Re: Spíš smutné než vtipné...

Syssi,
važ si hezkého období, které teď se synem prožíváte. Také jsem měla se synem takový hezký vztah, jaký popisuješ, ještě loni.(Zajímalo by mě jen, jestli ti řekne i to, zda se mu líbí nějaká spolužačka a tak, o tom se náš kluk se mnou nechtěl bavit nikdy). Můj syn se okolo 13.narozenin začal neuvěřitelně rychle měnit, hlavně fyzicky (mj. mu raší knírek), ale i hodně psychicky. Jeho odpovědi se stále častěji podobají těm ve fejetonu pana Karbana. Loni jsem mu hodně pomáhala s vytvářením školního časopisu. Letos už nechce. Loni jsme ráno jezdili do školy a do práce část cesty spolu. Letos jezdí sám. Loni jsme spolu chodili na koncerty a na výstavy. Letos půjde na koncert naší oblíbené kapely se spolužačkou :-(( A tak bych mohla pokračovat... Je mi to líto, ale myslím, že je to úplně normální, že to tak musí být. A nemyslím si, že bych byla úplně špatná matka. Myslím, že krušným obdobím puberty svých dětí musí projít každý rodič a je mi k smíchu, když tu někdo píše, že on se teda "otravným rodičem" nikdy nestane. Ale stane, stane.
J.