Re: Spíš smutné než vtipné...

Měla jsem podobný vztah se svým synem, když mu bylo 11. Teď je mu 13 a jsme pro něj s manželem jako z jiné planety:-) Najednou tom, co platilo dříve, je jinak... Poprvé to na mě dolehlo, když mi už nedal ráno pusu - jezdívali jsme společně metrem, on do školy, já do práce. A protože vystupoval dříve, dal mi pusu a ještě mi zamával, když jsem odjížděla. A jednoho dne nic - žádná pusa, žádné mávání. A když jsem se k němu naklonila a chtěla mu tu pusu dát sama, odtáhl se se slovy "ale mami, nech toho, nejsem malej"... A pak už to jelo naplno:-)) Nejdřív jsem se snažila navázat opět komunikaci a "ten hezký vztah se svým synkem", ale pochopila jsem, že teď je to už jinak a podle slov mé matky se k tomu opět vrátíme, ale až mu bude tak 20:-) Takže "pubertu" svého syna akceptuji, i když se mi to nelíbí:-))