lidí, co kdy žila, byla v našem věku už dost dlouho mrtvá, takže už ani nemohli sedět u snídaně a filozofovat nad štěstím a smůlou.
|
libik |
|
(9.4.2022 8:33:40) Valkýro, středověk mě baví, poslouchávám podcasty historiků (nemám paměť na jména) a tuhle se jeden vyjádřil, že ti lidé byli šťastnější, jelikož tehdy bylo nemyslitelné, že by nějak vykročili ze svého kruhu, jejich život neobsahoval úpornou a často marnou snahu "něčeno dosáhnout"
Jasně, neumíme si to představit ani já, ani ty a asi ani ten historik, přesto mi něco říká, že těžko se ráno probouzeli s pláčem, že mají tu smůlu a žijou ve středověku
|
|
|
Půlka psa |
|
(9.4.2022 8:38:12) "Těžko víme, jak to vnímali lidi třeba ve středověku."
Nejspíš úplně normálně, ale my víme, že bychom s nimi neměnili. Sice chápu, jak to myslíš, ale osobně mi to nesedí. Když už řešit, jestli mám smůlu nebo štěstí, tak mi přijde relevantní brát lidstvo od počátku jako celek a ne si vzít malou výseč a říkat si, že v rámci našeho paneláku tento čtvrtek mám asi trochu smůlu. Ale každý to má samozřejmě jinak a je to tak v pořádku.
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(9.4.2022 9:06:34) Půlko, já se nechci rouhat, jsem opravdu vděčná za všechny dary svého života. Nicméně třeba to naše dětství a mládí v totalitním režimu bych nerada oslavovala jako velké štěstí. Ano, bomby už reálně nepadaly, nicméně strašeni propagandou jsme byli stále a všeobecný marast byl také velké zlo, i když v paneláku hřálo ústřední topení, ve školní jídelně bylo každý den tuhé hovězí a všichni jsme byli naočkováni proti TBC.
|
Půlka psa |
|
(9.4.2022 9:16:24) Njn, ale furt na tom byla většina dětí, co kdy žila, podstatně hůř. Ale tohle má každý jinak. Vidím pořád tu sklenici poloplnou nebo vlastně skoro plnou. Taková vlastnost, no. Ale vím, že to mají lidi různě.
|
petluše |
|
(9.4.2022 9:21:16) No,ale moc jich nebude,když se koukneš do historie.
|
|
sally |
|
(9.4.2022 16:50:49) no já jsem nad tím nikdy nepřemýšlela - žiju tak, jak je mi dáno okolnostmi, hraju s rozdanými kartami. Takže asi ta boží vůle? Jako nečekám, kdy mi co spadne shůry, ale jsou věci, s kterýma fakt nic nenadělám
Jinak k těm předchozím generacím - myslím, že ty lidi se v tom nepitvali a prostě žili. V generaci mých prarodičů a praprarodičů neznám nikoho, kdo by si stěžoval na štěstí či smůlu - žili své normální životy v nenormálních dobách. Možná proto, že neměli všechny ty instagramy a fejsbuky, a zprávy 24/7 ze všech kanálů... ráno si přečetli noviny - a pak šli do práce a po práci na zahrádku / na pivo / vyzvednout děti ze školky / podojit kozu / na konzert / na melouch..... a další dávku katastrof měli zase až další ráno...
|
|
|
libik |
|
(9.4.2022 10:05:03) Půlko, to si nerozumíme, já se dost raduji nebo lépe řečeno, téměř nikdy nežehrám na zlý osud. Pouze jsem skeptická k "jistotám", co nám dávají výdobytky naší skvělé civilizace.
|
Půlka psa |
|
(9.4.2022 11:13:24) "Pouze jsem skeptická k "jistotám", co nám dávají výdobytky naší skvělé civilizace."
Tak ty jistoty jsou naprosto evidentní, akorát to jsou jen ty jistoty, co jsme už prožili. Nikdo neví, co přinese příští půl vteřina.
|
libik |
|
(9.4.2022 11:56:10) Půlko, měla jsem jistotu dostupné lékařské péče a z vesela chodila na odběry krve. Každý, kdo v mé rodině opravdu zastonal, byl do roka mrtvý. Měla jsem jistotu sociálního státu a když jsem fakt ryla držkou v zemi, zachránili mě rodinní důchodci. Jednou jsem se soudila v obchodním sporu, prohrála jsem 200 tisíc, jistota právního státu zafungovala.
Nebudu zkoušet jistoty, které mi poskytují bezpečnostní složky
Mírnou jistotu vidím v tom, že zítra vyjde slunce
|
|
Stará husa |
|
(9.4.2022 12:43:19) Říká se, že jediná jistota jsou smrt a daně a tomu věřím. Všechny ostatní "jistoty" v životě jsou velmi nejisté. Pokud někdo věří, že nikdy nemůže být válka, epidemie, nedostane rakovinu, nevyhodí ho z práce a jeho manžel nemůže být nevěrný, je velmi naivní.
|
Půlka psa |
|
(9.4.2022 13:36:50) Vzhledem k tomu, že reaguješ na to, že jediné jistoty jsou ty, co už byly, tak nechápu, kam míříš. Že jsme ve svém věku ještě naživu, to je fakt a je to dané tím, kdy a kde žijeme. Že to za vteřinu může být jinak, to je taky fakt.
|
Zasjaj. |
|
(9.4.2022 15:14:41) Pulko, to me kdysi trklo, jen z me povrchni znalosti ze skoly, o kom jsme se ucili, tomu zemrely deti, male, vetsi, dospele,, Smetanovi, Nemcove, Dvorakovi, dospele i s vnoucaty Komenskemu. Takova hruza
|
|
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(9.4.2022 9:39:20) Valkýro, sociální rozdíly jsou jedna věc, všeobecně toxické prostředí zase jiná věc. To je holt věčný spor mezi dvěma tábory, co je lepší, jestli svoboda včetně rizik nebo mizerné jistoty v kleci. Já jsem háklivá na nostalgii po totalitě. Ano, byli jsme mladí a byl mír, ale ...
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.4.2022 9:41:24) Strach z války jsem jako dítě neměla a zadnou masírku si nepamatuju.
|
Ropucha + 2 |
|
(9.4.2022 9:52:17) Inko, kolik ti je? Jestli jsi chodila do školy, zahlédla občas televizní vysílání, chodila po ulicích, nahlédla někdy do denního tisku ... Vždyť to bylo VŠUDE, na každém kroku, to si nelze nepamatovat. Jedině snad, že by člověk žil zcela izolovaný v hloubi lesů.
|
babi_ |
|
(9.4.2022 9:55:46) Ropucho, mně je 57, a strach z války jsem neměla. Stejně, jako jsem byla naučená nevěřit straně a vládě v jiných věcech, nevěřila jsem jim ani strašení imperialistama.
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.4.2022 10:05:24) Já rodičům věřila, takže jsem strach z války neměla. Nepamatuju ani, ze by se bála nějaká kamarádka.
|
libik |
|
(9.4.2022 10:24:45) Taky jsem neměla strach z války, zhruba do 7-8 let jsem věřila soušce, že nás naši hrdí pohraničníci zachrání a v pubertě jsem. měla z igelitových pytlíků a plynových masek dobrou strandu.
Na gymplu mě bavilo protestovat proti rozmístění migů na Šumavě.
Když si po letech čtu o Karibské krizi, nedá mi to nemyslet na úskalí propagandy, tehdy i dneska.
|
Zasjaj. |
|
(9.4.2022 15:32:09) Libiku, taky jsem nikdy nemela strach valky ani nikdo, koho jsem znala. Ve skole mela jedna slovenska spoluzacka referat a dodnes si pamatuju tu posledni vetu, protoze to pronesla tak seriozne a ve slovenctine nam to prislo proste k popukani, na zaver som chcela povedat, ze v jadrovej vojne neeje vitazou. Ale pamatjuj si, ze mi maminka ukazovala svoje vystrizky z novin a rikala, ze se o Karibske krizi valky bala.
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(9.4.2022 11:50:49) Babi, nejde o to, jestli tomu člověk věřil. Jde o tu atmosféru, o to, jak vypadal veřejný prostor, fungování (nebo spíše nefungování) všeho, vztahy mezi lidmi, modely jednání, chování, to bylo všechno tou ideologií a režimem prolezlé, ovlivněné. Vždyť dodnes člověk leckde narazí na různé relikty, které to neblaze připomenou. Každý si přece musí pamatovat na ten rozdíl, když překročil státní hranici a najednou tam byl jiný svět, nejen co do materiálna, ale atmosférou, to bylo jako facka (spíše tedy pak v protisměru ten návrat).
|
Evelyn1968,2děti |
|
(9.4.2022 11:59:56) Nedávno v nějakém USA sitcomu říkal chlap, že v době kubánské krize byl dítě a spal s nožikem, asi to působilo na děti na obou stranách.
|
petluše |
|
(9.4.2022 12:51:53) Myslím, že to bylo to samé. Války se bál vely svět.
|
|
|
babi_ |
|
(9.4.2022 12:08:04) Ropucho, nezpochybňuji atmosféru pokrytectví, nefungování všeho a další špatnosti totality, která nás všechny ovlivňuje i dnes, společnost v kotlince nepochybně poškodila ta doba nevratně a těžce.
Rozdíl před a za hranicemi samozřejmě.
Vyjadřovala jsem se pouze k tomu strachu z války. Neměla jsem ho, právě proto, že nedávalo smysl věřit tomu "veřejnému prostoru", respektive za.raným komunistům. Jako dítě jsem automaticky odfiltrovávala všechny ideologické kecy, neměly na mě zamýšlený účinek, jen pouze ten druhotný (taky strašný), že něco se říká venku (respektive spíš drží se pusa), něco jiného doma. Jako starší mi to přišlo už vyloženě směšný, kdyby to nebylo k pláči.
|
Ropucha + 2 |
|
(9.4.2022 12:26:02) Babi, tak to na mě propaganda studené války účinkovala, já se Reagana a jaderných raket opravdu bála. Možná je to věkem, nevím, zastihlo mě to asi v trochu mladším věku než tebe. Ale i tady už se o tom psalo, z vyplašené děti tehdy byly.
|
babi_ |
|
(9.4.2022 12:34:31) Ropucho, nepopírám ani existenci vyplašených dětí. Jen píšu, že tu nemáme generaci "válkou vyplašených dětí", protože někdo se bál, někdo ne. Bylo to tu uvedeno v souvislosti s tím, že "našich 50 let" (mně je tedy 57, ale Husa je starší, a vnímala to stejně - tedy strašení si nevšímala) nebylo tak idylických a prostých války, protože strach z války byl všudypřítomný. No nebyl. Dle mého to idylické časy nebyly, ale ne kvůli strachu z války.
|
Ropucha + 2 |
|
(9.4.2022 12:40:24) Babi, to ano, to se s tebou shodnu, také vnímám jako hlavní zlo, které kalilo idyličnost, jiné deformity než zrovna strach z války.
|
|
K_at |
|
(9.4.2022 12:50:21) Jsem mladší. Ale mám staršího bratra. Žádný strach z války jsme neměli. Mně nikdo do hlavy nerval nic. Že jsme se učili nějakou říkanku o holubici a ve třídě byla nástěnka k VŘSR, to bylo jen tak něco mimo. Politika se doma neřešila. Lítali jsme venku a dělali kraviny. Brácha taky.
|
Zasjaj. |
|
(9.4.2022 15:42:38) Kat, ja si vybavuju takovej pocit ze skolky, ze jsem tam vsude videla Lenina, ten profil s cepici nebo bez a byl velikanskej a nevedela jsem, kdo to je a mela jsem dojem nejakeho bozstva, to bylo tak 71-74
|
Rodinová |
|
(9.4.2022 15:44:24) Ja si ze skolky a zacatku skoly vybavuju hlavne vykresy s tematem osvobozeni Rudou armadou a zubatymi tovarnami. Tanky mi sly fakt dobre
|
Zasjaj. |
|
(9.4.2022 15:51:36) Ja nedelala tanky, ale ty rohaty tovarny, doma jsme vsechny meli s vyhledem na Kohinorku i s rohama Nastenka toho byla plna, ja to uplne vidim
|
Rodinová |
|
(9.4.2022 15:55:56) Ja mela zakladku u zubaty Tatrovky na Smichove ale tanky mi sly lip, myslim, ze bych ho zvladla i ted, asi to pujdu zkusit Pak si jeste doted pamatuju nektere ceske a sovetske budovatelske pisne. Proste skola zaklad zivota
|
Evelyn1968,2děti |
|
(9.4.2022 16:15:11) Já jsem ty zubaty továrny nechapala, my jsme nic takovyho kolem neměli.
|
|
Evelyn1968,2děti |
|
(9.4.2022 16:16:35) Tak pisne umím dodnes, šly mi rozhodně líp, než kreslení, věčně jsem někde budovatelsky zpivala
|
|
Zasjaj. |
|
(9.4.2022 16:54:32) Rodinova, ja naprosto milovala budovatelske pisne, jsem proste takovej kolektivni typ a vidim zarne zitrky Taky jsem, v podobnem duchu, mela rada detsky pevecky sbor v Trinci, ti ucinkovali v radiu, v repertoaru byla treba Formule z formely nebo Architekt Vlada, ten umi vsechno postavit Ja bych byla taaak konformni, kdybych jen mela sanci a nevyrustala v zatvrzele antikomunisticke rodine
|
Rodinová |
|
(9.4.2022 17:21:05) Zasjaj, moji rodice nejsou snad ani antikomunisti, ale chovaji opatrnou neduveru ke vsem systemum a vsem kolektivum, nechodila jsem do jisker ani pionyra a bylo mi to lito. Pisne jsem zpivala nadsene, vubec rada zpivam, akorat ucitelka hudebky nam furt predhazovala, ze o rok nebo o dva vejs chodil Marek Eben a jakej je sikovnej a braskove taky, a tatinek skladatel, zatimco my ...
|
Zasjaj. |
|
(9.4.2022 17:35:27) Rodinova, mne to taky bylo hrozne lito, chtela jsem ty odznacky a Zapisnik jisker. Mi rodice byli zaryti uplne ve vsem, oba dva takovi Kodetove z pelisku, nedalo se s nima zit, protoze s nima proste nikdy nic nehlo, neustoupi nikdy nikomu v nicem. Ctnost to rozhodne neni.
|
|
|
|
|
neznámá |
|
(9.4.2022 16:16:23) Já někdy až lituji, že jsem o takové srandy přišla. Nekreslila jsem tanky ani továrny, neběhala jsem s pytlíkama na rukou a v plynových maskách.... To je samozřejmě sranda, ale tady to někdy líčíte celkem vtipně.
V 89 jsem byla v první třídě a vybavuji si, jak nám učitelka při jedné hodině povídala, že Lenin byl strašně hodný a měl rád děti, když nějaké dítě zabloudilo v noci lese, tak ho dovedl domu. Nic jiného nestihla.
Manžel byl dítě kulaka a nebyl pionýr. Jako nepionýr nemohl hrát školní fotbal a rodina z něj nechtěla pionýra. Když už konečně přemluvil rodinu, aby se mohl kvuli fotbalu stát pionýrem, tak ani nestihl dostat stejnokroj, přišla revoluce. To je jeho oblíbená historka.
A vlastně jsem měli na takovém plácku tank, vždy jsme se jako děti těšily, že kolem něho pojedeme. Dodnes tam zbyl podstavec, nechápu, proč to místo nějak neupravili.
|
Rodinová |
|
(9.4.2022 16:22:12) Nic jineho nestihla Vyhodili ji ze skoly, zavreli nebo zacala vypravet o Havlovi?
|
neznámá |
|
(9.4.2022 16:25:16) Povídala o Havlovi, zdárně nás provedla i druhou třídou. Už si nevybavuji, jestli byla komunistka nebo o tom musela mluvit. Ale asi spíš to první, protože vedla jiskřičky.
|
Rodinová |
|
(9.4.2022 16:29:50)
My meli na zakladce asi dva roky ucitelku vytvarky, s kterou jsme nenakreslili ani jednu tovarnu. Uprimne milovala Sovetsky svaz,na hodiny nosila garmosku, hrala a zpivala a plakala u toho Co jsme v tech hodinach delaly my deti, uz fakt nevim.
|
neznámá |
|
(9.4.2022 16:40:03) Vždyť píšu, že to muselo být vtipný.
Manžel na školu vzpomíná nerad. I po 89 u nich zůstaly komunistky a nechaly mu to sežrat. Vzpomíná, že mu předhazovaly, že je jak na koni, teď když jim vše vrátí.
|
Rodinová |
|
(9.4.2022 16:53:39) Ja byla dite z bezvyznamny rodiny v anonymni Praze, to bylo jiny
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.4.2022 17:24:57) Koukám, že jste tady všechny mladý. V 89 jsem už chodila do práce.
|
Rodinová |
|
(9.4.2022 17:26:35) Ja chodila uz 1887 ale jsem letni dite, 8 let ZS, 4 gympl, 4 VS a padej v necelych 22 do prace ...
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.4.2022 17:27:15) Já chodila od 18.
|
Rodinová |
|
(9.4.2022 17:28:54) Ale bez VS..
|
|
|
Rodinová |
|
(9.4.2022 17:27:42) 1887 teda uplne neee
|
Ropucha + 2 |
|
(9.4.2022 17:31:44) Rodinová, to by ovšem vysvětlovalo ty zubaté továrny, v 19.století byly docela v kurzu
|
Rodinová |
|
(9.4.2022 17:32:56) Ropucho, pak chapu i tu absenci kosmonautu a raket ...
|
|
|
|
|
Zasjaj. |
|
(9.4.2022 17:38:53) Inko, o revoluci mi bylo jednadvacet a byla jsem na vejsce
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.4.2022 18:58:41) Tak to jsem o něco málo starší.
|
|
|
Stará husa |
|
(9.4.2022 17:49:04) Inko, nejstarší jsem já. V 89 mi bylo třicet, měla jsem po VŠ, tři roky jsem chodila do práce a měla jsem už dvouleté a čtyřleté dítě, byla jsem vdaná a na mateřské, zařízený byt v paneláku, barevná televize a automobil zn. Škoda, jen tu dovolenou v Jugoslávii jsme nějak nestihli.
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.4.2022 18:57:55) JO, tak to jsi trochu starší.
|
|
|
Evelyn1968,2děti |
|
(9.4.2022 21:43:48) V 1989 už jsem chodila 3 roky do práce, vstoupila jsem hned v listopadu do OF zdravotníků
|
babi_ |
|
(9.4.2022 21:58:26) Já pracovala od 1984, ovšem v Domě pionýrů a mládeže, a tam to byl v listopadu docela boj. Stály jsme tam proti sobě dlouholeté kolegyně, a jedna nechápala, co mluví druhá. Vlastně jsem teprve tehdy zjistila, že někteří lidé ty ideologické kecy berou vážně - normálně tomu věřili a brali to za své.
|
Evelyn1968,2děti |
|
(10.4.2022 0:54:24) Boje jsem měla s vlastní matkou, nebyla pro režim, ale měla názor, že co nám chybí, mohlo by být i hůř, aspoň nikdo nemá hlad. Přestože se všichni v rodině máme hodně dobře, mnohem líp, než oni s tátou za sociku, názor nezměnila.
|
Evelyn1968,2děti |
|
(10.4.2022 12:28:33) Mamka měla ráda jen Olgu Havlovou. Jinak měla představu ze 68.socialismus s lidskou tváří.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zasjaj. |
|
(9.4.2022 17:03:46) Neznama, ja byla taky z takove kulacke rodiny, deda byl ve Vlajce a dostal Velkej dekret a osm let, ja ani nevedela, ze zije….ale pionyra jsem mela zakazanyho a ono to nevadilo v nicem. V sestce v rustine byla na konci clanku o mestske zeleni veta, a tak muze sazet stromy kazdy pionyr. Tak jsem se prihlasila, nevim, co to do me tak hodne a poslusne vjelo, a zeptala se, jestli taky muzu sazet stromy, i kdyz nejsem pionyr. A ucitelka sotva zadrzovala smich a hele, vis co, proplesknout, ale znelo to spiklenecky pratelsky
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(9.4.2022 17:19:42) Rodinová, továrny u nás nějak nefigurovaly, ale tanky, rudoarmějci, šeříky, holubice, rakety a kosmonauti, to byly tradiční motivy už od mateřské školky, ještě s květinami pro maminky k MDŽ a nějakým barevným listem na podzim. Myslím, že nic jiného jsme snad ani výtvarně neztvárňovali.
|
Rodinová |
|
(9.4.2022 17:22:55) Rakety po nas nikdo snad nikdy nechtel.
Seriky ano, rudoarmejce nevim - to asi neumim namalovat, stejne tak kosmonauta, mozna proto jsem si vybirala ty zubaty tovarny a utkvely mi
|
neznámá |
|
(9.4.2022 17:31:04) Šeříky jsem kreslila i já porevoluční dítě. Myslím, že je kreslí i moje děti, ony moc výkresy domu nenosí, není to uplně k chlubení. POřád je to stejný, nakreslit pár hnědých větviček a pak prsty vyťupat květy, to se asi nikdy nezmění.
|
Ropucha + 2 |
|
(9.4.2022 17:33:44) Neznámá, jestli to nebude tím, že to paní učitelky mají v repertoáru z předrevolučních dob
|
|
|
Stará husa |
|
(9.4.2022 17:45:26) Pamatuji se, jak jsme ve výtvarce malovali přistání na Měsíci. To bylo ovšem v 60.letech, kdy Američani nebyli fuj. Pak si vzpomínám na rudé hvězdy, tanky, Auroru a holubice míru. V hudebce jsme kromě lidových písní zpívali To jsem já, svoboda mladá, v červený květ rozkvetlá. V ruštině nám soudružka učitelka hrála na garmošku a zpívali jsme Kamandir geroj, geroj Čapajev, byl vsjo vremja v peredi. A soudružka zástupkyně Chodníčková v občance plakala, že v Chile padl socialismus prezidenta Allendeho. Já to všechno brala jako stejnej vopruz v matice, fyzice, chemii a biologii, prostě ve škole to chtěli, tak co se dalo dělat. Nezajímalo mě ani jedno.
|
Ropucha + 2 |
|
(9.4.2022 17:59:40) Huso, o přistání na Měsíci už se za nás nemluvilo, za nás se vzýval soudruh Gagarin, to se vždy na výročí malovaly ty rakety. Aurora také, to jsi mi připomněla, a pak ty hvězdy a tanky a v květnu k tomu šeříky a holubice. "To jsem já, svoboda mladá" jsme také zpívali, a také "Pionýři pionýři, malované děti" a "Pusť vsegda budět solncje". Ve školce a na prvním stupni mi to ještě přišlo tak nějak přirozené a brala jsem to asi i vážně, později už to byl bizarní kolorit, který nám byl pro legraci.
|
Stará husa |
|
(9.4.2022 18:24:42) Ropucho, pamatuji se, že to osvobození s kyticemi šeříků a rozesmátými hochy na tancích mě bralo někdy na prvním stupni. Do školky jsem nechodila, tak nevím. Pak mi maminka povyprávěla o tom, co sama prožila, jak se Rusů báli skoro víc než Němců, jak se Rusové myli ve splachovacím záchodě, protože nevěděli, co to je a každého obrali o hodinky - davaj časy! Jak měli ty hodinky po celých pažích až nahoru. A jeden ruský voják znásilnil maminčinu profesorku z gymplu a nakazil ji syfilidou a ona se v zoufalství oběsila. Nějak mi celé osvobození a šeříky zhořkly.
|
libik |
|
(9.4.2022 18:31:53) Tenhleten trend "rusáci v pětačtyřicátém akorát znásilňovali, srali do trombónů a myli si hubu v hajzlu" trochu opomíjí fakt, že nebýt východní fronty, možná tu dodnes šprechtíme, pokud žijeme.
Rusko navzdory paktům, poválečné historii a současného bezprecedentního agresorského vpádu na Ukrajinu se výrazně podílelo na pádu německé říše.
Jinak Huso, dřív jsi tady vzpomínala na nezájem o politiku ve svém krásném bezstrarostném dětství a mládí (do doby než tě BM políbil a všechno ti osvětlil), ty máš nějaké probuzení z amnézie?
|
Ropucha + 2 |
|
(9.4.2022 18:37:35) Libiku, tak Hitlera porazili, také z toho dodnes žijí, nicméně že nejde o civilizovaný stát a že vojáci (nejen ti jejich) se zhusta chovají hůře než zvěř, to jsou také fakta.
|
libik |
|
(9.4.2022 18:42:05) Ropucho, bude to tím, že válka jako taková je nelidská, to tě poznamená, i proto jsme pacifista,
Jsem srozumněna s tím, že kolektivní viny se Rusko nezbaví dalších 30-50 let a taky si zle myslím "dobře jim tak"
|
Ropucha + 2 |
|
(9.4.2022 18:52:57) Libiku, ano, jak se říká, válka je vůl. To je prostě všechno špatně.
No a momentálně se zdá, že Rusové mají nakročeno nezbavit se kolektivní viny už nikdy. Němci se stydí už skoro osmdesát let a pořád z toho nejsou úplně venku, a to se snaží. Rusko je zoufalství.
|
|
Zasjaj. |
|
(9.4.2022 19:26:12) Moje prababicka, jako jedina z rodiny, me bravala k pamatniku padlych v Prvni valce. Az ted si rikam, koho tam asi mela, detske lasky, skutecne lasky nebo proste jen kluky, ktere znala z ulice a uz se nevratili, 1914 ji bylo petadvacet. Je to proste nepredstavitelna hruza
|
Stará husa |
|
(9.4.2022 19:51:48) Zasjaj, bratr mojí babičky taky padl v první světové válce. Byl ročník 1895, babička ročník 1901. Našla jsem si ho ve vojenském archívu, padl v r. 1917 někde u Charkova.
|
Zasjaj. |
|
(9.4.2022 20:08:56) Huso, ted to pocitam, dvaadvacet mu bylo, bratr, se kterym vyrustas, neci syn, neci prvni velka laska, je to sileny
|
libik |
|
(9.4.2022 20:48:19) Zasjaj, není české vísky bez pomníčku obětem 1. světové války, zajímavý je ve Všekarech na Plzeňsku, Němci, Češi, Židé, pěkně pospolu..
Lidstvo se nepoučí nikdy
|
|
|
|
|
|
77kraska |
|
(9.4.2022 19:32:59) Ropucho, s Rusy je to tezke...na jedne strane tam mas mimoradne kultivovane lidi, napr. u nas pracuje Rus uz pres 20 let a je to jemny prijemny clovek, ktery nikdy nezvysil hlas a vsechno vzdycky resil v mimoradnem klidu, ktery prenasel na ostatni, zije sporadane a nedavno jsem nahodou videla jeho vysvedceni z univerzity a mel same jednicky a to studoval matematiku...jeho zena je podobna
a pak tam mas ty, co ted pachaji "atrocities" (to slovo jsem jeste pred mesicem neznala)
|
77kraska |
|
(9.4.2022 19:34:37) je to jako v kazdem velkem narode....to same Americani, spousta lidi bez vetsiho rozhledu, a na druhe strane smetanka na obou pobrezich, kultivovana a vzdelana
|
|
*Kate* |
|
(9.4.2022 19:54:07) " zije sporadane a nedavno jsem nahodou videla jeho vysvedceni z univerzity a mel same jednicky a to studoval matematiku..."
Já si nemůžu pomoct, ale ty máš tak bezva hlášky!
|
77kraska |
|
(9.4.2022 19:57:49) Kate, no tak samozrejme nekdo mohl mit same jednicky na VS v oboru matematika a ted treba vrazdi civilisty na Ukrajine...to se vubec nevylucuje.....jen jsem se snazila popsat sveho kolegu a rict tim, ze by se vsichni prislusnici ruskeho naroda nemeli hazet do jednoho pytle
|
libik |
|
(9.4.2022 20:31:55) Kate, Sedmi, miluji vás obě
|
|
77kraska |
|
(9.4.2022 20:42:21) Val, tam bylo slovni hodnoceni....atlíčno....soudni prekladatel do CJ to prelozil jako "vyborne" - to byla u nas v indexu jednicka
|
babi_ |
|
(9.4.2022 20:48:26) Sedmi, vy jste měli v indexu jedničky - jako čísla? My všude (MFF UK, PgF HK, FF UK) slovo "výborně".
|
77kraska |
|
(9.4.2022 20:57:20) babi, my taky slovne v indexu...on mel v jeho ruskem indexu atlíčno, coz prekladatel prelozil "vyborne", tak si myslim, ze mel nejlepsi znamku, ktera byla mozna...dyt taky v rustine jednickar se rekne atlíčnik
|
babi_ |
|
(9.4.2022 21:07:02) Sedmi jo, jsou to ruské výborné...
|
|
|
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(9.4.2022 21:04:07) 77krasko, jistěže Rusové měli svou kulturní elitu, která držela krok s Evropou, ale jako je všude rozdíl mezi velkými centry a odlehlým venkovem, v Rusku obzvlášť.
|
77kraska |
|
(9.4.2022 21:10:22) Ropucho, ted spis slysim, ze se vsichni Rusove hazou do jednoho pytle....coz je skoda
|
|
|
|
|
Stará husa |
|
(9.4.2022 18:56:51) Libiku, tak naši často vzpomínali na válku, ale to jsem nebrala jako politiku. Tátovi bylo v 45 sedmnáct let a mamince 22. Zážitků měli plno a mě to bavilo poslouchat. Byly to zážitky typu, že táta chodil na kopec dívat se, jak bombardéry shazují bomby na naše město ( bydlel na vesnici), jak jim zavřeli střední školu a musel jít do fabriky na letecké motory, jak tam nechtěl chodit a předvolali si ho kvůli tomu na gestapo, jak maminka maturovala zrovna v době atentátu na Heydricha, jak babička poslouchala každý večer Londýn a po válce, když na barák předtím spadla bomba, se ukázalo, že měla rádio hned vedle komínu, takže celý barák slyšel, že poslouchá zakázaný zahraniční rozhlas apod. Byly to vzpomínky pamětníků, žádná politika.
|
libik |
|
(9.4.2022 18:58:42) Huso, to jsem netušila.
Možná bys to mohla sepsat, styl máš pěkný.
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(9.4.2022 18:33:54) Huso, u nás doma se také vyprávěly živé historky s rudoarmějci osvoboditeli. Tragická zkušenost naštěstí nikoho blízkého nezasáhla, ale že neznali vodovod, to mi babička také vyprávěla. Nicméně nejvíce strachu prý vzbuzovali černí Američané v Plzni, oni se ti osvobozující vojáci asi obecně chovali k ženám dost podobně a tmavá pleť budila strach navíc.
|
sovice |
|
(9.4.2022 19:01:12) Ropucho, vodovod nebyl ve starší části vsi manželovy babičky ještě v devadesátých letech,že ho neznali mnozi vojaci z ruských vsi mi připadá vcelku normální.
|
77kraska |
|
(9.4.2022 19:28:09) sovice, vodovod a splachovaci zachod jsme nemeli na chalupe jeste v 80. letech...a to tam bydleli prababicka a pradeda...s kadibudkou na dvore a s vodou ve studni s pumpou
|
|
|
libik |
|
(9.4.2022 19:07:30) V Plzni, co říkají pamětníci, dost vzbuzovaly strach nálety spojenců.
Nicméně poválečná lež o osvoboditelích (že prý Plzeň neosvobodil Patton) Američany plně rehabilitovala a dodnes lze v mém městě spatřit úchyly, co si 5-7.května hrajou na vojáčky
|
|
77kraska |
|
(9.4.2022 19:59:31) Val, moje babicka vypravela, ze kdyz slysela sireny pred naletem, hned dostala prujem a letela napred na WC...velke mesto v jiznich Cechach
|
|
libik |
|
(9.4.2022 20:38:55) Valkýro, při vší hrůze, nálety v roce 42 bych ještě tak byla schopná chápat, přece jenom se v té Škodovce vyrábělo pro německou armádu, ovšem v dubnu 1945
Já tedy plzeňské předky nemám, tedy mám, ale starší, pradědeček byl vážený měšťan, dcerku, mou babi, ovšem dal na výchovu do statku
O bombách a strachu mi vyprávěla paní primářová, když jsem tam byla za pečovatelku a taky sousedka z ulice. Ve svém 1. bytě (u 7. brány) jsem měla dle nálezu kominíka narušený komín.
|
|
|
Evelyn1968,2děti |
|
(9.4.2022 21:32:03) Naší kolbenku a město bombardovali ještě v květnu 1945
|
|
Evelyn1968,2děti |
|
(9.4.2022 21:35:11) Moje babička od války do smrti hromadíla jidlo. Ještě 40 let po válce se bála, že nic nebude.
|
|
|
|
77kraska |
|
(9.4.2022 19:26:14) Ropucho, u nas se spis vypravely hrozne zkusenosti s Nemci za valky, jak nam popravili praprastrycka za rozvazeni letaku na kole do vedlejsi vesnice a moje babicka (tehdy 20-leta holka) za nej sla prosit nemeckeho velitele mesta, aby ho nechali zit, a ten na ni rval a hnal ji po schodech az do prizemi, pak utekla...a kdyz toho velitele mesta věšeli po valce, tak se sla na jeho verejnou popravu podivat
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Stará husa |
|
(9.4.2022 12:53:09) Ropucho, možná to bylo také tím, že když nastoupil Reagan, byla jsem už dospělá, takže na mě už nějaké propagandistické kecy nefungovaly. Já prožila dětství v 60. letech a to byla doba radostného očekávání a naděje na lepší zítřky. V době normalizace mi už bylo -náct, a to už mě neopili rohlíkem o zlých imperialistech toužících vyvolat atomovou válku. Kromě toho jsem měla spoustu práce s vlastní pubertou a přiměřeně k tomu jsem přemýšlela. O válce to fakt nebylo.
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.4.2022 12:53:19) Toho jsem se teda fakt nebála.
|
|
|
|