Re: Spíš smutné než vtipné...

Janino,

vazim se sve rodiny, tudis i chvil se svym synem.A nemyslim si, ze zrovna muj syn me nebo sveho otce povazuje za otravneho.My jsme rodice a dite nas musi respektovat.A my musime respektovat nase dite, ze se nas o svet neprosilo,ze to bylo nase rozhodnuti ho mit a tudis se ucit a umet s nim i vychazet.Tak , aby se nemuselo stydet za nas, my za nej.Tak , aby byl mezi nama vztah, kde neni lez, pretvarka.Kde je porozumeni a chut jeden druhemu naslouchat.
A diky Bohu, u nas tomu tak zatim je.A doufam, ze stale bude.

Mam se synem fantasticky vztah.Byl prvni, ktery vedel 100%ˇ, ze jsem tehotna.On byl ten, ktery pozoroval test a rekl mi , na jakou barvu se zbarvil.On, byl prvni , ktery se mnou vedel, ze budemem mit miminko.On byl prvni, kdo mi padl kolem krku a se slzama v ocich mi rekl, ze je strasne stastny , ze bude mit konecne sourozence.Vybiral se mnou i s manzelem oblecky, hracky.Hladil mi brisko, cetl se mnou knihu O matce a diteti.Byl s nama i na ultrazvuku a videl sveho brasku v brisku.
A predstav si, ze se se mnou bavi i o holkach.O tom, ktera se mu libi a proc.Dava mi i nekdy precist SMSku nebo psanicko.Nenutim ho, je to jeho svobodne rozhodnuti.U nas v rodine vsichni respektujeme soukromi toho druheho.
Bavime se o ruznych vecech.O drogach, o tom, jak je to s detmi( sexu, rodovstvi, antikoncepci), protoze alespon my to povazujeme za dulezite.Neni to u nas doma tabu, ale vec, ktera patri k zivotu.
Kdyz se mu narodil braska, uplne se zmenil.Jeste vic je upovidanejsi, vic aktivnejsi.Sam od sebe mi pomaha, aniz bych mu musela rict vynes smeti, vysaj si pokoj.Kdyz vidi, ze kos je plny, proste ho vynese.Zepta se, jestli nepotrebuju s necim pomoct, neco nakoupit.
Prebali brachu, sam ho i umi vykoupat, zatim co ja treba chystam veceri.
Kdyz me chytla zada a bylo mi spatne, prisel ze skoly, vzal si mimino k sobe do pokoje a ja si mohla v klidu odpocinout.Prebalil ho, nakrmil, pohral si s nim.
Dokonce se nestydi i na ulici mi dat pusu nebo me chytnout za ruku, vezt kocarek.
Nevim cim to je, ze je takovy, ale je.Jsem strasne stastna, ze ho mam, a ze mi dela radost.Snad mu to vydrzi a snad se mi ,,kolem 13-tych narozenin " nezacne menit pred ocima.
To by me teda vazne, ale vazne nastval!!!:-)

Takze preji vsem maminam od NACTILETYCH kluku a holek, aby to obdobi puberty preckaly co nejlepe.